VladkaBU komentáře u knih
...zajímavý příběh. Osud, který postihl hlavní hrdinku, nechce nikdo. A přece se to dělo. Nedůvěra byla silnější, stejně tak vliv jeho rodiny, až jim podlehl. Čekala jsem, jak všechno dopadne, a jestli vůbec.
... zaujala mě obálkou a taky tím, že je napsaná podle skutečných událostí. Čtivý příběh o úžasném vztahu babičky a vnuka, chvílemi smutný, veselý. Dává podnět k zamyšlení. Představila jsem si sebe na jeho místě, bylo mi ho líto. Ale život jeho mámy nebyl zrovna růžový. Na jednu stranu člověk chápe, na druhou zase ne
...podle skutečného příběhu. O modrých jsem si hledala informace, stejně tak o pojízdných knihovnících. Neměli to lehké. ač u lidích rostl zájem o knihy, tak ale k modrým se ne vždy chovali jako člověk k člověku. Modrá barva pro ně nevěstila nic dobrého.
...o lobotomii jsem několikrát četla spíš zběžně v článcích, ale v knize teď poprvé. Aspoň jsem si udělala obrázek a něco se zase dozvěděla. Čtivý zajímavý příběh
... škoda, že jsem na konci. Další osudy sestřiček hezky napsané. Tahle série mě bavila. Netuším, jestli je úplný konec, ale možná už bych se v nových tvářích ztrácela.
... zpočátku jsem myslela, že jsem do svého seznamu zařadila omylem. Teprve až po přečtení jsem zjistila, že je příběh napsán podle skutečných událostí. Něco se mi zdálo těžko uvěřitelné, ale vcelku se mi kniha líbila
...předposlední díl byl asi nejlepší z těch všech, co jsem už přečetla. Krásný příběh o dalších osudech sestřiček. Sice do jejich životů zasáhla válka, která s sebou vzala nějaké postavy, ale dějově tam toho bylo nejvíc. Těším, se na závěr
...o pedagogice něco málo vím, ale o Marii vím až teď. Zajímavé čtení o tom, jak se prosadila mezi mužským pokolením. Alespoň něco se jsem se dozvěděla. Trochu jsem čekala, že, že informace o jejích praktikách budou více podrobné.
... měla jsem ji zařazenou v seznamu, ale až když jsem četla, zjistila jsem, že je to thriller. To, že psán podle skutečných událostí, mi nedovolilo přestat. A nelitovala jsem. Tak málo času zbývalo...
... čekala jsem, že to bude těžké čtení, ale až takhle? Další knihy, po jejímž přečtení jsem ráda, že žiju tady. U všeho zákazy, dokonce i u jídla. Všude bída kromě vůdce, všechno podrobit režimu. Strašné zážitky
... příběh vhodný do učebnic. Obrazně popsány všechny skutečnosti o vývoji války, o lidech trpících v koncentračním táboře. O Witoldovi jsme slyšela dosud jen zřídka, ale ta síla a víra, že se všechno konečně svět dozví a ta zvěrstva tam páchaná skončí, je neuvěřitelná. Přesto, že byl nemocný, slabý, hladový, trestaný, stále věřil a měl sílu řídit odboj. A ten konec ....
... těšila jsem se na ni a bylo to něco. Kuislovi nezklamali. Přes veškeré sváry stále drží při sobě. O Jakoba jsem se bála a celou dobu jsem čekala zda to byla jeho poslední pouť či zda se s ním ještě setkáme. Opět zajímavý příběh.
...neumím si představit, co cítí lidé v kómatu, a tento příběh mi to trochu nastínil. Nejsem si jistá, jestli mi byla hlavní hrdinka sympatická nebo ne. Možná tak i tak. Hlavně, že všechno dobře dopadlo.
... těžké čtení... autorčin život je jedno velké utrpení. Zázemí domova žádné, o milované dítě přišla díky někomu, o kom se nedá říci, že by byl člověkem. Ztracené roky života, celodenní utrpení, chudák Michelle...
... o životické tragédii už jsem četla od paní Lednické. Tady to bylo o stejné události, ale trochu jinak. Nevyvolá příliš emocí, ale i tak to byl zajímavý příběh
... čtivý příběh o tom, jak se člověk dostane do vězení. Marcela tam kvůli svým chybám skončila. Jeden chlap lepší dáreček než ten druhý. Přeju Marcele, ať už je jenom líp
... i pokračování obyvatel Sklářů se mi líbilo. Komunismus nabírá na síle, krutosti, omezování, vyhrožování, pomstě. Lidé kolikrát neměli na vybranou, museli se podrobit a vzdát se majetku, kde dřeli od rána do večera. Musela to být hrozná doba.
... nádherná kniha o drsných podmínkách, hrůzách pomoci, naděje. Hezky se četla, i když z příběhu mrazí. Příběh Anny a Ester mě vtáhnul okamžitě.
... na mě psáno strozeji než jsem zvyklá číst. Příběh až zvrácený, ale myslím, že se to stává. Divná matka, divné chování, celé divné.
... těšila jsem se na ni, ale sotva jsem začala číst, zjistila jsem, že nevím, kdo je kdo. Vrátila jsem se tedy ke druhému dílu, s nímž jsem se opět do rodinných vazeb vrátila a plynule tak mohla přejít k tomu závěrečnému. Dvě záležitosti z druhého dílu pro mě zůstaly otevřené a čekala jsem, že se to dozvím v tom závěru. Tak se i stalo. Myslím, že paní Lednická hezky uzavřela celou trilogii. Těch postav bylo tak akorát, abychom je poznali, a prožili s nimi jejich příběhy.