Vjeerus komentáře u knih

Uf, tak tohle bylo náročnější čtení ve smyslu, že tam bylo tolik vycpávky, že se hlavní příběh hledal těžko. Opravdu odstavec věnovaný močení psa nebo rakouské krajce (sama v podstatě nevím, jak taková rakouská krajka vypadá, o to víc mě udivuje, že to ví hlavní hrdina) je pro děj irelevantní.
"Samolepka" s odkazem na Harryho Pottera na obálce je velmi zavádějící, jelikož o kouzla a čáry v knize moc nejde a oba příběhy spojuje tak maximálně Londýn.
Dějem nám prochází dvě dějové linky - spor matky a otce Temže a samotné vraždy, kdy jsem význam sporu moc nepochytila, takže doufám, že bude vysvětlen v dalším díle. Pokud to celé bylo napsané kvůli jedné jediné větě, která obě linky spojila, tak jsme vlastně dostali další hromadu vycpávky.
Když už jsem narazila na postavy - je jich tam opravdu mnoho a spousta jmen se tam objevila jen proto, aby byla odstraněna, takže jsem občas musela lovit v paměti, kdo je kdo.
Závěrem jen dodám, že se kniha navzdory všem neduhům čte poměrně dobře. Kniha je psaná z pohledu hlavního hrdiny, kdy mu vidíme do hlavy a některé jeho poznámky opravdu pobaví.

8 24.05.2021

Tak za mě opravdu síla té myšlenky. Co mě úplně neoslovilo je celý koncept knihy - psaný jako úryvky deníku nebo něčeho takového. Měla jsem trochu problém si udržet časovou linku. Otevřený konec je opravdu nervy drásající, nemám je ráda.
Ale když se oprostím od osobních sympatií, tak kniha plyne a ve mě rozhodně vyvolala mrazení. Tuto knihu si řadím do skupiny "něco jiného, něco co tu nebylo" a rozhodně si myslím, že stojí za přečtení, kam až je možný se dostat, když se moci chopí extrémisti.

8 20.04.2021

Velmi silná kniha, která možná trošku poodhalí důvod, proč některé ženy zůstávají v partnerství, kde dochází k domácímu násilí.
Rozhodně jsem neměla pocit, že by tento problém autorka nějak romantizovala. Naopak si myslím, že je tam důraz na zjišťování vlastní hodnoty a hledání cesty, jak ze začarovaného kruhu ven.
Ano, autorka napsala hlavního hrdinu velmi charismatického a sympatického. Dle doslovu jsem usoudila, že brala inspiraci ve vlastním otci. A tak jsme neměli vyloženě zlého a ohavného záporáka a o to těžší rozhodnutí musela hlavní hrdinka podstoupit.
Líbilo se mi, jakým stylem jsme viděli do hlavy Lily. Její zkušenosti, uvažování a přehodnocování na mě působilo přirozeně. Ten zmatek, který pociťovala s každým incidentem byl prostě tak perfektně popsán, že ji člověk chápal.
O to víc na mě zapůsobil závěr, protože jsem cítila tu vnitřní sílu jít proti srdci a naopak poslechnout mozek. Zároveň jsem z knihy necítila sebemenší odsouzení lidí, kteří ten boj logiky a emocí prohrajou. Tady je opravdu potřeba být oporou a dobrým přítelem, jako Atlas a Alyssa. Protože tyhle situace se dějou, ale pokud to nedojde do extrémního bodu, je to bohužel boj poškozeného.
Posloucháno v audioverzi a k ní nemám opravdu co vytknout, Dana Černá mi hlasově sedla jak mě osobně, tak k příběhu knihy.

