Vojslava komentáře u knih
Na autora jsem byla zvyklá jako na tazatele a partnera k rozhovorům s mnoha zajímavými osobnostmi, a tak jsem byla samozřejmě zvědavá, co poradí Tomu Nejlepšímu. :-) A nezklamala jsem se: s decentním vtipem a smyslem pro jazyk jsem si opět zopakovala, co všechno může svět zhoršit a jak málo stačí i nám - taky jako parťákům - abychom ho vylepšili. Čtení vlastně lehounké, ale hodně k zamyšlení.
Jednoduchý příběh do jednoduchého rámce; nečetla jsem ho skoro jinak než jako vysvětlivku toho, co známe z pozdějších dílů, kdy už je King`s Bridge něčím zcela jiným. Je pravda, že mi chyběly propracovanější charaktery - kdo je kladná postava, není ani v náznaku jiný, a na opačném pólu je to totéž. Nicméně stále velmi přitažlivé čtení do volných vánočních dnů, rozhodně tedy času nelituji!
Ano, mé oblíbené pohádkové knize pro starší školní věk (aspoň v mém případě) pořád hvězdičky sluší a pořád mne některé hlášky, které dodnes používám, baví. Vrátila jsem se k ní kvůli Čtenářské výzvě, ale jsem ráda, že ji v knihovničce mám. Navíc jsem kdysi díky ní podnikla spoustu zajímavých výletů po Poohří, takže nostalgie je na místě...
Patnáct zastavení, patnáct úvah, patnáct úhlů pohledu dává dohromady docela pěkný portrét svatého Dominika, který rozhodně není životopisem, ale zajímavou kombinací nejstarších svědectví. Mám za to, že každý čtenář si tu najde nějakou zajímavou informaci, možná i velmi dobrý podnět.
Největším přínosem pro mne asi byla jistá změna úhlu pohledu na východní spiritualitu - pořád jsem ji vnímala prizmatem starých pouštních otců a tady jsem našla život někoho, kdo takovým otcem byl v dnešní době. Některé pasáže byly trochu odlehlé a méně pochopitelné, v pravoslavné teologii opravdu zběhlá nejsem, ale výbor z autentických textů mne opravdu oslovil. Volba tohoto titulu byla namátková (i když autora osobně znám), ale šťastná.
Tři a třičtvrtě. ;-) Tento díl byl výrazně lineární a nekomplikovaný, navíc s využitím příliš mnoha motivů z částí předchozích, celá zápletka se dala vyřešit docela lehce a brzo. Nicméně do stresových předvánoc jsem nemohla chtít nic víc relaxačního, takže uvidíme, jestli se ještě nějakého případu dočkáme...
Dočteno, a ano, ačkoliv je styl stále stejný, zběžný a informativní, skoro bych řekla, že víc poznámky ke kronice než kronika jako taková, přece mne četba bavila. Odchody hrdinů a hrdinek na věčnost se daly čekat, ale autorka se mile vypořádala s tématem "věčné rodiny", takže pořád bylo možné se těšit z nových postav a generací. Sice nevím, jestli trilogii budu číst někdy ještě jednou, ale nelituju.
K četbě bych se asi neodhodlala, kdyby mne nemotivovala Čtenářská výzva - dílo jsem znala samozřejmě z Formanova filmu a přesvědčilo mne, že TOHLE je místo, kde bych opravdu být nechtěla. Nicméně úhel pohledu, který nabízí kniha proti filmu, tedy vidění celého dění prismatem náčelníka Bromdena, dává textu úplně jinou dimenzi. Postupné osvobozování ze zacyklených představ je skoro zajímavější než původce a hybatel McMurphy. A k tomu nepříliš jemně popsaný systém manipulací, které v různých rovinách kolem sebe najde asi každý. A hranice poruchy jsou tak tenké... Nicméně stále klobouk dolů před Formanovou verzí a zejména obsazením jeho filmu, velmi mi to usnadnilo začítání se do textu... ke kterému nevím, jestli se ještě vrátím. Jednou stačilo.
Protentokrát četba ještě plynulejší, atmosféra příběhu houstne a promyšlené vypouštění informací o postavách, které známe od prvního dílu, velmi oceňuji. Snad nejvíc mne "braly" ty krátké pasáže, kdy některé postavy ze svých postojů střízlivějí, některé jsou samy ze sebe zděšené, některé bezmocné... A musím říct, že z návratu toho, o kom jsem si myslela stejně jako Gereon, že už ho neuvidím, jsem byla vyděšená stejně jako on! Takže další díl je naprostou nezbytností...
Tak tenhle titul jsem si užila už napoprvé, kdy jsem ho dostala do ruky ještě jako nevydaný polotovar. Neskutečně jsem si ty příběhy užívala a říkala si, kolik lidí má podobné životní pocity z daleko menších důvodů - a tady je důkaz, že tu vždycky je možnost. A i když jsem svůj první exemplář poslala dál (proto je to taky titul Čtenářské výzvy), potřebovala jsem nutně další, protože se určitě stojí k některým pasážím vracet.
