vlkodlaq komentáře u knih

Sám sebe překvapuju, ale vzal jsem do ruky Playera po nějaké době, otevřel, že si přečtu jen pár oblíbených pasáží, samozřejmě jsem ho přečetl celého. Po šesté. I po šesté baví. I když už ho znám skoro nazpaměť, pořád napíná. Nominuji playera do top5 knih mého života.

11 15.09.2018

Pro nefernefer: Pravděpodobně právě ti, kteří to nedělají, ani za zavřenými dveřmi, ani jinde, potom píšou ty nejzavilejší kritiky. Proč, můžu jen hádat, ale tipnul bych si závist nebo popírání vlastních tužeb a tím sebe sama, niterní rozpolcenost a nevyrovnanost. I například uživatelka metalan, která knihu hodnotila jako "odpad", napsala, že "něco tak perverzního nečetla", ale hned potom píše "bylo to opravdu hrozné,už jsem se těšila až jí konečně dočtu". Asi to přece jen tak hrozné nebylo, když to přečetla celé? :) Nemusím být zrovna psycholog na úrovni Freuda, abych v tom rozklíčoval popírání a rozpolcenost. :D

11 16.04.2018

Po pár letech jsem neodolal a čtu zas. Přes roky, které mezitím utekly, si děj poměrně živě pamatuju (aby taky ne, když už to čtu po třetí), takže žádné překvapivé zvraty se nekonají, přesto čtu s nadšením a skoro až hltavě. Pořád jsem toho názoru, že noční klub je etalonem české sci-fi/fantasy liteartury a jedna z nejlepších knih tohoto žánru k doporučení. Pane Kulhánku, dopište prosím a vydejte další knihu, Vaši fanoušci si to jistě zaslouží a věřím, že bude skvělá. Ačkoli s ní Vy nejste spokojen a možná nikdy nebudete, nám se jistě líbit bude!

11 06.02.2018

Až překvapivě čtivé! Stylem mi to silně připomíná Eragona a sérii Maska válečníka, taková ta příjemně naivní young adult fantasy. A taky samozřejmě mám v oblibě žánr from zero to hero, aneb jak se nějaký mladý člověk takříkajíc na okraji společnosti, bez větších vyhlídek, stane schopným bojovníkem/čarodějem/knihovníkem atd.. Ta cesta ke schopnostem, pokud se povede ji dobře vykreslit, je výborné čtení.
První díl hodnotím velmi kladně a vrhám se na další díl.

10 04.07.2023

Marťan byla úžasná technicky podaná kniha, jen kvůli tomu jsem se pustil do spasitele a byť to není tak docela to samé, styl (skvělý) je podobný a tak se spasitel čte stejně úžasně jako Marťan. Hltám dál.

10 23.02.2022

Druhý výlet do vesmíru dvojice Kotleta-Sněgoňová se opět velice povedl. Stalo se toho méně než v díle prvním, ale o to více děj odsýpá spád je strmý, jak to od Kotlety očekáváme. Příběh se odehrává na jedné planetě, můžete se tak těšit na méně vesmírné sci-fi a více akce, spousta živočišných druhů a nějaká ta vymyšlená udělátka a hejblata však nechybí.
Snad i díky kolegyni Sněgoňové je kniha méně pornografická, než Kotletovy dřívější počiny a ději to spíše prospělo, než ublížilo. Takže děkuji a jen tak dál, už se chystám do KD pro další kousek

10 20.02.2022

Toto není nic nového, fenomén vznikl v Americe už někdy před více než sto lety a je velmi jednoduchý. Podívejte, jak jsem bohatý, za 100 dolarů Vám prozradím, jak jsem to udělal, jestli to dokážete i Vy, je už na Vás, peníze nevracím.
Pavel Říha pouze posbíral texty z podobných pseudorozvojových titulů, okolo rozcmrndal trochu vlastní omáčky a voilà, další "kurz na úspěch" je na světě. Jakoby takových podvodníků bylo málo.
Spousta lidí, kteří se snaží prorazit v podnikání, si tím nebo něčím podobným, prošla. Je to však zkušenost, která stojí čas i peníze, jen aby si onen dotyčný uvědomil, že tudy cesta nevede a že je pro úspěch třeba makat, přemýšlet inovativně a hledat nové cesty a partnery.

