xulij01 komentáře u knih

Knížka se na holokaust dívá opravdu komplexně. Autor perfektně zachytil dynamiku vývoje perzekuce židovského obyvatelstva. Po nástupu Hitlera k moci vznikají různé zákazy (například nesmí vykonávat určitě povolání, navštěvovat veřejné budovy atd.). A poměrně rychle dochází k utahování šroubů, kdy židé postupem času nesmí skoro nic. Po napadení Polska se perzekuce dostává na zcela novou úroveň, jednotky SS popravují židy, vytváří se ghetta, kde umírají lidé hlady, jak houby po dešti rostou nové a nové koncentrační tábory. „Lidé“ z oddílů SS vykonávající popravy nejsou často schopní se s tím vyrovnat (stačí si představit malé hystericky plačící dítě, které střelí do hlavy, a to mají zopakovat třeba tisíckrát). Nacisté hledají způsob, jak zabíjení odosobnit, aby nemuseli svým obětem „hledět do očí“ a dojdou k plynovým komorám (lidský rozum něco takového nedokáže pochopit, nad tím se opravdu zvedá žaludek).

Knížka dále rozebírá, jak se jednotlivé země okupované nacisty postavily k požadavku, aby poslaly své židovské obyvatelstvo do koncentračních táborů. Sleduje, jak probíhal „život“ v koncentračním táboře a jak se jednotlivé tábory od sebe lišily (ne všechny byly vyhlazovací). Zmíněny jsou i obrovské zisky, které mnohé německé firmy získaly díky práci vězňů (v jednom dokumentu zaznělo přesné přirovnání, že vězně vymačkali jak citron a když nemohl pracovat, tak putoval do plynové komory). Autor také rozebírá, kdo všechno o vyhlazování židů věděl a ukazuje, že se v žádném případně nejednalo o akci pár šílenců (bez ochotných pomahačů by k něčemu takovému nemohlo dojít). Celé vyprávění je doplněné příběhy konkrétních lidí, kteří se v pekle koncentračních táborů octli. Autor s nimi udělal mnoho rozhovorů. Asi nejbrutálnější jsou poté názory bývalých SS, s nimiž měl spisovatel také možnost hovořit, tím, že jim v době rozhovorů bylo často kolem 80, tak již nic neskrývali. Když se jednoho z nich zeptal, jak by jedním slovem charakterizoval Třetí říši, tak mu odpověděl, že slovem: „ráj“. Vesměs trvali na tom, že vraždění židů bylo oprávněné. Zatím nejlepší knížka, co jsem o holokaustu četl.

4 22.05.2024

Knížka je bohatou studnicí informací o životě v gulagu. Její záběr je opravdu široký, dozvíme se například kdy a kde začaly tábory vznikat, co bylo jejich účelem, jak se postupně vyvíjely, jakou práci vykonávali odsouzení, náplň dne mukla, jak vypadalo „ubytování“, perfektně je vyobrazen neustálý boj o jídlo, role práskačů mezi vězni atd. Gulag byl velmi hierarchizovaný, překvapivě velmi vysoko stáli zločinci, ti měli zpravidla privilegované postavení, naopak „političtí“ vězni (valná většina z nich neměla s politikou nic společné) byli na opačném konci žebříčku.

Co mě vyrazilo dech, bylo souzení dětí od 12 let výše. V gulagu pak vesměs tvořily dětské gangy, které se velmi pilně učily od kriminálníků. V knížce je i kapitolka věnující se stavbě Bělomořského kanálu, kde autor naplno ukázal brutalitu a nesmyslnost mega staveb. Celé vyprávění je proložené líčením osudů mnoha nespravedlivě odsouzených, vlastními úvahami autora, zamyšlením, zda se gulagy vyplatily z hlediska ekonomického, politického. Zkoumá i třeba to, jak se gulag podepsal na těch, co ho přežili. Je to drsné čtení, ale informací je tam opravdu záplava. Knížka se mi díky své nesourodosti četla trochu hůře. Celkově hodnotím 85 %.

4 30.04.2024

Knížka mapuje život a dílo Antonína Dvořáka s důrazem na jeho pobyt v USA. Je to formou vyprávění, kdy autor popisuje, jak se k informacím dostal, koho navštívil, co všechno při shánění materiálu podniknul a nakonec zjistil, zároveň se mezi tím proplétají kapitoly věnované přímo skladateli. Často cituje jeho dopisy, případně těch, kteří s ním byli v písemném styku. Zrovna tak zaznamenává vzpomínky různých lidí, jejichž rodiče či známí přišli do styku s tímto velkým skladatelem. V nemalé míře jsou využity i novinové články. Je to poměrně podrobné, analyzuje třeba i rozdíly, že někdo tvrdil o skladateli A a druhý B. Mě osobně linka, která sledovala autorovo pátrání, přišla skoro nadbytečná, více mě zajímalo vyprávění o samotném skladateli. Zrovna tak rozebírání, zda vznikla daná skladba v měsíci x nebo x+1 mi přišlo až zbytečně podrobné. Každopádně, pokud se někdo o život a dílo Dvořáka hlouběji zajímá, tak zde může najít celou řadu zajímavých informací čerpaných z různorodých zdrojů.

