wooloong komentáře u knih
V poslední době jsem přečetla několik thrillerů a detektivek, ale žádná mě nedokázala přibít do křesla a otáčet stránky jednu za druhou, dokud jsem nepřečetla poslední. Příběh mladé vyzáblé bezzubé ženy s bílými vlasy, která dokázala ustát peklo koncentračních táborů, několik vážných nemocí a kterou srazil na kolena sžíravý pocit viny. Viny, za kterou stála dívčí naivita a zamilovanost, čiré zoufalství a vstřícné gesto.
(SPOILER) "Nejhorší je hrůza z obyčejných věcí."
Tak to byla jízda, vážení. Poslední dobou jsem přečetla několik hororů a žádný mě nedokázal vyděsit. Ani Kingovy obří krysy, ani duchové, ani příšery a ani hektolitry krve. Ale tahle knížka mě fakt dostala. Ano, přesně tak. Nejvíc vás dokážou vyděsit právě ty nejobyčejnější věci - ne duch, ale chlapík na fotografii, zápis ve vrcholové knize, skutečnost, že seběhnete z kopce a jste na známém místě, ale o kilometry jinde než byste měli být, obyčejné dveře ... ale to už bych prozradila příliš. Autor umí skvěle vystihnout pocity vyděšeného člověka ... stará vila a vysoké křeslo otočené od vás, ve kterém může někdo sedět. Pro mě asi nejděsivější okamžik příběhu.
Navíc autor nestaví svůj příběh na vlastní fantazii, ale na reálném základě. Ano, ve slovenském pohoří Tribeč opravdu mizí lidé a Slováci mu přezdívají Bermudský trojúhelník.
Trochu mi vadil překlad. Čeština a slovenština jsou si tak blízké, že občas v překladu ulítne nějaká ta koncovka, obrat, slovosled. Nejvíc mě vytáčel často opakovaný turistický (lesní) chodník místo cesta.
Další detektivní román autorky opět nezklamal. Tentokrát mi přišlo, že bylo méně psychologie a více detektivky. Přesto byly jednotlivé postavy vykresleny barvitě, jejich osudy byly zajímavé a detektivní příběh dotažený do zdárného, dobře vysvětleného a překvapivého konce, i když náznaků, vodítek a "zavodítek" bylo dost.
Mě to bavilo. Bavily mě dobře a věrohodně vykreslené charaktery hlavních i vedlejších postav (málokterá mi ale byla doopravdy sympatická, snad jen Veronika, a to s výhradami), bavila mě zápletka, bavilo mě hledání vraha, všechny ty slepé uličky a rozuzlení, které nebylo uspěchané a ve kterém se uzavřely příběhy skoro všech postav, nejen samotný případ. Od autorky to určitě nebude má poslední kniha.
Výborně napsaný příběh vsazený do reálných událostí divokých, nebezpečných, ale také svobodných a krásných devadesátek. Rozuzlení překvapivé a díky mnoha okolnostem také šokující. Jdu se pustit do dalšího Goffy.
Opět čtivý psychologický román s detektivní zápletkou. Dvě vraždy, několik možných pachatelů a překvapení na závěr. Líbí se mi, že se v autorčiných románech objevují kočky.
Sport je mi celkem ukradený, zvlášť, když se sleduje pasivně u telky, ale na hokej se dívat můžu. Má napětí, rychlost, spád, energii, emoce. Stejně tahle knížka, která je o lásce k hokeji a také o lidských charakterech, které se odkrývají právě za vypjatých situací (nechci spoilovat). Je také o nekonečné rodičovské lásce a potřebě chránit svá mláďata i za cenu vlastního sebezničení a morálního selhání. Kdybych si měla vybrat nejmorálnější postavu z celého příběhu, pak by to byla Ramona. Na nočním stolku už mi leží druhý díl. Potřebuju nutně vědět, jak to bude dál.
Tenhle způsob laskavého a moudrého humoru mám prostě ráda. Některé fejetony byly skvělé a některé prostě jenom hodně dobré. Díky za krásné počtení, pane Ebene.
Ani na dovolené v Norsku nemá Josef Bergman chvilku klidu od vražd a místo, aby lovil lososy a zúročil tak drahý lovecký lístek, musí lovit zločince za své méně schopné norské kolegy. Ten konec mohl být trochu dotažený, jinak příjemně vysoko zvednutá laťka z prvních knih stále drží na svém místě. A co ten sklep? Působil tak tajemně a strašidelně ...
Ano, Strach je další Karikova kniha, která mě dostala. Nejvíc asi ta cesta do prádelny (do sklepa u nás v domě mě nejmíň týden nikdo nedostane), a pak ten les. Doposud jsem si sama courala po pěšinkách v Píseckých horách, lovila kešky a jásala nad každou kytičkou, stromem, skalkou. No, asi změním na čas lokalitu (díky, Metlo, nejsem v tom sama). Ač se mi Trhlina líbila mnohem víc, ani tenhle příběh si nezaslouží méně než čtyři hvězdy.
