vlkcz komentáře u knih

Rozhodně se nejedná o jednoduchou četbu. Ale zároveň to je čistá intelektuální radost. Z velmi lehce dávkovaného humoru, z poznání, a pro ty, kdo k tomu najdou odvahu, ze zrcadla všem našim nevědomým souhlasům, díky kterým se z nich třeba stanou souhlasy vědomější nebo i třeba vědomé nesouhlasy.
Vím, že Milan Buchta není vydavatel a já jsem možná v zajetí typografických předsudků, ale ty vdovy a sirotci prostě nevypadají dobře a tahají za oči.

3 07.07.2019

Protože nerad nechávám knihy bez hodnocení, trvalo mi docela dlouho, než jsem se rozhodl. Nakonec mi z toho vyšel průměr. Ale ono je to těžké. I když, myslím, na dogmatech příliš nelpím, přeci jen mi, jako tradičnímu reikistovi, přišly některé netradiční postupy divné. Ne že by byly špatně, ale jen divné. Samozřejmě, že to bude taky fungovat, ale absolvovat všechny tři stupně během víkendu, to musí být pořádná rána.
Takže asi tak. Tradičnímu reikistovi bude minimálně podezřelá, i když se možná pár věcmi nechá inspirovat, těm dogmatičtějším nejspíš naskáčou pupínky.
Těm ostatním možná pomůže, i když i tak si myslím, že osobní kontakt a vyříkání si spousty věcí okolo prostě sebelepší knížka nahradit nemůže.
Navíc mi překlad v některých místech přišel trochu nedotažený.

2 04.07.2019

Říká se, že není nic zastaralejšího než včerejší noviny. Pravda, v tomto případě nejde o noviny, ale o příspěvky do televize a rozhlasu z období 2006-2007. I tak by člověk mohl podlehnout dojmu, že jde o něco neaktuálně zbytečného. Ale ono není občas od věci ohlédnout se zpět a tohle retro v podání zkušeného a moudrého muže v tom může velmi pomoci. Některé příspěvky jsou doplněné popisem situací, které ho inspirovaly nebo naopak během jeho natáčení nastaly.
Čte se velmi dobře a člověk přímo slyší autorův nezaměnitelný přednes.

2 26.06.2019

Nakonec docela příjemné překvapení.
Obecně mám vždy u historických románů trochu obavy o to, jak "tvůrčím" způsobem autor naloží s historickými fakty. Z tohoto pohledu nelze autorce mnoho vytknout, snad jen trochu nedůsledné používání místních názvů (řecké Théby místo egyptského Vesetu). Na vrub překladatelky pak jdou některé nezvyklé tvary - Pvénet se v češtině uvádí spíš jako bájná země Punt, hodně zvláštně působí jméno Ozír pro boha Usíra (Osiris).
Celkem oceňuji i zajímavý příběh, byť se domnívám, že je spíš o současných lidech a je jen zasazen do období Starého Egypta. Přeci jen mentalita starověkého člověka byla od té naší asi natolik odlišná, že si jí ani nedovedeme představit.

3 23.06.2019

Tak je pravda, že ty proslovy nejsou stejné, ale hodně věcí se v nich opakuje. Docela jsem se bavil, když jsem si představoval, jak asi reagovali posluchači. Ale na druhou stranu, kdo už četl Kurtovy knihy (alespoň nějaké), tak nemůže být překvapen. A kdo ještě ne, ať si raději přečte Grotesku, Kolíbku, Matku Noc, nebo něco jiného a bude mít zážitek lepší.

3 19.06.2019

Zvláštní, určitě zajímavé, jen se k této novele musí člověk dostat ve správném rozpoložení, což u mě úplně nenastalo. I tak bych hodnotil výše, nebýt ostudného množství tiskových chyb, případně překladatelských přehlédnutí, která unikla i korektorovi (byl-li nějaký). Jako velkou otázku si kladu, zda se skutečně jedná v původním textu o violu nebo violon. Přeci jen sedmistrunná viola, která se při hře musí držet mezi koleny, mi přijde i na 17. stol. poněkud zvláštní představa.

2 16.06.2019

Jak povídky moc nemusím, tak tohle mě fakt bavilo. Žánrově pestré, s pochopením pro lidské slabosti, místy vtipné. Jen ty závěrečné dva kousky mi přišly poněkud schématické, předvídatelné až školometské.

2 11.06.2019

Kniha to není špatná, věnuje se trochu tabuizovanému tématu smrti a eutanazie a činí to poměrně zajímavě. Bohužel mi úplně nesedl styl psaní, i přes to, že jde spíš o novelu než román, tak jsem se dějem a myšlenkami prokousával jen velmi zvolna. Což nemusí být na škodu, pokud jde o skutečně náročné téma, ale tady se mě často zmocňovala únava a nuda.