Není bez zajímavosti, že pochvalné komentáře s plným hodnocením většinou sdílejí podobný nádech textu a neaktivní profily s podobným datem vzniku.

Přiznávám, měl jsem velká očekávání, jednak tím, že to je poslední díl, ale taky hodnocením zde na databázi, snad i pro to je mé zklamání tak velké.
Číst paní jezera jako samostatnou knihu, byl by to dokonce zřejmě odpad. Při hodnocení posledního dílu se nebráním srovnávání s celou sérií. Stále trvám na tom, že první tři díly byly opravdu skvělé, Zaklínač byl Zaklínač a řešil zaklínačské věci, čím více se do příběhu montovala military a politika, tím víc čitelnost upadala. Poslední tři knihy jsem četl trochu nuceně a poslední jen, abych to konečně dorazil. Paní jezera byla plná odboček a slepých dějových linií, vsuvek a strašného přeskakování z z linie do linie, až se to velmi negativně projevilo na spádu a čtivosti.
A co Ciri? Má oblíbenkyně dílů předchozích? Silně přeskakovala mezi poslušnou ženou, jak se asi v Polsku sluší a patří a do toho najednou sebrala hrdost a udělala něco kurážného, aby toho později litovala? Ne, to není hrdinka fantasy. Ne v Paní jezera. Rozpoznávám prvky polské fantasy, která je často fakt divná, hlavně přístupem k ženám. Samozřejmě tu byly i spádné a velmi čtivé pasáže, ale tentokrát minoritní podíl.
Závěr byl, a tady budu drsný, vyloženě ubohý a zklamal mě na celé čáře, cítím, že autor už to chtěl mít konečně za sebou a mnoho toho utnul, zalepil a sflikoval. Rozhodně mi slzy z očí nevytlačil, jen mě znechutil a rozhodně mě nebavil. Je tu zde i mnoho rozporů s náznaky v knihách předchozích a celá série tak ztrácí na kvalitě i důvěryhodnosti.
Opravdu jsem čekal epické vygradování příběhu, ale bez náznaku pocitu viny označuji poslední díl jako nejhorší ze série a celou sérii jako podprůměrnou a musím říct, že hodnocení i celkový věhlas zaklínače mě velmi udivuje. Nechal jsem se napálit a přečtení celé série spíše lituji. Ve srovnání třeba ze sérií Věž Drakonis od Stackpolea na mě působí Zaklínač vyloženě slabě, ani dobré první tři díly to nezachrání.

10 20.03.2021

Klasika. Pěkně zpracované a ilustrované a i dnes to s klidem můžete předložit svým ratolestem. Kdo má kočku, spíš bude mít pro Modroočko zvláštní místo.

10 01.07.2020

Podle IQ testu Mensy je mé IQ nadprůměrné a mám li být upřímný, tady je mi to platné jako psovi kalkulačka. Spoustu toho zkrátka nechápu a i u toho, co si myslím, že chápu si zase nemůžu být jist, že to chápu správně. Kniha je plná úvah, které jsou na první pohled podány srozumitelně, nicméně jak si my, co máme IQ pod mrzkých 150 můžeme být jisti, že chápeme hloubku sdělení od někoho, kdo se pohyboval v úplně jiných mentálních sférách? Nemůžeme. Byť se Hawking snažil složité myšlenky vysvětlit obyčejným lidem tak, aby to pochopili, ne vše lze. Je to jako s Veverkou a turbodmychadlem. Váš dar vysvětlování může být sebevětší, přesto veverka funkci turbodmychadla nepochopí. Může to být i velice chytrá veverka a vy to můžete vysvětlovat sebelépe, pochopení turbodmychadla je prostě mimo mentální možnosti veverky. U některých částí jsem se cítil jako ta veverka, dokonce jsem dostal chuť na oříšky.