7 31.12.2024

Po mírných zklamání z předchozích dílů jsem se opět bavila, jelikož nás autorka vytáhla ven na poznávání ne jen Prahy. I když to místy působí skoro jak od průvodce, užila jsem si to víc, než ustrnutí na jednom místě, které bylo třeba v Hradu ve Skotsku.
Mínusový prvek je pro mě romantická linka, protože mi chybělo to seznamování a poznávání. Rozhodně se nedá říct, že jsem fanoušek lezení dvakrát do stejné řeky. I přes to, že to autorka řádně vysvětlila, tu jiskru jsem tam necítila.
Leo je skvělá postava, jsem ráda, že autorka dává vic a víc prostoru rovnocenně mezi oba protagonisty. Uznávám ale, že jeho charakter je možná až moc bohémský a otevřený. I když za to takový člověk nemůže, bohužel to moc důvěry nevzbuzuje.
Anna mi ale byla bližší, i když mě místy štvalo její podřizování se. Když si vzpomenu na své mladší já, také jsem z toho "musím vyhovět všem" musela vyrůst, a začít si vážit sama sebe a svých názorů. Ale její smysl pro organizaci naprosto chápu!
Sečteno podtrženo, je to Julie Caplin, má to její šmrc a lehkost a naprosto přesně jsem věděla, co od knihy očekávat - odpočinek a příjemný pocit. Jen teda ten spor mezi majiteli pivovaru bych uvítala rozpracovanější a trošku víc vyostřený.

7 30.12.2024

Kniha měla za mě perfektní atmosféru, kdy postupně gradoval pocit šoku, znechucení a strachu, co ještě za hrůzy se dozvíme.
Musím říct, že kniha se mi poslouchala trochu hůř. A ani ne tak dílem Terezy Vilišové, která ji namluvila, ale kvůli deníkovým zápiskům. Za ty si by si spíš interpretka zasloužila metál, jak se na mě vždy vrhlo zhnusení.
Upřímně nevím, zda je to autorky styl a nebo jsem si jen vytáhla podobné téma u těch dvou knih, co mám za sebou, ale proč děti. Jako matku, a ne nijak dlouho, mě tyhle úseky fakt bolí, takže bych knihu doporučila otrlejším a určitě ne ženám s malými dětmi.
Hlavní hrdinové mě bavili, nebyli nijak hloupí a afektovaní a jednali racionálně vzhledem k situacím. Co mě trošku mrzí je zlom manžela, úplně mi to k němu nesedlo. Co víc, úplně to pro mě mění jeho charakter a člověk začne přemýšlet, co vše je kolem něj (a s ním) špatně.
Záhadou je pro mě Verity. Nejen tím koncem, kdy fakt nevíte, co je pravda a co lež, ale i tím jejím důvodem, proč to dělala a minimálně klobouk dolu za herectví.
Tímto prosím ty, kdo máte to nové vydání, mohli byste mi dát echo, co je v té kapitole navíc? Nemám ráda takto otevřené konce, i když uznávám, že pro žánr knihy to splnilo účel psycha na sto deset procent.

7 30.11.2024

Myslím, že tady u té knihy ani nejde říct nic jiného, než že je to perfektní. Autobiografie jsou vždy hrozně subjektivní záležitosti, u kterých čtenáři moc nepřísluší hodnotit a soudit obsah, protože je to přeci jen život jiného člověka.
Eddie je, tedy teď už vlastně byl, neskutečný člověk, který si prošel doslova a do písmene peklem a přesto z knihy nepocítíte zášť ani nenávist. Jen laskavost, upřímnost a smíření.
Jak několikrát sám řekl, měl vlastně ohromné štěstí. Na rodiče, kteří by přenesli i hory, aby mohl studovat. Na přátele nebo i cizí lidi. A někdy ho měl prostě jen tak. A všechno tohle mu pomohlo přežít.
Nejvíc se mi líbí, jak je kniha pojatá. Na stoletého člověka by leckdo očekával tisíce stran, ale Eddie dokázal svůj život shrnou do dvouset i s poděkováním. A přesto nemám pocit, že bych byla o něco ochuzená. Vše vylíčil jasně, stručně a výstižně, nepouštěl se do žádného rozmazávání křivd a v těch hrůzách nikdy nezapomněl na malé radosti a zpětně úsměvné situace, když se s přítelem dělil o šálu nebo se musel dobrovolně vrátit do Osvětimi.
Eddie byl krásný příklad toho, jak úžasná věc je lidské tělo a že bez duše a vůle žít je to jen schránka. Byl schopný, laskavý a i v těch nejhorších částech života se stále snažil udržet nadhled. Upřímně doufám, že jeho kniha bude žít dál a že neunikne pozornosti učitelům, protože jeho výklad mě zaujal natolik, že bych si teď ráda poslechla i víc z tohoto období.

