WoodyAllen komentáře u knih

První půlka knihy byla velmi inspirativní, představovaly se zde vážené a moudré osobnosti, načrtávaly se velkolepé plány, budovaly se jedinečné stavby. Do popředí se dostával rozkvět a prosperita za pomocí vzdělanců z islámského světa (tehdy vůdčího co do vzdělání, kultury..).
Později se kniha zhoupne do rozvláčného vyprávění, co se jen těžko popsat dá (zamilovanost), až k nezbytnému vyústění dané historií. Právě ta zamilovanost mi přišla popisována příliš zevrubně, odtažitě, což mi znemožňovalo se chvílemi s hlavními postavami a dějem ztotožnit.

1 12.05.2019

Šokovala mě otevřenost s jakou popisuje vztahy k matce (kterou nic nezajímalo) i otci (kterého si hlavně snila). Přitom stihne pár slovy vystihnout zdroj nálad, pocitů a myšlenek a pak je hravě využít k rozvinutí děje, nikoliv však vztahů (pozitivním směrem).
Úžasná poezie, na mě přeci jen trochu moc drsná.

4 27.09.2017

Byla tma. Houpalo to. Bylo nám špatně. Pak se něco stalo a my se brodili, ztracení, vystrašení, bez vedení, bez víry, zato s hrůzou všude kolem i v nás. A přece tomu všemu navzdory jsme se znovu shledali.
Tato útlá kniha snoubí velmi krátkou povídku s velmi krásnými ilustracemi, kdy je těžko říct, co je hezčí a zda-li by jedno obstálo bez toho druhého.

27.09.2017

Začalo to pozvolna, krátkými větami, tak krátkými, že jsem volal po rozvitých souvětích Bohumila Hrabala, skuhral a říkal si, jestli to tak bude pokračovat...a ono to pokračovalo, ale kouzelně, stále více s přibývajícím a prohlubujícím se tajemstvím. Ty krátké věty korespondovaly se stavem mysli vypravěčky a zcela mě uchvátily.
Příběh, který na sebe nedá zapomenout.

13 11.09.2017

Začíná se povídkami, které reflektují reálný život hlavní postavy, jenž se v knize vynoří dále. Pak teprve přichází "skutečná" rovina románu.
Je to zaměřeno na jednu jedinou obsesi, ústřední motiv knihy, vyprávěný z pohledu muže (vypravěče a hlavní postavy), jeho ženy (zdrojem posedlosti) a psychiatra (ke kterému hlavní postava dochází). Vše promícháno v čase a neustále se mísící tak, jak to dělá lidská mysl, když je něčím opravdu zaujatá.
Knížka, tak jak jde příběh, se čte dobře, ale nijak zvlášť nevyniká snad ani v jednom aspektu. Ani konec není nijak překvapivý, srdcervoucí. Avšak až ji dočtete, až se vám podaří vstřebat všechny ty drobné příběhy, pak vás to konečně udeří, jako byste měli hlavu uprostřed obrovského zvonu, do kterého někdo právě praštil jeho srdcem.
Když jsem se tu knížku snažil pochopit, viděl jsem v průhledné plastové krabici nakrájené kousky cibule a s tou krabicí autor rychle třepe sem a tam. Cibule uvnitř lítá, je tou hlavní obsesí, popsanou tolika příběhy, tolika událostmi a přitom je to celé snímané vysoko snímkovou kamerou, která to pak pouští zpomaleně, tak abychom si všechno stačili v klidu vychutnat.

03.06.2017

Propracované vyprávění okolo jednoho velmi rafinovaného života. Zcela nevyhnutelně se nejsilnější motivy nakonec obrátí proti tomu, kdo se je snažil využít zcela ve svůj prospěch, bez ohledu na své blízké. Při nejlepší vůli se tomu snad ani nedá zabránit, když pomyslím, jaké život rád hraje karty.
No a zde to Philip Roth dokázal mistrovsky podat, pohrát si s paralelními motivy. Dokonce sám (v postavě spisovatele) vstupuje do románu, aby z něj na dlouhou dobu odešel a před koncem se do něj zase vrátil a jen jako pozorovatel rozřešil záhadu, která stála za životem hlavní postavy.
Překvapil mě poněkud nepřesvědčivý závěr knihy, kdy fascinován, jako pohledem do očí kobry, hledí své smrti do očí. Ten závěr je takový vlažný, tam kde jiní spisovatelé do toho dávají nejvíce, tam ten příběh jakoby vyvane.

4 27.03.2017

Autor předesílá, že se jedná o 20 nej zločinů dvacátého století. Aspoň z těch, se kterými se setkal. Ale jak se tam dostane příběh o klukovi, který se na chvíli ztratil a druhý den je v pořádku o kus dál zastaven, jak stopuje auto? Každopádně autor mohl z těch námětů dostat strašně moc, dokonce jsem i po prvotním šoku přišel té strohé popisné formě trochu na chuť, ale ani ta si nedržela konzistenci a občasné osobní vsuvky mi tam prostě neseděly. Možná by to chtělo celé přepsat do formy fiktivního spisu...

1 03.03.2017

Popis osob a jejich historie mi připomínalo kužel světla, který osvětluje lehce poletující smítka prachu, a ty pak jednotlivé střípky každého jednotlivce. Z takových částí jsme pak tvořeni my, naše celistvá osobnost, v celku neuchopitelná. Ale ten paprsek světla to na krátký okamžik dokázal. A pak se jednoduše zaměřil na někoho dalšího...

7 27.02.2017

Krásná kniha. Přes hloubku námětu na mne nejvíce působily obrazy, které doslova do světa přinášely děti, ze svých ještě hravých myslí. Obrazy slov. Hry se skutečností.

5 20.02.2017

Židovská tématika. Po knize Leona Urise - Exodus, kterou jsem zbožňoval nabízí tato další úhel pohledu. Osobní, filosofující, lidský. Ve chvíli kdy jednotlivci i celý národ balancuje na hraně. Na té nejostřejší myslitelné hraně. A to zde autor vypráví na pozadí horkých a slunečních dní příměří mezi Židy a Araby.
Líbily se mi filosofické postřehy, které ze sebe sypal pilot Cohen a že skoro nikdy nedal přímou odpověď. Jako by ji v sobě ani neměl nebo nechtěl jednoznačně rozhodnout. Tak ty milostné dopisy, které si s sebou všude bral, dokonce i do pilotní kabiny. Kontrastovaly s jeho ráznou povahou a dávali mu vnitřní hloubku.

1 05.02.2017

Tato povídka nevyniká tolik Holmesovou logikou jako těžkou a naprosto přesvědčivou atmosférou. Přítomnost bažin, odlehlost končin, uniklý trestanec, mlha, hrůzu nahánějící vytí neskutečného psa, vybydlené panství... Obsahem to nastiňuje tolik tísnivé prostředí, že si právem tato kniha zasluhuje být na vrcholku Doyleova díla.

8 03.02.2017