vvikingg
komentáře u knih

po dlouhé době jsem si knihu opět přečetl , v knize jsou trefně zachycené rysy totalitních režimů, viz podobenství se Stalinovým SSSR, stavba větrného mlýna jasně naráží na Leninův plán o elektrifikaci GOERLO


Za zdmi komunistických, i nacistických kriminálu se odehrávaly lidské osudy, které nebylo možno ovlivnit, záležely na síle, charakteru vězněné osoby, které se předem nedaly odhadnout. Hlavním posláním těchto táborů byly hromadné otrocké práce, měli i jiné poslání zlomit a zlikvidovat vězně, za použití metod zvláštního zacházení. Smutné a pravdivé čtení, často mám pocit, že tento svět je peklem jiného světa.


Tuhle knihu jsem měl v dětství rád, trochu připomínala starý český film Cesta do pravěku, který byl na svoji dobu a z dětského pohledu ohromný. Ve stáří poslechnuto jako audio kniha, při sestupu do podzemí na Islandu jsem si vzpomněl na bájnou říši Agartha :-), potěšilo že pan Verne už tehdy když knihu psal věděl, že nejhlubší důl je v Čechách v Příbrami, jak poznamená profesor a sdělí Alexovi, jsme hlouběji než je hloubka tohoto dolu. Při pití vody, padne padne poznámka , že je železitá jako v Teplicích :-), byl Verne v lázních Teplice v Čechách ?? Stářím mění člověk pohled na knihu a všímá si jiných věcí. V městské knihovně mají audio verneovek více, opět nějakou poslechnu je to příjemné odreagování a vzpomínání na mládí.


Po přečtení autorovi knihy Udělej si ráj s kterou jsem byl velmi spokojen jsem se dal to čtení Gottlandu. První kapitola se zabývá vybudováním Baťova imperia, docela mě zaujalo heslo, které T. Baťa napsal na zeď filcárny - Nečtěte ruské romány na zdi gumárny byla odpověď - Zabijejí radost ze života. Budování pomníku Stalinovi, který měl svými rozměry rozdrtit minulost považuji za nejlepší reportáž z knihy. Celá kniha je sonda do české duše a smyšlení českého člověka v různých politických obdobích našeho státu, plný počet hvězd.


Na autorovu prvotinu výborná kniha. V první části postřehy z Paříže kam přicestoval mladý Orwell jako učitel angličtiny, bohužel práci učitele nesehnal a živil se jako umývač nádobí (plonšér). Postřehy z gastronomie jsou zajímavé, jak číšník nedostane na směnu 2 litry vína zdarma, ukradne 3 litry, mě docela rozesmálo. Práce v ruské restauraci ruských bělogvardějců, emigrantů před bolševiky, do kterého ho zlanařil bývalý ruský důstojník Boris, který vlastnil jen kufr medailí a milostných dopisů byl taky zážitek. Špína, nepořádek, chaos, 17 hodinová pracovní doba. Po těchto zkušenostech se vydává Orwell nazpět do Londýna. Zde práci nesežene, tak přespává většinou v zavšivených ubytovnách armády spásy, nebo chudobincích. V této části popisuje osudy, tuláků, žebráků a praktiky jak vydělat nějakou penci v Londýně a snažit se přežít. Děj knihy se odehrává koncem 20. letech minulého století, v době jsou pořád patrné následky velké hospodářské krize. Za mě pět hvězd , doporučuji.


Knihu jsem četl před pár lety a k Forsythovým knihám se rád vracím, v napětí je čtenář od záčátku až do konce. Hon na řezníka z Rigy E. Roschmanna, se na konci knihy dovíme, bylo i soukromé vyučtování novináře Millera, z Tauberových deníků se dověděl, že Roschmann zabil jeho otce kapitána kriegsmarine, když zabavil jeho sanitní loď při útěku z Pobaltí. Mistrně Forsyth do děje zapojil lovce nacistů Wiesenthala a izraelský Mosad. Organizací na pomoc bývalým příslušníkum SS bylo v Německu více, třeba Stille Hilfe , kterou finančně podporovala a byla členkou Gudrun Burwitzová , dcera H. Himmlera. Známá je i organizace HIAG , veteránská organizace příslušníků SS, která pořádá srazy bývalých příslušníků SS, třeba právě v Rize ( Litva) 16. března každý rok.


