vlkcz komentáře u knih

Já tady půjdu proti proudu, protože mně se to líbilo. A to vůbec nekoukám na to, že autorka to vydala ve dvaceti, přitom kniha působí dost vypsaně. Je mi dokonce líto, že je takhle stručná, klidně by snesla dvojnásobný rozsah, na druhou stranu, pokud by autorka měla jenom vařit z vody, tak tenhle rozsah vůbec nevadí.
Poměrně často se mi vybavoval Kingův Pistolník, který taky pracuje se světem, kde teprve postupem doby odhalujete jeho fungování a stejně zůstává hromada nevysvětleného. Ve srovnání s ním se mi ale Vincent četl mnohem snadněji a lehčeji.

9 31.08.2024

Tak nevím. Postřehy ženy, která se přes au-pair "kariéru" seznamuje s britskou realitou, aby se posléze do ní ponořila přes sňatek a práci ve škole naplno.
Na jednu stranu zajímavé, na druhou stranu ale nic, co by už člověk nějak nevěděl odjinud. Trochu překvapivé je občasné tápání autorky v mateřském jazyce, kdy používá slova, která se do kontextu nehodí, případně zvolí nezvyklý tvar. Asi se podepsalo těch 15 let, kdy je pro ni prioritní angličtina, ale redaktor by tohle měl odchytit.
Nejnudnější pasáže se týkaly doby autorčina těhotenství (jednak jsem chlap, takže tohle období mám zažité jen zprostředkovaně), kdy z těch anglických reálií, kvůli kterým jsem na knihu byl zvědavý, nebylo nic a šlo tedy jen o osobní informace.
Nejzajímavější pak pro mě byla závěrečná úvaha, kdy se autorka zamýšlí nad tím, že sice žije v Anglii, ale domov tam přesto úplný nemá, protože tam prostě neprožila dětství a nemá tedy společnou výchozí pozici se svými anglickými přáteli. A při svých návštěvách Čech si uvědomuje, že se svými zdejšími známými zase ztrácí to místní vnímání současnosti.

9 29.06.2024

Vynikající popis toho, jak vypadá (nebo by mělo vypadat) historické myšlení. Le Goff se víc než o "velké" dějiny zajímá o všednodenní život středověkých lidí a poskytuje tak představu o tom, jaký vlastně ten středověký svět byl a jak naše představy o něm jsou zkreslené názory zejména 19. století.
Intelektuální radost.

9 06.04.2024

Rozhodně stojí za přečtení. Vzhledem k tomu, že prameny o Václavovi vycházejí hlavně z legend, klidně si autorka mohla dovolit napsat další. Jen v ní nedělala z Václava světce do morku kostí a představuje ho jako člověka z masa a kostí se všemi pochybnostmi a nejistotami, které ho (asi) pronásledovaly.

9 23.12.2023

Kniha, kterou je třeba číst v této formě. Tedy s předmluvou překladatelky, která zasazuje dílo a autora do kontextu doby a s rozsáhlým poznámkovým aparátem, který neodborníkovi poskytne lepší orientaci.
Jestliže někteří vtýkají Gaimanovu převyprávění severských mýtů přílišnou stručnost, pak by si měli přečíst Snorriho Eddu a zjistili by, že každý z Gaimanových příběhů je v originále pouze odstavcem.
Co mě na Snorriho přístupu moc pobavilo, byla skutečnost, jak na půdorysu "literárněvědného" díla vrátil do křesťanského světa pohanskou mytologii.

9 20.10.2023

Podobných knih není nikdy dost. Svědectví o životě člověka, který si "užil" perzekucí a mučení od nacistů i komunistů. Nezakrývá drobné poklesky, ale kdo jsme my, abychom soudili. Služba Bohu i lidem byla pro tohoto kněze vždy na prvním místě.
Jen jsem se občas ztratil v chronologii a taky jména se mi docela dlouho pletla, ale to je možná chyba spíš moje než autora.

9 11.10.2023

Kruh se uzavírá, příběh se opět vrací k prvním výzkumníkům Ryhopského lesa, rodině Huxleyových, tentokrát nahlíženo očima a zkušeností Chrise.
Nevím, zda to je tím, že už jsem si na Holdstockův styl zvykl nebo právě tím jakoby návratem na začátek a občasnými odkazy na osoby a události z předchozích dílů a povídek, každopádně jsem si připadal, že se vracím na místa, která už znám, takže pro mě určitě nejpřístupnější díl série. Ale možná je to i tím, že leckteré z těch mýtů, které se v knize objevují jsou mi známé nebo aspoň povědomé z irských legend, takže mě nemátly.

