Vjeerus komentáře u knih
Upřímně musím říct, že vlastně opravdu nechápu, jak něco tak divného a blbého mohlo dostat filmovou adaptaci. Jako uznávám, že první díl měl našlápnuto slušně, ale čím jsem starší, tím víc se kloním k tomu, že jím měla celá série skončit. Ono obecně tam je největší díra v celém ději – upíři nemají jinou možnost než zabít nebo proměnit, ale v případě Belly je možné odsát jed a kvůli tomu tady máme další tři knihy o dívce zralé do psychiatrické léčebny a jejím vzdychání o tom, jak není krásná.
První třetina příběhu vlastně nenabídla nic zajímavého. Hlavní hrdinka poslušně skákala, jak upíři pískali, jen aby dostala to, co chce, ale vnitřně neustále fňukala, jak se jí to a tamto nechce. Když už konečně došla jistému poznání, že svatba není konec světa a lidský život není tak k zahození, dostaneme těhotenský boom.
Druhá část z pohledu Jacoba mě bavila asi nejvíc. Člověk mohl nahlédnout do myslí smečky, jejího fungování a dostal i nějaký normální, zdravý pohled na svět a situaci, ve které se náctiletý kluk ocitl. I když měl Jacob své otravné chvilky, jsem ochotna je přijmout právě s ohledem na věk a co si budeme, jeho charakter měl jasné hranice a vyvíjel se. Což se u fňukny Belly říct nedá.
Nejnechutnější scéna je rozhodně porod a jsem toho názoru, že místo těchto detailních popisů mohla autorka energii věnovat spíš sexuálním scénám nebo závěrečnému boji, který byl pomyslným hřebíčkem do rakve otravné třetí části. Jako pardon, ale s tak mentálně slabé holky udělat super upírku, která zvládne za čtyři měsíce víc, než jiní za celá staletí, je trošku přestřel.
Abych jen nekritizovala, plus na závěr je, že je kniha psaná opravdu jednoduše a díky tomu se opravdu dobře čte, takže i když se člověk po většinu knihy nic nedozví, má přečteno vcelku rychle.
Jelikož jsem si ve školních letech prošla spoustou sportů i s vyhlídkami, že to budu dělat profesně, řekla jsem si, že by tahle manga mohla být přesně něco pro mě. A po prvním díle můžu říct, že jsem měla pravdu. A taky vidím, proč se má sportovní kariéra rozplynula, protože až takový zápal, jaký mají hlavní hrdinové, jsem neměla.
Příběh sledujeme z pohledu Taikiho, nadějného badmintonového hráče, který se zamiloval do starší spolužačky a mi s ním prožíváme jeho občas dost neohrabané činy, aby si ho vysněná dívka všimla. Bylo opravdu osvěžující dívat se na vztahy z pohledu mladého muže a dozvídat se, co se mu honí hlavou. Že i kluci hodně přemýšlí o tom, aby nevypadali jako pitomci a snaží se odhadnout myšlenky protějšku.
V prvním díle jsme si prošli obrovským množstvím krásných i trapných momentů, velkých rozhodnutí a dokonce i vypořádáváním se se žárlivostí ve zdravé míře. Myslím si, že to je přesně to, co by náctiletí v romantickém příběhu měli dostat. Na konci příběhu jsme dokonce měli možnost nahlédnout do hlavy hlavní hrdince a jak ona vnímá ten potenciální vztah. Myslím, že se máme v dalších dílech na co těšit.
Za knihu děkuji @crew_komiks
Kniha, u které má očekávání tvrdě dojela na velmi dobře napsanou anotaci, která je ale poněkud zavádějící.
Jazyk je velmi příjemný, jednoduchý a hodící se spíš do knih pro děti. Nemůžu říct, že by se kniha špatně četla, to naopak, ale popravdě se za celou knihu nic moc nestane. Fantasy prvek je asi brán to naznačení v anotaci, jinak by to s klidem mohl být pouze historický příběh.
Co se týká slibovaného rytířství, asi jsem si představovala něco jiného. Tak nějak jsem čekala, že se dozvím, jak probíhá rytířský trénink, jak se muži cvičí s kopím a mečem na koni, různé detailně popsané souboje s mnoha ukázkami dokonalých pohybů, kdy jedna jediná chybička znamená prohru v turnaji.
