Willandra komentáře u knih

To je pro mě letos už druhá kniha české autorky, která udělala z puberťáka strašně rozumného jedince (tou druhou knihou je Démon ze sídliště). Kde jsou všichni ti pomatení mladí lidé, co dělají průsery?

Malý Štěpán, jeho máma-samoživitelka, stárnoucí děda - všichni chtěli být soběstační. Až na tátu, ten to nepotřeboval, měl osobní loutkovodičku. Příjemné čtení na dva večery.

6 04.12.2021

Je vlastně jedno, jestli autor ušel kilometrů 10, 60 nebo 350. Sama po horách chodím a jo... Poznávala jsem se tam. Kniha mě bavila a smála jsem se na svůj účet.

2 02.12.2021

Oproti jiným knihám tady Scarlett Thomas pluje hooodně po povrchu, k tomu žádná pořádně rozepsaná scéna, jen různé střípky dějů. Postavy pro mě byly ploché a těžko uvěřitelné. Možná už je autorka stará na téma, které se točí kolem patnáctiletých holek. Kdyby příběh postavila na oligarchii a blokchainech a naroubovala ho podobně, jako to udělala v PopCo, asi by to pro mě byl intenzivnější literární i informační zážitek.

1 21.02.2021

Kniha mě hezky vtáhla do děje, četla se dobře, až na už zmíněnou roztříštěnost a nedotažené příběhy. Do tmy bych hodnotila o kus výše.

29.08.2019

Na Walden jsem se těšila dlouhá léta, byl pro mě ale zklamáním. Walden nejsou dva roky o samotě v divočině, uprostřed lesů. Walden je život na předměstí, na pronajaté půdě nedaleko města, kam se občas zastaví matka s čistým prádlem. Nejvíc jsem si užila závěr knihy, kde mj. Thoreau vyslovuje myšlenku, která je stále aktuální. I tehdy, v 19. století, byli lidé, kteří říkali, že moderní Američané jsou duševními trpaslíky oproti jejich starověkým předchůdcům, stejně jako jsou dnes lidé, kteří volají po člověku z minulých století.

5 13.03.2019

"Pomalý začátek" se mi sem naopak náramně hodil. Po přečtení několika desítek stran, kde hlavní postava žije (na své poměry) normální život a zaobírá se "prokletou" knihou, přijde obrat a jsme v úplně jiné dimenzi. Jak někdo poznamenal níže - fyzice nerozumím ani zbla, přesto jsem si tyto pasáže užila. I proto, že pro mě byly vcelku i srozumitelné. Plnění úkolu Apollona Sminthea mi přišlo hrozně rychlé, konec zajímavý.

2 16.02.2019

Polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska udělala bezva věc – namísto aby věřila mainstreamovým médiím, sedla na letadlo a odletěla do USA, aby se setkala s dnešními členy KKK (mj. křesťanskými fanatiky) a zjistila, co je motivuje, aby jimi byli.

Zaujatým pohledem autorky se v pozadí s citelnými kulturními rozdíly dostáváme na celostátní sjezd KKK a do domovů rodin, a vracíme k více i méně známým historickým událostem kolem klanu a války mezi bílými a černými.

5 14.01.2018

Začátek mě nadchl, pak měla kniha sestupnou tendenci a dostávala ten "kameňákovský" nádech. Mezi dvěma Vesmírnými odyseami to pro mě byla oddychovka.
Pobavila mě postava Milady – dělám marketing a po přečtení jsem se chvíli podobně nadchla. Naštěstí mě to brzo přešlo (vyděsila jsem pár kolegů i klientů, takže to hodnotím pozitivně).

2 11.01.2018

Asi bych neřekla, že to byl brilantní román, Anděl temnoty mě přeci jen pohltil více. Co mě na knize nejvíce bavilo, tak pronikání do psychiky vraha a morální otázka, zda lze s někým takovým soucítit, když kromě činů známe i kontext jeho života.

1 08.01.2018

Hodně lidí se při hodnocení opírá o proces, který je považován za středobod knihy. Já ho považuji za nutné vyplnění časoprostoru, které mě dětskýma očima vtáhlo do prostředí a politické situace tehdejší doby, aby se v jeho pozadí mohl odehrát ještě jeden příběh – rámcový příběh s "mnohohláskem" Bubu Radleym se mě dotknul víc a opravdu nádherně uzavíral knihu.

