vivienna komentáře u knih
Kniha, která mě ničím nezaujala, čtení mě tentokrát nebavilo...
Pro mě druhá kniha od této autorky, četla jsem její Sedmilhářky.
Manželovo tajemství se mi líbilo více, do pěti bodů mi však ještě něco chybí, takže 4*. Opět se prolínají životy a osudy různých lidí, dobře propracované, čtivé, konec knihy byl překvapivý. Také výborný epilog: "...co by se stalo, kdyby....."
krásný smutný příběh....nevím, koho mi bylo více líto, jestli Marie, která oslepla ale žila se svým otcem nebo Wernera, který vyrůstal v sirotčinci a jako ještě nedospělý musel odejít do války...ale když tak přemýšlím, tak jsem asi více litovala Wernera, jehož dětská čistota byla pošlapaná prožitky z války...V knížce se zajímavě střídaly krátké kapitoly o každém z nich...konec nedopadl tak , jak bych si přála, ale ne všechno končívá podle našich představ:-)
Anuška, opravdu velmi silná žena, se kterou se osud nemazlil. a přesto se mu vždy dokázala postavit čelem...doba poválečné republiky, doba kdy se konfiskoval majetek ( jak jí muselo být, když je vyhnali z vlastního domu a hospody, ve které dřeli...). Zažila toho opravdu hodně, po celou dobu jsem obdivovala její sílu a postoj k životu....První kniha od této autorky, určitě ne poslední.
...ze začátku kniha trochu zdlouhavá, potom však děj dostal spád a já do poslední chvíle nevěděla, jak to dopadne...A důvodem ke čtení byla čtenářská výzva, první originál vyšel v roce mého narození:-)
Pro toho, kdo miluje tvarůžky, tak "není co řešit":-) Krásná kuchařka, plná skvělých receptů, určitě stojí za přečtení!
…moc jsem se na knížku od F.Beckmana těšila, zatím jsem od tohoto autora nic nečetla, kromě shlédnutí filmu Muž jménem Ove a ten se mi líbil…no, ale s knihou Babička pozdravuje a omlouvá se, jsem se nějak od začátku neskamarádila…nápad dobrý, vztah mezi starou babičkou a malou vnučkou byl pěkný, ale neprokousala jsem se těmi vymyšlenými pohádkovými příběhy, ty mě nebavily, knížce spíš ubraly…
Očekávala jsem víc…knížka mě nijak zvlášť nezaujala…zpočátku se autorka snaží psát o typických anglických specifikách, pak sklouzne ke svému těhotenství a výchově dítěte…Poslední lekci „Kde domov můj“ musím však dát palec nahoru, ta se podařila…
...knížka je opět velice čtivá, jen škoda, že jsem ji nečetla jako první - před Hanou. Ta nasadila laťku opravdu opravdu hodně vysoko...tak Ještě přečtu Hotýlek a budu netrpělivě čekat, kdy paní Mornštajnová zase něco pěkného napíše:-)
...krásná kniha, která umí pobavit a vytáhnout ze špatné nálady....…:-)
...Muži jsou co do přátelství mnohem méně nároční…Žena chce, aby její přátelé byli dokonalí.
Utvoří si představu, obvykle dost podobnou sobě samé, položí přítelkyni do téhle formičky a trápí se a přežvykuje každý malý nedostatek, který není v souladu s obrazem, jež si vytvořila…
Přátelé, jejichž nedostatky bijí do očí nebo jsou nenapravitelné, odkládá jako špatně padnoucí šaty, i kdyby to mělo znamenat, že nebude mít vůbec žádné přátele, protože je bez přátel zřejmě šťastnější, než s nějakou nedokonalou bytostí, jíž byla nucena učinit ústupky.