4 22.06.2023

Příběh je vyprávěn z pohledu jednotlivých „pamětníků“, přičemž se autor neomezuje pouze na ty, kteří se přímo s parašutisty setkali. Najdeme tam například výpověď šoféra převážejícího Heydricha do nemocnice, zprávu doktora, který zraněného protektora ošetřil… Díky tomu vzniká zajímavý obraz z různých pohledů jednotlivých aktérů (a není jich málo).

Knížka je opravdu nesmírně čtivá (vyprávění umí vtáhnout čtenáře do děje) a obsahově bohatá, o atentátu se lze dozvědět celou řadu zajímavých informací. Názvy kapitol bohužel neobsahují jména lidí, z jejichž pohledu je vyprávěno (např. „Vzpomínka druhého železničáře“) a ne všude se jméno daného člověka ve vyprávění vyskytne, což je vcelku škoda.

4 27.05.2022

Kdybych si měl vybrat právě jednu knížku od Solženicyna, která mě nejvíce oslovila, tak bych bez váhání zvolil právě V kruhu prvním. Nesmírně čtivá, nabitá informacemi, úvahami, na textu je cítit, že autor přemýšlel nad každým slovem. Nechtělo se mi věřit, že ten samý autor napsal i Souostroví Gulag (na mě ten text oproti V kruhu prvním působil neuhlazeně a neohrabaně, tím ale nikterak Souostroví nehaním, těžko se najde obsažnější knížka o gulagu). Vyprávění sleduje osudy vědců a inženýrů uvězněných na základě nesmyslných obviněních ve věznici Marfino, kde to oproti klasickému gulagu byl ráj. Mnozí samozřejmě řeší základní dilema, zda pracovat pro systém, který nespravedlivě odsoudil milióny lidí a vědět, že výsledky jejich práce může snadno zneužít k dalšímu útlaku. Podobných otázek nastoluje autor celou řadu. Nevím, co bych knížce vytknul, opravdu stojí za přečtení.

3 29.11.2024

Vlastní dějiny SS jsou zachyceny velmi stručně, opravdu jen v nezbytném rozsahu, aby si čtenář o tomto uskupení udělal základní představu (což je klad, zbývá tak více prostoru na líčení vlastních bitev). Líčení jednotlivých konfliktů je poměrně podrobné. Třeba o bitvě u Kursku se dozvíme, že SSSR vědělo cca 3 měsíce dopředu, že na toto místo Němci zaútočí (VB jim poskytlo informace "Ultra"). Dle knížky to šlo až tak daleko, že SSSR mělo rozkazy určené jednotlivým německým velitelům dříve než oni. Sověti čas k přípravě maximálně využili (zákopy, obrovské množství protitankových min, perfektně připravená protitanková palebná postavení…). Vlastní líčení bitvy pak probíhá po jednotlivých etapách, kdy se dozvíme počty zničených tanků a jiné techniky, padlých, velikost získaného území… V podobném duchu jsou poté zpracována i další ozbrojená střetnutí. Knížka obsahuje velké množství fotek a najdeme v ní i mapky zachycující jednotlivé bitvy.

Fotek je tam na můj vkus až moc, klidně jich mohla být jen polovina. Ne všechny jsou kvalitní a některé kusy ozbrojené techniky jsou zachyceny na fotkách x-krát. Obecně SSSR ztratilo mnohem větší množství techniky i vojáků, tak autor mohl důkladněji rozebrat, proč Němci byli v tomto ohledu úspěšnější (naznačené to tam je, ale vzhledem k obrovskému nepoměru v ztrátách se to dalo určitě analyzovat mnohem hlouběji). Vřele taky doporučuji prvně zalistovat na konec knihy a podívat se na srovnání používané techniky (váha, dostřel, pancíř, maximální rychlost, dojezd…). Celkově bych knížku hodnotil něco přes 70 %.