7 11.11.2024

Tak už i u mě došla řada na onu slavnou Darcy a její sérii strašidelné domy. A vlastně jsem asi dostala to, co jsem očekávala.
Jsem fakt docela strašpytel, takže obava, že to bude moc, byla. Ale vlastně se mi potvrdilo podezření, že je kniha cílená na velké publikum a tak je děsivý prvek tak akorát pro mě (a asi slabota pro ty náročnější).
Atmosféra knihy se mi opravdu líbila a ta postupná gradace si mě chytla, bohužel pak to trošku pokazil závěr, kdy se zlý "duch" ukázal. Honba v lese byla děsivá, ale skok ze střechy už byl spíš tlačen do nechutnosti a působil na mě spíš komicky.
Hlavní hrdinka mi byla sympatická a bavilo mě, jak se strefovala do hororových klišé, kdy se postavy chovají naprosto stupidně a sama se těmto hloupým rozhodnutím snažila vyvarovat. Selský zdravý rozum rozhodně nepostrádala.
Takže jo, kniha mě bavila, rychle ubíhala, dobře se četla a pro člověka, který úplně nevyhledává děsivé knihy, ale chce sem tam zkusit něco nového, je Darcy skvělá volba, protože píše pro masy lidí a rozhodně asi necílí na fanoušky Kinga.

7 06.11.2024

V první řadě je třeba si uvědomit, že je autorka žurnalistka a tak to umí se slovy. A taky umí čerpat zdroje, hlavně ty, které souzní s jejím přesvědčením.
Neřekla bych, že je kniha cíleně mířená jako transfóbní, už z používání zájmen a jmen aktuálně užívaných dotazovanými a ne rodnými toto tvrzení vyvrací. Spíš si autorka vzala pod hledáček jen úzký okruh celé problematiky a v jejím konceptu nebylo žádoucí čtenáři přiblížit jediný příběh, kdy tranzice dítěti opravdu pomohla. Věřím tomu, že pocity a dojmy nejen autorky, ale i oslovených lidí jsou autentické a vychazeji ze zkušeností zúčastněných.
Samotné mi je neskutečně úzko z představy systému, který v Americe vládne. A to hlavně na lékařské úrovni, kdy jsou hormony předepsány bez hlubšího poznání dospívajícího a to jde ruku v ruce se školou, která nezletilým dětem umožní si doběhnout pro injekci bez vědomí rodičů. Nějak se v celé té záležitosti zapomnělo, že i rodiče mají city a emoce a rádi by věděli, jak se se situací popasovat. Místo toho jsou odsunuti daleko do pozadí a skoro démonizováni.
Z knihy jsem si odnesla utvrzení toho, že aktivisté a radikální skupiny dělají ze života peklo všem a kolikrát přinesou víc škody, než užitku. Autorka sesbírala příběhy lynčovaných doktorů či rodičů, kteří ne že nesouhlasili s tranzicí, ale projevili obavy z tak rychlého přijetí "jsem trans" od dítěte a naopak žádali o čas, aby měl nezletilý člověk šanci opravdu dospět do bodu uvědomění si, co hormonální léčba přináší za rizika. A nebo se lidé proplouvající životem ve své trans podobě najednou stali oslavováni jako hrdinové, aniž by o to stáli.
Autorka hodně ustrnula na tvrzení "za nás bylo líp" a zároveň ukázala, že zažité stereotypy, co je mužské a ženské je bohužel stále aktuální. V tomhle bodě musím částečně souhlasit, že jsme to kdysi při dospívání měli možná lepší a to díky absenci internetu a tudíž jsme neměli tak snadný přístup k tunám informací a tak jsme jimi nebyli přehlceni a nebyli postavení před otázku, kdo z těch milionů odborníků mluví tedy pravdu.
Nemyslím si, že dnešní teenageři jsou o moc jiní, než jsme byli mi. Lžou, rebelují, vzpírají se, snaží se zapadnou. Nebo vyrovnat se s tělem, které v pubertě prochází velkými změnami. Tohle, v kombinaci s očekáváním okolí a masáží dokonalosti z internetu, jak má vypadat a chovat se holka/kluk, může být na jednoho opravdu hodně a přenést se přes to na vlně trans komunity může pro někoho znít jako lákavé východisko.
Kniha není dokonalá, za bernou minci se rozhodně nedá považovat, ale určitě otevírá zajímavé otázky, jestli je tohle cesta, kterou by se měla společnost ubírat a zbavovat rodiče odpovědnosti nad svými potomky v tak ranném věku a naopak tak velká rozhodnutí nechat na osobách, které se nachází v jedné z největších hormonálních bouří v životě - pubertě.
A kdo chce být transfob, ten jím bude bez ohledu na to, zda si tuto knihu přečte. Takový člověk si informace najde za každou cenu a podobně jako autorka, bude čerpat jen ze zdrojů, které mu dají munici na to, proti čemu chce bojovat.