5 08.04.2017

Chvíli jsem si zvykala na výrazivo a styl autorky, každopádně mám ráda knihy, které mě strhnou vnitřním monologem hlavní postavy. S Almou jsem se rychle sžila. Je ujetá, je inteligentní a nejen to – závěr, který vše obrátil o 180 °, mě trochu šokoval a nechtěla jsem se s ním smířit, i když v průběhu děje náznaky jsou, ale byl geniální.

17.11.2016

Komentář mak1234 je naprosto zbytečný, protože nehodnotí knihu, jen zbytečně reaguje na komentář Vlaštovky0, která nekomentovala autismus jako takový, nýbrž literární dílo...

A já s ní souhlasím. Ať je autismus pro kohokoliv sebevíc strašný, kniha byla moc dobrá. Přibližuje to, co se v hlavě odehrává autistovi. Nevědět, že ji vypráví starší muž, mám pocit, že to je malý kluk, a to je pro mě na této knize přidanou hodnotou – dává nám nahlédnout do života autisty a člověk se nechává strhnout jeho pohledem na svět. Kniha se příjemně čte a nutno podotknout, že je to oddechovka, což nevylučuje empatii – ve mně ji rozhodně vzbudila. :-)

2 06.09.2016

Jak už někdo psal – taky se mi knihy zdály překombinované. Například vrstva s Ivem Andrićem a jeho rodinnými záležitostmi mi přišla naprosto zbytečná, do příběhu mi nepasovala – leda by tam byla vsunuta jako kontrast ztracené děti vs. nalezený příbuzný.
Konec se mi líbil. Nedá čtenáři, co očekává. Když jsem se vzpamatovala ze zklamání, ocenila jsem ho.

1 01.09.2016

U knihy, označené „Jen pro silné povahy“, jsem očekávala detailnější popisy všech naznačených zvěrstev. Také jsem nebyla příliš šokována. Každopádně námět mě zaujal, líbila se mi i forma a psychologičnost, příběh je podle mě srozumitelný pro širokou čtenářskou veřejnost. Ke mně osobně hodně promlouvalo sdělení o mezilidských vztazích, kolik toho přehlížíme na svých partnerech, abychom nebyli sami, dokud...

2 03.06.2016

Ukájela jsem se páně Witoldovým ukájením. :-)
Pozoruhodný vypravěčský styl, jeden z nejlepších, s jakým jsem se kdy setkala – vše je reflektováno skrz vypravěče-spisovatele, i pocity a záměry jiných lidí, v čemž jsem spatřovala to kouzlo, protože ten druhý člověk si přece může myslet něco naprosto jiného!
Z příběhu mě zaujala hlavně vrstva "Heňa + Karel".

1 10.05.2016

Zajímavě popsaný vývoj vztahu mezi Giorgiem a Ippolitou, nebo spíš proměna Giorgiova vnímaní jeho milenky, která vygraduje až k myšlenkám na – pro něj – jediné východisko ze své bezútěšné situace, kterou popsala už Tétéčko.

1 26.04.2016

Lustigova povídka je něžná, intimní, ale u mě převládal nepříjemný pocit z té patetičnosti. Jasně, ty emoce, které jsou zde popsány, většinou asi všichni známe, ale dialogy mi připadaly až nepřirozené...
„Když se otevřu, abych tě přijala, otevírám ti svou duši,“ řekla.
„Kdo říkal, že nejdůležitější je zasunout?“ připomněl jí její slova.

Bronia se mi líbila více. Kabátová mě vcelku snadno přenesla do malé vypravěčky, kolem které se děje tolik věcí, kterým ještě nerozumí.

1 17.01.2016

Řadím se k těm, které oslnily popisy a krásný Wildeův poetický jazyk, protkaný stránku po stránce zajímavými myšlenkami...

8 08.01.2016

Skvěle sestavená autobiografie! Vylíčení toho, jak to bylo a otázky, jaktože to sakra přežili? Taky jsem hudební hluchoun, ale popis ladění kytar mi přišel až romantický, napsaný s citem, proto se mi asi líbil, i když jsem tomu technicky nerozuměla ani zbla. :-)

4 06.01.2016

Žemla je typ muže, kterého bych za nic na světě nechtěla, ale stejně jsem byla na jeho straně a držela mu pěsti, i když jsem předem věděla, a děj tomu nasvědčoval, že to nedopadne dobře.
Film byl taky bezva. Buriana mám sice ráda, ale trochu narušil mou představu o Kylliánovi.

2 05.01.2016