9 05.09.2023

Já byl spokojen. Samozřejmě, že skoro všechno už bylo napsané někde jinde, ale mě vyhovovalo jednak to, že ty důležité věci o obou velikánech filmu jsou takhle na jednom místě, a pak také jejich srovnání, což se v monografiích moc nenajde. A za tenhle osobní vklad do tématu si autorka ocenění zaslouží.
Jako rychlovka pro uvedení do života obou režisérů fajn.
3,5*

9 18.06.2023

Nutně musí člověku naskočit Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Ve srovnání s ním Bunyan dbá i na rozvíjení příběhu, takže i když se objevují stejná témata; marnost světského pinožení, spása v podobě následování biblické cesty, přišla mi Poutníkova cesta čtivější, ne tak černobílá a i v těch církevních věcech podaná lidštěji.
4.5*

9 16.06.2023

Skvělá kniha přesně vystihující omezení, která si ale současná ekonomie nepřipouští. Stejně tak demaskuje mýtus, že ekonomie je exaktní věda rovná přírodním vědám a ukazuje, proč to není možné.
Tím, že Schumacher jde po obecných principech, ani nevadí, že jde o dílo 50 let staré. Jen člověka při čtení přepadá smutek, že se za těch padesát let nic moc nezměnilo, jen se potvrdily obavy, které už tehdy o vývoji měl autor.

9 17.04.2023

Možná se Símka nepotkala s mým aktuálním nastavením, protože téma je jistě zajímavé.
Formálně mi kniha připomínala knihy Soukupové. Stejný úsporný styl, hlavní hrdinka v podobných sra...ch. Jenže je bez vývoje (jakkoliv k tomu měla asi důvod) a nějakého solidního závěru, takže těch 200 stránek je k neučtení. Podobný pocit jsem měl při čtení Otce Goriota. Taky jsem každou chvíli očekával zlom a ono zase nic. Typická "frustrační kompozice". :-)

9 01.04.2023

Pan doktor umí psát a přednášet jistě poutavě. Bohužel u této publikace to příliš nepotvrdil. Stručný přehled názorů na to, co se odolností rozumí, čím je podmíněna, jak se projevuje v různých etapách života působí spíš jako podklady pro slidy do prezentace.
Tématu zvyšování odolnosti je věnováno posledních zhruba 15 stran, přičemž nejvýraznější dojem na mě zanechalo konstatování, že vzhledem k tomu, že většina faktorů je dána geneticky přes fungování nervového systému, se vzhledem k jeho velké setrvačnosti dá odolnost zvyšovat jen pomalu. A u toho mála konkrétních návodů, které se v knize objevují se mi chtělo vykřiknout spolu s pomocným učitelem Václavem Poustkou: "Ale to nemusel psát, to přece každý ví."

9 21.02.2023

Výborně napsané. Zatímco v Prachožroutech se člověku nutně vybavily hřbitovy lodí v Asii a chudáci, kteří je rozebírají, Potopená města, přesto, že se odehrávají v budoucím New Yorku odkazují spíš k dnešním podmínkám v mnoha afrických zemích. A kladou mnoho otázek. Hlavně tu, zda jsme ochotni změnit svůj přístup ke světu nebo dál půjdeme k budoucnosti nastíněné autorem. Protože ten jeho odhad je až mrazivě realistický a reálný.
4.5*, přeci jen tomu k absolutní dokonalosti něco chybí.
Ale pořád by mě zajímalo, proč ještě nikdo nepřeložil a nevydal i 3. díl série.

9 15.02.2023

Vypadá to na zajímavou edici. Po Stonehenge jsem narazil i na Pozemské sítě.
Bohužel zatím obě knihy trpěly podobnými "neduhy". Tím základním je přílišná stručnost. Působí to pak jako jenom základní seznámení s tématem. S tím ale koliduje skutečnost, že ta "základní" data jsou na úrovni, která už předpokládá poměrně značnou znalost, navíc z různých oborů.
Ale jako motivace pro další studium dost dobré.