Místo toho jsem si užila skotačení dětí na louce či v jezeře, jejich žbrblání, že se jim něco nechce, věčné pobíhání hlavní hrdinky po panství a informaci, že výcvik je těžký a nároční (avšak ne v čem).
Další věc, co mi prostě nesedla je absence informace, kolik let je postavám. Ne jednou jsem byla zmatená, jaký věk zaujímá hlavní hrdinka, protože chvilku máte dojem staré chůvy, chvilku vrstevnice panských dětí a nakonec skončíte někde mezi (a co si budem, to může zahrnovat věk 18-40 let).
Do druhého dílu se přesto pustím, protože závěrečný souboj mě bavil a užila jsem si pocity hlavní hrdinky, když si sáhla na úplné dno nejen odhodlání a motivace, ale i fyzických sil.
Kniha, která se neskutečně trefila do toho, co jsem potřebovala. Už několik měsíců válčím s krizí a po dlouhé době jsem zase přečetla knihu na pár nádechů. Stránky ubíhaly pod rukama a nestačila jsem se divit, jak rychle jsem se dokázala začíst a jaký byl problém knihu odložit. Určitě svůj díl na čtivosti mají krátké kapitoly, ale i jasné a výstižné vyjadřování autorky.
Příběh má své mouchy, je opravdu jednoduchý a vcelku předvídatelný. Ale na kvalitě pocitů z knihy mi to neubralo, protože si vždy užívám ty cesty k cíli, ne cíl samotný (běžně si přečtu poslední stránky knihy dřív, než přečtu první čtvrtinu).
Romantická linka byla na můj vkus strašně rychlá, ale dohnala to svým zápalem a očekáváním společných chvil, kdy jsem si vzpomněla na své náctileté období, když jsem vyhledávala přesně takovéhle momenty, abych se u toho mohla culit a v duchu tleskat postavám, kterým to moc přeji. A ano, tleskala jsem :).
Co mě nejvíc nadchlo, byl svět a princip žití Smrtek. A ten výcvik formou „hoď do vody a plav“ byl neskutečný a klobouk dolu všem zúčastněným, jak se dokázali rvát za ten kousek naděje na žití. Rozmanitost postav a charakterů přidala na zajímavosti hlavně s ohledem na to, jak se museli popasovat se zkouškami a osobním životem bez minulosti. A že paleta odhodlání vydržet a vyhrát byla pestrá a do dalšího dílu nám vstoupí lidi všech vlastností – rváči, podlí hajzlíci, obětavci i dříči.
Shrnuto a podtrženo, kniha za mě splňuje přesně to, co nabízí zařazením a anotací a neskutečně jsem si ji užila a do dalšího dílu se určitě pustím.
Za knihu děkuji autorce, která mi ji poskytla v rámci spolupráce.
Dost průměrná kniha, která ničím výjimečným moc nezaujme. A kdyby náhodou ano, protože mě opravdu bavili části, když se hlavní hrdinka konečně dostala do Turie, u průměrného hodnocení zůstanete díky neskutečně vleklému začátku.
První třetina knihy se nesla v duchu chození od bodu A k bodu B, kde jsme se dozvěděli minimum informací o postavách a nastínění zápletky bylo až velmi stoicky přijmuto díky zvláštní schopnosti hlavní hrdinky. Ta se sama celou dobu snažila být šedá myš a vlastně se jí to dařilo tak dobře, že šedé bylo vše, co nám představila.
První zvrat nebyl žádné překvapení, ta kniha ho žalostně potřebovala. Od putování divočinou jsem čekala trošku větší vzrušení a napětí, ale opět nic, až jsme se dostali k „nečekanému“ zvratu číslo dva a ten konečně zahýbal dějem.
Co jsem opravdu ocenila byl fakt, že nebývá moc časté, aby hrdinové v YA knihách dřív mysleli, než mluvili a zavrhovali ostatní kvůli tajnostem. Tady se autorka z tohoto na nervy jdoucího standartu vymanila a tajemství, která se nutně musela provalit, byla přijata logicky a všichni dostali možnost si vše vyříkat jako dospělí lidé a neštěkali na sebe jak banda štěnat.