Je to možná trochu tvrdý příměr, ale ze zběžného pročtení mi kniha připomíná Mein Kampf, jakože Já jsem vlastně ten dobrý a všechno to myslím strašně dobře a dělám to jen pro Vás, Já z toho vůbec nic nemám. Věc druhá, v "knize" není snad jediná originální myšlenka, prakticky všechno je ukradeno z jiných, starších děl a výroků, ať už autorů domácích, tak zahraničních. Bez skrupulí (a bez ozdrojování) používá citace a výroky známých osobností. Upřímně mě udivuje 24%, kniha nemá hodnotu ani toho papíru a upřímně mě děsí, že národ tomuhle člověku umožnil přístup k moci. Teď už se ho nezbavíme.

Po skoro dvaceti letech čtu znovu a kniha je krásná, až dojímá. Dost se v Yanovi vidím, kluk, který měl k dispozici kousek přírody jen pro sebe, neutuchající vášeň pro každou chvilku strávenou v ní a nenapravitelnou duši romantika. Dřív jsem si myslel, že tyhle záliby mě v dospělosti opustí, opak je ale pravdou, jsem ještě větší milovník přírody, čundrů a zálesáctví a s postupem času se má skoro až posedlost ještě prohlubuje.

Jsem Kulhánkovec jak řemen z třílitru, takže mě VELMI bavilo i Stroncium. Řežba, suché hlášky, akce, paráda, nebyl jsem (jako z žádného z děl JK) zklamán. Díky pane Kulhánku (jen bych Vás měl radši, kdybyste dovolil dotisky starších knih, bylo by to jistě více profanouškovské)

10 16.06.2015

Základní stavební kámen sci-fi literatury, o který jsem měl to štěstí zakopnout.

Dovolím si ještě jeden komentář. Postřehy z knih Richarda Dawkinse jsem doplnil o jiné, k tomu přidal něco z vlastního myšlení a sestavil:

Desatero kritického myšlení:

1) Jak je možné, že se věřící narodí do té správné víry a doby? Je víra pouze geografická? V Indii se narodí hinduista a v Turecku muslim? Člověk narozený před tisícem let na našem území by uctíval Perena a Velese?

2) Je popsáno na tři tisíce bohů. Takový křesťan nevěří žádného z nich, kromě jednoho. Není to trochu arogantní? Tihle všichni jsou úplně mimo, jen já mám pravdu, když věřím v tohoto XY boha. Ale ateistu budou kritizovat, že nevěří ani v toho jednoho..

3) Jestli je bůh všemohoucí a vševědoucí, proč nestvořil vesmír, kde nikdo netrpí a všechno je v pořádku? A jestli tohle je ten nejlepší možný vesmír, který dokázal stvořit, pak bych řekl, že neodvedl moc dobrou práci. Že to je test? Jak může být věřící někdo, kdo byl na dětské onkologii? Čím se prohřešili malé děti, že zaslouží tak potrestat?

4) Pokud bůh existuje a má svůj plán, jaký má smysl se k němu modlit? Jaký smysl má v něj věřit a uctívat ho? Pokud by bůh existoval, jak by mohl mravenec změnit názor velryby? Bylo by to podobné, jako kdybyste si založili farmu bakterií pro zkoumání pod mikroskopem, pak Vás přestane bavit a nakonec na ni zapomenete úplně, ale ty bakterie by se k Vám modlily jako ke stvořiteli..