3 23.10.2024

Přiznám se, že jsem měl Háchu zařazeného do škatulky "kolaborant", hodně mě překvapilo, jak jsem se mýlil. Minimálně do nástupu Heydricha se jemu a lidem kolem něj (takřka z celého politického spektra) podařilo opravdu výrazně zpomalit germanizaci. Jeho práci do té doby chválil i Beneš, s kterým byl v kontaktu, občas Háchovi vytknul, že některá prohlášení jdou Němcům až moc na ruku. Důvodem ale bylo, že díky takovým prohlášením Němci propustili například 150 českých vysokoškolských studentů z koncentračních táborů. Vše se změnilo po nástupu Heydricha, zatýkání, soudy, popravy, Hácha přišel o lidi, kteří značně formovali jeho názory a dá se říci, že Heydrich Háchu velmi rychle zlomil (tam se už jeho působení nedá příliš kladně hodnotit, Beneš po něm chtěl, aby on i vláda odstoupili, což bohužel neudělali). Od roku 1943 již nebyl Hácha reálně schopen funkci prezidenta vykonávat (zdravotní důvody), ale Němci ho odmítli vyměnit, využívali ho jako loutku, kterou zaštítili svoje jednání.

Autor Háchu nehodnotí, popisuje, jak se rozhodoval a co ho k tomu vedlo. Využity jsou i zprávy z novin, různá prohlášení, memoranda, vzpomínky jeho spolupracovníků, ale i třeba nejbližších přátel. Je tam snaha čerpat z co nejvíce zdrojů. Občas nechá zaznít hodnocení z úst lidí, kteří se s Háchou setkali. Celkově bych dal 90 %.

3 02.10.2024

Vyprávění je detailní, ale přesto velmi čtivé. Autor využívá i přímých citací z proslovů, novin, deníků a vzpomínek účastníků (vždy ale jenom pár vět, pro navození atmosféry). Zachycen je i duševní stav jednotlivých aktérů (Hitlera, Himmlera, Heydricha, Göringa, vrchních představitelů SA…). Perfektně se podařilo zachytit atmosféru, kdy každá mocenská skupina sleduje své vlastní cíle a leckterá neváhá jít i přes mrtvoly (aneb sice se daný člověk už x-let drží v ústraní, ale když už probíhá čistka, tak proč ho raději neodstranit, co kdyby se chtěl do politiky vrátit). Primárně byli likvidováni členové SA, ale Himmler, Heydrich a Göring k nim přidali i ty, kteří jim stáli v cestě (vlastně uměle vytvořili důkazy, že SA chystají převrat a v rámci čistek se pak zbavili hlavních soupeřů). SA představovaly obrovskou sílu, jejich počet v roce 1934 se pohyboval kolem 3 miliónů a vesměs poslouchaly na slovo Röhma. Jako každá skupina chtěly získat co nejvíce moci (klidně i cestou revoluce, jak mnozí členové SA hlásali) a tím samozřejmě byly trnem v oku skoro všem. Čistka to každopádně byla brutální, jednotky SS se na důvody neptaly, pokud zněl rozkaz zastřelit, tak prostě toho dotyčného zastřelily. Situace, kdy přijde na úřad, zeptá se po panu X, které ho pak chladnokrevně zastřelí v kanceláři a dá mu do ruky zbraň, že spáchal sebevraždu, zní absurdně, ale tak nějak se likvidoval veškerý odpor… Celkově bych dal 90 %.

Nejlepším textem je sedmnáctistránkový úvod od Johna Keegana, hezky v něm shrnul základní údaje o Churchillovi a hlavně to, proč si dané generály vybral (a proč je pak případně odvolal). Rozhodně ne vždy měl při výběru šťastnou ruku. Knížka se věnuje celkem dvaceti generálům od šestnácti autorů. Příliš do hloubky se samozřejmě nejde, na to není dostatek prostoru, zároveň je snaha zachytit alespoň v nejdůležitějších bodech celý jejich život. Hodně z nich získalo vojenské zkušenosti již v první světové válce. Na konci každé kapitoly je uveden seznam bibliografické literatury a poté ještě následuje shrnutí nejdůležitějších milníků života dané osobnosti, uveden je rok a k tomu stručně událost.

Zajímavě je zachycen vztah Churchilla k jeho generálům. Z parlamentu byl zvyklý na plamenné debaty plné ironie a výpadů, tento styl si samozřejmě přinesl i do jednání s generály, ne každý na něco takového byl připravený. Druhým takovým znakem bylo, že se snažil do jednání generálů značně zasahovat a neustále je pobízel k další aktivitě (Churchill přímo sršel nápady, ale jen část se dala uskutečnit). Je to zajímavé čtení, každopádně některé texty jsou podařenější než jiné, šestnáct autorů v jedné knížce není zrovna málo. Celkově bych hodnotil 75 %.