Knihu si s klidem přečtěte, svět rozhodně zajímavý má, ale pokud vyhledáváte (YA) fantasy, nic moc nového vám kniha nedá a pracuje s klasickými šablonami.
Začátek knihy mě velmi překvapil a bavil. Dostali jsme postupně budovaný příběh, i když trošku rychlý, ale byl tam, jednoho novináře, co se fakt neštítil ničeho. Ale ve chvíli, kdy se na něj detektiv zaměřil už to šlo dějově zase do kopru.
Jak Dan shání informace, kde se jeho padouši nacházejí? Jak se k nim dostane? Kdy a jak to plánuje? Proč nemáme víc omáčky okolo jeho keramických děl?
Druhý případ se aspoň pokusil o nějakou větší interakci mezi padouchem a „dobrákem“, ale opět je tam hromada děr v ději. To mi chce autor nakecat, že nikomu nepřijde podezřelé, když jeden člověk tahá druhého z vlaku ven (minimálně nějakým hlídkám u kamer z vozu nebo stanice). Prostě mi chybí to plánování únosů, aby to pak dávalo logický smysl.
No a brutální záběry, které tolik táhli první díl, tak zde už tak brutální nejsou.
Takže i když se to nezdá, druhý díl se mi líbil o maličko víc, než první, právě díky té snaze přidat příběh, i když prostě jen z jedné strany. Za mě by kniha fungovala líp, kdybychom buď o Danovi nevěděli nic a prostě se jen zjevil jako tajemně brutální ruka zákona a nebo všechno. Tohle něco mezi mě tak maximálně frustruje.
Musím říct, že tak první třetinu knihy jsem byla zklamaná. Nové postavy mi vůbec nesedli a o těch starých tam toho bylo opravdu málo. Chvilku jsem se bála, že se autor pokusí vytřískat ten stejný příběh, co už tu byl. Přeci jen, složení druhé trojice bylo dost podobné té první.
Ale ve chvíli, kdy se začali dějové linky různě propojovat a zároveň rozpojovat, příběh nabral opravdu dobrý směr a ani jsem si nevšimla, jak rychle jsem naskočila do pocitu prvního dílu. Nejvíc mě bavila linka desátků, což překvapilo mě samotnou, protože ta mi přišla naposled nejmíň záživná. Ale na jejich mentalitě a přijímání faktu rozpojování je prostě něco jiného a netradičního.
Nakonec musím sama uznat, že nabráním víc pohledů (orgánový pirát, desátek, rebel a výtvor) vneslo do příběhu možná trochu zmatku, ale zároveň takový ten obraz pravé společnosti.
Závěr knihy je opět obří exploze, která tak rozhodila karty, že se opravdu těším na další díl. Dostala jsem skvělou dávku informací, aby mě zajímal osud všech, včetně té osiny v zadku Starkeyho, protože ten zaslouží shořet v pekle. A naťuknutí historie rozpojování? Tu chci všemi deseti.
Kniha je opět nadupaná obřími strategiemi, ale už pociťuji i fakt, že má Kira prostě štěstí. Protože bez něj by takto složitý plán nemohl snad ani vyjít.
Jako spousta jiných čtenářů, tak i já se nemohu zbavit myšlenky, že by příběh zde mohl klidně skončit a obávám se nástupu nových postav. Co o to, jejich představení nabízí určitě hodně zajímavého, ale vlastně se dost vrátíme na začátek a znova zažijeme souboj super chytrých mozků na různých stranách barikády, kdy ani jedna neví nic o té druhé.
No, uvidím, jak mě příběh chytne dál a třeba i překvapí. Popravdě musím říct, že jak bylo jednání Kiry na začátku i pochopitelné, už se z něj stává opravdový zaslepenec a tím dost nesympatická postava, které opravdu baví Ryuka.
Na další knihu od autora jsem se ohromně těšila. A opět nezklamal.
Komiks nás zavede do minulosti dvou důležitých postav ze série Sunstone a na tu Alanovu jsem byla nesmírně zvědavá.
