vnimatkrasu komentáře u knih
Je to pořád v něm. A když to do nás napere skrz Nekrology, Smrt, Morálku, Zlého chlapečka a vůbec dobré tři čtvrtiny knížky, máte chuť popadnout laptop a napsat něco podobně super. A jedinou výraznější vadou, co mi brání před udělením fanboyovské plné palby, je prosté přesycení. Bez páru básňových nepodarků nebo k neučtení úmorného Blokády Billyho by se totiž tenhle bazar obešel. Přesto kupujte. Pár hořkých se mezi mléčnými najde vždycky.
SrátNaAmyAPrvníchStoStránek. Protože takhle nemastnej začátek si Joe Goldberg nezasloužil. Jen co však v jednom baru objeví opálenou Love, je to rázem celé zpátky. A máte chuť si zas nainstalovat Tinder, napsat scénář a přát si, aby vám Susan Sarandon řekla, že jste boží. A pokud nejste boží vy, Caroline Kepnes je. Z obyčejnýho městskýho stalkingu vykouzlila prominentní kokainovou lásku, co si vás omotá kolem prstu. A pokud bude někdy zfilmovaná, bude mít to nejlepší obsazení na světě. All You Need Is LOVE! A třetí díl.
Ztělesněný sex. A dotek originality v záplavě generických thrillerů. Kepnesová píše s lehkostí pírka, formuje dvojici hlavních postav a překvapuje twisty přesně v místech, kdy je nejméně čekáte. Díky čemuž otáčíte stránky jako na trní, vzpomínáte si na to nejlepší od Flynnové nebo Highsmithové a zoufale si toužíte pustit Hanu a její sestry. Aaah, still shaking. Přečtěte si to!
Začátek bych si nejradši namazal na chleba a snědl na posezení. Tak vynikající je. Jen škoda, že je starý romantik Gunder mnohonásobně zajímavější postavou, než zbytek zdejší vesnice. A tak jen co jeho indická love story ustoupí do pozadí tradiční kriminálce, vražedné tempo se začne pomalu rozmělňovat. Blyštivou hvězdu za povedený, netradičně opravdový konec. Provokatér je u mě ve spisovatelčině žebříčku svojí originalitou přesto o něco výše.
Kriminálka mimochodem. Ústřední motiv vraždy je zde přebit křehkostí života, sílou vzpomínek, větrným ostrovem a dojetím. May je zkrátka unikát. Kombinuje linie, dává postavám nové rozměry a už podruhé přivádí čtenáře do místa tak atmosférického, až to nemá v současné literatuře obdoby. Skála byla první, Muž z ostrova Lewis je za to kratší a kompaktnější. Kvalitami se však mohou oba díly ostrovní trilogie chytit za ruce. Díky Bohu.
Román, co útočí smradem. Tlejícími kostrami, výkaly v nočnících a zkaženým dechem. Veliký palec vzhůru za to, jak Miller košatým jazykem popisuje starou Paříž a postavy spíše načrtává, než aby se zdlouhavě babral jejich minulostí. A ve vší té práci, kterou si dal s vytvořením živoucí a nevábné části Paříže, se rozhodl popadnout příběh za pačesy až v samotném závěru knihy. A mně to nevadilo. Rozměrně jsem si totiž užíval drobných detailů a (díkybohu) nepřehnané porce deprese.
Pan Svěrák kdesi prohlásil, že jako mladý začal psát knížky pro děti, protože měl nad nimi zkušenostní převahu a nad dospělými nikoliv. Kdyby Zdeněk Svěrák napsal své Povídky dnes, možná by se staly úsměvnou a především vyrovnanou knihou plnou milého čtení. Rozpětí stáří autorových povídek je však příliš široké a s ním je široký i rozptyl kvality či zajímavosti jednotlivých segmentů. Pár sympatických kousků by se tu našlo, o tom žádná, převládá však jen šedá nuda nepromakaných nápadů, které Svěrák nevyužil do své filmové či divadelní tvorby. Maminky a tetičky budou spokojeni, čtenáři toužící po pointě a dravosti nikoliv.
V hlavě mi zůstanou především dvě věci:
- nečekaně barvitě napsaná fekální scéna v poslední části knížky, kdy z malého dítěte stříká stolice jak ve Scary Movie,
- úplný konec, který je tak bolavě napsaný, že bych ho matkám téměř zakázal číst.
