vlcka komentáře u knih

Srdeční záležitost =) Mohu ji číst znovu a znovu a vždy se dobře bavím.

4 06.04.2013

na tuhle knihu nedám dopustit, podle mě je skvělá

4 24.03.2013

Velké množství povah, příběhů a emocí načrtnutých jednoduše a stručně. I přes (nebo právě proto) rozsahovou skromnost se však každá ta kratičká povídka dokáže uvnitř dotknout. Někdy prostě stačí jenom skica a netřeba dlouhých románů, aby autor dokázal něco hlubšího předat.

3 14.05.2019

Dle mého dobře napsaná kniha o strašných věcech uvnitř lidí. Něco, co jsem opravdu číst nechtěla, ale když jsem jednou začala, už to nešlo odložit. A to i přes veškerou bolest, kterou ten příběh působí.

3 18.04.2019

Autentický vhled do izraelské (téměř) současnosti. Posoudit nějak objektivně celý irzaelsko-palestinský spor a vytvořit si jednoznačný názor na věc jsem ani po několika knihách na toto téma nedokázala. A kdo ví, jestli to vůbec jde. Osada na pahorku se o nic takového ani nesnaží, nabízí pohled "zevnitř", lidské příběhy. Občas je čtení pohlcující, občas trochu zdlouhavé. Ale spousty toho přináší a to nejen ve smyslu "exotiky" prostředí. (Ačkoli třeba přírodní scenérie jsou popsané úchvatně.) Poslední část v maskách, zmatená, trochu hysterická, komická a naprosto absurdní pro mě byla opravdu třešničkou na... románu:)). Rozhodně doporučuji přečíst!

3 02.06.2018

Dobře a poutavě napsaná kniha. Nutí k přemýšlení, způsobuje smutek a hrůzu, přináší naději. Naprosto souhlasím s prvním komentářem.
Jediné, co mě zklamalo: odfláknuté korektury. Uznávám, ne každému chyby vadí. Ale mě to štve. Čekala bych trochu lépe odvedenou práci, zvlášť u knihy (populárně) naučné, zvlášť u díla, které s sebou nese různá ocenění. Bohužel to nebyly jenom překlepy, ale místy i kostrbaté věty a špatné koncovky ve shodě podmětu s přísudkem. Některé stránky, jako by nikdo ani nekontroloval. Škoda.

3 02.06.2018

Houbařka se srovnávání s románem Do tmy od Anny Bolavé asi nevyhne. Ani mně se od sběračky bylin nepodařilo zcela odpoutat. A kdybych měla hodnotit, myslím, že Do tmy je lepší. Má jiskru, náboj, více atmosféry, originálnější styl a jazyk. Přesto mě Houbařka do svého světa vtáhla a už nepustila, napsaná je, dle mého, dobře a ačkoli se žádné dějové překvapení nekoná (psychicky poznamenaná mladá žena žije sama v rozpadající se chatě, živí se sběrem hub, ve vzpomínkách se vrací do temné minulosti a to je vlastně všechno) stejně mě Sářin příběh zajímal, chtěla jsem s ní chodit po lese, zjistit, co přesně se jí kdysi stalo, za jakých okolností. Nastěhovat se do chaty a poznávat houby fantastických názvů, snad se i schovat do neměnného rituálu a držet se jistoty té jedné trasy lesem. “Něco“ na té knize bylo a ačkoli zatím nejsem schopná to pojmenovat, myslím si, že za přečtení rozhodně stojí. A musí se nechat, že Viktorie Hanišová své postavy opravdu umí nechat trpět a dusit v zoufalství (i v případě Anežky).

3 17.04.2018

Silná směs Zločinu a trestu, antických tragédií a moderního románu o studentech vysoké školy. Šest (většinou dost svérázných) studentů klasické řečtiny, podivínský profesor, alkohol, stará božstva, zase alkohol (a drogy) a strašlivá tajemství: protřepáno a servírováno na téměř 550 stranách strhujícího románu.
Od začátku víte, co se stalo a více méně i kdo to udělal. Jenom nevíte proč, což příběhu dodává téměř detektivní napětí. Přesto samotný zločin není tím hlavním. Důležitější jsou následky. Trest. Rozklad životů, vztahů i osobností. Možná opravdu mohlo být věnováno více prostoru studiu, řecké mytologii a starému, jistě fascinujícímu jazyku na úkor popisu alkoholových/alkoholických stavů. Ale pro mě to i tak byla nejlepší kniha od Tarttové.

3 16.12.2017

Není to strhující čtení, žádné zjevné a přímo podané drama, ani silná zápletka. Není to detektivka, Robinova smrt je jen něčím, co drží děj pohromadě a nakonec nejde ani o to pátrání a snad ani o dobrodružství. Přesto kniha stojí za to. Podrobný, do detailů vykreslený život jedné rodiny (a o něco méně obšírně pojatý příběh rodiny druhé) má silnou atmosféru, jsou v něm nálady, které můžete opravdu prožít, horko, které cítíte na kůži, úzkosti, nejistoty, naivita, strachy i křivdy které s postavami zažíváte, všechno působí velmi opravdově. A ač to nebyla kniha, která by se četla snadno, místy ve svém rozsahu působila až úmorně, stejně v ní "něco" je. Něco, co se velmi pomalu rozjíždí a nakonec mě to uchvátilo.