I když se jedná o erotickou BDSM knihu, rozhodně není laciná a trapná, ale naopak zde najdete běžná životní úskalí. Například hledání vlastní identity a orientace, nebo vyrovnání se se školní šikanou, protože máte neobvyklý koníček. Najít aspoň tu jednu osobu, co vás vytáhne ze dna a přijme takové, jací jste, to je za mě hlavní poslání knihy. Sex, záliba v BDSM a učení se o něm je už jen taková nástavba přátelství s důvěrou.
Líbil se mi kontrast mezi dvěmi dějovými linkami. Ta Alanova je právě o přátelství, fantazii a hledání svého místa ve světě, ta Anneina je víc romantická a něžná se spoustou momentů z života, jakého si dokážeme spíš představit (koncerty, škola, tlachání s kamarádkou).
Autor při kresbě skvěle využíval podobné milníky v jednotlivých linkách na prolínání příběhů a díky tomu jsem měla pocit, že opravdu s protagonisty sedím v jedné místnosti a poslouchám jejich životní příběh. Perfektní a určitě si nenechám ujít další díl.
Za knihu moc děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.
Mám ráda, když jsou knihy něčím odlišné a tato kniha to u mě splnila hned v několika bodech. Prvním je hlavní hrdina. Ne hlavní hrdinka s úžasnou (skrytou) mocí, kdy při cestě za záchranou světa najde pravou lásku, ale hlavní hrdina, který klade jednu otázku za druhou, někdy bez přemýšlení, a to ho často dostane do situací, kdy je potřeba jeho sebereflexe. Bavilo mě sledovat jeho cestu, kdy sice v mnoha ohledech dospěl, ale v dalších si zachovával povahu patnáctiletého kluka. Ten boj mezi mužem a klukem je prostě perfektní.
Další bod bych uvedla magii. Tím, jak ji autor vystavil, má jasná pravidla, takže jejím uživatelům opravdu nestačí jen nějaká genetická vloha nebo talent. Každá osoba za magii musí vlastně draze zaplatit a to nejen po energetické stránce.
Svět příběhu je fascinující svým rozdělením a prostředím. Trošku mi chyběla mapka, ale to je možná moje zkreslená představa, že každý fantasy svět potřebuje mít svou mapu. Každopádně epilog knihy slibuje, že v druhém díle poznáme blíž další národ.
Příběh plyne příjemným tempem, kdy autor chytře střídá akčnějsí části s těmi výpravnými, při kterých se dozvídáme víc o světě, což je za mě super a je minimální šance na nudu. A posledních sto stran děj opravdu vygraduje a letí až do konce.
Jediné mínus v knize pociťuji v malém popisu emocí, při kterých jen kloužeme po povrchu a například v momentě smutku vím, že hrdina sice brečí, ale chybí mi tam ta hloubka, co cítí uvnitř, aby postava nepůsobila takovým neosobním dojmem.
Moc děkuji autorovi za knihu v rámci spolupráce.
U mě se příběh setkal bohužel spíš s mírnějším zklamáním. Anotace zní opravdu skvěle, to prostředí samo o sobě vyvolá husí kůži a je tak netradiční, že prostě zaujme. A tak člověk, pln nadšení, začne číst.
A bohužel se první polovina knihy tak vleče, čtenář se nic nedozví a hrdinka se plácá v podstatě v kruzích, že pak chvilku trvá, než člověk zjistí, že to začíná být i zajímavé.
Postavy sami o sobě byli dost osobité a s ohledem na jejich schopnosti se některým nedivím, že potřebovali upouštět páru v alkoholu. Upřímně jsem trošku nechápala zaláskovanost hlavní hrdinky i přes ty všechny věci, které jí druhá osoba provedla, takže s finálním rozuzlením romantické linky naprosto souhlasím.
Co se týká vraha, dlouho jsem tápala. Ty, na které bylo ukazováno nejvíc, jsem tam osobně nezařadila, ale zároveň mě nenapadal, kdo jiný by to mohl být. To opravdu přišlo až ke konci, kdy se příběh začal odvíjet rychlostí blížícího se hurikánu. Městečko mělo opravdu děsivou historii a konec byl taková pěkná tečka za vším.
Takže opravdu škoda toho začátku, jinak jsem si knihu dost užívala.
Závěrečný díl duchařské trilogie s Cassidy Blakeovou nás zavedl do New Orleans. Kniha se opět skvěle četla, ale považuju ji za nejslabší díl, protože mi přijde tak nějak nejmíň strašidelný. Nejlepší pro mě bude stále ten předchozí.