7 18.10.2024

Já ten příběh o třpitivém a dokonalém upírovi a jeho totálně nešikovné lidské přítelkyni stejně miluju. I když vím, co je tam všechno špatné, divné a přitažené za vlasy.
Když jsem příběh četla poprvé, v tom správném věku, nevšimla jsem si, jak je hlavní hrdinka psychicky narušená a nedozrálá (i když se nám kniha snaží nakukat opak). Normálního dospělého člověka by přece docela vyděsilo, kdyby se dozvěděl, že ho někdo v noci sleduje ve spánku a rozhodně by z toho nebyl rozpálený.
Stejně jako by se měl jít někam léčit hlavní hrdina s tím stalkingem a přehnaným utápění se v tom, jaký je netvor.
Co mě ale překvapilo je, že Bella není tak moc jiná, jak se nám snaží nakukat film. Zajímají jí kluci, jak se kdo obléká a jak kdo vypadá, což jen prohlubuje její nízké sebevědomí a absolutně si nevážení sama sebe.
Další překvapení je na straně Jacoba, který je prostě malé děcko, ale jako jedna z mála postav se tam chová adekvátně svému věku a vlastně i dost racionálně.
Celá kniha je opravdu postavena na velmi špatném modelu vztahu, kde oba partneři manipulují tím druhým pomocí emocí a citového vydírání, které je obhajováno tvrzením je to pro tvé dobro.
Posloucháno jako audiokniha a bohužel mi tentokrát přednes v podání Renaty Wolfové moc nesedl. Její vyslovování anglických názvů na mě působí moc jako školní britská angličtina ala horký brambor v puse a celkově tón hlasu paní Wolfové je, vzhledem k věku hlavní hrdinky, moc vyzrálý.

Pokud byste od tohoto příběhu čekali staré známé dobráky z Marvelu, budete zklamáni. Autorka si vzala vizáž i povahu bohů z druhého konce (víc toho skutečného) a mezi ně hodila taxikářku Agátu, jejíž život nebyl zrovna nejrůžovější. Ironií osudu bylo, že se všichni setkali ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka myslela, že je konečně spokojená.
A pak začal pořádný kolotoč. Jeden vtípek Lokiho spustil lavinu problémů a nepěkných rozhodnutí, kdy jsme sledovali vývoj Agáty a odhalovali její životní útrapy. Musím říct, že v polovině knihy mi hrdinka přišla opravdu vrcholně sobecká a arogantní, ale ve chvíli, kdy se vše vysvětlilo, tak jsem došla pochopení, stejně jako ostatní postavy.
Svět mě bavil. Klidně bych v něm zůstala o chvilku dýl, protože bych ráda navštívila vyzdobený Hel.
Tenhle humorný příběh mi sedl dokonale do nálady a skvěle se mi četl. Konec byl možná trošku moc velký happyend, ale to sprdnutí bohů za něj rozhodně stálo. V tomhle jsem plně souhlasila s hlavní hrdinkou.
Za knihu děkuji autorce v rámci spolupráce

