wooloong
komentáře u knih

Naprostá klasika. Četla jsem skoro před padesáti lety a přesto si na některé příběhy vzpomínám jako bych je četla včera.


Fenomenální knížka o houbách od nadšeného a doslova zažraného mladého vědce, který navíc umí dobře psát. Pro mě velkolepý zážitek, který mě úplně změnil pohled nejen na houby, ale obecně na přírodu a svět, a budu z něj ještě dlouho čerpat a zpracovávat nabyté překvapivé a zajímavé informace.


Poněkud překombinované, dalo mi dost práce rozklíčovat, kdo, s kým a proč. Panoš Ota se překonává a nepochopila jsem, proč se řešilo, že Ludmila jela za Oldřichem, když z toho nakonec nic nevyplynulo.


Zajímavé čtení z doby, kdy lidé ještě jezdili kočáry taženými koňmi, komunikovali skrze dopisy, bavili se na kolonádách a na plesech, rodiny měly mnoho ratolestí, a pro mladou dámu bylo životně důležité najít si tu správnou odpovídající partii. Trochu mi při čtení vadily ty květnaté dlouhatánské dialogy, jelikož jsem se v nich trochu ztrácela. Hrdinka ve mně vzbudila zvědavost co se týče románu Záhady Udolfa, který právě četla a díky kterému neustále propadala romantickým představám.


Tuhle knížku jsem četla jako dítě. pamatuji si, jak Bibi dokázala šplhat po zdech, jak se musela učit francouzsky a jak s partou kamarádek našly ... nebudu prozrazovat. Tehdy se mi knížka moc líbila.


Tentokrát přečteno za dva dny. Dobrá zápletka, všechno do sebe logicky zapadlo. Jsem spokojená.


(SPOILER) Tak tentokrát je to za plný počet. Zápletka je dobře promyšlená, na vraha můžete přijít už zhruba v půlce knihy, protože je tam jasně daná indicie, a pokud čtete pozorně a navíc znáte trochu chemii, je to dost jasné. Štafetu povinného hysterického výlevu emocí tentokrát převzala Tomášova Zuzana a není to naštěstí až tak vypjatá záležitost. Dost se mi líbilo, jak jedna záporná hrdinka dostala na konci pěkně za vyučenou a taky jak všechno pěkně zapadlo do sebe.


Tak za mě teda dobrý. Autor si dal opravdu záležet na zápletce a nakonec mu všechno pěkně zapadne do sebe. Motiv s novinářkou a kartou (nechci prozrazovat příliš) je perfektní. Taky dokázal velmi dobře charakterizovat všechny hlavní postavy - sedmdesátiletého Dědáka, pětatřicetiletou Konečnou, jedenáctiletou Lunu i Urana, modrobílého prdícího psa neurčitého věku a rasy. Mluva postav je sice poněkud drsnější, ale dá se to. Navzdory pečlivě promyšlené struktuře románu se děj každou chvíli rozpadá do jednotlivých humorných epizod, autor v sobě dobrého fejetonistu nezapře. První noc mě kniha slušně vyděsila. Probudila jsem se uprostřed noci a zjistila, že obal knížky svítí! To mi ještě žádná jiná kniha neudělala!


Knížka se zajímavým námětem. První, záhadná část, mě bavila víc, ta vysvětlovací už méně, ale za pět hvězd to vidím na obě dvě.


Autor se začíná odklánět od žánru historické detektivky a příběh z kláštera klarisek mi připadal přivěšený k příběhu Klárky, Václava a Franciho, Pavla, rodiny Ploderovy a dalších jaksi navíc, aby se neřeklo. I tak to bylo pěkné čtení.