Ke Švejkovi se vracím, dokonalá příručka na přežití i v dnešní době.....


Zdeňka Buriána obdivuji , již od raných dětských let, díky dědovi, který vlastnil časopisy ze 30. let Dobrodružný svět a rád jsem si je prohlížel a později četl. Uplynulo skoro 60. let a vracím se do dětských let znova, kniha je opravdu nádherná a evokuje vzpomínky na dětství. Uvítal jsem i informace o autorech tehdejších dobrodružných příběhů, které tak fantasticky Z. Burián ilustroval.


Slušně sepsaný čtivou formou jeden z dílů legendárního seriálu Třicet případů majora Zemana. Trochu přehnaný a afektovaný je závěr knihy, přestřelka a snadné odzbrojení příslušníků SS, ty svoji kůži jen tak lehko nedávali , protože věděli co je čeká po zajetí, kulka. V knize jsou i fotografie ze stejnojmeného dílu který byl natočen v roce 1974.


Poslechnuto jako audio kniha skvělý přednes Filipa Švarce zaujal hned na začátku. Když člověk klesne až na dno, je těžké odrazit se vzhůru, někomu se to podaří někomu ne. Drsné, místy i úsměvné postřehy autora z protialkoholické léčebny. Formánek se ode dna odrazil , od roku 2015 nepije, při poslechu se mi honili hlavou myšlenky, na ty kteří to nedokázali, patřili k nim i dobří kamarádi. Stáhnul jsem film stejného názvu a ten není vůbec špatný,


Zajímavé dílo, ale někde autor doslova vaří z vody a některé informace jsou jen okrajové z řadou nepřesností a mylných informací. Jeleni mají zakrvácené čumáky jak vyhrabávají ze země čirůvky :-):-) , čirůvky nepatří mezi podzemní houby jako lanýže (Tuberacea) , vytváří plodnice na povrchu pravděpodobně se jedná o čirůvku větší - Tricholoma matsutake, která bývá v mládí ukrytá mělce pod pod povrchem substrátu . Její pach je nasládlý a láká i medvědy v Kanadě se běžně provozuje Matsutake mushroom, matsutake patří k oblíbeným houbám v Japonsku, cena za 1 kilogram je kolem 30 tisíc Kč. Kdysi rostla hojně v Japonsku, nyní trh v Japonsku zásobují na podzim sběrači z Kanady a USA. Matsutake opěvuje básník Jamaguci Sodo v knize to autor uvádí , ale nepíše druh, jen čirůvky. Mimo lanýžů roste pod zemí další spousta hub, smržovec ( Gautieria), oříškovec (Hydnotrya) atd. Když jsem u těch jelenů tak mezi podzemky patří třeba jelenky - Elaphomyces, které rostou i u nás a zvěř je vyhrabává a konzumuje třeba jelenka obecná - Elaphomyces granulatus, na jelenkách cizopasí housenice cizopasná - Cordyceps ophioglossoides. Většině hub, které tvořící plodnice prospívá prostředí na lidských odpadech :-):-) a uvádí hlívu ústřičnou jak roste na použitých dětských plenkách po odstranění plastové folie, pokus pěstovat hlívu na cigaretových nedopalcích kapitola Radical mycology. Paul Stamets, kterého uvádí jako zakladatele Radical mycology je amatérský mykolog , který se zabývá spíše prodejem houbových produktů, nedá se mu upřít popis nové druhu lysohlávky Psylocybe azurascens ( Stamets/ Gartz2006). U nás první lysohlávku českou - Psylocybe bohemica (Sebek x Sebek 1983) popsal mykolog Šebek, v roce 2010 náš přední mykolog J. Borovička provedl molekulární analýzu a zjistil že druh Psylocybe bohemica je totožný s druhem Psylocybe serbica var. arcana (Borovicka/ Hlavacek 2001) v roce 2003 popsal J. Borovička nový druh Psylocybe moravica - lysohlávka moravská. Linné už v 18. století řekl, pokus zařadit houby do přesných systémů , které jsme pro ně vytvořili nám dodnes uniká. V knize zmińuje autor klanolístku obecnou - Schizophyllum comunne, a snaží se nám podsouvat informace tipu, klanolístka má 23 tisíc pohlavních tipů , ale podstatné věci o této houbě jaksi vynechal. Plodnice jsou velmi odolné, po 35 letech vzorky uzavřené ve skleněných nádobách, kde byl vyčerpán vzduch, po navlhčení ožily a vytvářely klíčivé výtrusy. Spory klanolistky obecné byli několikrát izolovány z mozkomíšního moku člověka. Kniha se opírá jen o západní studie, nejsou zde uvedeny žádné odkazy na vědecké práce českých mykologů, kteří patří ke světové špičce. Mnohem více informací o tajemném světě hub ,které jsou podložené vědeckými výzkumy, studiemi, nabízí kniha od RNDr. Mgr. Josef Klán Csc. Co víme o houbách.


