vnimatkrasu komentáře u knih

Kriminálka mimochodem. Ústřední motiv vraždy je zde přebit křehkostí života, sílou vzpomínek, větrným ostrovem a dojetím. May je zkrátka unikát. Kombinuje linie, dává postavám nové rozměry a už podruhé přivádí čtenáře do místa tak atmosférického, až to nemá v současné literatuře obdoby. Skála byla první, Muž z ostrova Lewis je za to kratší a kompaktnější. Kvalitami se však mohou oba díly ostrovní trilogie chytit za ruce. Díky Bohu.

6 15.05.2014

Román, co útočí smradem. Tlejícími kostrami, výkaly v nočnících a zkaženým dechem. Veliký palec vzhůru za to, jak Miller košatým jazykem popisuje starou Paříž a postavy spíše načrtává, než aby se zdlouhavě babral jejich minulostí. A ve vší té práci, kterou si dal s vytvořením živoucí a nevábné části Paříže, se rozhodl popadnout příběh za pačesy až v samotném závěru knihy. A mně to nevadilo. Rozměrně jsem si totiž užíval drobných detailů a (díkybohu) nepřehnané porce deprese.

6 15.09.2013

Pan Svěrák kdesi prohlásil, že jako mladý začal psát knížky pro děti, protože měl nad nimi zkušenostní převahu a nad dospělými nikoliv. Kdyby Zdeněk Svěrák napsal své Povídky dnes, možná by se staly úsměvnou a především vyrovnanou knihou plnou milého čtení. Rozpětí stáří autorových povídek je však příliš široké a s ním je široký i rozptyl kvality či zajímavosti jednotlivých segmentů. Pár sympatických kousků by se tu našlo, o tom žádná, převládá však jen šedá nuda nepromakaných nápadů, které Svěrák nevyužil do své filmové či divadelní tvorby. Maminky a tetičky budou spokojeni, čtenáři toužící po pointě a dravosti nikoliv.

6 14.12.2010

V hlavě mi zůstanou především dvě věci:

- nečekaně barvitě napsaná fekální scéna v poslední části knížky, kdy z malého dítěte stříká stolice jak ve Scary Movie,
- úplný konec, který je tak bolavě napsaný, že bych ho matkám téměř zakázal číst.

Tenhle text je ale jinak radost. Je z něj znát neuvěřitelný talent od boha, který autorka má; její odvaha se občas jen pohupovat po řádcích a jindy do toho pořádně praštit. Bude ve mně doznívat ještě dlouho.

PS: Neměla by zapadnout fantastická práce dvou Terez. Markové Vláškové na překladu. A Bártové na obálce. Opravdu: je to jeden z nejhezčích coverů za dlouhou dobu.

5 16.08.2024

Jaworowski jde čistě po ději a dělá to umně. Nemá úvodní konflikt a dalších třista stránek katarze. Šlape furt. A vy se přistihnete (včetně mě), že vám za dvě hodiny kamsi zmizely dvě třetiny knížky a bavíte se u čtení jako blázni. Tenhle debut si vystavím vedle románů S.A. Cosbyho: avšak zatímco ten se vyžívá spíš v akční přízemnosti, POKLESKY MALOMĚSTA mají blíže k černým pointám povídek Roalda Dahla, či scénářům bratrů Coenů nebo Martina McDonagha. Kdybych měl totiž knížku k něčemu přirovnat, byl by to film TŘI BILLBOARDY KOUSEK ZA EBBINGEM. Maloměsto, zločiny, smích bez úsměvů.

Budu doporučovat, kudy budu chodit.
Tohle je totiž přesně ta knížka, která vás vezme za ruku a vyvede ze čtecí krize.

5 12.07.2024

IGNIS má nejblíž k zemitější, komunističtější a méně do sci-fi střihnuté verzi ANIHILACE od Jeffa VanderMeera. Respektive, má k ní rozhodně kratší cestu než k SEVERNÍ ZDI.

Není sporu, že autorka senzačně píše. Popisy jsou plastické, ale přitom rozsahově akurátní. Nebojí se silně explicitních scén (oči! ruka s hodinkami!), nádherně se baví balancováním na hraně šílenství. Nejmacatější pasáž - tedy pinožení v lese - má silnou filmovou atmosféru. Sám sebe jsem přistihnul, že drsňačka Gama má v mé hlavě stejně ohnutý ret jako Michelle Rodriguez. A aby bylo jasno, Michelle Rodriguez já můžu.

Jediné, co mě mrzí, je, že hororová pasáž vyloží velmi záhy všechny důležité karty. Děsně bych prahnul po troše klidu při práci. Aby vědci chvíli páchali své profese, dumali, zda nemají světla skutečně racionální vysvětlení, a napětí tím paradoxně houstlo. IGNIS FATUUS je místo toho boj o život od prvního vpádu. A možná mi proto část v lese přišla kapičku delší.

