vojtahoodie
komentáře u knih

Margaret Atwood je brilantní spisovatelka, a tento nadčasový román je i po několika dekádach od vydání neztratil vůbec nic ze své pronikavosti. Kniha je to pochopitelně drsná, děj popisující bezútěšnou každodennost a surovou realitu totalitní teokracie (a přes jisté mezery i z politologicko-sociologické teorie mechanismu totalitních režimů věrně), a proto není určena pro konzumní čtenáře -- ale nejen proto. Snadno mohl být autorčin záměr, ve snaze vylíčit dusivost vlekoucích se dnů v kruté roli Služebnice, že děj se vyznačuje těkavostí, občas neforemnou roztahaností, směřování odněkud někam je v něm spíše volné. Long story short, pro konvenční oddechovku zamiřte urychleně úplně jinam.


Skvělá nadčasová kniha, která nese i dnes stejné poselství jako před 80 lety. Ve zkratce je to alegorie na bolševickou revoluci a následná léta vlády bolševiků v Sovětském svazu. Přečteno za chvilku, doporučuji všem, v této knize objeví něco každý, bez ohledu na znalost či neznalost dějin, společenské postavení i politické preference.


Pozor, obsahuje spoilery.
Opravdu skvělá kniha, úplně mě pohltila! Ke konci už to bylo fakt dost psycho, poslední třetinu knížky jsem přečetl jedním dechem. Nebudu se tu pouštět do úvah, jestli je Igor skutečný, jestli říká pravdu nebo jestli jde o čistý výmysl autora. Nicméně je to opravdu skvělý autorský počin, perfektně zpracované téma, autor to umí se slovy a pokud to je opravdu smyšlené, je to nicméně velmi přesvědčivé - tomu napomáhají především odkazy na různé články, webové stránky ad. Jinak taky opravdu strašidelná kniha, myslím, že pan Karika si titul "král hororu" zaslouží mnohem víc než Stephen King. Nevím čím to je, možná tím, že se děj Trhliny odehrává v téměř domácím prostředí, ale líbí se mi to a děsí mě to mnohem víc než třeba Kingovy knížky, které mi přijdou všechno, jen ne děsivé. Nicméně knížku opravdu doporučuji, pokud máte rádi horory, psychologické horory a různé temné a děsivé thrillery, zároveň ale nedoporučuji slabším povahám, které může zakončení knížky dost rozhodit (mě teda rozhodilo). No nic, už se těším na další autorův počin, Strach.
P.S.: Někdo pode mnou kritizuje český překlad. Já jsem naopak neobjevil jediný problém, jedinou krkolomnou formulaci. Chtěl bych vidět, jak by to přeložili ti všeználci, co musí stále všcehno kritizovat.
P.S.S: Položme si ještě otázku, zda by to někomu připadalo strašidelné, kdyby kniha nebyla podána tak, že je to pravda.


(SPOILER) Pro začátek, aby bylo jasno: kniha je to na poměry komerčního hororu velmi dobrá. Tedy -- určitě do jisté míry záleží, co za hororovou příchuť rádi čtěte. Pokud dáváte přednost masovým thrillerům nebo produkci Stephena Kinga, dostane se vám do rukou další, nadmíru kvalitní kus, který se Kingovi v mnoha rysech podobá (ale pozor, v mnoha rysech také ne). Jde o román, který je fakticky oslavou dětství s palčivým stínem jeho kradmo blížícího se konce, pouze s mělkou, ale intenzivní a příjemnou hororovou stylizací ve vlastně důvěrně známých kulisách. Osobně mi na příběhu při čtení na nejednom místě cosi neuchopitelného vadilo, nebo spíše nesedělo: problém jsem nakonec identifikoval v autorově objektivním, popisném, někdy až technicistním líčení, které se poněkud míjí s hutnými a sugestivními texty lovecraftovského hororu, pro nějž mám slabost. To je ale můj problém, nikoliv autorův. Přestože si myslím, že o některé motivy (hlavně linka kolem nemrtvého vojáka) mohla být kniha klidně kratší, a jinde mohly dlouhé scény bezstarostného a hravého dětství více kontrastovat s hororovými prvky, aby nepůsobily místy mimoběžně jako z dvou nesouvisejících příběhů, celkově přetrvává velmi pozitivní dojem. Naprostým vrcholem jsou pasáže, v nichž autor brilantně pracuje s dětskými banálními strachy, jež se v knize mění ve skutečnost na okraji zorného pole dospělých: obluda pod postelí, ve skříni, ve sklepě, ve tmě, než nahmatáte vypínač. Myslím, že Temné léto zaujme širší čtenářstvo i mimo rámec fanoušků klasického hororu: pokud se nenechá odradit poněkud klišoidním českým titulem, který tak dlouho od Simmonse vzdalovat mě