3 08.09.2024

Hned na začátku se čtenář dozví, že fašismus byl produktem kapitalismu a dokud nebude kapitalismus zcela vykořeněn, tak se může fašismus snadno vrátit. Takže hned na začátku je dán ideový rámec, z kterého knížka neodbočí ani o píď. Nenašel jsem tam jedinou negativní věc o SSSR. Některé historické události jsou naprosto ohnuté, například Katyňský masakr je prý dílem Německa, již během jednání v Mnichově se snažily západní mocnosti o rozdmýchání konfliktu mezi Německem a SSSR. Zrovna tak je tvrzeno, že USA/VB schválně neotevřely další frontu, aby SSSR v boji s Německem vykrvácel (doporučuji si na netu vyhledat pomoc USA SSSR během druhé světové války, rozhodně se v maximální možné míře snažily dodat vše potřebné, aby dokázal náporu Německa odolat).

Na druhou stranu o SS se v knížce dozvíme neskutečné množství informací, jde opravdu do hloubky. Ve velké míře se využívá citací (jsou uvedené rovnou v zápatí) z jiných knih, často se v nich dozvíme doplňující informace (třeba co dělal daný esesák po válce). Některé pasáže jsou méně čtivé, zvláště, když je popisována třeba organizační struktura určité části SS a doplněná i o lidi, kteří postupně stáli v jejím čele. Hodnotit takovou knížku je těžké, kdyby tam nebyly nepravdivé údaje o některých historických událostech, tak dám 90 %, takhle necelých 70 %.

3 01.09.2024

Poutavě vyprávěné příběhy o lidech, kteří stáli u zrodu archeologie a muzejnictví u nás. Autor krásně zachytil, jak se postupně vyvíjel pohled na archeologii a její využití. Zpočátku šlo víceméně jen o zachované předměty, třeba střepy nádob byly ignorovány, zrovna tak se nepořizovala dokumentace zachycující rozmístění nálezů, vykopávky probíhaly destruktivní metodou, postupem času se to samozřejmě měnilo k lepšímu. Některé příběhy působí až tragikomicky, najdou se zlaté předměty a bez problémů je roztaví kvůli zlatu. Rozkřikne se zpráva o rozsáhlém archeologickém nalezišti a hned tam proudí davy lidí s motykami, které celou oblast důkladně přeorají a při tom samozřejmě zničí spoustu nálezů (v blízké vesnici začnou řemeslníci rovnou archeologické nálezy i vyrábět). Čtení je to opravdu hodně zajímavé, ti, kteří stáli u zrodu muzejních sbírek, byli nesmírně zapálení a dělali to často ve svém volném čase a na vlastní náklady, je až neskutečné, co pro zachování české historie byli ochotní podstoupit. Celkově bych hodnotil 85 %.

3 15.08.2024

Knížka je pojata poměrně široce, začíná rozebráním důvodů, proč se vlastně František Josef I. stal císařem. Dozvíme se slušné množství informací o jeho charakteru, zálibách, jak vládnul, jak vnímal sebe a jednotlivé národy v rámci Rakouska-Uherska. Samozřejmostí je zachycení historických i politických souvislostí a jejich vývoj. Perfektně je vylíčeno, jak se Češi začali emancipovat a požadovat postupem času více práv. Zároveň docházelo i k jejich radikalizaci (například rozšiřování proti habsburských hesel, ničení státních znaků atd.).

Knížka vrcholí vykonstruovaným procesem s Omladinou. V podstatě Rakousko-Uhersko vytvořilo konstrukt tajného organizovaného spolku Omladina, který bojoval proti Habsburské říši. Ve skutečnosti se jednalo o volné uskupení studentů, dělníků a dalších lidí, kteří dávali najevo nespokojenost dosti radikálním způsobem (třeba právě ničením státních znaků). Docela mě to překvapilo, protože ty důkazy o existenci spolku byly opravdu pofidérní, ale díky tomu jim pak mohli napařit pořádné tresty a zároveň zdůvodnit, proč byly demonstrace tak úspěšné. Celkově hodnotím 90 %.