5 21.06.2024

Obdivuju, jak Fracassi popisuje skrz objektiv kamery. Tak filmově plastický jeho scény jsou. Moc se mi zamlouvala i zdejší křehounká love story, cloumaly se mnou epizodní role menších kluků a oslňovala i postava otce Poolea, nádherně nejednoznačnýho šéfa baráku. Na první dvě vydatně atmosférický pasáže famózně navazuje třetí: akční a intenzivní. Kdyby i finální čtvrtá udržela absolutno - a tak trochu nezahodila Petrovu rozervanost mezi duchovní a světskou láskou, ze který jsem se předtím těšil - neměl bych výhrad. I tak neuvěřitelně suverénní, přímočará, čtivá věc.

5 18.03.2024

Velmi dobrý. Podobně dusivá atmosféra už se moc nenosí, a hned několik scén, kór v závěru, se mi jen tak nevymaže z hlavy. Přesto jsem doufal, že mi HLAD zadře drápek ještě o něco hloubějš. Hned několik postav by si zasloužilo výraznější závěr a hlavního záporáka jako kdyby autorka vybrala skrze ententýky dvašpalíky. Komu ale uhranula televizní série 1883 nebo holduje příběhům jako jsou TERROR nebo Cutterův ODDÍL, ten na stránkách HLADU najde balzám, kterej se mu vetře pod kůži. Taky jsem se namazal.

5 05.03.2024

Feministická próza od španělský intelektuálky? Hell no! Červotoč je především výborná, překvapivě velmi děsivá žánrovka, která zavání Brianem Evensonem a dusivou atmosférou filmovejch hororů jako jsou Babadook nebo El Habitante Incierto. Na debut nesmírně zručný, hned ve třech pasážích regulérně mrazivý (poslední cihla, skříň, odchod kluka). Velmi příjemný překvapení a vpravdě nečekanej - a o to silnější - touchdown.

5 14.02.2024

Způsob, kterým Kate Atkinsonová píše žánrovky, by vydal na vědeckej článek. Není ani severskej, ani agathovskej, ani cosy, ani z drsný školy. Postavy - včetně těch policejních - jsou vesměs chaoti. A spíš než o vyšetřování se autorka zajímá o ně jako takový. Text je naskrz prorostlej výborným černým humorem, a v případě DOBRÝCH ZPRÁV i nepříjemnou brutalitou. Atkinsonová přitom není nijak drastická. Nepoukazuje trapně na trčící kosti mrtvol. Jen si prostě zabije pár kojenců a nedělá přitom ciráty. Neříkám, že je jednoduchý se začíst. Atkinsonová je obšírná spisovatelka a co do tempa si jede brzda-plyn. Jen, co jsem se ale přizpůsobil jejímu stylu, začal jsem ji hltat. Jde ale o jiný hltání než u klasickejch detektivních spotřebek. Tady totiž máte od začátku pocit, že čtete “vysokou literaturu, ne jen kriminální storku na jedno spláchnutí toalety. Tleskám. A chci víc!

5 22.01.2024

Odsýpání textu by autorka mohla vyučovat. A shyamalanovský 'čekání na pointu' mi tu sedělo, jakkoliv se můžu holedbat, že jsem to celý uhodnul docela brzo.

Přesto "jen" silnější tři.
Les v domě je až moc depka. Ne, že by se mi dělalo blivno. To, jak se hrdinka od první stránky topí v bahně, jak se kolem hemží jenom nechutný postavy (včetně jí samotný) a celejch tři sta stránek se ani na půl odstavce nezachytí stýbla, mě postupem času otupilo. A namísto katarze jsem se po dočtení nemoh zbavit pachuti drobnýho kalkulu.

TL;DR Za umění psát o těžkým tématu tak obdivuhodně lehkým perem posílám palce nahoru. Na to, o jakou šlo o emocionální bombu, jsem se ale oklepal až podezřele rychle.

5 25.04.2023

Odloženo, nedočteno. Vrahem v téhle kriminálce je totiž bohužel překlad. Kožený slovosled, divné průpovídky v policejní řeči ("přestaň se zpěčovat", "je sexuální pracovnicí, která přežívá samostatně") nebo WTF přirovnání, která se ztratila v idiomovém bezčasí ("měl pocit, jako když se pokoušíte vrátit polévku do původního stavu"). Těšil jsem se děsně. Craven mi píše do noty. Česká verze MRTVÉ ZÓNY ale bohužel nedýchá a ze sprintujícího příběhu dělá rozvláčný bizárfest. Strašná škoda.

Fracassi je skvělej spisovatel. Moc pěkně pracuje s jazykem, občas zabíjí trefným přirovnáním a rozehrává pět fajn charakterů, aniž by musel nějak zuřivě flashbackovat. Jako autor je tak v podstatě hidden gem. Má v sobě kus zdatnýho prozaika, ale zároveň umí plavat v pokleslým žánru, kterej ctím.