Ani tento nový titul mne nijak nezaujal. Prostě v něm postrádám... základní příběh, vysledovatelnou dějovou linku, která by nebyla jenom vršením nepochopitelných dějů, které se pak autor pokusí na posledních patnácti stranách vysvětlit. Na charaktery postav, které nejsou konstantní (jako hlavní hrdinové) lépe rezignovat, protože buď nejsou, nebo nejsou moc věrohodné a slouží jen jako předpoklad k jejich roli v celém ději. Nemůžu říct, že to bylo oddychové čtení, musela jsem až moc energie věnovat pochopení autorových mentálních pochodů...
Další spisovatelův koncert na relativně omezeném prostoru... ale jeho vlastní přirovnání k fuze neuvěřitelně sedí, protože motivy jsou do sebe posplétané přesně tak. Nemůžu vybrat snad ani to, co by mne nejvíc oslovilo, asi jen myšlenku, že "žízeň ukazuje na existenci vody" - a ostré pomyšlení, jestli každý z nás není tím, kdo někomu zpronevěřuje nebe...
A podruhé v krátké době publikace k tématu C. S. Lewise, kdy je autor představen nikoliv pouze ve formátu životopisu, ale v kontextu své tvorby. Teprve z tohoto úhlu pohledu jsem docenila jeho životní příběh, ale také si vybrala pořadí, v jakém chci po jeho díle (nebo minimálně po titulech, které mne dosud míjely) sáhnout. Některé detaily rozšířily pohled, něco bylo trochu opominutější, ale představu o Lewisových křesťanských postojích a jejich základech tu najdeme spolehlivě.
Stručný a obsažný a čtivý! životopis. Kdo se ještě nesetkal s životem autora, ale jen s jeho díly, vzhůru do toho, všechny knihy se ocitnou ve správných kontextových souřadnicích. A po základním úvodu se mohu pustit do dalších komentářů... :-)
Hodnocení něco málo nad, ale už jsem držela v ruce jiné romány z dějin lékařství, které byly podstatně více strhující. Ani ne pořádné dějiny, ani ne pořádná červená knihovna, dalo se po stránkách rychle skákat, aniž bych o něco výraznějšího přišla... na rychlou četbu pro oddech ano, jinak asi není důvod se vracet.
Knížka čtená mnohokrát, protentokrát pro Čtenářskou výzvu a trochu i kvůli práci. Cestu jsem si k ní našla až jako hodně dospělá, koneckonců jako k celému autorovu dílu. Osobně jsem stejně přesvědčená, že krásnější pomezí filosofie a poezie najdu málokde, tedy se ještě do pouště k rozbitému letadlu rozhodně vrátím...
S potěšením jsem se seznámila s novým blahoslaveným, když na jeho jméno teď tak často narážím... a stranou knihy poznamenávám, díky Bohu, že máme "normálního moderního svatého", který má potenciál oslovit dnešní mladé. Kniha je samozřejmě poznamenána tím, že je trochu "složená" z původního textu a dopracovaných dodatků, ale obsahově ji to pochopitelně zvedá výš, a tedy na první seznámení více než vhodný titul. Jako slušný počin hodnotím její členění a hlavně dodatky včetně citátů a přidané novény. Ale na pět hvězd... prostě to nebyl intenzivní čtenářský zážitek, třeba v budoucnu přijdou další tituly o tomto světci, které si je vyslouží.
Hurá, válka skončila - a dalo se čekat v posledním díle něco jiného než rychlé dotažení mnoha příběhů, několik padlých (šlo o to jen si vsadit, koho to postihne), načrtnout pár nadějí do budoucna (a co jiného, když tu je Příslib naděje) a čtenář si může jen četbu užít. Ale ten závěr oceňuji, událost v 11.08 kdesi na frontě byla tečka, která do radosti a optimismu hodila ty správné vidle...
Další druhočtení po mnoha letech, tentokrát v obrysu Čtenářské výzvy, ale tak jako tak mne zajímalo, jestli mnou ta kniha pohne tak jako před dvaceti lety. Pohnula. Jde ji samozřejmě číst jako prvoplánový popis padesátých let, ale to mne nelákalo ani napoprvé. Fascinuje mne pořád stejně paradoxní protipohyb, kdy se smyčky stahují a ukotvení v konkrétních lidech rozvolňuje, až příběh dospěje do tak otevřeného konce, že se ho až bojím domýšlet, a to ani není účelem. Kdo se chce pořádně nadechnout dusna, tohle je ten text...
Tomu, kdo četl autorova Ježíše Nazaretského, tahle knížka zřejmě žádné překvapení nepřinese, mnohé teze a směřování budou už známou - i když nikdy neohranou - skutečností. Zajímavé jsou zpětné pohledy na tehdy zařazená aktuální témata, protože už teď je s odstupem mnohdy možno hodnotit, nakolik jsou taková ještě dnes a která už do jisté míry zapadla. Nicméně - některé podněty jsou aktuální stále a ty jsem si ráda vytěžila.