Vojslava komentáře u knih

Je pravda, že ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě a tomu, že zákony robotiky někteří moji známí často citují, nicméně pomalá četba této dneska již evidentní klasiky přináší spoustu podnětů k zamyšlení nejen o vztahu člověk-technika (případně lidský výrobek), ale i nad tím, kde jsou skutečné hranice a hodnoty lidské civilizace. Časem ráda sáhnu asi i po dalších autorových dílech.

10 29.12.2017

Čtyři hvězdy za zpracování příběhu, o kterém jsem si myslela, že bude víc o salónu než o poválečné společnosti. Ta je navíc až moc shrnuta do velmi prototypových postav, zřejmě aby se ukázaly všechny možnosti, které lidé v padesátých letech měli... proto ale se mi nezdál příběh až tolik životný. Možná kdyby bylo věnováno víc místa salónu samotnému, odvyprávělo by prostředí situace lépe než lidé, kteří do něj byli dosazeni. Nicméně na dovolenou dobrá četba, byť jsem od ní čekala trochu víc.

9 10.08.2023

Tenhle příběh jsem si z dřívějška pamatovala jen matně a spíš mi byly povědomé některé detaily, ale na navození vánoční atmosféry (a to jak v reálném, tak mírně ironickém smyslu) kniha posloužila velmi dobře. Jen překlad mi připadal místy poněkud školácký, což ovšem neubíralo na kvalitě řešení dalšího brilantního Poirotova případu!

9 24.12.2022

Ne že by to byl titul, který bych byla nadosmrti schopná odvyprávět, ale byla tak jiná! Studená, temná, zakrvácená, a vlastně váhám, jestli vůbec bych ji řadila k detektivkám, i když nesporná zápletka tu je. Charakteristika, která se mi celou dobu honila hlavou, je "rubová strana rokoka na absolutním pomezí Evropy", obskurní dance macabre jedné prazvláštní postavy za druhou. Skoro bych řekla: "artové", kdybych to viděla jako film. Ale přesto... ty záblesky světla, které nakonec vytvořily aspoň špetku spravedlnosti, tomu dávaly grády. Nejspíš si časem dopřeju i pokračování, jestli se s ním setkám.

9 17.12.2022

K titulu jsem se vrátila jako ke Čtenářské výzvě, ale zážitek z četby byl stejný jako před mnoha lety, kdy se mi kniha dostala do ruky poprvé. Pocit byl stejný: obdivuju autora, který, píše-li o iluminátorech a miniaturistech, vytvoří slovy iluminaci (i když tedy pěkně velkou, ale o to lepší). Dvacet vypravěčů, dvacet úhlů pohledu, zdánlivě nesouvisejících, ale promyšlenými odkazy pevně skloubených dohromady, zároveň neměnnost a velké pohnutky, utajování a odkazy na příběhy, které jako by vyprávěly i probíhající děje, barvy, chlad, láska a nenávist, rafinovanost i jednoduché intriky... a všude knihy a folia, na kterých jako by jedině záleželo a které jsou přitom odkazem na celé životní filosofie. A pak čtenář zavře knihu a řekne: a stalo se to vůbec, nebo jsou to jen další obrázky velkých mistrů? Trochu mi příběh v hlavě odkazuje na Ecovo Jméno růže, jako by byl jeho východním protějškem... ale smysl se tu hledá jinak. Nicméně shrnuto: tohle je knížka, která mne asi nepřestane bavit a vždycky se ráda znovu zanořím do světa, kde vládnou miniatury...