Vzhledem k tomu, že cílová skupina jsou děti kolem 12 let, považuji příběh za velmi kvalitní. Pro mě osobně chybí větší hloubka postav a nějaký jejich vývoj. Trošku mi nesedí ta volnost, kterou mají hrdinové od dospělých, ale díky ní si čtenář může užít pořádnou dávku dobrodružství při záchraně vlastních životů.
Autorce se opět povedlo krásně popsat prostředí města, i toho za Závojem. Překrývající se roviny podtrhávají složitost historie a jsem ráda, že k tomuto kroku došlo, protože někdy je jedno místo prostě poznamenané víc, než jiné.
Docela se mi líbilo i rozřešení problému Jacoba. I když to může působit trochu smutně, za mě rozhodně lepší, než druhá možnost s vykřičníkem. Všichni dostali více méně to, co si přáli, jsou spokojení a myslím, že je příběh opravdu pěkně ukončen.
Musím říct, že mě naprosto nadchlo prostředí. Perfektně promyšlený svět, který měl jasná pravidla a hranice. Neexistovali výjimky a i když jste strašně moc chtěli, život s vámi prostě zametl. Opravdu dlouho jsem si tak moc neužila to čekání na zázrak, protože hlavní hrdinové vždy dojdou ke svému cíli. Alespoň to mi tvrdí spousta knížek.
Postavy mi byli sympatické, líbilo se mi, jak se měnila jejich osobnost s tím, jak se z lidí stávali nadpřirozené bytosti. Celkově i kontrast mezi dušemi ne jen v oblasti ty hodné a ty zlé, ale i celkově na poli těch špatných.
Autorce se krásně povedlo zapracovat do příběhu vážnější témata, která podtrhávala příběh, ale nedělala z něj depresivní čtení. Vždy jsem se těšila na úvodní části kapitol, které poodhalovali střípky ze života hlavní hrdinky.
Jediné, co mi trošku nesedělo na knize, byla romantická linka. Jestli se o ní dá vůbec mluvit, protože ten vztah se tam vybudoval na můj vkus opravdu z ničeho a kvůli tomu na mě konec knihy působil možná až moc pohádkově a nepasoval mi do toho striktního světa.
Kniha je nádherná, má skvělý příběh, ale než se něco stane, trvá to věčnost. Prvních zhruba 100-150 stran jsem fakt nevěděla, co je jádro pudla. Pak jsme dostali informaci a já si říkala, že se příběh konečně rozjede.
Nerozjel.
Ta pravá jízda začala až za polovinou knihy. Od toho momentu jsem stránky opravdu hltala a konečně si naplno užívala hlavní hrdinku. Nebýt tak skvěle napsaná, začátek by byl ještě větší utrpení. Její vztah s hlavním hrdinou byl perfektní, žádná naivní husička, ale normálně a racionálně myslící osoba, které se bohužel převrátil svět naruby a nějak se v něm potřebovala usadit. Nebo ne?
Opravdu jsem hlavní hrdince fandila, aby nemusela dojít k tomu poslednímu kroku, co se vyžadoval. A stále tomu věřím, že to v dalších dílech dopadne tak, jak si přeji já i ona.
Hlavní hrdina byl také hodně sympatický a bylo zajímavé sledovat to, kým měl být, kým je a kým se stal. Rozhodně jeho život nebyl hodný závisti, i když se tak okolí chovalo. To byl další bod, který mě na jeho vztahu s hlavní hrdinkou bavil. Byli si rovni, bez ohledu na postavení a majetek toho druhého.
Autorka vytvořila opravdu skvělý svět propojený s drsnými seveřany. I přes vleklou první polovinu knihy se těším na další díl. Trošku škoda té krásné mapy, která nic moc neukáže, jelikož se příběh odehrává mezi dvěma tečkami uprostřed.
Kniha se ve své kategorii, duchařina pro mladé, určitě řadí na přední příčky. Je svižná a napínavá, dobrodružství je téměř na každém kroku a tak příběh obsahuje minimum hluchých míst. Hlavní hrdinka přijede do Paříže, zjistí problém a vrhne se přímo do jeho řešení bez žádných vedlejších rozptylovaček.
