WEIL komentáře u knih

Autorka se rozmáchla k velkému tématu, ale přerod člověka v této podobě působí spíše jako přání, než jako realita.

Vrchol autorčiny snahy o mistrovskou povídku. Věra lukášová, této delší povídce či novele se dostalo i filmové podoby.

Autorka upadla postupně do schématismu, a aby se z něho dostala, tak zkusila experimenty, které se jí dařily se střídavým úspěchem.

Tatáž kniha vyšla i v roce 1933, kdy byla ale rozšířená o povídku "Rouhači a oblouzení".

B. Benešová se svými postavami nesmírně soucítila. To je jasná věc.

Autroka povídky psát umí.

B. Benešová viděla do lidí, vybrala si své hrdinky, a ukazuje je jako prázdné životy, znuděné vlastní neschopností se něčím bavit.

No prosim. A pak že dříve byl život jiný než dneska. lidi se taky nudili, taky byli pasivní, taky kdo neměl nějaké zájmy, tak byl v životě ztracený.

Jelikož B. Benešová začala veřejně publikovat poměrně pozdě, tak už byla vyzrálejší autorkou, než většina jiných.

A další laciná a rychlá vydání osmi spisků.

Aby se dostalo těchto spisků co nejvíce mezi lid, pořizovali se už tehdy laciná vydání.

Rožmberkové, po nich je zde celá kronika, neb to byl šlechtický rod kulturní a pořádek milující.

Doba pobělohorská znamenala hromadný odchod velkého množství Čechů, neb zde byla nastolená pouze vláda jednoho náboženství.

Je zajímavé, že i v roce 2010 vychází ještě znovu Třebízský.

Co zbylo z dob slávy a utrpení? Jen zápisky.

Proč udělala církev římskokatolická z Dagmar svatou, to nechápu.

Anežka Přemyslovna - o ní se toho ví víc, než o řadě jiných Přemyslovců.

Pohádky a pověsti, to nebyla silná stránka V.B. Třebízkého, ale zdá se že léty přidal na kvalitě.

Kolik jen příběhů se skrývá v malé, nenápadné chaloupce.

30. léta válka si zasloužila od spisovatelů maximální pozornost. A oni jí ji věnovali.