WEIL komentáře u knih
Mě velice sympatická kniha, pro svou pravdivost i mistrovské zacházení s psychologií postav.
Divák, zasypán velkým množstvím informací o postavách prý často utíkal z těchto divadelním představení.
Charaktery postav, jak je autor zpracoval a jejich jednání, to už by dneska moc diváky asi nebralo.
Možná že ještě někdy tenhle divadelní kus někdo nastuduje. Když ne v kamenném divadle, tak v nějakém rodinném.
Autor touhle knihou navazuje na příběhy zveřejněné v knize "Soudničky".
Autor uměl pozorovat drobné hašteření sousedské, jejich konflikty a s gustem je popisoval.
Nešlo o popis soudního jednání, nýbrž si ze skutečných případů autor vybíral jen tu anekdotickou část.
Hodně postav, hodně konfliktů, hodně bojů o lepší život či pouhé přežití.
Němec se stal členem Devětsilu, členové se vzájemně ovlivňovali a někdy i záporně, jak jinak...Tato sbírka básní nebyla přijata tak kladně, jak ta první.
Z. Nejedlý musel konzultovat řadu záležitostí s historiky, a nejednou měl skrz to nelehké spaní.
Korespondence nepochybně ukazuje úplněji člověka, protože se jedná o svébytný druh projevu.
U tak plodného autora to chce průřez jeho tvorbou, jinak čtenáře pohltí jeho dílo na dlouhou dobu.
Moje maturitní otázka, český realismus 19. a počátku 20. století.
Z. Nejedlý se pokoušel ukazovat co by měl socialistický realismus představovat, na co by se měl zaměřit, a naopak čemu by se věnovat moc neměl.
Je pozoruhodné, i ve vyšším věku byl Z. Nejedlý nejenom plodným autorem, ale především jeho zajímavé postřehy z kultury a literatury mají přesah až do dnešních časů.