7 01.06.2023

Musím říct, že anotace si mě získala. Samotná kniha dostála pocitům, že ji chci opravdu číst. Četla se příjemně a hodně rychle odsýpala.
Přiznávám, že začátek knihy jsem si užívala milou pohádku s fascinujícími bytostmi. A zhruba na konci první třetiny se příběh zlomil a nabral opravdu strhující tempo plné jedné akce za druhou. Nechyběla ani pořádná dávka zvratů a budování vztahu na rovinu nějaké tolerance a akceptace mezi nenáviděnými druhy v rámci společného cíle.
Popravdě ten vztah hlavních hrdinů, jeho dynamika a postupné odkrývání minulosti pro mě byl tahoun příběhu. A to opravdu nemluvím o nějaké romantice, tu v téhle knize nečekejte a o to víc si toho vážím, protože každý člověk, na kterého narazíme, nemusí být okamžitě partner. Může být jen známý s podobně bolestivým pozadím.
Miluji příběhy, kde je poukázáno na nějakou formu extrému, obzvláště pak radikální smýšlení ve víře. Myslím, že autorce se krásně povedlo vystihnout tápání hlavního hrdiny a hledání sebe sama po prožitých událostech a každý asi dokáže sympatizovat s jeho touhou po mstě.
Závěr příběhu byl šokující a naprosto perfektní. Málo kdo se k takovému konci hlavních hrdinů odhodlá a já za to moc děkuji, že jsem po dlouhé době nečetla klasický klišé konec.
Co mi na knize nesedlo, byl epilog. Dle mého by si zasloužil trošku víc stránek a rozepsat důsledky finální kapitoly a jak se blízké okolí smířilo s osudem ústřední dvojice.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce a tímto moc děkuji autorce za poskytnutí knihy.

7 05.05.2023

Tak tohle mě velmi bavilo a po dočtení jsem měla chuť vyrazit někam na túru.
Oceňuji neobvyklé koníčky hlavních hrdinů a celkově i netradiční rodinná zázemí. A v tomhle příběhu rodiče hrají velkou roli.
S hrdiny jsem si docela rychle sedla a myslím, že jsem si i hned správně tipla, kdo má být ten hodnej a kdo zlej. A kdo úplně hloupej bezmozek.
Z knihy na vás dýchá ne jen láska, ale primárně přátelství a budování důvěry. A taky příroda. Hodně přírody a její divokost.
Nesmím také zapomenout na vyzdvihnutí častého poselství YA knih - komunikace a její důležitá role pro sociální život. Jak její absence může lidi od sebe úplně odtrhnout. V této knize je toto poselství opravdu uchopeno moc pěkně.

7 02.02.2023

Ach ne, opět kniha, kterou nevím jak hodnotit.
Jelikož jsem už pár knih od Kasie West přečetla, tak nějak jsem věděla, do čeho jdu a co od knihy očekávat. Takže čtivost se příběhu nedá upřít a příběh hezky plyne.
Největší můj problém byl s hlavní hrdinkou. Už na začátku jsem z ní úplně nadšená nebyla, ale vzhledem ke svému rodinnému zázemí ji člověk dokázal trochu pochopit, protože moc možností jak se posunout a prosadit neměla. Ale po nečekané události se z ní stala strašně hloupá a naivní slepice, která snad do té doby žila někde pod kamenem. Jasné, od vlastní rodiny to člověk čeká trochu míň, ale i tak se mi špatně věří, že by tak hloupí lidé existovali.
Příběh jsem si naplno začala užívat až ke konci, zhruba posledních 50 stran, kdy hlavní hrdinka dostala pořádně přes papulu (obrazně řečeno) a došlo jí, jací lidé po světě chodí. A konečně se tam nějak rozvinula romantická linka, protože do té doby byla dost chabá a točila se trochu kolem jiných věcí.
Za mě tedy slabší "Westovka", ale dalším příběhům dám rozhodně šanci, jelikož tyhle knížky jsou opravdu oddechové.

