WEIL komentáře u knih
Ovlivěná návštěvou Sovětského Svazu přivezla si kopu zážitků, a to se jí pak psalo.
Zápas o nový stát to stojí hodně nervů, bojovnosti, a tu Helena Malířová měla.
Jaký je rozdíl mezi báchorkou a pohádkou? Kdo to neví, tak ať si přečte třeba tyhle báchorky.
Nové vydání starých dobrých pohádek, protože se rodí stále nový čtenáři a není špatné jim číst tyhle idylické příběhy o dobru a zlu.
Sůl nad zlato, tato pohádka je v této knize popostrčena dopředu. Ale - když je sůl, tak je dobré mít i to zlato.
Koktavý zahradník a přitom princ. Ale jen zabije draka, už si jeho výkon přivlastní jeho sok, a jde se ženit s princeznou. Vše nakonec dobře dopadne a Bajaja je pro princeznu tím správným manželem,
Ke každé povídce by se dalo něco napsat. Všechny jsou milou a hezčí verzí, než jaká byla skutečnost. Ale není to tak lepší?
Božena Němcová se ráda potulovala po Slovensku a zaujala jí řeč, která je tak blízká té české a jednotlivá nářečí, kterých se nemohla nabažit. Přitom nasbírala hodně pohádek i na Slovensku. Je o tom i moc hezký film.
Je dobře, že velcí klasici české literatury nezapomínali i na nejmenší, kterým ty knihy ale museli číst větší. Tedy pokud uměli číst, Dneska málokdo neumí číst, ale taky si méně váží čtení, proto lidi čtou méně.
Vrcholné dílo Boženy Němcové. Proto se jí tolik mužů bálo, neb její intelekt je děsil.
Pantáta Hájk, pokud byl takový, jak je zde popsán, tak nebyl tedy zlým člověkem.
Dobrých lidí není nikdy dost a poznáme je snadno. Že dělají pro druhé to, co pro ně nedělá nikdo. Nezištně a ze snahy jim pomoci.
Každý dobrý člověk si vede deníček dobrých skutků. A kdo si ho nevede, ten by si neměl říkat dobrý člověk.
Obzvláště Čertův švagr, ten se mi zde líbí. Jinak jsou zde známé pohádky od sběratelky a upravovatelky pohádek Boženy Němcové.
Sběratelku pohádek, tu v sobě Božena němcová nikdy nechtěla potlačovat a tak nelenila a sbírala upravovala lidové pohádky dle svého stylu.
Hra o těžkém životě havířů v Kutné hoře. Pánové drali z havířů kůži, chtěli po nich velké výkony za minimální mzdu. Tyl to věděl, a tak soucítil s těžkým životem havířů a napsal o nich aspoň pěknou sociální divadelní hru.
Žádné veselé čtení. Na začátku měli umělci kolem J.K.Tyla - i on sám - velké plány, ale drsná realita z nich udělala nuzáky. Lidi se přišli pobavit, ale neplatili, takže kočovná společnost byla často vděčná za kousek chleba či nějaké to ukradené vajíčko.
J.K. Tyl v těchto textech obrací svou pozornost do českých dějin, vytahuje z nich to nejzajímavější pro čtenáře i pro diváky jeho divadelních představení, posiluje v nich češství.
Hitovka J.K. Tyla. Pěkně zfilmována v padesátých letech 20. století.
J.K. Tyl uměl. sice se ve škole učí, že byl průměrný dramatik a hlavní jeho zásluhou byla propagace českého divadla a české řeči, ale některé jeho divadelní hry jsou dodnes koukatelné.
Výběr z českých klasiků, jak se stavěli k erotice a že to nebyli žádní suchaři, tak tahle kniha je jasným důkazem o jejich uspokojování tužeb a potřeb.
Kam s ním? Ano, kam co zařadit nač co použít. Podle této otázky byl později i natočený film, ale jeho děj nemá nic společného s tvorbou J. Nerudy.