9 28.10.2022

Tak tahle kniha opravdu překvapila, protože jsem čekala krotší boj o vlastní svobodu, ne prakticky téměř psychothriller. Cenila jsem si toho, jak otevřeně Tara popisovala stavy, do kterých ji interakce s jednotlivými členy rodiny přivedla, a kdykoliv velmi nahlas prasklo nějaké mentální pouto, oddychla jsem si. A skutečně velmi moc při konstatování, že knihy (a potažmo myšlenky) nejsou od toho, aby se adorovaly nebo zavrhovaly, ale aby byly podnětem k utváření vlastních postojů a myšlenek. Dobré poučení o tom, jak nutná je svoboda a autenticita, jak je důležité vědět, že můžeme a nutně také někdy nemusíme, že láska se nepodmiňuje loajalitou. Dobré čtení a hluboké ocenění autorce za její svědectví.

9 27.02.2022

Název sedí i k prožitku z četby... ačkoliv má titul rozsah skutečně úctyhodný, ani chvíli jsem nevyšla z extáze a agónie plynula z toho, že některé myšlenkové postupy musím pro sebe dokončit sama... Málokdy se mi stalo, že by hmota byla tak dobře charakterizovaná jasem nehmotných slov - ale možná k tomu svádí Michelangelovo dílo samo. Z návazných knih se budu muset chopit Danta a sehnat Michelangelovy sonety celé... a samozřejmostí téměř u každé kapitoly vyhledávat vizuál existujících děl (některé, ač jsem je viděla i sama, už si prostě nepamatuju do detailu) a představovat si to, co se nedochovalo... Nádherná letní četba.

9 04.08.2020

Příběh, který jsem nejdříve nemohla uchopit a pak se od něj odtrhnout, ve své paradoxnosti neobyčejně přitažlivý. Rozpory těsně pod hladinou vztahů, příběhy, které jsou vždycky jiné, než se zdají - a proti nim všudypřítomné "je to tak a ne jinak", sladěné a přitom tak rozporuplné dvojice, ideové souboje, které se na východě a západě řešily tak jinak... a mezi tím Michel, kterého to všechno formuje... a který až do konce svá dilemata nerozřeší, možná až časem. Stojí za přečtení, a možná ani ne za zamyšlení jako spíš za procítění.

9 19.07.2020

Ani třetí díl autorovy volné trilogie nezklamal. Všichni víme, jak se do životů lidí míchá minulost, mylné představy, dezinformace, ztráta smyslu... a některé příběhy to ukazují v celkem čisté podobě. Nakonec se možná ale i spravedlnost a smysl ukážou... tak jako tady. Doporučuju k přečtení!

9 30.06.2019

Kam zavede mlčení Boha víru člověka? A jaký tlak a jaké situace způsobí krizi? Román je temný, sám o sobě vlastně mlčenlivý (a k tomu výrazně napomáhají formáty dopisů a dokumentu) a nastavující zrcadlo krizím, které se zdají nepřekonatelné jako kamenná zeď. Jak dobře lze rozumět hlavnímu hrdinovi, jehož motivace ospravedlní jeho jednání, a zároveň přivede Boha opět na scénu... Je to skutečně mistrovské dílo a jsem ráda, že jsem se do něj mohla ponořit.

9 10.11.2018

Nostalgická, půvabná, dojemná knížka. Je to autor a zároveň jakékoliv dítě, které hledá v kterékoliv době a na jakémkoliv místě své strniště, které by přešlo, aby se dostalo na další stupeň. Krásné čtení na deštivé odpoledne...

9 01.09.2018

Poslední kniha je poslední kniha a to se těžko hodnotí... ale příběh uzavřela, opět poskytla hezké zápletky a nápady a samozřejmě bez kvalitního překladu by nebyla taková. Škoda, že si kvůli těm schůzkám se Smrtěm už nic dalšího ze Zeměplochy nepřečteme...

9 04.04.2018

Nejsem sice cílová věková skupina, ale i my můžeme zjišťovat, po kolika slepých cestách jsme šli nebo pořád vlastně jdeme. Nemáme už tolik času a možností, ale pořád je ještě reálné, že se trochu probereme a dokážeme dát ještě... aspoň... jednu... piruetu... když už ne celý tanec. Vůbec to nebyla špatná kniha pro postní dobu, i když asi fakt není pro každého a o některých stránkách bych si ráda s autorem podiskutovala...