(SPOILER) Že se příběhu Gileádu dostalo pokračování, je zásadní, protože už v prvním, desetiletí starém díle se skýtal velký potenciál, přičemž poselství díla je v posledních letech bohužel stále aktuálnější a aktuálnější.
Druhá kniha je jiná než kniha první. Nedokážu posoudit, jak moc lze tyto změny zařadit do kontextu vývoje stylu a způsobů autorky (a literatury) obecně, který za pětatřicet let patrně nastal. Každopádně Svědectví se čte snadněji než Příběh služebnice: střídání vypravěcích způsobů a perspektiv různých postav je mimořádně svěží, kniha má v zásadě konvenční průběh směřující k happy endu, což je v dramatickém kontrastu s neforemnou a bezbřehou beznadějí prvního dílu. Mnohem menší prostor je věnován poetickým líčením prožívání vypravěčky. Čtenáři se dostane možnost prožívat příběh Gileádu i z pozice lidí, kteří drží moc jej potenciálně zničit, lidí z prvních pater režimní hierarchie i lidí vně země, o čemž v prvním díle z logiky věci nemůže být řeč. Zjednodušeno, sumarizováno, Příběh služebnice představuje především svébytný estetický prožitek, zatímco Svědectví je mnohem konvenčnější a masovější četbou, jednodušší a přístupnější. A priori nevyzdvihuji jeden způsob jako lepší či horší, svou úlohu ve výsledku vykonají oba.
Autorka zdařile prohlubuje míru vědění o Gileádu a odhaluje řadu aspektů, které v prvním díle nemohly být nutně odpovídajícím způsobem rozpracované. Není vyčerpávající, nezodpovídá všechny otázky, ale řadu ano. Snad jen gileádská realita zkrátka napodruhé už působí důvěrněji, a její popisování už nemá tak šokující a opařující efekt. V politologické a sociologické rovině je tato fikce znovu velice přesvědčivá, byť poučenému čtenáři jisté rozpory neuniknou (např. si myslím, že pro tak dalekosáhlou proměnu společnosti bez užití opravdu masivního a brutálního sociálního inženýrství by bylo stále potřeba spíše několik desetiletí než něco přes dvě dekády, ale lze rozumět nezbytnosti podobných zjednodušení pro účely konstrukce příběhu). Pro lepší pochopeni mentality nedemokratických režimů je pak zásadní nazírání na příběh z vícero vrstev, ne pouze dvoubarevnou perspektivou. Toho Atwood ve Svědectví perfektně docílila prolínajícím se příběhem tety Lydie, díky němuž na tento charakter -- v prvním díle opravdu silně negativně vykreslený -- můžeme dramaticky změnit náhled.
Svědectví je velmi povedeným počinem a zaslouží si plné hodnocení, byť se k němu neuchyluji často. Moje plné hodnocení je třeba chápat i jako ocenění celého myslenkoveho konceptu včetně prvního svazku


(SPOILER) Kniha je krátká, svižná a napínavá s velmi rychlým spádem. Daní za to je, že je místy trochu uspěchaná, některé pasáže a motivy by si zasloužily důstojně rozpracovat. Takto v textu vězely jen samy pro sebe či pro dílčí dokreslení atmosféry, případně byly vysvětleny pouze velmi vágně a od boku. S některými postavami si člověk nestihe vybudovat jakýkoliv vztah, a když zemřou v podstaně pár stran poté, co nám byly představeny, nijak to čtenáře proto nezasáhne.
Zklamání byla některá učebnicová klišé, včetně "burn your gay", jež výsledný dojem značně srážela. Naopak cením velmi originální konec. Rozporuplné pocity, ale jsem rád, že lovecraftovskou novelu v českých kulisách konečně máme. Těším se na další autorův počin, doufám, že v žánru setrvá.