9 27.12.2022

Malin mě baví čím dál víc. Ale to je možná tím, že autor využívá detektivní zápletku víceméně jen jako kulisu pro psychologický román s prvky sociální kritiky. A to mám rád. Navíc v Jarních mrtvých se objevilo několik tak silných momentů, že se mi vybavil Backman a já si říkal, jestli je to jenom řemeslo nebo jestli takováhle schopnost podat scénu, která vás chytne za srdce a natlačí slzy do očí bez nějakých velkých slov a gest je Švédům vlastní.
Pro mě lahůdka.

9 02.12.2022

Nebýt několika naivních, takřka budovatelských textů (zejména Povinnost k radosti), nebylo by souboru co vytknout.
Jesenské eseje jsou psány svižně, zároveň ne povrchně, probíraná témata (nejčastěji vztahové otázky) nazírá z mnoha stran. V některých textech obhajuje tradici, jindy horuje pro modernost a i po téměř sto letech působí současně.
Jen feministkám by asi při čtení některých esejů vyskákala kopřivka (hlavně už z názvu ironický - O té ženské emancipaci několik poznámek velice zaostalých).
Vhodné ke čtení v dlouhém časovém rámci po jednotlivých textech, aby měl člověk čas, myšlenky vstřebat.

9 28.10.2022

Přiznávám, že film jsem neviděl a po přečtení knihy po tom ani nijak zvlášť netoužím.
Je vidět, že autoři mají ke světu filmu blízko. Na mnoha místech jsem si dovedl přesně představit, jak asi film vypadá. Jenže co člověk skousne vizuálně s podkresem vhodně zvolené hudby, tak napsané na papíře prostě nefunguje. V podstatě jde o více či méně logicky poskládaná klišé bez nějaké výrazné stopy originality.
Divím se, že ve štítkách je pouze americká literatura. Přitom to je jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Jenže na červenou knihovnu je tam moc brutality, špionážní linka je slabá, najde se náznak duchovna, ale tak školometsky podaného, že to člověka spíš otráví. Jako ekologická agitka to taky moc nefunguje, právě kvůli té příliš okaté angažovanosti.
Ale nejvíc bolí ta naprostá absence logiky. Pominu ten základní stavební kámen celého příběhu, proč by se vůbec armáda měla zajímat o nějakého mýtického tvora z Amazonského pralesa. Do zelených mozků člověk nevidí a nápady se rodí i tam. Ale nějak jsem nepochopil, proč musel mít vzorek slanou vodu, když ho odchytili uprostřed pralesa v řece. Jasně, sbratření přes slzy bude působit dojemně, tak proč ne? Po výpadku proudu je tma, všichni v ní do něčeho narážejí, ale přitom bez problémů vidí, že má ten druhý něco v kapse, další si okouzleně hledí do očí... Například.
Souhlasím s komentářem, který napsala Metla. Je to taková pohádka nové korektní doby o tom, jak němá uklízečka s pomocí homosexuálního malíře a náhodného přispění černošské přítelkyně hrdinky převezou ostrahu střeženého vojenského objektu. A nakonec všechno dobře dopadne, i když tak nějak andersenovsky smutně.
Fakt jsem se s touhle knížkou pral. Skoro týden, což je při těch 350 stránkách dvakrát déle, než v případě díla, které mě zaujme.
A tu druhou hvězdu má za to, že mi na poslední chvíli splnila letošní ČV.

9 30.12.2021

Za Zimní obětí mírně zaostává. Promluvy mrtvých už nejsou tak překvapivé, i když pořád mají své kouzlo. Dojem z detektivky trochu kazí závěr. Pomatený motiv možná ospravedlňuje nelogický postup vraha, ale působí trochu uměle. A hlavně pak americké vyústění.
Ale kromě detektivky jde i o zajímavé svědectví o současné době. Nejen ve Švédsku. Předsudky neúspěšně krocené pozitivní diskriminací, osudy lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitnou na okraji společnosti, lhostejnost k ostatním a řada dalších náznaků. Takže to dobře funguje i jako psychologický román.

9 09.05.2021

Jasně, že Urban napsal lepší knížky. Ale i řemeslo jde napsat dobře nebo špatně. Netroufám si hodnotit, který z případů Kar je, ale já jsem se u něj náramně bavil. Jenom mi trochu přišlo, že chybí něco nového, jako kdyby šlo o pokračování ze Závěrky.
Ale jinak klasický Urban. Kdo ho má rád, ten zklamán nebude, kdo ne, u Karu svůj názor nezmění.

9 22.03.2021

Dokonalé. A přesně to vystihla Hanka_Bohmova, nemám co dodat.

9 10.02.2021