Poslechnuto jak audio kniha se skvělým a procítěným přednesem Rudolfa Hrušinského, který je také rybář. Asi nejlepší povídka je Bílá míle, kdo nechodí na ryby nepochopí.


Knihy od autora nečtu, mám zaměření na jiný druh literatury. Téma ohledně slezského Sudetenlandu bylo pro mne zajímavé, protože v Sudetech žiju, zde v severních Čechách byla vyhlášena po 28. říjnu podobná provincie 1918 Deutschböhmen (Německé Čechy) s hlavním sídlem v Liberci (Reichenberg). Pro zajímavost na jižní Moravě vyhlášena provincie Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava) se sídlem ve Znojmě , v šumavské Kaplici vzniknula župa Böhmerwaldgau (Šumavská župa), všechny tyhle provincie měli jepičí život do konce 1918 neexistovala ani jedna. Celá kniha je o národnostích třenicích ( Němci, Češi, cikáni, skinhead) s detektivní zápletkou, vše my připadá trochu přitažené za vlasy, i když tuhle dobu po listopadu velmi dobře pamatuji. Nezaujalo, poslechnuto jako audio kniha, do alternativní historie to má dost daleko, číst bych to nechtěl, 3 hvězdičky.


Skutečný příběh starého aristokratického pruského rodu Puttkamer, dědeček baronky Libusso, Robert von Puttkamer byl pruský ministr. Po porážce Německa, podle Postupimských dohod, připadnulo území Polsku kraj Rumsko, byl přejmenován na Rumbske, starostové obcí, inteligence, bývalí vojáci putovali do táborů, vězení a byli nahrazeny Poláky. Ruští dobyvatelé se chovali po kapitulaci Německa tehdy lépe k Němcům, než nový vládcové Poláci, vzpomíná baronka, která v březnu v neklidné době porodila dceru Claudii. Otce i celou rodinu ušetřili, zachránil ho kladný postoj k válečným zajatcům, kteří pracovali na jeho panství a rozpuštění wolkssturmu, který otec rozpustil a vojáky poslal domů k rodinám. Poláci opláceli německému obyvatelstvu to co praktikovali Němci 5 let v polském Generálním gouvernementu. Otec Jeske byl uvězněn, dcera se rozhodla opustit polské území za podmínky , že se zpět už nevrátí. Podařilo se jí najít zázemí v Německu u pruské šlechty. Díky Rusům dostala propustku ( citace ruského důstojníka:Poláci velmi špatní, Rus vždy pomůže proti Polákům) na polské území a podařilo se jí dostat rodinu i otce z vězení do Německa. Později se znovu vdala (manžel zahynul v posledním měsíci války) , pracovala nejdříve v britské okupační správě, později francouzské jako sekretářka, potom celá rodina emigrovala do Mexika, dcera Claudie žije v USA.