5) V bibli se píše, za co všechno zasloužíte smrt a za kdejakou drobnost půjdete na věčná muka do pekla, ale bůh nás miluje. Takový poměr viny a trestu? To je jako by můj malý syn rozlil limonádu na koberec a já mu za to pomalu uřezal obě uši, ale přitom mu říkal, jak ho miluji. Nebo je pravděpodobnější, že to celé má sloužit jen vyvolání strachu a pocitu viny? Vytvořit poslušné stádo, které se dá snadno vírou ovládat?

6) Existuje stejný počet důkazů o existenci boha jako o existenci Lochnesky. Kdyby Bůh existoval, dal by o sobě dávno vědět a neschovával by se. Už třeba proto, abychom ho uctívali a modlili se k němu, když to je podle věřících něco, co ocení. Pokud si na vteřinu představím, že snad nějaký nadpřirozený stvořitel existuje a neukazuje se, není to proto, protože chce mít klid a nějací lidi ho vůbec nezajímají?

7) Pokud potřebujete Boha, aby vám řekl, že máte být hodní, pak nejste hodní. Jste jen poslušní. Pravá morálka vychází z empatie, ne ze strachu z trestu nebo touhy po odměně.

8) Proč náboženství slibují všechny ty krásné odměny pro smrti? Protože to nic nestojí a těžko si někdo přijde ztěžovat.
Po Vaší smrti Vám dám deset milionů dolarů. Líbilo by se Vám to? Asi moc ne. Ale že po smrti budeme navěky blaženi někomu přijde úplně normální..

9) Věda nám dala léky, technologie a pochopení vesmíru. Náboženství nám dalo hodně válek, dogmat a zastaralých pravidel.

10) Podle Bible stvořil Bůh Zemi za šest dní. A co dinosauři? Kde jsou ti v tomhle příběhu? Věda nám ukázala a nezpochybnitelně dokázala, že dinosauři existovali miliony let před lidmi a nebylo jich zrovna málo. Takže buď bůh při diktování zapomněl zmínit dinosaury, nebo někdo při psaní bible prostě neměl zdaleka všechny informace. Přesto ještě dnes někdo bude vykřikovat "kniha knih!" a jakoukoliv kritiku bible brát jako útok na svou osobu.

# Dovětek: Buď uvažujete logicky, nebo jste věřící. Uvažovat logicky a přitom být věřící prostě nejde dohromady. Ze stejného důvodu není náboženství slučitelné s vědou. Buď hledáte fakta založená na experimentech, důkazech a sylogismu, nebo chcete věřit něčemu nadpřirozenému bez důkazů.

9 12.07.2024

Snadno zmanipulovatelní a nezkušení budou knihu a autorovu činnost nejen chválit, ale dokonce obhajovat. Musím se jich trochu zastat, ne každý má ty zkušenosti a rozlišovací schopnosti, aby podvod a manipulaci poznal. Jenže to má úskalí, pokud této manipulaci podlehnete a ještě hůř, projdete jeho "kurzem", může Vás to negativně poznamenat na celý život, jak už to podobné podvodné pseudorozvojové knihy a kurzy dokážou.

Nejlepší Foglarovka a jedna z nejlepších knih mého dětství. Byť nejsem kluk z města, ale z vesnice, právě takový podobný zatopený lom jsem měl kousek za domem. Jen stěží by se sice dal označit za zemi nikoho, přesto po přečtení knihy u mě hodně stoupl na ceně a poprvé jsem uviděl ten nevyužitý potenciál, než jen letní koupání. Od té doby jsem tam strávil spoustu času a znal jsem každý strom, každý šutr i každou možnou stezku, která se dala podstoupit.

