WEIL komentáře u knih

První kniha od autora, kterou čtenáři přijaly a kupovaly a hlavně - četli.

Tyhle povídky se moc nepovedly, autor jimi debutoval ve svých 32. letech, ale kritika je odsoudila a čtenáři odmítali kupovat a číst.

O lásce Březiny k umění a krásám, které život lidský nabízí.

Jde o ukázku z průřezu autorovy básnické tvorby.

Svítání přichází sice z východu, ale zde se rozumí jakási moudrost, kterou západní civilizace údajně světu přinášela.

Pěkná báseň z knihy je uvedena rovnou v anotaci.

Symbolismus, který ve světě poezie tehdy vládl, tak si našel u Březiny zelenou a sám v něm mistrně psal.

Příběhy plné humoru, které ale nechce dneska už nikdo vydat.

Tato divadelní hra byla po premiéře ihned cenzrou zakázána. Dneska už snad její zákaz neplatí, ale už se nikde - co je mi známo - nenastudovává.

Hra nebyla prý moc úspěšná, protože je jednalo o tragédii, ne komedii, tak diváci zvyklý od Bozděcha na komedie odcházeli z divadla rozčarovaní a zklamaní.

Kdoví jak by se ta hra líbila Napoleonovi, který byl už pár desítek let po smrti.

Dělat si legraci z Napoleona, na to byl tenhle český divadelník prý mistr. Škoda, že hra už se nehrává.

Tuhle divadelní hru bych rád viděl.

Ve své době to prý byla velice navštěvovaná a tedy oblíbená divadelní hra.

Strašlivý Markýz Géro ve skutečnosti byl měkký chlapík a zdaleka neměl tolik luk a polí, jak to viděl P. bezruč ve své nepřátelské básni vůči obyčejnému kapitalistovi.

Čte se to dobře, sbírka básní to není rozsáhlá.

Netřeba realitu vymýšlet, v realitě je dramatických příběhů víc než dost.

Bohužel tak to často chodilo a chodí.

Zdá se, že autorka sama měla potřebu jisté mravní obrody, proto psala tuhle trilogii, a první část "Úder" vypadá slibně.

Poválečná atmosféra se odráží i v této knize, kdy se věřilo, že ČR půjde bez Rakouska_Uherska vpřed, že v rámci císařství to nebylo ono a ejhle, vše bylo jinak. Optimismus vyprchal a zůstalo jen hodně snů, ale drsnost reality nebyla pro dost lidí nic hezkého.