Tenhle text je ale jinak radost. Je z něj znát neuvěřitelný talent od boha, který autorka má; její odvaha se občas jen pohupovat po řádcích a jindy do toho pořádně praštit. Bude ve mně doznívat ještě dlouho.
PS: Neměla by zapadnout fantastická práce dvou Terez. Markové Vláškové na překladu. A Bártové na obálce. Opravdu: je to jeden z nejhezčích coverů za dlouhou dobu.
Obdivuju, jak Fracassi popisuje skrz objektiv kamery. Tak filmově plastický jeho scény jsou. Moc se mi zamlouvala i zdejší křehounká love story, cloumaly se mnou epizodní role menších kluků a oslňovala i postava otce Poolea, nádherně nejednoznačnýho šéfa baráku. Na první dvě vydatně atmosférický pasáže famózně navazuje třetí: akční a intenzivní. Kdyby i finální čtvrtá udržela absolutno - a tak trochu nezahodila Petrovu rozervanost mezi duchovní a světskou láskou, ze který jsem se předtím těšil - neměl bych výhrad. I tak neuvěřitelně suverénní, přímočará, čtivá věc.
Velmi dobrý. Podobně dusivá atmosféra už se moc nenosí, a hned několik scén, kór v závěru, se mi jen tak nevymaže z hlavy. Přesto jsem doufal, že mi HLAD zadře drápek ještě o něco hloubějš. Hned několik postav by si zasloužilo výraznější závěr a hlavního záporáka jako kdyby autorka vybrala skrze ententýky dvašpalíky. Komu ale uhranula televizní série 1883 nebo holduje příběhům jako jsou TERROR nebo Cutterův ODDÍL, ten na stránkách HLADU najde balzám, kterej se mu vetře pod kůži. Taky jsem se namazal.
Způsob, kterým Kate Atkinsonová píše žánrovky, by vydal na vědeckej článek. Není ani severskej, ani agathovskej, ani cosy, ani z drsný školy. Postavy - včetně těch policejních - jsou vesměs chaoti. A spíš než o vyšetřování se autorka zajímá o ně jako takový. Text je naskrz prorostlej výborným černým humorem, a v případě DOBRÝCH ZPRÁV i nepříjemnou brutalitou. Atkinsonová přitom není nijak drastická. Nepoukazuje trapně na trčící kosti mrtvol. Jen si prostě zabije pár kojenců a nedělá přitom ciráty. Neříkám, že je jednoduchý se začíst. Atkinsonová je obšírná spisovatelka a co do tempa si jede brzda-plyn. Jen, co jsem se ale přizpůsobil jejímu stylu, začal jsem ji hltat. Jde ale o jiný hltání než u klasickejch detektivních spotřebek. Tady totiž máte od začátku pocit, že čtete “vysokou literaturu, ne jen kriminální storku na jedno spláchnutí toalety. Tleskám. A chci víc!
Odsýpání textu by autorka mohla vyučovat. A shyamalanovský 'čekání na pointu' mi tu sedělo, jakkoliv se můžu holedbat, že jsem to celý uhodnul docela brzo.
Přesto "jen" silnější tři.
Les v domě je až moc depka. Ne, že by se mi dělalo blivno. To, jak se hrdinka od první stránky topí v bahně, jak se kolem hemží jenom nechutný postavy (včetně jí samotný) a celejch tři sta stránek se ani na půl odstavce nezachytí stýbla, mě postupem času otupilo. A namísto katarze jsem se po dočtení nemoh zbavit pachuti drobnýho kalkulu.
TL;DR Za umění psát o těžkým tématu tak obdivuhodně lehkým perem posílám palce nahoru. Na to, o jakou šlo o emocionální bombu, jsem se ale oklepal až podezřele rychle.
Odloženo, nedočteno. Vrahem v téhle kriminálce je totiž bohužel překlad. Kožený slovosled, divné průpovídky v policejní řeči ("přestaň se zpěčovat", "je sexuální pracovnicí, která přežívá samostatně") nebo WTF přirovnání, která se ztratila v idiomovém bezčasí ("měl pocit, jako když se pokoušíte vrátit polévku do původního stavu"). Těšil jsem se děsně. Craven mi píše do noty. Česká verze MRTVÉ ZÓNY ale bohužel nedýchá a ze sprintujícího příběhu dělá rozvláčný bizárfest. Strašná škoda.