7 22.06.2022

Čtvrtý příběh HH mě opravdu překvapil. Do poslední chvíle jsem fakt netušila, jak se zápletka rozmotá a když už měl člověk "jasno", autor nám předvedl, že opravdu jasno není.
Baví mě i lehké propojení s předchozím dílem a o to víc se těším na díl následující, protože pozadí hlavního případu pro tento díl stále není vyřešené.
I když mi trvá, než se od jednoho dílu dostanu k dalšímu, vždy si čtení užiju, jelikož autor si opravdu umí hrát se čtenářem, zvrat střídá zvrat a každá informace je důležitá a já nemám pocit, že by se na vodítka přicházelo čirou náhodou.

7 21.06.2022

Pokračování neskutečně čtivého holčičího bizárku je rozhodně slabší, než první díl, ale i tak člověku utíkaj stránky pod rukama. Nevím, nakolik mě ovlivňuje to, že už dávno nejsem cílová skupina a už jsem ztratila ty růžové brýle ohledně férovosti světa, ale America mi k srdci prostě nepřirostla a po přečtení tohoto dílu asi ani nepřiroste.
Hlavní hrdinka je opravdu nerozhodná (a to nemluvím jen o citech) a až příliš vidí svět černobíle a nezvládá přijímat rozhodnutí, která prostě nemusí být dobrá (ale lepší, než špatná).
Pro mě asi zůstává favorit Maxon, protože až na pár výjimek se chová dospěle a přijal svůj úděl ve společnosti. Ví, jaká je realita a ze špatných věcí se snaží najít tu nejlepší.
Od této knihy nikdo nemůže čekat vysokou přidanou hodnotu a slouží spíš jako výplň pro nadcházející díl. Možná by se za něco víc v této knize dalo považovat právě ten kontrast mezi povinností Maxona a naivitou Ameriky.
Stále ale věřím, že pro cílovou skupinu je tato série určitě bomba a já si její čtení opravdu užila. Splnila přesně to, co jsem očekávala.

7 13.07.2021

Will je opět hlavní hrdina příběhu, doslova. Dostal se ze své krize a jako správný chlap (dospívající muž) musí chránit své přátele. Tento díl je jedno dobrodružství za druhým, naši hrdinové se opět setkávají a pomáhají Skandijcům proti armádě Temudžajů.
Podle mě je to jeden z nejčtivějších dílů plný akce a zvratů. Dovídáme se spoustu nových informací o Skandijcích a hlavně o postavě Eraka, který si nejspíš získá srdce každého čtenáře.
Naproti tomu mé sympatie si stále nezískává Evanlyn. Celý její charakter mi přijde dost výplňový a strojený. V jednu chvíli se ukazuje jako nejstatečnější a drsná holka a o kapitolu dál je z ní nafoukaná princeznička.
Závěr knihy mi přišel možná až moc našroubovaný na vyvolání emocí, ale proč ne, je to kniha pro děti.
Ačkoliv děj knihy považuji za jeden z nejlepších a doporučila bych ho ke čtení všem dětem i dospělým (jako relax), to stejné nemohu říct o obálce, tahle se dle mého nepovedla. Celá postava na mě působí jak vosková figurína.

7 11.06.2021

První díl, kdy nám autor nevyzradil půlku děje názvem nebo anotací, chválím!.
Tento díl není tak akční jako předchozí, zato nás jasně morálně poučí. Děj je rozveden do dvou dějových linek - Horác s Haltem na cestě přes Galiku a Evanlyn s Willem a jejich strasti v otroctví ve Skandii. Nemohla jsem si povšimnout, že Flanagan má jistý vzhled a charakter "padoucha" a toho se drží, takže mi bylo jasné, že skandijci nejsou to nejhorší.
Jako předchozí díly, tak i tento je opravdu dokonalá ukázka knih pro mladé kluky, tentokrát i s varováním, co se člověku může stát, když se chová špatně a nechá se zlákat špatnými lidmi. Pro starší už je děj dost průhledný. Přesto má autor čtivý styl psaní a já se k jeho knihám ráda vracím.