Začalo to skvěle: starý dobrý americký horor, perfektní atmosféra Ameriky 60. 70. a 80. let... Typický příběh dospívajícího kluka, hrajícího v kapele, který prožívá první lásku a navíc je závislý na drogách, protkaný tajemným příběhem kněze, posedlého elektřinou, kterému při nehodě zemře manželka a syn a on prokleje Boha a odejde z městečka. Mělo to výbornou atmosféru, mistrné zpracování, pečlivě vedená nitka děje... Čtete to a máte takový pocit, že takhle to má přesně vypadat, a (zřejmě to je tím typickým příběhem) že jste něco takového již v minulosti četli. Bohužel, potom, co se děj přenese do tohoto tisíciletí, kvalita jde prudce dolů. Děj je nějaký, kniha ztratí pečlivě budovanou atmosféru, děj najednou nudí, nic se neděje. Trochu to zlepší vyvrcholení a tuctový konec pak znovu zabije. Mám z té knížky absolutně rozporuplné pocity, nevím tak nějak, co si o ní myslet. Stejně tak rozporuplné pocity mám z postavy pana Jacobse. Strašidelná zápletka a vyvrcholení bylo spíš divné než strašidelné. Nevím no... Asi mám u "krále hororu" vždy trochu moc velká očekávání


Absolutní snůžka keců rádoby napsaných estébáckým premiérem.

(SPOILER) Moje první setkání s Jo Nesbøem, k němuž mě přivedla právě tato kniha s originální anotací a příslibem thrilleru s prvky hororu -- sám čtu primárně hororovou literaturu, detektivky mě poměrně nudí. Těžko říci, odkud začít, možná od tolik propíraného srovnání se Stephenem Kingem: jisté kingovské prvky a motivy v knize jistě najdeme, styl vyprávění je ale odlišný a srovnání s populárním americkým autorem tak ve výsledku působí spíš jako umný marketing. Co se týče děje, struktury knihy a toku příběhu, přetrvávají po přečtení rozporuplné pocity. První část zpočátku velmi slibná a navozující slušnou atmosféru, brzy však ve vlnách přicházející vystřízlivění, až se vše úplně na konci zvrhne v obrovské klišé (které vzhledem k později odhaleným skutečnostem mohlo být záměrem. Ve třetí části se vše v podstatě osvětlí a dává již přečtenému zhruba smysl, takže už nepůsobí jako konfederace různých autorových črt. Výsledek je, že vás to na pár hodin místy i příjemně zabaví, ale vlastně člověk nerozumí, proč se s tím měl potřebu někdo vůbec sepisovat, a nevěnoval svůj čas méně mdlým námětům.


Zejména prostředek knihy se dost vlekl, všemožné pokusy dostat se z plošiny střihané podivnými vizemi byly za mě až příliš zdlouhavé a táhnoucí se, kniha by podle mě mohla být tentokrát kratší. Zásadně to ale vyspravil konec, s nímž má Karika občas problémy (vzhledem ke způsobu a žánru jeho psaní je ale pekelně těžké vystavět dobrý, ne-klišoidní konec), ale tentokrát měl zvrat, originalitu a dynamiku, a byl velmi působivý. Šlo tedy za mě o opak Smršti, jejíž závěr byl slabý a rozvleklý, přes dobré tělo knihy

Opravdu výjimečná kniha, napsaná tak poutavým stylem, že podle mě zaujme i člověka, kterého politika příliš nezajímá. Je to spíš společenský než politologický titul, zajímavý náhled do jedné společnosti prostřednictvím reálných příběhů v historickém kontextu. Nenechte si zmást názvem, ve skutečnosti je půlka knihy o Ukrajině (i když je to celé složitější, jak pochopíte, až si knihu přečtete) i když to s Ruskem úzce souvisí. Vřele doporučuji, tu knihu by si měli přečíst všichni.


Četl jsem už dvě knížky od Kinga (Řbitov zviřátek druhá) a nevím, buďto jsem natvrdlej, nebo jsou knížky nedodělané. Na konci každé knížky mi chybí nějaké dovysvětlení: třeba tady konkrétně (spoiler), kdo to tam teda ječí (potáplice to prej nejsou, tak kdo?), kdo to je ten wendigo, jak to s ním je? Kdo je ten obličej, který se mu objevil v té bažině Malého Boha? Podobné otázky mě napadaly, i když jsem si dočetl Cuja, ale nikdo jiný si tu na to nestěžuje, takže buďto to nikomu nevadí, nebo všichni chápou něco co já ne.
Ale jinak Řbitov zviřátek je velmi příjemné překvapení, přichystal pár opravdu strašidelných a drsných chvilek: celkově to bylo skvělé, ale prostě dojem mi kazí ty (podle mě) nedodělanosti. Ale jinak hodnotím velmi kladně.


