vlkcz komentáře u knih

Děj jede opět naplno, vedlejší linky se většinou vyřešily, takže se vše připravuje na celkové rozuzlení.

2 02.10.2018

Konečně se potkají obě dějové linie. Ale celkově je v celé knize tolik nelogičností (a to i s přihlédnutím k žánru), že už mě to ke konci skoro vůbec nebavilo.

2 24.09.2018

Jeden z mála případů, kdy film knihu překonává. Přitom kniha je hodně nadprůměrná, ale teprve Tim Burton s Johnny Deppem udělali z Willyho Wonky toho správného excentrika.

6 17.09.2018

Sice mě hrozně vytáčí to prznění jazyka, ale ono to většinou vůbec není hloupé a jenom pro zasmání.

1 16.09.2018

Stejně jako první díl výborné. Reportáž z výpravy na setkání evropské aristokracie nemá chybu.

10 15.09.2018

Hrozně lidské. Veselé i smutné a hlavně podané s obrovskou láskou a pochopením.

14 13.09.2018

Vím, že tady jdu proti proudu, ale pro mě bylo toto dílo velkým zklamáním. Možná proto, že jsem měl velká očekávání, možná proto, že poezii čtu zřídka, ale když už v této knize vystupuje Vergilius, tak jeho Aeneis mi byl mnohem bližší. Tady mi přijde snaha o klasický vzor dotažená možná k dokonalosti, ale příliš zbytečně zdobná. I myšlenkově mi přijde příliš rozbředlá. Rozhodně nechci číst poezii s Biblí, slovníkem a Googlem kolem sebe a prakticky v každém zpěvu se objevující odkazy na biblická a antická témata (to bych ještě vzal) a vyrovnávání účtů se současníky (to na mě působilo v některých momentech jako komunální satira), tyto doprovodné pomůcky vyžadovaly.
Navíc na některé prvky Vrchlického překladu jsem už ke konci byl doslova alergický (juž, tož, tuť...), stejně jako jeho používání anachronismů (motor asi ve 13. století do slovníku nepatřil).
Pro mě velká ztráta času a určitě se k tomuto dílu vracet nebudu.

3 09.09.2018

Poněkud pomaleji se rozjíždějící, i když ani pak to není žádný sešup, psycholgická studie života vyšších kruhů v Nové Anglii na počátku 20. století. Viděno pohledem stárnoucí ženy (39 let). I z toho je vidět, že velké plus téhle knihy je v tom, že člověku ukáže, jak se svět za těch 100 let změnil. I když možná v těchto vrstvách je stále dojem a zdání, které člověk vytvoří, důležitější, než jeho osobní štěstí.

1 03.09.2018

Ve srovnání s Templářským dědictvím krok zpátky. Na tenhle typ literatury se mi až příliš často vybavoval Flynn Carson nebo Indiana Jones.
Napsané je to slušně, akorát těch nelogičností a intrik je tu víc, než je dobré.

3 02.09.2018

Což o to, napsáno je to čtivě, ale je otázka, nakolik to odpovídá historii. I když na druhou stranu autor sám přiznává, že s ženami je v historii potíž, protože se jim, kromě oficiálních příležitostí, nikdy moc zmínek nevěnovalo. Takže fantazii se meze nekladou.

2 30.08.2018

Severský humor je poněkud svérázný a zpravidla je za ním něco k zamyšlení, co je trochu mrazivé (nejryzejší ukázka je Kurz negativního myšlení).
Kdo s tímhle souzní, tak si užije i Dopplera. Vtipně nastavené zrcadlo společnosti, která od obávaných válečníků a lovců zdegenerovala k hyperkorektnímu společenskému impotentovi.

8 26.08.2018

Určitě čtivější než Zabiják, ale opět výborná studie posedlosti a následného rozpadu osobnosti.

1 24.08.2018

Chcete-li být zdraví, nejezte maso, resp. živočišné bílkoviny. Tak by se dalo jednou větou shrnout poselství této knihy. Důležité je, že všechny názory jsou podloženy studiemi, které to mají dokazovat.
Nejsem odborník, abych mohl knihu věcně kritizovat, přesto mi druhá část, ve které autoři ukazují, jaké praktiky se používají při potlačování studií, které tento názor podporují a překrucuje se argumentace vědeckých výsledků, přijde více než uvěřitelná a více než pravděpodobná.

7 23.08.2018

Na to, že má jít o vyprávění dítěte je to příliš seversky temné a místy dospělé. Když to srovnám s Radůziným Čáp nejni kondor, tak to česká písničkářka u mě vyhrála na celé čáře.

1 12.08.2018

Průměr. A to i YA žánru. Hunger games jsou lépe propracované (i když znám jenom z filmu). Pokud si autor otevřeným koncem připravoval půdu pro pokračování, já o něj zájem nemám.

2 09.08.2018

Jako ukázka antické poezie budiž. Jde o lehčí žánr než třeba Odyssea nebo Aeneida. Vztahy mezi muži a ženami se zase až tolik nezměnily, jen nám je už trochu cizí odkazování na klasické báje, mýty a jejich hrdiny a hrdinky.
Knihu doplňují lehce frivolní, ale vkusné ilustrace Oty Janečka (Odeon, 1971), díky kterým ty tři hvězdy dávám bez výčitek.

3 06.08.2018

Možná jsem ze začátku čekal něco trochu jiného a přistupoval k ní s opatrností (taky mi na stolku ležela přes rok, než jsem se k ní odhodlal), ale rychle si mě podmanila. Kineziologií se zabývá jen do té míry, aby osvětlila podstatu kineziologického testu, kromě toho už je to v podstatě praktická filozofie. A i když občas může člověka nad některými věcmi přepadat beznaděj, celkové vyznění je pozitivní.
to OndřejMergl:
Odpovědi na všechny otázky nemusí být vždy danému člověku dostupné. Autor několikrát zdůrazňuje, že metoda se nedá příliš přesně použít pro zjišťování budoucnosti. Stejně tak testuje i to, zda vůbec smí otázku položit. A pokud máte k dispozici metodu, k čemu potřebujete předžvýkané odpovědi. Nehledě k tomu, že i ona pravda odpovědi závisí na úrovni toho, kdo pokládá otázku.

3 29.07.2018

Kdo čeká obvyklou story o tom, jak se cizinec snaží asimilovat ve Středomoří, nebude zklamán, ale navíc bude možná i překvapen. Kniha totiž není jen o tom, jak nejprve bojuje s úřady, cizí mentalitou, jiným životním stylem, úklady některých sousedů atd., které jsou nutnými ingrediencemi podobných děl. Navíc je tu téma životní krize (středního věku), objevování cizince v sobě a sebe v druhých, podané s tak jemným a střídmě dávkovaným humorem, že jde o nevšední čtenářský zážitek.

2 21.07.2018

Labyrint světa je v podstatě současný, ráj srdce, pro mě, místy trochu dogmatický. Ale i tak jde o knihu, kterou by měl znát (a zamyslet se nad ní) každý.

14 17.07.2018

Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového.
Pro mě tato pasáž ze závěru románu skvěle vystihuje nejen tuto knihu.

5 11.07.2018