vlkcz komentáře u knih

Skvělá kniha. Člověk ji může brát jako jakýsi úvod do tarotu, ale hlavně jde o ukázku toho, jak je v něm popsána "ideální" cesta za poznáním a k probuzení. To, že je místy trochu školometská vůbec nevadí.

1 05.05.2018

Prvních zhruba 50 stránek jsem byl nadšený, ale postupně mé nadšení ochabovalo a dočítal jsem jen z povinnosti. Téma je sice zajímavé, ale pro člověka, který o současném světě trochu přemýšlí, nejde o nic převratného. Nejzvědavější bych byl na totožnost autora. I když je kniha zařazena v české literatuře, a absence překladatele tomu napovídá, vliv frankofonního prostředí je z děje i z některých názvů (např. Aerobus A310 místo Airbus) zřejmý.
Hlavní výhradou je neskutečný časový guláš, který autor namíchal. Děj se má např odehrávat v roce 1999 (odpovídá tomu i výskyt hurikánu Lenny), ale běžně se v textu vyskytují události, které měly teprve nastat (např. odkazy na 11. září 2001), Ibrahim je na začátku představen jako 22letý ale s tím, že jeho rodiče se do Francie přestěhovali už v roce 1960, aby byl v závěru popisován jako zachovalý třicátník.
A pak ten motiv s Moničinou proměnou, jejím zázračným přežitím a záhadným původem. Osobně jsem podobným tématům otevřený, ale tady je to naprosto zbytečné.

1 30.04.2018

O chloupek lepší než prostřední díl, hlavně díky konci. Ale asi si dám od NR na čas přestávku.

1 14.04.2018

Upřímně řečeno, nevybavuje se mi jiná aspoň podobně "divná" kniha. Většina narátů je na pomezí post-apo, jiné tyto chmurné vize propojují do chatrné sítě příběhu, aby další tuto řídkou strukturu rozstříhaly schizoidními a snovými prvky.
Rozum si při čtení moc neužije, ale pokud se člověk ponoří do toho neskutečného světa a bude jenom vnímat, tak ho kniha musí zaujmout. I když vlastně nebude schopný říct čím a proč.

1 14.03.2018

Kdyby byla autorkou opravdu Vietnamka, asi bych hodnotil trochu jinak, a je otázkou, do jaké míry toto moje hodnocení ovlivnilo to, že jsem o mystifikaci ohledně autora věděl. On totiž ten pocit, že takhle nějak si svět Vietnamky představuje Čech, z toho hodně trčí.
Je to optimističtější než třeba Jizvy od Edity Naušové nebo Vertigo Patrika Girgla, ale stylově mi to přišlo velice podobné.
Pro mě slabší průměr, ale chápu, že někoho to může oslovit.

1 08.03.2018

Ve srovnání s Buchheimovou Ponorkou výrazně tenčí kniha s větším spádem. Ale pokud bych si měl mezi nimi vybrat Kessler by to nebyl. Tahle kniha po mně "stekla" a větší dojem nezanechala.

1 02.03.2018

Ve své době možná přínosná kniha, dnes spíš z kategorie "základní kniha o ..." nebo "úvod do ..."
Některé věci jsou zřejmě překonané, (přílišná víra v prospěšnost potravinových doplňků...), ale jako úvod do problematiky zdravého životního stylu se stopou alternativnosti stále použitelné

1 26.02.2018

Takový trochu zvláštní příběh ze Švédska po třicetileté válce. Neznalost reálií a historie v tomto případě velkou roli nehraje, co je třeba, obsahují vysvětlivky.
Vyprávění se pohybuje mezi detektivkou a psychologickým románem, styl a atmosféra vzdáleně připomíná E. A. Poea.
Ale něco tomu chybí.

1 14.02.2018

Jedna z těch knih, kdy si úplně netroufám na hodnocení hned po přečtení. Hodně souzním s hodnocením kofee a Gabba99.
Místy, zejména ve střední části, trochu zdlouhavé a nudné. Konec hodně překvapivý.
Každopádně ve mně bude určitě dlouho ležet.

1 12.02.2018

Člověk by řekl, že po tolika knihách by autor měl psát stále lépe. U Megreho mi přijde, že je to obráceně. Zhruba od pátého dílu jeho styl upadá, v textech se stále častěji objevují rozpory, skáče mezi tématy, která se mu daří jen chabě spojovat. A to je obrovská škoda, protože myšlenkově jde o knihu silnou, z dosavadní série jednu z těch lepších. Ale co naplat, mizerná forma celou knihu shazuje, takže víc než slabé 4* to být nemůže.

1 24.01.2018

S trochou nadsázky by se dalo napsat "příliš dlouhá nuda".
Ale na druhou stranu kniha svoje kouzlo má a chápu, že řada čtenářů je nadmíru spokojena. Ale já jsem se nějak s autorovým stylem nepotkal, i když je pravda, že u filmu jsem trpěl víc.