9 30.08.2021

Ready player one jsem komentoval už několikrát, ale tak to už u některých knih bývá, že se Vám zapíší do paměti velmi hluboko, vracíte se ke knize jako takové, i později v myšlenkách. Při tom to ani není sci-fi, je to beletrie! Virtuální realita není nic nového a všechna ta hejblata zprostředkující lepší "herní" zážitek jsou jen otázka času, mnoho z nich už existuje (haptické rukavice), další jsou ve vývoji a budou brzy na trhu (všesměrový trenažér), vývoj softwaru VR je jedním z hlavních úkolů velkých firem posledních let (Facebook, Google..). I ta pistole z reálu knihy na otisk prstu existuje. Přesto, že knih a filmů operujících s virtuální realitou je mnoho (z těch nejznámějších třeba Matrix) Cline vytvořil virtuální univerzum doposud nevídaných rozměrů a zároveň velmi blízké realitě a postavený na popkultuře osmdesátých let, tím je příběh blízký a snadno vstřebatelný i pro čtenáře, kteří obvykle sci-fi neholdují a i právě proto, že kniha technicky vzato není sci-fi, ale dejme tomu herní beletrie.
Můj závěr je, Ready player one patří k tomu nejlepšímu, co jsem v životě četl (sedmkrát) a ještě se ke knize jistě mnohokrát vrátím. Doporučuji všem se špetkou fantasie nebo zálibou ve starých videohrách nebo třeba jen oblibou knih, filmů a hudby let osmdesátých.

Proč nikdo nemůže jít na "čundr" jen tak? Pro radost z přírody a chůze? Ne, to musí napřed prožít nějaká ta osobní dramata a až pak jít na čundr a čundr je pak jen terapie. Já jsem z toho mála, co chodí na čundr pro radost z přírody a chůze v ní a tak mám té terapie asi do zásoby. Je to na mě moc emotivní (nudné) a těm zajímavým tématům se věnuje minimálně, jako výběru a správnému použití vybavení a takovým těm nedůležitým znalostem a dovednostem, jako například jak v té divočině vůbec přežít, taky tam malém zařvala. Několikrát.

Byť soucítím se vším živým a přírodu mám v hluboké úctě, snažím se žít pokud možno ekologický život, tato kniha, i když má v lecčems pravdu, téma podává až příliš emotivně, bez objektivního nadhledu.. A to tak moc, že ji nelze brát příliš vážně. Přes vážné téma se celou knihou nese zvláštní naivní podtón, jako by to napsali studenti prvních ročníků humanitních oborů. Abyste mě špatně nepochopili, způsob zacházení se zvířaty je, ještě stále, hrozný. Čím chudší svět (s výjimkami) tím horší způsoby. Ale je velice naivní si myslet, že celý svět může ze dne na den přestat jíst maso, je naivní si myslet, že od zítřka zemědělci nechají zvěř volně se množit a prohánět po svých polích a žrát úrodu, rybáři se slzou viny v oku spálí své rybářské nářadí. Takhle to prostě nefunguje a fungovat nikdy nebude. Co ale můžeme snad ovlivnit, jak je zacházeno se zvířaty v chovech a jak budou usmrceny. Už indiáni děkovali kořisti za její maso, nelovili víc, než potřebovali a lovenou zvěř se vždy snažili usmrtit co nejrychleji a s minimem trápení. Indiáni třeba nikdy nelovili do pastí, to až bílí trappeři. To bysme se měli naučit. Maso není jen kus žvance, každý by si měl být vědom té cesty, kterou onen řízek podstoupí, než se nám dostane na stůl. Co zhoršuje život zvířat v chovech, jsou peníze a nenažranost lidských hovad. Chov kuřat, prasat a krav, to jsou miliardové kšefty jedinců jako Babiš a podobně.
Člověk nemusí nutně přestat jíst maso, bohatě stačí nemít maso 3x denně každý den, jak je u nás smutným zvykem. Pokud by většina z nás "jen" omezila maso na 2x týdně, spotřeba masa by klesla minimálně o polovinu.

Velice chválím a oceňuji jakoukoliv snahu co se týče lepšího zacházení se zvířaty, co mi ale příliš nesedlo, je toto konkrétní podání.

9 06.10.2020