2 07.06.2019

Autor si asi ještě nižší hodnocení nezaslouží, i když jediné devizy této knihy jsou jeho schopnost psát lehce a s elegantním humorem. Jinak ale v podstatě vykrádá sám sebe (konkrétně Honbu za Cézannem). Ale co z toho udělali překladatel a korektor (i když ten asi chyběl) s vydavatelstvím, to se rozum vzpouzí. Mám silný dojem, že Paul Millar je snaživý student nějakého prázdninového kurzu češtiny, jinak si to nedovedu vysvětlit. "Tekutou angličtinu" bych ještě zkousl (přece jen to říká anglicky Francouz, takže jako, možná nechtěný, vtip dobré). Ale "tuhé rozhodnutí", "byl oblečený do starobylé polní bundy v krvavě rudé, a odkapávající barvě s nápisem ĎÁBEL NA KOLECH přes celá záda" všudypřítomné špatné pády, skloňování v Marseilli, Roth - pro Rothe apod., za to by všichni, kdo se na knize podepsali zasloužili od autora zmrskat. A to pomíjím, že u Boba Bookmana není jisté, zda se nejmenuje Bowman (jak se také objevilo), zda Schroeder je Alex nebo Axel atd.

6 04.06.2019

Pokud by tato kniha neměla dosáhnout na 5*, tak už opravdu nevím. I když se zde téma holokaustu objeví, jde o velice komorní drama, které sice neoslní překvapivými zvraty, ale přesto čtenáře nepustí. Hluboce lidské.

43 02.06.2019

Kniha není špatná, ale Murakami nebo Ishiguro to prostě není. Asi bych to neviděl na popis všedního života v Japonsku, na to mi přijdou hrdinové trochu excentričtí a jde o v podstatě uzavřený mikrosvět čtyř lidí, do kterého pouze občas vstoupí někdo další.

4 31.05.2019

Nějak mě to nezaujalo. Námět nakonec zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát, bohužel zpracování pokulhává. Objevují se sice silná místa, ale jsou poněkud schovaná v balastu.

2 27.05.2019

Už měsíční zkušenost je dostatečně úděsná. Saša je obdivuhodná (a to píši přesto, že ideologicky jsme každý jinde). Kdo z nás by tohohle byl ochoten a schopen?
Povinná četba pro všechny stěžující si na to, jak se mají zle, protože můžou jen jednou ročně k moři.

11 26.05.2019

Začátek hodně dobrý, jenže zhruba ve třetině je všechno v podstatě jasné. Pak už následuje spousta vaty v podobě popisů různých ubytování ve Francii a posledních zhruba 50 stránek už je čisté utrpení, pokud si tedy nelibujete v líčení toho, jak výborně vypadají a chutnají jídla na jednotlivých hostinách a toho, co měli účastníci na sobě. Vyplněné spoustou přeslazených a lepkavých rádobyromantických vět.

4 19.05.2019

Zatím jednoznačně nejslabší. Ne že by tam nebylo nic zajímavého, ale je to strašně naředěné. Přečíst souvisle třeba 10 stránek pro mě bylo těžké, protože jsem se nudil. Místy to připomíná příručku pro sektáře, což taky nemusím. Na Anastu jsem zvědav, prý je nejlepší, ale celkově mě série spíš zklamala.

4 16.05.2019

Po přečtení zdejších komentářů jsem měl trochu obavy, ale nakonec to nebylo tak špatné. A to píšu jako velký Tolkienův fanoušek.
Jasně, ty odkazy na současnost drhnou, ale jinak souhlasím s Enforcer.

1 10.05.2019

V době své školní docházky jsem tuhle knihu řadil k té lepší části povinné četby. Po 35 letech se tomu sám divím. Dočtete na stránku 200 a dozvíte se jenom to, že v románu se bude pravděpodobně vyskytovat pět hlavních postav (s kozou 6). Jinak nic. Tedy pokud nepočítám rozsáhlý popis toho, jak si Hugo představoval středověkou Paříž na základě jakéhosi spisku. A pak taky spousta blouznění o architektuře. Věřím, že soudruhům se to líbí. Je to takové angažované. Ale jinak dost na hlavu. Třeba myšlenka o tom, jak za nádherné katedrály nemáme vděčit církvi, ale géniu nevzdělaného lidu. Ona vůbec Hugovi církev asi dost ležela v žaludku, ty milióny mrtvých za revolučního teroru a poté za bonapartistického exportu revoluce do zbytku Evropy jenom potvrzují a oslavují velikost francouzského národa a lidu. Ale to jen tak na okraj.
Druhá polovina je čtivější, jenže v mém věku už na tenhle typ romantismu nějak nejsem naladěn, takže i ty 3* jsou trochu upachtěné.

9 07.05.2019

Hned je vidět, že knihu napsal člověk, který stromy miluje a dokonale jim rozumí. Přitom vás nezahrne tunami čísel a vědeckých článků a studií. A když ji člověk dočte, už nikdy nebude koukat na stromy a les stejně jako předtím.

19 26.04.2019

Když člověk pomine, že hned na začátku se Cotton projeví jako úplný trouba a už tradiční nesmysly (Cotton má obavy, aby kulky neprošly podlahou aby se vzápětí beze strachu kryl za starým gaučem apod.), tak jde zase o velice čtivý příběh.

3 21.04.2019

Neskutečná slovní ekvilibristika, mnohdy doprovázená hlubokými myšlenkami. A když si člověk uvědomí, že jde o improvizace, neuvěřitelné.

1 19.04.2019