Musím říct, že dění kolem poltergaista mi sedlo rozhodně víc, než hlavní záporák předchozího dílu. Rozplétání, jaký osud potkal malého chlapce byl smutný a byl sepsán a hlavně vyřešen s citem.
Jsem ráda, že jsme se dozvěděli něco víc o Jacobovi a je hezké a děsivé zároveň, jak se zvládá projevovat a tak nějak vlastně reálně existovat. Celkově mám pocit, že pouto mezi ústřední dvojicí bude ještě hodně podstatné v třetím díle.
Nová kamarádka Cassidy byla za mě hodně odvážná, mě by nikdo nedostal ani ze dveří bytu, natož nevyletět z kůže při jasném sledování paranormálního jevu.
Líbí se mi, že ačkoliv je kniha druhým dílem, dá se číst i samostatně, nebo s velkým odstupem, jelikož ty důležité body z jedničky jsou zopakovány. Někdy to může působit rušivě, ale mě přijde pro knihy v této věkové kategorii toto opakování vcelku běžné, setkávám se s tím často.
Jak jsem byla odvařená z prvního dílu, tak jsem nečekala, že mě druhý něčím překvapí. Beru zpět, u autorky si musím vždy nechat nějakou rezervu a čekat i nečekané.
Začátek příběhu je dost politický a měl asi navodit pocit, že se síť intrik rozplétá. Ale to by nebylo ono, takže nakonec zjistíme, že jsou jednotlivá vlákna ještě víc zamotaná. Královna divoženek se postará o ne jeden infarkt, stane se jedna z nejlepších postav celé knihy, i když jsem ji zařadila pomalu na stejný stupeň nenávisti, jako Umbridgeovou a docela jsem jí to prasknutí bubliny i přála.
Linky se Sarrei i s Divochy dostali víc prostoru a rozhodně se postarali o velkou spoustu napětí. Nemůžu uvěřit, že se autorka sama nezapletla do všech těch pojítek, náznaků a malých detailů, které sem tam utrousí a pak mají velký význam. Stále čekám na ověření svých teorií, jak souvisí Isarel a žena z úvodu prvního dílu.
Jak jsem v prvním díle slintala blahem nad originálně drsným světem, tak uznávám, že mi přišlo, že množství krutostí ubylo, ale když už se objevila, získala úplně jiný level a víc mi u těchto pasáží trnulo. Opět jsme dostali několik skvěle promyšlených rituálů, které bych chtěla vidět i v nějakém vizuálním zpracování.
Závěr knihy je dechberoucí. Autorka mě zvládla na pár stranách naštvat, dojmout, vyrvat mi srdce a nadchnout do dalšího pokračování, dodat špetičku naděje, pocítit zadostiučinění i zklamání.
Za mě rozhodně povedený kousek, který by si zasloužil víc pozornosti. Svět, který autorka vytvořila je velmi originální a zároveň se v něm člověk zorientuje velmi rychle, protože je to prostě město se všemi možnými krásnými a temnými zákoutími. Ale propletené magií a prazvláštními bytostmi.
Hlavní postavy jsou vystavěné až neskutečně uvěřitelně. Mají své povahy, touhy, choutky a cíle. Mají skoro normální vysokoškolský život se vším tím testováním, co k tomu patří. A nikdo není vyloženě dobrý nebo zlý, všichni jsou lidé konající podle situací, ve kterých se ocitnou tak, aby přežili, vyvázli a nebo se přiblížili ke svému cíli.
Možná bych ocenila, kdyby se příběh víc zaměřil pouze na jednu postavu a nesledoval jich tolik, protože pak nemáme takovou šanci se jim víc dostat pod kůži a víc si je zamilovat.
Děj byl ze začátku hodně pozvolný a dlouho jsem tápala, o čem to teda bude a kdy se začne něco dít. Až v polovině knihy mi došlo, že se to něco dělo na pozadí defakto od začátku a já se nemůžu dočkat, až bude druhý díl.
A musím vyzdvihnout obálku, ze začátku působila jen jako moc hezká, ale po přečtení dává mnohem větší smysl.
Jedna polovina příběhu za mnou, druhá zbývá.