5 24.08.2022

Příliš tiché lesy jsou takový "román pod deku". Grantová umí studenou atmosféru, postupně odhaluje minulost obou uprchlíků a staví je před obtížně řešitelnou trabli. Nečekejte ale žádný akční thriller. Spíš slow-burn knížku, v níž hraje prim vztah táta-dcera, a upíná se na závěrečnou pointu, která mi docela sedla. Nebýt slabší hlavní postavy (chlapská mentalita autorce moc nejde) a několika dějových děr, byl by to vlastně velmi slušný Cormac McCarthy Light.

5 17.06.2022

Adrenalinem napíchanej thriller s řadou současných témat (Netflix dokument!), kterej takřka dokonale splňuje to, co od moderního page-turneru čekám. Výtečně valí kupředu, skvěle zalamuje kapitoly a umně pracuje s vodítky, podle kterých můžete odhadovat finálový odhalení. K Alexovi Finlayovi si přilepte hvězdičku. Jestli tohle není rising-star světovýho thrilleru, sním svou čepici s logem Detroit Red Wings!

5 07.04.2022

Pytel kostí je jedna z vláčnějších Kingovek. Vypráví v zásadě banální duchařskou story, která ve zkrácený formě vydá na jeden odstavec. Je ale plná Kingovo jedinečný práce s textem, vyprávění, postřehů a přirovnání. Je to vlastně dokonalej příklad oddělování zrna od plev. Jen "dobrej" spisovatel by s námětem Pytle napsal průměrnou věc na dvě z pěti. Stephen King z toho uhněte PŘÍBĚH. Chápu, proč je filmová verze s Piercem Brosnanem bída. Je totiž ohlodaná o to nejlepší. PS: Ten pytel v českým názvu tu sedí jako zadek na hrnec. King je tu ve svý nejvilnější podobě a tvrdejch erekcí a prosvítajících bradavek v plavkách je tu za korunu kornout.

5 20.03.2022

Nebudu lhát, v první polovině se mi Tremblayovo vyprávění trochu táhlo. Jenomže ten balanc mezi nadpřirozenou historkou a (i)racionálním vzdorem jedný otravný teenagerky je tu napsanej fakt čertovsky dobře. Od scény exorcismu až po velmi uspokojivou pointu chytne pak Hlava vyloženě grády. 'Home Before Dark' od Rileyho Sagera mě s podobnou premisou sundal o chlup víc. Přesto rozhodně důležitá věc současnýho hororu.

5 31.01.2022

Cením, s jakou lehkostí Wahrerová proplouvá tématem těžkým jako noc. Její právnická minulost je znát u soudního sporu, její cit zas u tý neuvěřitelně hmatatelný rodinný křehkosti. Cirka v půlce bych si dovedl představit svižnější tempo. Na druhou stranu jsem čučel, jak zkušeně si debutantka hraje s thrillerově raženou pointou a závěrečnou gradací. Komu se (stejně jako mně) líbila Jacobova Obhajoba od Landaye, berte Co se stalo všema deseti.

5 17.11.2021

K Michaelu Robothamovi mě navedl tweet od Stephena Kinga. Jeho 'Good Girl Bad Girl' v něm nazval absolutním mistrovstvím krimi thrilleru. A taky že jo. Cyrus je policejní psycholog, Evie jeho chráněnka, kterou si vezme do pěstounský péče. On je rozumnej, ona je střela. Oba ale spojuje tragédie z dětství. A oba dva jsou především nesmírně zajímavý, vícerozměrný, šťavnatý postavy, co se střídají ve vyprávění, který mě bavilo vnímat. To všechno na pozadí klasicky ražený detektivky, zavražděný mladý holky na maloměstě. Její příběh není mistrovství světa v originalitě. Robotham ale zároveň není cucák. Skvěle graduje, vrství dobrejch deset podezřelejch, mezi kterýma se dobře vybírá, udržuje boží přehlednost a má pěknej, dobře odůvodněnej závěr. Výborná, čtivá věc. Moderní, a přesto tak trochu ze starý školy.

5 05.08.2021

Nalezený je exemplární příklad vraždy knižního zážitku všetečnou anotací. Ta totiž netroubí do světa jen prvních pár kapitol, ale dokonce i jednu z důležitých závěrečných zápletek. A to je trochu škoda. Tahle knížka totiž není typickým brakovým thrillerem s tisíci a jedním zvratem. Spíš hořce sleduje marný vyšetřování bez sherlockovských náhod a smutně se topí ve zlomený dětský duši. Způsobem, kterej cením. Body extra i za postavu dědečka Jacka, který Erin Kinsley vetkla obrovskou, skoro až hmatatelnou porci prachobyčejnýho lidství.

5 28.06.2021