9 27.02.2018

Příběh, který je na první pohled složený ze zcela nezávislých linií, do sebe opět zapadne ve finále na posledních několika stránkách jako puzzle. Děj plyne zvolna, zároveň se tu odpočítají hodiny, je tu dojem určité průzračnosti, přitom je to dusné, jak odpoledne před bouřkou. Zkrátka jsem si čtení zase užila...

9 10.09.2016

Úžasná a uchvacující četba - tak by měl vypadat skutečně hluboký literární portrét člověka. Rozšířila jsem si obzory i úctu k P. Toufarovi. Všem vřele doporučuji!

9 02.12.2014

Ačkoliv kniha na první pohled vzbudí možná reakce "proč to číst, to jsme se učili ve škole", nezaškodí nikomu projít ji až do samého závěru. Je primárně psána pro americké publikum, tedy poměrně obsáhlým úvodem do českých dějin se nenechme odradit - výborná kombinace vyprávění o samotném tématu prolínaném velmi osobní historií autorčiny rodiny míchá velmi čtivý koktejl nových informací o událostech, se kterými jsme se už mnohokrát setkali. A doslov - poslední kapitola je skvělou úvahou o nutnosti neustálého hledání pravdy a naděje, jak to dělaly velké i malé postavy vyprávěného příběhu, a díky tomu přežily a nesly obraz lidskosti dál; přislovečná třešnička na dortu si mne velmi získala. Rozhodně není třeba litovat času, který tomuto textu věnujeme.

8 14.01.2024

Nová detektivka s Jiřím Adamem se řadí k té lepší sortě Vondruškových detektivek - sice vysvětlení na posledních pár stránkách za pomoci nalezených indicií kratičce předtím jsme ušetřeni nebyli, ale jinak je příběh příjemně čtivý, zapletený tak akorát a žádná postava není přestřelená, divná, protivná a ujetá, jak se to v poslední době autorovi v mnoha knížkách stávalo. Za mne odpočinková spokojenost...

8 25.12.2023

Atmosféra olympiády, ve které do sebe zapadávají dílky předchozích příběhů, o nichž jsem rozhodně neočekávala, že přijdou ještě někdy ke cti, jako dobře nasekané puzzle, by i bez toho byla dusná a děsivá. Mrtví přibývají, potenciální mrtví také... a na konci jsem si říkala, kolik postav vůbec může zbýt, a dozvím se to? Dobře, nedozvěděla, ale vlastně si myslím, že jsem ráda, že nevím, jak někteří mí oblíbení hrdinové dopadli. Nelituju četby všech dílů, určitě se za pár let k celé sérii vrátím, udělala na mne svou atmosférou a líčením meziválečného Berlína velký dojem.

8 08.01.2023

Autorka sama přiznává, že se jedná o příběh inspirovaný životopisem - byť je velmi uvěřitelný a čtivý. Reflexivní pasáže vypovídají o některých hrdinčiných životních obdobích víc, než kdyby je vyprávěla krok za krokem; zvlášť se to týká let, kde valné většině těch, kdo je prožili, docházela slova. Přesto inspirativní četba: kolik síly dokáže člověk najít víc ve svém nitru než kdekoliv jinde, i když se smyčky stahují a všechno se hroutí. A motiv dopisu... trochu mne dojal a jako vyvrcholení příběhu jsem ho vnímala jako třešničku na dortu. Příjemná četba, poučná i inspirativní, pokud ji nečteme jako prostý příběh jednoho života.

8 28.08.2022

Stokrát ano, po asi pátém životním kole četby se znovu objevily nové kontexty, nové bolesti, nový úhel pohledu na samotu a utrpení, nová beznaděj směřující... ale vlastně ano, k naději. Tohle je jedna z mých věčných knížek. I po desátém kole v ní asi najdu něco podnětného.

8 01.07.2021