Od autora jsem četl už Operace Valkýra a spokojenost i s toto knihou. Čtivou formou v šesti tématických kapitolách se snaží objasnit některé záhady, mýty, zmizení atd. z druhé světové války. Legendy a konspirační teorie se mísí z historickou realitou a na konci příběhu je vždy nejpravděpodobnější vysvětlení. Zajímavá je kapitola o německé atomové bombě, některé zdroje uvádí, že Němcům scházel krůček , jen 2 - 3 měsíce. Mezi německým a americkým vývojem byl ohromný rozdíl. Projekt Manhattan si vyžádal 30 bilionů dolarů a pracovalo na ně 125 tisíc lidí, včetně 6 vědců, kteří později obdrželi Nobelovu cenu za fyziku. Ještě pozoruhodnější je ale skutečnost , že zařízení kde se obohacený uran získával , zaujímalo rozlohou a velikostí území Franfurktu nad Mohanem. Tohle tvrzení považuji za logické, těžko lze tedy uvěřit, že hrstka německých vědců, trpící neustálým bombardováním, omezeným rozpočtem, nedostatkem materiálu, dosáhla stejných výsledků jako Američané. Německá atomová bomba stále přitahuje historiky, badatele, kteří doufají že najdou vytoužený důkaz, že Němci měli atomovou bombu na dosah.


Jako starší ročník většinu aktivit popsaných ve studii velmi dobře pamatuji, zákaz vystupování Pražského Výběru , zrušení Jazzové sekce atd., jako rockera mě nejvíce zajímala studie Kytky v popelnici (M.Vaněk) punk, alternativní scéna, nová vlna v Československu. Docela by stálo uvést jak jsme si tehdy v socialistickém Československu obstarávali všichni západní hudbu. Nejvýznamější roli hrály ,,černé burzy,, nejznámější i největší burzy byly v Praze ( Slovanský dům, Malostranská Beseda, Kotce), Ostrava (Poruba), Buštěhrad, Teplice atd., na burzách se daly sehnat i zahraniční hudební časopisy, třeba britský Melody Maker , západoněmecké komerční Bravo , plakáty rockových interpretů, samizdatová literatura českých zakázaných autorů v exilu a další věci, kdo navštívil burzu v 80. letech vybaví se mu digitální hodinky, walkmany atd. Samozřejmě možností bylo více, LP a CD pašovali šífáci, tiráci, zahraniční pracovníci atd. Hodně dobré hudby se dalo přivést z Jugoslávie ( LP Jugoton) a dalších socialistických států. Občas se nějaký zahraniční kousek objevil v katalogu Supraphonu, Opusu, zahraniční LP se dala koupit v Praze, třeba v prodejně polské, maďarské, východoněmecké kultury. Ve studii Zelené mládí o ekologistických hnutích Brontosaurus , Děti země atd. se mohl autor zmínit o filmu Ropáci z roku 1988. Studentský film o záhadných tvorech, kteří žijí v Podkrušnohorské pánvi a vyhovuje a svědčí jim prostředí, které je pro člověka smrtelně nebezpečné. Po uvedení filmu mnoho lidí, na existenci ropáků věřilo :-):-). Perlička na konec, po zákazu Pražského Výběru hrál Vilda Čok v roce 1984 v kapele Moped, na jednom koncertu před Mopedem vystoupila kapela Keks ( vítěz politické písně Sokolov s písní Libanon) , kapela Keks byla vypískána na podium lítaly boty, lahve, v roce 1987 v Lochotíně podobně vypískali diváci Michala Davida, tam přistál na podiu i gumový granát :-) :-).


jako bývalá mánička si normalizaci dobře pamatuji, kniha zaujala i byla zfilmována
https://www.csfd.cz/film/223804-a-bude-hur/prehled/