Lovecrafta prostě zbožňuju. Jeho styl psaní a hlavně témata jsou mi opravdu blízká. Je to opravdový velikán jednoho žánru, který si svérázným způsobem vysvětluje taje země, mýty, folklór i zvyklosti kultur i dává naší existence do širšího kontextu. Hlavní znak jeho hororů jsou časté náznaky a nepřímosti, jím reprezentovaný žánr je vlastně založený na strachu z neznáma. Jedině bych vytkl, že se občas ztrácím v někdy až moc rozepsaném dějí. Jinak, myslím, že publikace je vhodná pro pochopení fenoménu Lovecraft a pro ty, kteří by s ním rádi začali a nechtějí si raději rovnou kupovat komplet. P. S. : TOP je pro mě Hrůza v Dunwichi.


Opravdu mimořádný psychologický mysteriózní thriller. Oproti poněkud zvláštní Trhlině, která sázela spíš na znepokojivé existenciální otázky byla Tma opravdu neskutečná, plná zvratů, zamrazila až do morku kostí. Konec vás odzbrojí úplně. Nemám co dodat, prostě naprosto dokonalá kniha, konečně opravdový knižní horor... Od pana Kariky by se mohl rádobyspisovatel King jenom učit.


čtu všechny walliamsovské knížky, ale tahle mě teda zklamala. Od drsňačky po Dědečkův velký útěk šla kvalita nahoru, ale teď klesla kamsi na úroveň dětských leporel. Příběhy hezky napsané, pobaví, ale mě chychí ty typické walliamskovské knížky, kde se vždycky kloubí smutný děj s humorem. Ne vážně, tyhle "příběhy" bych napsal asi zfleku taky. Jinak mě ale asi nejvíc pobavil Míra Betl, co se nikdy nespletl. Ale za pár dní má vyjít další knížka od Walliamse, Půlnoční gang, tak snad se to vrátí na pomyslnou linii.
O to smutnější však je, že v anglickém originále už vyšly Nejhorší děti na světě 2.


(SPOILER) Středně a málo náročné hororové čtenářstvo to na několik málo večerů příjemně zabaví. O významnou práci, která by dostála nepřehlédnutelnému PR, však nejde. Způsob vyprávění ani zápletka nijak inovativní nejsou: vlastně se pracuje se silně konvenčními motivy: urbex, šílený a mocný kult přinášející krvavé lidské oběti, posuny v ději skrze textový dokument nalezený v otcově počítači. Snahy autora budovat napětí a všeprostupující paranoiu zejména v druhé půli knihy se zdají být uspěchané, křečovité a tím nepřesvědčivé. Před pár lety by autor udělal díru do světa ( :)) -- kdo četl, chápe), ale dnes se jako "český Jozef Karika" tituluje kdekdo a konvenční existenciální horory začínají být trochu profláknutý formát. Cením zasazení příběhu do Brna.


Nemohu se zbavit dojmu, že kniha, byť s řadou zajímavých rozhovorů, s úctyhodnými osobnostmi, se slušivou předmluvou Petra Pitharta, nabízí hodně jednorozměrný obraz o této extrémně zajímavé zemi. Ne snad, že by vláda autoritářské strany Právo a spravedlnost nebyla temnou a obludnou. Ale zdrcující obžalobou Kaczyńského posádky by kniha jako celek bývala byla i sama o sobě, bez toho, aby autor tak úzkostlivě tlačil schematické rámování PiS = zlo, opozice = dobro. To, že se kniha dost úzce omezuje na doby 2015 až 2023, její analytický přínos podstatně limituje, přičemž nedává smysl ani strukturálně, neboť některé informace, koncepty, myšlenky se v zásadě opakují několikrát napříč knihou. Některé rozhovory pak nepřinášejí vůbec nic nového, a čtenář se nemůže ubránit dojmu, že autor tam některé osobnosti za každou cenu chtěl, prostě proto, že jde o výrazná a lákavá jména -- asi nejvýraznější je to u rozhovoru s Adamem Michnikem. Skoro výhradní zaměření se na období po roce 2015 potom znemožňuje členitější pohled na hluboké historické příčiny a vývoj společenské a politické polarizace (včetně chyb předchozích politických garnitur), s níž je Polsko tolik spjaté. Ačkoliv kniha poutá titulem Polsko vejpůl, odpověď na to, proč je země "vejpůl" čtenář nedostane -- co naopak dostane, je vrchovatá porce -- oprávněné -- kritiky Kaczyńského přístupu k moci, která však v našich končinách nepředstavuje nijak vzácnou komoditu.


