vipera komentáře u knih
Tak ani nevím. Myšlenka tu je, přečíst se dá lehce...ale podle mě se dá i lehko zapomenout.
Hledala jsem dobré scifi a našla jsem víc než dobré scifi. Našla jsem příběh, nad jehož zápletkou se občas asi zamyslel každý, ale autor ji byl schopen promyslet do nejmenších detailů.
Mám ráda spíš Kotletovy pozdější věci. Tahle kniha k nim tak trochu patří a tak trochu nepatří. Já ji četla před samotným Bratrstvem a její povaha mi byla milejší, než navazující příběh.
Myslím že s Kotletou je tohle začátek krásného přátelství :-)
Je jen málo knih, které vás dokážou vrátit do dětství s takovou lehkostí, jako tomu bylo tady. Do dětství, kdy pohádky byly kruté, dospělí lhostejní, vy jste nepatřili do světa, ve kterém vyrůstáte a příběhy, které se odehrávaly v nás nepatřily tak úplně ani nám samotným. Toto je kniha ztracených věcí. A psalo ji každé dítě v nás.
Nějak jsem se do knihy nemohla začíst, což je škoda, protože je vážně excelentní. V době, kdy si každý střeží své soukromí a informace jsou nejtvrdší měnou, je více než zajímavé podívat se do světa, kde sdílení všeho je nedílnou součástí veškerého bytí...Jedna z nejzajímavějších knih, kterou jsem měla poslední dobou čest si přečíst.
Nějak jsem se nesžila s překladem a kvůli tomu jsem měla pocit, že knihu čtu dýl než by jí slušelo...Ale jinak to byl hezký výlet do fantazie.
No tak, no tak, no tak...sem s dalším pokračováním
Prostě taková postapokalyptická westernovka...a je k***a dobrá
V této knize se člověk naprosto ztrácí. Většinou naprosto neúmyslně. Dobrala jsem se do poloviny a i když tohle udělám snad po druhé v životě, tak tuto knihu prostě nechám nedočtenou. Nemá mi co dát...
Poslední dobou mi padlo do oka hodně knih, takže když jsem začala číst tuhle, už jsem vůbec nevěděla, o co zrovna v této půjde. A to bylo dobře. Je to čtivá podoba možné budoucnosti, ve které lidé přijdou na to, že vždycky vlastně bojují jen sami se sebou.
Žítkovské bohyně vezmou člověka za srdce a tají mu dech...
I když vím, že jsem tuhle knihu nikdy dřív nedržela v ruce, tak mám prostě neodbytný pocit, že už jsem ji četla...A dost možná že ano, protože po jejím přečtení ve mně nezůstal žádný konkrétní příběh, ale právě jen onen nepopsatelný pocit. Pocit, po kterém v průběhu života zase někdy sáhnu, až na to přijde.
Ani vlastně nevím, co říct...Knihu jsem přečetla, trochu se zasmála, odložila ji a teď na ni zapomenu.
Tahle kniha vás vrátí do dětství. Do doby, kdy jsme věřili všemu a nám nevěřil nikdo. Do doby, kdy nám tajemství zaplňovalo duše a jedinou radost jsme měli ze všeho. Překrásné.
Zázemí dobře známé z prvního dílu, jen příhody pokračují dál. Přesně jsem věděla, co od této knihy čekat a přesně proto jsem ji vzala do ruky :-)
Osobitá, typicky českým humorem nasáklá úsměvná oddychovka. Trochu mi chybí nějaký ústřední motiv, ale to je můj problém :-) Každopádně pokračuji ve čtení...
Víc než dobrá kniha! Dnešní doba s sebou nese spoustu rozpolcených, nenaplněných a bloudících duší, které prahnou po smyslu (alespoň) svého života. Možná by stačilo jen víc žít...