Mužský má kamaráda. Tečka…A s tímhle kamarádem se kamarádí proto, že oba chodí střílet kachny. Skutečnost, že slovní zásoba přítele sestává výhradně z jednoslabičných výrazů, že se myje zřídkakdy, že žvýká tabák a neustále si odplivuje, většinu času je úplně opilý – to všechno nemůže na přátelství mít vůbec žádný vliv. Jestliže si muž těchto nepatrných trhlinek na přítelově dokonalosti vůbec všimne, všimne si jich velice zběžně, asi tak, jako zaznamenává jeho výšku, barvu očí, šířku ramen – a vřelé přátelství přetrvá ve své vroucnosti mnoho a mnoho let…
Po přečtení této knihy, jsem autorku zařadila mezi oblíbené….přečetla jsem během dvou večeřů, nemohla jsem se odpoutat, stále jsem čekala, co bude dál, žádné místo nebylo hluché . Jedná se o velmi silný příběh, poslední stránky jsem probrečela…zase se to stalo….Kdybych mohla, dám více než pět hvězdiček….A už začínám číst její další – Slepou mapu…A Hanu bych chtěla do knihovničky..
…život se s Damim od narození nemazlí…drsná kniha od začátku do konce… Často jsem se ptala: „ je takový život vůbec možno žít?! Autorka používá hodně vulgarit, ale to asi k té šílené době a místu patří…nicméně kniha je dobrá, vtáhla mě do děje, musím na ni myslet…
Každý by si měl tuto knihu přečíst, aby si znovu vážil „všeho“…
Nádherná kniha, napsaná čistě, citlivě, bez přikrašlování, ke konci jsem ji probrečela…
Je to vzpomínková kniha od známého skladatele, který v ní popisuje své dětství a rodnou Ostravu. Čeština je pěkná, ale bohužel, kniha mě nezaujala…
... Knížku nemám úplně celou přečtenou, šahám po ní vždy, když si myslím, že bych zase měla se sebou něco dělat a trochu procvičovat AJ:-)
Malá útlá knížka z roku 1929, zprvu jsem nevěděla o čem je řeč, postupně se děj rozvíjel a začala jsem si říkat, co bude dál…je to sci-fi odehrávající se v šíleném betonovém domě Mullerdomu, kde jsou jednotlivá patra na sebe lepená do výšky tisíce pater, kde nejsou okna a každé patro žije svůj život podle vůdce pana Mullera. Petr Brok zde figuruje jako detektiv, hledá svou ztracenou paměť a zmizelou princeznu Tamaru a snaží se osvobodit strádající lidi.
...fascinující, přečteno na jeden zátah...
Hodně statistická kniha, místy vzpomínková…zaměřená na děti v letech první světové války, jež se české země nedotkla přímo (jako např.Francie, Německa), ale i přesto ji děti citelně vnímaly. Trpěly hladem, nakupovalo se na lístky –mouka, chléb, uhlí….Muži byli na frontě, děti neměly chlapský vzor, nejstarší musely přebrat roli otce a o rodinu se starat, protože matky musely zastat muže ve fabrikách…Přemýšlela jsem nad tím, že tato generaci si opravdu hodně vytrpěla, protože mír dlouho nevydržel a oni opět pocítili pachuť války…
Knihu jsem sice přečetla, dozvěděla se pár nových informací, ale místy jsem se musela k četbě nutit, či občas pro nezáživnost i pár řádků přeskočit…
…krásný, smutný, humorný, zdrcující příběh, který napsal Frank McCourt jako vzpomínku na své dětství a dospívání v Irsku. Na dobu třicátých a čtyřicátých let minulého století, kdy se z Ameriky, kde s rodiči a sourozenci živořili, přestěhovali do rodného Irska, s vidinou lepší budoucnosti. Irský Limerick jim však nabídl ještě větší chudobu a bídu, nebyla práce, nebylo jídlo, oblečení, uhlí, otec často propil to málo, co občas vydělal... přesto se Frankovi podařilo splnit si svůj sen….Nádherná kniha, pan McCourt píše stylem, který se čte „jako po másle“. Po přečtení knížky jsem se hned podívala na film, ale kniha je bezkonkurenční, film je slabý, depresivní od začátku do konce…