7 12.05.2021

Opět pro mě velké překvapení. Do knihy jsem šla spíš s tím, že mě to moc bavit nebude, přeci jen, stále mám díky povinné četbě na škole averzi ke klasice. A navíc je kniha fakt dlouhá.
O to příjemnější zjištění bylo, že jsem první třetinou doslova prolétla. Emma je plná chyb. Ale také dobrých vlastností. Myslím si, že dokonale odrážela znuděnou paničku, která toho má nula nula prd na práci a jediná její starost je mínění okolní společnosti.
Druhá třetina se mi vlekla. Ta opravdu zklouzla do takového kruhu stejných činností a ustalo vměšování hlavní hrdinky do vztahů druhých a tím příběh přišel o ty vtipné a trapné momenty.
Třetí část opět nabrala tempo, tedy obrazně. Dny stále plynuly obyčejně, ale konečně vycházeli najevo city a pohnutky ostatních hrdinů. A díky tomu si mnohé věci uvedomila i sama Emma, došlo k jakési sebereflexi a vývoji a tak z povrchní mladé holky, co si o sobě myslela, že spolkla moudrost světa nakonec vyrostla rozumná mladá žena.
Kniha se rozhodně nedá popsat jako akční, je to opravdu popis běžných dní anglické vyšší společnosti. Větší část jsem četla s podobnou fascinací, jak jsou lidé povrchní, hloupí a naivní, jakou člověk pociťuje třeba při sledování pořadů farmář hledá ženu a pod. Vzhledem k tomu, jak jsou tyhle reality show stále populární, troufám si tvrdit, že v tomto bodě se lidstvo nemění a Emma bude populární i pro další generace.

6 31.01.2025

Knihy jsem se trochu bála, protože jsem často četla, že se jedná o jeden z těch slabších dílů. O to víc jsem byla překvapená, že mě kniha chytla snad hned v druhé kapitole a nepustila.
Japonsko je moje vysněná země, kterou bych chtěla navštívit, hlavně kvůli tomu kontrastu hyper moderního světa a zároveň velké úctě k tradicím a historii. A tohle mi autorka perfektně předala a dovolila mi tu zemi navštívit aspoň na stránkách její knihy.
Hlavní hrdinka mě bavila, místy působila trošku nedospěle, ale postupem času dostala (a využila) ten prostor k osobnímu růstu a ten mě bavil.
Romantická linka byla docela předvídatelná, ale knihy neposlouchám kvůli milostným překvapením, spíš pro to prostředí a jakousi lehkost a nenáročnost s jistotou šťastného konce. Veronika Lazorčáková mi svým podáním tohle všechno dokázala předat. Včetně vášně k fotografování, což ostatně byla opět změna od těch všech kulinářských hlavních hrdinkách.

6 17.06.2024

Knihu nemohu hodnotit jinak, než průměr, i když je to možná nefér.
Příběh je propagován jako feel good fantasy, což asi plní na jedničku. Akce by se dala spočítat na prstech jedné ruky a člověk má při čtení pocit, že proplouvá na obláčku a sleduje hlavní hrdinku v situacích nudného běžného života. Co si budem, ničí život není neustále boj na život a na smrt, jak se může zdát z jiných fantasy a tak nějak se kniha zaměřila právě na to období po.
Nepopírám jistou čtivost a osvěžující nádech normálna se skvělou atmosférou malé milé kavárny (a to říkám jako člověk, co kafe nepije a smrdí mu, ale prostředí je tak pěkně popsané, že na mě dýchlo to nadšení z onoho nápoje).
Teď přijde to moje ale, proč knihu nakonec hodnotím průměrně. Tím, že se tam vážně nic neděje, hlavní hrdince padají společníci stejného ražení doslova do klína a vše je takové šťastné a spokojené, prostě jsem se nudila a to hodně ovlivnilo můj pohled na příběh. Feel good knihy prostě očividně nejsou pro mě a opravdu nepotřebuji číst přes 300 stran o tom, jak někdo vaří kávu a chodí na nákupy.
Romantická linka za mě byla úplně zbytečná a mě se tam nehodila. Nějak mě mnohem víc bavilo to fungování party přátel bez těhle vážných citů.

6 17.06.2024