3 01.09.2017

Baví mě takové to vykolejení. Vymknutí z obvyklých situací. Pohyb na hraně, kde není úplně jasné, jak moc je daná situace šílená, protože současně s údivem se dostaví i pocit, že přesně něco takového znám a zažívám každý den a přesto si připadám více méně „normální“. Stejně i to, že se naprosto banální věc překlápí do něčeho až mystického a tajemného a lze ji prostřednictvím slov této knihy zahlédnout z rubu, mě u povídek drželo a lákalo ke každé další. Přesto jsem některé povídky nedokázala dočíst. Nevydržela jsem třeba nekonečnou litanii výmluv Evičky z povídky Čubka aneb čas na upřímnost, horko těžko jsem přelouskala Hostel. Ale ráda bych se k této knize vrátila a četla znovu. Všechny ty postavy odhalené až na kost, významy skryté i jasně zářící i podivuhodné obrazy za to rozhodně stojí.

3 27.06.2017

Nejmodřejší oči jsou příběhem, který vzbuzuje bolest téměř fyzickou.
V průběhu roku 1942 sledujeme příběh Pecoly, ošklivé černošské holčičky stojící proti blonďatému modrookému ideálu krásy. Pecolina touha po krásných modrých očích se vine jejím bídným životem, v němž je jí neustále ubližováno. Pecolin příběh vidíme nepřímo očima jejích kamarádek Claudie a Friedy, ale krom toho nahlédneme i do životů a snů jejích rodičů. A vše je tak nějak poničené a zoufalé. Násilí, chudoba, diskriminace i vzájemná nenávist. Lidé vše nesou na svých ramenou, bojují, umírají, nebo se stěhují do jiných, vlastních světů šílenství, když už nemohou dál. Četba knihy je velmi bolestivá. Toni Morrisonová však v kontrastu k tomuto píše krásně a poeticky, skoro až s něhou. Všímá si detailů i drobných pocitů štěstí, které nenechá vší tou bídou tak docela ubít.

3 04.04.2017

Kniha mě velmi potěšila. Je moc dobře napsaná, nikdo neodflákl korektury, pochválit musím i vnější vzhled. Líbí se mi, jak je příběh postupně doplňován z různých pohledů a stran, vyprávěn mnoha ústy. A samotné téma mě prostě bavilo. Skvělá knížka, kterou mohu jen doporučit.

3 26.02.2013

Srozumitelná dějeprava nejen pro děti. Získáte díky ní stručný přehled biblických dějin a událostí a čte se dobře a snadno. Doporučila bych třeba i studentům k maturitě.

2 28.08.2020

Příjemné lehké čtení. Líbil se mi stručný styl, lehkost, humor i zjevná láska k Vietnamu, která je z textů cítit. Opravdový pocitopis, jak uvádí anotace.

2 21.05.2020

To, že autor napsal sám sebe mě moc bavilo. Stejně tak umělecká stránka románu a takový lehce ironický styl, kousek detektivky, trocha romantiky, melancholie i deprese. A pomalé plynutí Jedovy mysli a života, hlavní postava jako by stála mimo dění. Ale zoufale mi chyběly souvislosti, nemajíc přehled o současné francouzské kultuře, té populární i té umělecké a "umělecké", cítila jsem se místy jako na nějakém večírku, kde vůbec nikoho neznám a dost se nudila. To je ovšem můj problém.

2 23.12.2019

Příjemné čtení, kniha je jako vzpomínka na všechny zahrady, ve kterých jsem nikdy nebyla :). Plná literatury, umění a rukou zamazaných od zeminy. Mně, neznalé britských poměrů, v některých částech chyběly souvislosti. Myslím, že v původním znění a ve své domovině musí kniha působit ještě daleko lépe.

2 30.07.2019

Ta kniha je tak moc divná, že se mi až líbila. Opravdu neobvyklé, dobře vymyšlené, plné neuvěřitelných scén a obrazů. Moje první kniha od Palahniuka a určitě ne poslední.

2 06.08.2018

Nic zvláštního se nestalo. Je to škoda a je to dobře. Je to zkrátka "jenom" zvláštní kniha.

2 31.07.2018

Naprosto skvěle napsaný antihrdina, kterého jsem nemohla snést od začátku do konce. Vlastně v celé té knize jsem nenašla jedinou postavu, která by mi byla sympatická. A za to rozhodně body přidávám. Jinak mi kniha přišla taková nijaká, nedokázala jsem se pořádně začíst, ani ten příběh prožít. Jinak souhlasím, že anotace jde opravdu trochu mimo. Předchozí komentáře vystihují příběh i jeho vyznění lépe.

2 30.07.2018

Kdybych neporovnávala s Marťanem, asi by mě Artemis bavila víc. Nechybí akce, napětí, věda ani humor prvního dílu. Jenomže, jako zaujatý čtenář musím říci, že Mark je zkrátka sympatičtější a opravdovější než Jazz. Mám sice ráda, když postava dokáže vzbudit i negativní emoce, ale Jazz... tak trochu rádoby drsná puberťačka, tak trochu supermozek, těžko uvěřitelná. Nicméně, knihu jsem přečetla za pár hodin a měsíční město za to rozhodně stálo!

2 08.07.2018