Fracassi je skvělej spisovatel. Moc pěkně pracuje s jazykem, občas zabíjí trefným přirovnáním a rozehrává pět fajn charakterů, aniž by musel nějak zuřivě flashbackovat. Jako autor je tak v podstatě hidden gem. Má v sobě kus zdatnýho prozaika, ale zároveň umí plavat v pokleslým žánru, kterej ctím.
Příliš tiché lesy jsou takový "román pod deku". Grantová umí studenou atmosféru, postupně odhaluje minulost obou uprchlíků a staví je před obtížně řešitelnou trabli. Nečekejte ale žádný akční thriller. Spíš slow-burn knížku, v níž hraje prim vztah táta-dcera, a upíná se na závěrečnou pointu, která mi docela sedla. Nebýt slabší hlavní postavy (chlapská mentalita autorce moc nejde) a několika dějových děr, byl by to vlastně velmi slušný Cormac McCarthy Light.
Adrenalinem napíchanej thriller s řadou současných témat (Netflix dokument!), kterej takřka dokonale splňuje to, co od moderního page-turneru čekám. Výtečně valí kupředu, skvěle zalamuje kapitoly a umně pracuje s vodítky, podle kterých můžete odhadovat finálový odhalení. K Alexovi Finlayovi si přilepte hvězdičku. Jestli tohle není rising-star světovýho thrilleru, sním svou čepici s logem Detroit Red Wings!
Pytel kostí je jedna z vláčnějších Kingovek. Vypráví v zásadě banální duchařskou story, která ve zkrácený formě vydá na jeden odstavec. Je ale plná Kingovo jedinečný práce s textem, vyprávění, postřehů a přirovnání. Je to vlastně dokonalej příklad oddělování zrna od plev. Jen "dobrej" spisovatel by s námětem Pytle napsal průměrnou věc na dvě z pěti. Stephen King z toho uhněte PŘÍBĚH. Chápu, proč je filmová verze s Piercem Brosnanem bída. Je totiž ohlodaná o to nejlepší. PS: Ten pytel v českým názvu tu sedí jako zadek na hrnec. King je tu ve svý nejvilnější podobě a tvrdejch erekcí a prosvítajících bradavek v plavkách je tu za korunu kornout.
Nebudu lhát, v první polovině se mi Tremblayovo vyprávění trochu táhlo. Jenomže ten balanc mezi nadpřirozenou historkou a (i)racionálním vzdorem jedný otravný teenagerky je tu napsanej fakt čertovsky dobře. Od scény exorcismu až po velmi uspokojivou pointu chytne pak Hlava vyloženě grády. 'Home Before Dark' od Rileyho Sagera mě s podobnou premisou sundal o chlup víc. Přesto rozhodně důležitá věc současnýho hororu.
Cením, s jakou lehkostí Wahrerová proplouvá tématem těžkým jako noc. Její právnická minulost je znát u soudního sporu, její cit zas u tý neuvěřitelně hmatatelný rodinný křehkosti. Cirka v půlce bych si dovedl představit svižnější tempo. Na druhou stranu jsem čučel, jak zkušeně si debutantka hraje s thrillerově raženou pointou a závěrečnou gradací. Komu se (stejně jako mně) líbila Jacobova Obhajoba od Landaye, berte Co se stalo všema deseti.
K Michaelu Robothamovi mě navedl tweet od Stephena Kinga. Jeho 'Good Girl Bad Girl' v něm nazval absolutním mistrovstvím krimi thrilleru. A taky že jo. Cyrus je policejní psycholog, Evie jeho chráněnka, kterou si vezme do pěstounský péče. On je rozumnej, ona je střela. Oba ale spojuje tragédie z dětství. A oba dva jsou především nesmírně zajímavý, vícerozměrný, šťavnatý postavy, co se střídají ve vyprávění, který mě bavilo vnímat. To všechno na pozadí klasicky ražený detektivky, zavražděný mladý holky na maloměstě. Její příběh není mistrovství světa v originalitě. Robotham ale zároveň není cucák. Skvěle graduje, vrství dobrejch deset podezřelejch, mezi kterýma se dobře vybírá, udržuje boží přehlednost a má pěknej, dobře odůvodněnej závěr. Výborná, čtivá věc. Moderní, a přesto tak trochu ze starý školy.