Tak tohle byla slabota. Nepřehledný houf postav (především Přísnoborové a Sulkové se pletli), z nichž některé tam byly do počtu a neposouvaly děj, nepřehledné dějové linky, podivné chování postav, které neodpovídalo jejich charakteristice, především věčné zdůrazňování, jak je Lidka naivní a hloupá a Agáta chytrá a vzdělaná, bylo úplně zbytečné. A Ota byl pro změnu pořád "dobromyslný". Vrah mnoha postav byl sice odhadnutelný, ale přesto těžko uvěřitelný (fyzická síla, pohnutky, provedení). Tři hvězdy z milosti za starou dobrou sestavu - Oldřich, Ota a Diviš.


Mám ráda antický Řím a mám ráda suchý britský humor, a tady se mi obojího dostávalo plnými hrstmi. Fiktivní příběh centuriona Macra a jeho optia mladičkého Quinta Licinia Catona zasazený mezi reálné historické postavy (Vespasianus, Narcissus, Vitellius, Claudius a další) a do reálných historických kulis nemá chybu. Jdu si zamluvit v knihovně další díl.
"Kdybysme vám, cápkům, dali skutečný zbraně, tak byste se za chvilku zmrzačili. Ale armáda nehodlá nepříteli nic usnadňovat."


Kdo se těší na detektivku s klasickou zápletkou a odhalováním vraha, asi bude zklamán, ale za mě dobrý.


Jmelí! Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech, Tančila jako blázen až do bílého rána, Lovila veverky v korunách stromů ... prakem, Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny, Kouřil dýmku míru, ačkoli nebyl v radě starších, Opeřený had, Ten, který krade, Nerada se myje, Hladila sviště proti srsti, Ječela až padalo listí, Tetu sis neměl rozhněvat, Vlčí lejno, ... člověče, vy tam máte postav jak na orloji.


Další knížka z dětského oddělení a ani tahle nezklamala. Jak to bude s Ethanem, Káťou a Thackerayem se dalo celkem tušit, ale že až tak ... Všechny povídky byly dobré a dokážu si představit, jak si je vyprávíme jako děti u táboráku s očima navrch hlavy. Moji favorité jsou Opice, Šalamounek a Černá loď.


Oceňuji krátké kapitoly, díky kterým se kniha dobře a rychle čte (jako vždy). Hlavní linie příběhu není špatná, ale chyběla mi možnost luštit záhadu společně s autorkou. K odhalení padoucha jsem neobjevila dost indicií, abych na něj mohla přijít sama. Problematika geniálních dětí byla ovšem zpracována velmi poutavě a zajímavě. Absolutně jsem nepochopila důvod, proč byl do děje vložen vedlejší příběh s Pennem, a i tady bylo odhalení padoucha pro čtenáře téměř nemožné. Penn najednou konstatuje, že už ví, kdo to byl, ale nějaká vodítka pro čtenáře chybí (nebo jsem možná nedávala dost pozor, nevím). Pro mě slabší příběh autorky.


Exotické prostředí středověkého Japonska, barvité vylíčení prostředí, atmosféry, odlišné mentality vzdálené v prostoru i čase. Brala bych v knize i nějaké ty dobové obrázky, ne všechny reálie jsem si dokázala dle popisů představit. Detektivní zápletka byla trochu slabší, na konci žádné velké překvapení. Dost mě překvapila téměř moderní pitevna s osvíceným "koronerem" v zanedbané chatrči. Hrdina si nezadal s ostatními současnými detektivy z hlediska odolnosti a nerozbitnosti. Soudce Ti to není, ale pro začátek série dobré. Uvidíme, jak si Sano Ičiró povede v dalším díle.


Vergiliův životopis vsazený do přelomového období římských dějin. Líbí se mi autorův smysl pro humor i skutečnost, že z velkého básníka udělal chybujícího a nejistého člověka, kterého je možné mít rád a chápat ho. Také jsem byla potěšena správným pravopisem římských jmen. Z pravopisu Nera, Mara a Nasa je mi docela šoufl. Asi si někdy ve šroubárně přečtu Vergilia v originále.


Tentokrát na pokraji mysteriózního detektivního příběhu. Autorka umí navnadit, zaujmout, strhnout a nepustit. Moc pěkně jsem si početla.