1 23.01.2018

Trochu lepší 3*.
Ze začátku se kniha četla dobře, protože se autorka mohla soustředit hlavně na červenoknihovnový příběh. Bohužel, jako kdyby jí po naplnění nerovné lásky trochu došel dech a začala se věnovat spíš jen epizodním událostem. Zejména pak část z Tyrolska působí už hodně jako vaření z vody.
Na to, že jde evidentně o lehčí žánr, kde si často autoři s historickou realitou příliš hlavu nelámou, se autorka dopustila pouze několika drobných nepřesností, z nichž nejvíc vykukuje anachronismus s tulipány, které se ale do Evropy dostaly o zhruba 40 let později, než je v knize.

1 23.01.2018

Nesdílím převažující nadšení z této knihy. Možná je to tím, že mé první setkání s autorem nad knihou Triáda bylo naprosté fiasko. Z tohoto pohledu to Soumrak bohů mírně vylepšuje, ale ani tak to žádná bomba není.
Ponechám stranou, že téma Kleopatra-Ceasar-Markus Antonius už bylo zpracované tolikrát, že by se touto látkou musel zabývat skutečný mistr historických románů.
Kniha mi přišla zbytečně dlouhá, poslední zhruba čtvrtinu jsem protrpěl a modlil se, aby ten provařený konec přišel dřív. Přeskakování mezi římským a egyptským kalendářem taky na přehlednosti nepřidá.
A všudypřítomný papír a opakování toho, kolik knih je v Alexandrijské knihovně je už dokonalý úlet.

1 17.01.2018

Nejedná se o žádnou příručku typu Jak najít štěstí snadno a rychle. Rozhodně tu člověk nedostane návody typu, když uděláš to a to, určitě najdeš štěstí. V této knize člověk najde vysvětlení, proč se se štěstím a smyslem svého života možná už dlouho mýlí. A když bude následovat ukazatele, které mu autor dává, má šanci, že časem dospěje ke stejné moudrosti jako on. A jen tak mimochodem najde i to štěstí.

1 21.12.2017

Nevím, nijak mě to nenadchlo. Humor vcelku žádný, satira nadčasová, na druhou stranu zcela zřetelné stranění socialistickým až bolševickým myšlenkám, bylo by zajímavé, jak by na bolševická zvěrstva autor reagoval řekněme o 50 let později.
V druhé polovině už v tom člověk nesmí moc hledat nějakou logiku, děj plyne naprosto nahodile.
Celkově hodně nevyrovnané a rozhárané.
Zajímavé je, že už v tom roce 1922 poměrně přesně diagnostikoval Beneše a věci, které o 15 let později vedly k Mnichovu.

1 30.11.2017

Při čtení se člověku vybaví Exupéryho Malý princ nebo Nikdo není daleko od Richarda Bacha. Ve srovnání s oběma knihami je však mnohem poetičtější. Nejenom díky vlastním ilustracím, ale i jazyk je velice barvitý a plastický, takže procházíte mnoha obrazy. A jak na vás zapůsobí, záleží jenom na vás. Mě nadchly.

1 01.11.2017

Že by mě to nějak nadchlo, to tedy ne. Autorův mnohomluvný styl neustále se pohybující na hranici ironie mi nesedl a bez rozsáhlých poznámek, případně znalostí britských reálií jsou dnes některé části esejů obtížně pochopitelné.
Ale na druhou stranu je to zajímavé svědectví současníka o době a zemi, ke které chovám vřelé city.

1 17.10.2017

Nakonec to nebylo tak strašné, ale překonat prvních zhruba 50 stránek, plných křečovité snahy, aby nejpozději každá druhá věta byla třeskutě vtipná, to tedy bylo utrpení. Ale ani zbytek knihy není žádná literární perla a od podprůměru ji zachraňuje jen překvapivý závěr.
I když. Komu se líbí Amélie z Montmartru, na kterou jsem si vzpomněl asi na třetí stránce, ten zklamán nebude.

1 15.09.2017

Taková klasika osobního rozvoje. Ale nemohu si pomoci, pochybuji, že tyhle instantní návody, jak během tří týdnů ze sebe udělat jiného člověka, mohou člověka proměnit trvale. U mě to aspoň funguje zpravidla do první vážnější krize. Na druhou stranu, autor je aspoň upřímný a upozorňuje, že staré vzorce nemizí, jen jsou obaleny novějšími, které je třeba neustále upevňovat.

1 31.08.2017

Ze začátku zajímavé, i když nikterak strhující, postupem času poněkud upadající.
První část pokrývá zhruba tři roky života Jeremiáše Thurstona s retrospektivními úseky do jeho předešlého života. Pak následuje zhruba desetiletá odmlka a druhá část je už zaměřená na Jeremiášovu dceru Sabrinu a její věk 13 - 28 let. Toto časové období je ale pokrýváno už jen epizodicky, kdy se tři roky vejdou na stránku a následuje nějaká zajímavější epizoda. Třetí část už je dějově nekonzistentní a příliš "červenoknihovní".

1 30.07.2017