Poslechnuto jako audio kniha, velká spokojenost, co dál napsat v komentářích je vyjádřeno pomalu vše. S knížetem Svjatoslavem , Iljou Muromcem, Kostějem Nesmrtelným se můžeme setkat i v jiné ruské literatuře. Svjatoslava zmiňuje Solženicyn v druhém dílu knihy V kruhu prvním. Jde o historicky doloženou postavu, v Dějinách vojenského umění se praví , že Svjatoslav zahynul v roce 972 poblíž dněperských peřejí, kde byl zabit Pečeněgy. Kostěj Nesmrtelný i Ilja Muromec se objevují v ruských pohádkách, třeba Krása nesmírná. Iljovi Muromcovi se dostalo takové pocty, že bylo jeho jménem pojmenováno v roce 1913 letadlo , které se vyrábělo v carském Rusku, letoun zkonstruoval Igor Sikorski.


Když jsem se narodil, máma mě pojmenovala po velkým hrdinovi občanské války Nathanu Bedfordu Forrestovi, říkala, že jsme s ním příbuzní. On totiž založil takový spolek Ku - Klux - Klan, oblékali se do hábitů a prostěradel a dělali že jsou bubáci, strašidla nebo tak něco, dokonce i na koně dávali prostěradla a pak na nich jezdili. Každopádně takhle jsem přišel ke svému jménu Forrest Gump, máma říkala, že mé jméno my občas bude připomínat, že všichni občas děláváme věci , který tak úplně nedávají smysl. Tak se díval na první KKK malý Forrest Gump z Alabamy a většina Američanů v době jeho vzniku, KKK byl na Jihu brán jako místní folkor, dětinský rituál se zapáleným křížem, tajemno, ochrana bílých žen a ukřivděných, před propuštěnými otroky. Jak píše autorka k vraždám docházelo ojediněle, spíše se snažili pověrčivé černochy vyděsit, vyhnat z Jihu na Sever. Němý film Zrození národa z roku 1915 je možno shlédnout na You Tube, je o něm zmínka v knize 1001 filmů , které musíte vidět než umřete - Steven Jay Schneider 2012. Černoši, vojáci Unie jsou padouši, unesou bílou dívku a KKK ji osvobodí, samozřejmě dojde i na lynč, film končí happy endem. Číslo oběti lynčování Afroameričanů je daleko větší , než kolik má na svědomí KKK na konci a začátku 20. století, za lynčováním většinou stáli prostí bílí Američané naladění na rasistickou vlnu, díky třeba takovému filmu jak je Zrození národa. Největší rasové nepokoje byly v USA v 60. letech , samozřejmě to byl příliv do tehdejšího KKK největší, doba se uklidnila a stačil nějaký prohřešek velkého Čaroděje KKK, který se dostal do tisku a byl odliv členů, v knize je uvedeno několik příkladů. Autorka se dostala na sraz KKK před 10 lety, když už nebyl tak militantní , spíše měl nábožensko, komerční podobu s nezbytným rasistickým podtextem. V knize jsou rozhovory s jeho řadovými členy, mluvčími, reverendy, dnes prý spíše usilují o smíření v Biblickém pásmu a KKK přebírá v kraji místo Boha. Zajímavé je vzpomínání na časy minulé, kdy si město Harrison sjednalo samo pořádek, s kterými si oficiální strážci zákona nedovedli poradit dva roky. KKK předvedl , že je schopen vyřešit problémy sám, ve městě nežil ani jeden černoch, žádný odborář, ani nikdo jiný kdo by se pokoušel prodávat pokoutně alkohol. Záhy však popularita KKK v Harrisonu začala klesat, z jediného důvodu, klan neměl nic na práci, město bylo dokonalé, tuhle podobu si město zachovalo do dnešní doby,, Klan city. Poutavé čtení, zajímavý pohled na mentalitu některých bílých Američanů, autorka odvedla slušnou práci.


V tomto díle se dovíme o politických procesech v ČR, první byl vykonstruovaný proces s generálem H. Píkou, následují další M. Horáková, Slánský, proces s kněžími, proces proti junákům a další, souběžně probíhaly procesy i na Slovensku. Studená válka v plném proudu, válka v Koreji, nepokoje proti komunistickému režimu v NDR, Maďarsku v Československu ( 1953 - důsledek měnové reformy)
