VladkaBU komentáře u knih
... moje sedmá knížka od této autorky a musím říci, že po Ranči u dědečka, který u mně jednoznačně vede, je tento příběh, podle mě, dosud nejlepší. Příběh ze života, byť, podle mě, je tam moc negativního. Tady v tom příběhu to špatné bylo k něčemu dobré, po bouřce vyšlo slunce a příběh dopadl dobře. Marii mám pod kůži doteď.
... krásný příběh z 19 století, v němž mladá nerozvážnost změní hlavní hrdince totálně život, ne zrovna k lepšímu. Připadala jsem si, že žiju v té době, v tom domě....další krásná knížka od paní Kornerové
O autismu jsem slyšela jen okrajově, zato o Aspergerově syndromu nikdy. O to víc to pro mě bylo velice zajímavé čtení, místy úsměvné, třeba, jak se mu snažili v jeho žlutý den obléknout sako, kravatu, košili... :-) Představila jsem si v tu chvíli Dana Nekonečného :-) . Líbilo se mi, jak byl zpracovaný soudní proces. Knížka se mi moc líbila.
Už od začátku knížky je jasné, že od přechozích třech dílů je tento, čtvrtý trochu vzdálen. Děj zprvu moc poutavý není, Christina je nemastná neslaná, hlavně pyšná. Nastane však zlom a děj nabírá na zajímavosti. Ač jsem chtěla jednu hvězdičku oblíbenosti ubrat, nakonec to neudělám, pak se mi to už moc líbilo.
I třetí díl této ságy je krásný. Láska, strach, touha, smrt, zklamání, požár, soudržnost rodu de Braie. Chci číst dál, být stále uprostřed děje, jsem zvědavá na čtvrtý díl.
Zprvu jsem myslela, že budu stále jenom číst o povodních, ale krátce se poté se rozvine příběh dvou kamarádek zamilovanosti, procitnutí, zklamání, bezmoci, o tom, že život je boj, a když se člověk nezačne litovat a chce bojovat, může všechno dopadnout dobře
Tato knížka se mi moc líbila, příběh, který byl je a bude vždy pravdivý - když přijde někdo nový, a chce zaběhnutý líný život změnit k lepšímu, obrací se to proti němu. Závisti a nevraživosti bude na světě stále dost. Příběh Alžběty, Andrého, Prospera, Berta, je pro mě zajímavý
... zaujala mě obálkou a taky tím, že je napsaná podle skutečných událostí. Čtivý příběh o úžasném vztahu babičky a vnuka, chvílemi smutný, veselý. Dává podnět k zamyšlení. Představila jsem si sebe na jeho místě, bylo mi ho líto. Ale život jeho mámy nebyl zrovna růžový. Na jednu stranu člověk chápe, na druhou zase ne
...o lobotomii jsem několikrát četla spíš zběžně v článcích, ale v knize teď poprvé. Aspoň jsem si udělala obrázek a něco se zase dozvěděla. Čtivý zajímavý příběh
... zpočátku jsem myslela, že jsem do svého seznamu zařadila omylem. Teprve až po přečtení jsem zjistila, že je příběh napsán podle skutečných událostí. Něco se mi zdálo těžko uvěřitelné, ale vcelku se mi kniha líbila
...o pedagogice něco málo vím, ale o Marii vím až teď. Zajímavé čtení o tom, jak se prosadila mezi mužským pokolením. Alespoň něco se jsem se dozvěděla. Trochu jsem čekala, že, že informace o jejích praktikách budou více podrobné.
... těžké čtení... autorčin život je jedno velké utrpení. Zázemí domova žádné, o milované dítě přišla díky někomu, o kom se nedá říci, že by byl člověkem. Ztracené roky života, celodenní utrpení, chudák Michelle...
...co si Němci myslí o okultismu, bylo pro mě nezáživné, stejně tak co se děje na frontě. Pak se ale začal příběh rozvíjet. Levinova rodina mě zaujala hned, stejně jako příběh Franciska a Tanuši. Těším se na pokračování.
... až když jsem začala číst, začalo mi být cosi povědomé. Ano, Liam a Cathrine. Čekala jsem, co dvojčatům Lena musí vyřídit, jaký dala slib. Nenapadlo mě přemýšlet, jak by to mohlo dopadnout. Na konci jsem měla slzy v očích
... chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Pak mě ale osudy Anny a Otty začaly zajímat. Věděla jsem, že to neskončí dobře, o to víc jsem se chtěla dozvědět, jak. Film prostě musím shlédnout
... krásně napsaný smutný Tomiho příběh se šťastným koncem. Prožil toho hodně smutného, hrůzného na to, že byl dítě. Také doporučuji
... asi jsem čekala víc. První polovina docela zajímavá. Po nějaké době kniha, která vidí válku očima protistrany. Postupně mě příběh přestával bavit
... řekla bych, že s otcem Janem Mydlářem odešla i pokora. Syn se sice zhostil řemesla, jak se patří, v práci se vyzná, ale neustále se musí ubezpečovat, jaký je vlastenec, a jak stoupl v očích lidu. Vidím tam moc chvály
... první kniha, která je psaná od konce. Trochu mi to dělalo potíž číst, co se stalo před tím, a ještě před tím. A co bylo příčinou toho všeho, bylo předvídatelné. Ale dočetla jsem.