Pro mě jako českého čtenáře informačně hodnotná kniha, těžko však posoudit, zda stejně hodnotná bude i pro slovenského čtenáře znalého tamního politického provozu. Tam si umím představit, že struktura knihy postavená chronologicky a nikoliv po jednotlivých nadčasových trendech a fenoménech spojených s Ficem bude vnímána jako rozevlátá a rušivá.


(SPOILER) (Dopředu upozorňuju, že obsahuje spoilery) V životě jsem nebyl z nějaký knihy takhle rozpačitý a neměl tak rozporuplné pocity. No postupně, prvně to dobré: Oceňují skvěle propracovanou osobnost, dokonalý psychologický profil hlavní postavy Jacka Sparkse a jakýsi fiktivní popkulturní duch, který kolem něj autor vytvořil (ne přímo geniální, ale stále velice dobrý). Oceňuji i formu knihy, zpracování v podobě knihy, sestavené z dokumentů jeho bratrem je vysoce originální, autor navíc mistrně vytvořil jakousi geniální propletenou síť, děj se posunuje dopředu při zdánlivých detailech a okrajových vyjádřeních, a na konci do sebe všechno tak nějak zapadne. A teď to horší. Chápu, že autor chtěl realističnosti docílit tak, že se snažil psát stylem Jacka Sparkse, ale tohle zkrátka ne. Popis hororových scén, některé pasáže a motivy se zdají spíš, jako by se do knihy zatoulaly ze slohové práce nějakého desetiletého školáka a nikoliv spisovatele. Zhmotněné Jackovo ego v podobě nějakého obličeje, "Máji" - jako vážně? Horové scény prostě nejsou hororové, občas máte máte pocit neurčitého záblesku neuchopitelného strachu a tajemna, ten si ale spíše vydedukovala moje mysl. Rádoby hororové motivy jsou spíš bizardní a připomínají mi moje pokusy o strašidelné příběhy někdy ze třetí třídy. Konec je trochu zamotaný, až jsem se v tom místy malinko ztrácel, ale jak už jsem výše zmínil, nakonec všechno zapadne. Zezačátku mi kniha připadla dobrá, kolem půlky jsem upadl do jakési letargie, kdy jsem to spíš tak nějak z přesvědčení dočetl a z té jsem se už nevzchopil. Děj je zkrátka takový nijaký, celou dobu jsem marně čekal, kdy se naplní moje velká očekávání, které jsem měl i z přečtení anotace, jenž podle mě neodpovídá realitě knížky a nakonec byl na knize asi nejlepším literárním zážitkem, což mi připadne smutné. Nápad byl asi dobrý, ale velice špatně uchopený. Bohužel převažuje zklamání a jakási směs zvláštních pocitů z nijakého děje a jakési dějové bizardnosti. Opět smutné, že to je na knize asi to nejděsivější. No, další kniha od Jasona Arnoppa bude asi bez mé účasti.


Kniha byla dobrá, ale Tma a Trhlina mi připadly lepší. Zajímavý námět, promyšlený děj, vše do sebe zapadalo. Kniha mi někdy přišla čtivá a jindy ne, některé části byly trošku kostrbaté, konec mi přišel už překombinovaný, připravil ale i pár pěkně děsivých momentů. Celkově rozporuplné emoce, ale zřejmě hodnotím spíše kladně.
P. S.: celkově ke Karikovým knihám - nějaký hrdina s vnitřními démony bojuje v zimě ve slovenské krajině s nadpřirozenem je motiv všech jeho mysteriózních thrillerů. Mám ale trochu problém s tím, že se motivy v knihách opakují, hlavní hrdina je vždycky jako přes kopírák s těmi v jiných knihách... bojím se, aby pan Karika nesklouzl k tomu, že všechno jeho knihy jsou úplně na jedno brdo a tak nemá cenu si je kupovat. Ale jinak Tmu, Trhlinu i Strach určitě doporučuju.