(SPOILER) Tak tohle byla jízda. Pro mě opravdu horor, protože, ač jsem spala v lese pod širákem mnohokrát, před nočním lesem mám respekt. Mnohem víc než duchové, příšery, hřbitovy a spousty krve mě vyděsí takové ty nenápadné odchylky od normálu, zastavené hodiny, tachometr, co se přetáčí pozpátku, mikina vlající na stromě, kterou tam nikdo nepověsil. Tyhle hororové prvky mi připomněly Trhlinu. Vypravěčský styl mi připomněl Blair Witch s působivou amatérskou kamerou. Autorčin vypravěčský styl je zdánlivě jednoduchý, ať už se týče dialogů, popisu postav, používání vtipů, které jsou notoricky známé jako meme na sociálních sítích, ale přesto drží čtenáře pod krkem, stupňuje napětí a nutí ho číst dál a dál. I konec byl v pohodě. To podstatné se vysvětlilo, pár otazníků zůstalo, ale to mi vůbec nevadilo, naopak. Výborný byl taky dobře zvolený prolog a epilog.
Výborná knížka, velmi čtivá a zajímavá. Příběhy nejen jedné rodiny na pozadí historických událostí v letech 1894 - 1921. Tu tisícovku stránek (spolu s druhým dílem) jsem přelouskala za pár dní.
Pokračování životní pouti hrdinů z předchozího dílu, tentokrát zasazených do dramatických historických událostí období 1921 - 1945. Čtivé, zajímavé, poutavé, můžu jen doporučit.
Spíše psychologický román s detektivní zápletkou. Tentokrát jako by příběh utíkal do mnoha stran a ne vždy se všechno načaté uzavřelo. Především ta linie s Radimem. Tak jak to s ním vlastně bylo? Žije? Jestli ne, kde je jeho tělo? Kdo ho zabil? Proč?
Člověk, který tuhle knížku napsal, miluje stromy a dokáže o nich krásně vyprávět. Jsou pro něj mnohem víc než polínky do krbu a materiálem pro výrobu poliček a stolů, jsou to přátelé, úchvatné živé bytosti, které mohou strádat hladem, trpět žízní, láskyplně pečovat o svůj dorost nebo o přestárlé sousedy. Tahle knížka byla jako pohlazení po duši, která mě opravdu zasáhla, a změnila můj pohled na tyto dlouhověké veliké obyvatele naší planety.
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale nadšení většiny hodnotících nesdílím:
1) Knih s podobnou zápletkou jsem za poslední dobu četla několik (zdá se, že jde o vysoce módní záležitost) a tahle byla asi nejhůře zpracovaná.
2) Cass byla zoufale nesympatická a její chování naprosto nelogické. To se fakt nemohla kdekoli zeptat zpětně, jak to bylo s objednávkou a podobně? Tak ona by pak knížka neměla kýžený počet stran a autorka by nás nemohla "napínat" až do finále. Třebaže neustálé vršení strachu, studu, zmatků a neschopnosti anglické paní učitelky byla spíš nuda než napětí a drama.
3) Kdo to Cass dělá bylo dost jasné hned od začátku, a proč, to tam bylo také několikrát naznačeno.
4) Vraha jsem neodhadla především proto, že veškeré indicie k jeho odhalení nám autorka prozradí vlastně až v samém závěru. Takže ano, toto bylo překvapení, ale uměle vytvořené.
5) Ono efektní finále, kdy si Cass své trapiče náležitě vychutná, mělo, bohužel, spoustu logických a právně napadnutelných trhlin.
6) Mimochodem, už název napovídá, jak se věci mají, tak proč těch více než třista stran.
7) Jediné, co jsem akceptovala s povděkem, byly krátké kapitoly, široké řádkování a poměrně jednoduchý jazyk, takže se kniha opravdu dobře četla, zvláště tomu, kdo to chtěl mít rychle za sebou.
Vysoká laťka z předchozích případů opět o kousek zvýšena. Krátké kapitoly, sympatičtí uvěřitelní vyšetřovatelé, známá místa především v Praze, smysl pro humor, čtivost a velké překvapení na závěr. Opět super počteníčko. Díky a pište dál.
Knížka mě zaujala svou civilností a uvěřitelností. Dobře popsaný průběh vyšetřování, všechny možné postupy a fígle (je hodně znát, že autor byl policista). Po všech těch severských detektivkách, sériových vrazích a historických detektivkách bylo příjemné vrátit se do současné Prahy a sledovat postup vyšetřování bez supermanů, krkolomných zápletek, podivných motivů a nečekaných zvratů.
Zápletka dobrá, sériový vrah až skoro do konce neodhalený, hlavní vyšetřovatelka celkem sympatická stejně jako její parta detektivů, na mě ovšem příliš explicitně zobrazené násilí a pár překladatelských "perel", které kazily celkový dojem. Jeden příklad za všechny - ... nechci se s ním dostat na nože ... , to by snad Čech nikdy neřekl.
(SPOILER) Hlavní hrdinka vyhozená od policie, co má kupu problémů, ale zato dobrý policajtský nos, fakt odporně zvrácenej Padouch, kterého Kate dostala za mříže (ale ještě předtím si s ním stačila uplést syna) padouchův Napodobitel, hromada obětí, grandfinále s hlavní hrdinkou v nesnázích, které potřebuje Padouch s Napodobitelem objasnit vše, co ještě nebylo řečeno a vysvětleno, místo aby vzal nohy na ramena a někde daleko si v anonymitě užíval znovunabyté svobody. Prostě takové klasické literární klišé o sériovém vrahovi a chytré a statečné vyšetřovatelce. Tohle jsme četli už hodněkrát, víme, co čekat, ale jdeme do toho znovu, protože je to (v tomto případě) dobře napsané.