Manga postavená na dialozích a úvahách. Člověk je stále v nevědomosti, jestli jsou události opravdu plánované, či nikoliv. A pokud jsou plánované, jak z nich chce Kira vybruslit.
Kdy konečně dojde k návratu postav a charakterů ze začátku?
Díl nabízí pár střípků, kdy Light porovnává svou a Kirovu morálku. A tyhle malé informace mám ráda a netrpělivě vyčkávám ten aha moment.
L stále prokazuje svojí neskutečně bystrou mysl a že si dokáže všímat i malých detailů a změn. Misa je stále postava, kterou mám občas ráda, občas jí totálně nechápu :D. Dějová linie kolem společnosti Jocuba je neskutečná, ale stačí malé šťouchy a vše dává naprostý smysl.
Závěr svazku je k uzoufání napínavý a čekat na další díl pro mě bude nekonečné.
Upřímně jsem ráda, že už mám tuto sérii (opět) za sebou. Knihu jsem četla hned po jejím vydání a už tehdy jsem z ní nebyla úplně nadšená, ale teď, po poslechu neskutečných 31h v podání Martina Stránského jsem hodně na vážkách mezi zklamáním a obyčejný průměr.
Přednes audioknihy je perfektní, tam nemám co vytknout a myslím, že pan Stránský z knihy vydoloval to nejlepší. Ale ani on nedokázal zachránit to, jak je kniha nadupaná vycpávkou a dějově nevýraznými až zbytečnými aspekty (haló, 3 kapitoly, jak Roran přemýšlí, jak dobýt město, nebo 2 kapitoly, jak Eragon letí na Safiře?).
Roranova linka měla začít a skončit v druhém díle, protože jeho myšlenka se smrskla na to, aby v knize byl aspoň nějaký boj. Bitvy jsou sice fajn, ale ne když v nich nevidím posun děje ani charakteru. A když jsou jediný znak vedlejší postavy.
Naopak velkým zpestřením knihy byly části Nasuady a Murtagha. Zlý bratr hlavního hrdiny mi vždy přišel charakterově nejvíc propracovaný a ze všech postav nejvyspělejší.
No a teď to obří roztrpčení a to je duo Eragon a Arya. Chápu, že autor chtěl asi poukázat na to, že po bitvě nemůžou být všichni vítězi a mít happyend, ale tady se romantická linka opravdu nepovedla a to ukončení pak působilo strašně lacině s nuceným hraním na emoce čtenáře.
I přes autorovu schopnost používat příjemný jazyk vyprávění mě stále mrzí, jak nevyužitý byl onen obávaný, obří a silný Šruikan.
Na knihu jsem se hrozně moc těšila, jelikož slibovala opravdu originálně pojatou Červenou Karkulku. A tím kniha rozhodně nezklamala.
Nejvíc se mi líbilo prostředí Divého lesa a jak vlastně fungoval a za jakým účelem vůbec vznikl. A také ten konflikt mezi realitou a žitím v "pravdě" pramenící z legend.
Hlavní hrdinka Reda byla sympatická, s obřím srdcem a bystrou myslí. Co však už tolik nefungovalo, to byli ostatní postavy. Její sestra se všemi z hradu nějak usoudili, že je Reda asi nesvéprávná a neschopná se sama rozhodnout a co víc, asi na to nemá ani právo a tak se její volbu pokusili zrušit všemi možnými způsoby, bez ohledu na následky. Které byli hodně drsné.
Hlavní hrdina se snažil dostát nálepky, kterou mu dával svět mimo les, ale velmi brzy zjistíme, že by se pro druhé nechal roztrhat (vlastně doslova). Avšak tato jeho mučednická povaha mi časem začala vadit, protože je sice šlechetné se obětovat, ale už méně tou obětí nic nezměnit a pravděpodobně to i zhoršit, protože jeho schopnosti a vědění nikdo jiný nemá. A pak ta jeho kupa tajemství. Kdyby polovinu těch věcí řekl hned, spoustě problémům by se mohli vyhnout.
Celkově se ale kniha četla moc dobře, i když pasáže z království mě nebavili, ale chápu jejich význam pro konec příběhu. Na další díl jsem zvědavá, protože by měl vyprávět o sestře Redy a jestli bude navazovat na konec této knihy, tak jedno velké WoW.