3 17.07.2024

První a nejobsáhlejší kapitola je věnována tzv. italským "vepříkům“. V podstatě se jednalo o "torpédo" zhruba 7 metrů dlouhé, na kterém obkročmo seděli dva potápěči (dalo by se to snad přirovnat k podvodní motorce). "Vepřík" mohl plout nad hladinou i pod ní, v přední části byla odnímatelná 300 kg vážící hlavice naplněná výbušninou. Takže ponorka dopravila vepříky do chráněného zálivu, kde kotvily lodě. Vepřík se k nim opatrně proplížil, posádka pomocí lana umístila k lodi časovanou nálož a stáhla se. Vyprávěné je to na osudech konkrétních účastníků diverzních akcí. Dozvíme se o výcviku, technických problémech, úspěších i neúspěších. Je to opravdu zdařilá kombinace vyprávění a literatury faktu. Součástí je i obrazová příloha, takže se dozvíme, jak vlastně vepřík vypadal, včetně popisu jeho jednotlivých částí. Zrovna tak jsou v knížce obsaženy mapky, kde je zaznamenám průběh diverzních akcí.

Dále se dozvíme o britských miniponorkách. Ty zpravidla nesly dvě dvoutunové nálože, které byly shozeny pod kýl kotvící lodě. Němci využívali "dvojité torpédo", kdy dolní část byla skutečným odpalovaným torpédem a horní sloužila k přepravě/úniku. Nejbrutálnější byli Japonci, využívali kaiteny, vlastně se jednalo o sebevražedné torpédo řízené člověkem. Styl vyprávění je podobný jako u italských vepříků. Celkově hodnotím 90 %.

3 14.07.2024

Autor využívá přímo citace z obžalovacího protokolu, a to včetně uvedení různých "svědectví". Bylo dopředu rozhodnuto, že se musí Heliodora Píky zbavit a dle toho soud probíhal. V roce 1968 došlo k přešetření procesu a dříve využitá svědectví se ukázala jako nepravdivá a některá byla rovnou zcela zfalšovaná, v knížce pak vidíme svědectví z roku 1949 a pod ním pro srovnání z roku 1968, kde je perfektně rozebráno, jak "důkazy" vykonstruovali. Knížka samozřejmě detailně rozebírá činnost Píky během války a po válce. Je humorné, že sami Rusové si ho velmi vážili a dostal od nich řadu vyznamenání, byl opravdu vojenskou osobností s obrovským renomé, ale nebyl komunista, tak ho bylo třeba odstranit.

Obhajoby se ujali dva advokáti: Váhala a Čeřovský. Víceméně vše, co navrhovali, bylo zamítnuto (například předvolání dalších svědků, výslech svědků před soudem – využívali se jen písemné protokoly, zpřístupnění a rozšíření depeší využívaných obžalobou). Je tam i přetištěna perfektní obhajoba, která cupuje obžalobu bod po bodu, ale nic to nebylo platné, odsoudili ho ve vykonstruovaném procesu k smrti. Před obhájci i Heliodorem Píkou nezbývá než smeknout. Váhala brzy po procesu opustil advokacii, reálně už nešlo klienty obhajovat, později byl donucen manuálně pracovat. V roce 1968 se značně zasadil o obnovení procesu, který skončil zproštěním viny. Píka měl možnost podepsat nepravdivé doznání, pokud by to udělal, tak by ho trest smrti minul, rozhodl se však neohnout hřbet, zvláště přetištěný dopis na rozloučenou je důkazem nesmírné statečnosti tohoto velkého vojáka. Některé protokoly jsou z hlediska čtivosti nudnější, ale knížka je perfektním dokladem vykonstruovaných procesů, celkově hodnotím 90 %.

3 10.07.2024

Opravdu drsné čtení, primárně se knížka zaměřuje na detailní rozbor genocidy Tibeťanů a jejich kultury. Kdybych vypíchnul nejdůležitější skutečnosti: ničení klášterů a chrámů, násilné přesidlování, sterilizace, vynucené potraty, pracovní tábory (skoro se dá říci spíše likvidační/převýchovné), likvidace těch, kteří nesouhlasí s počínštěním Tibetské náhorní plošiny. Děti sebrané rodičům a poslané na převýchovu do Číny, upřednostňování Číňanů před Tibeťany. Zachyceno je také ničení životního prostředí (odlesňování) a nadměrná těžba surovin, přičemž zisk z toho má víceméně jen Čína. Zhruba od stránky 146 jsou přílohy/doplňky, najdeme v nich mapy, sedmnáctibodovou smlouvu s Čínou, prohlášení o nezávislosti Tibetu, reakce stávajícího dalajlámy na Nobelovu cenu, strukturu tibetské exilové vlády atd.

Informací je v knížce opravdu hodně, kdo se zajímá o Tibet či porušování lidských práv, zklamán rozhodně nebude. Celkově bych hodnotil 90 %.

3 03.07.2024

Z knížky je patrné, že se autor německým tajným zbraním věnoval opravdu důkladně. V knize najdeme i technické nákresy a fotky. Jde se opravdu do hloubky, například u řízených střel V1, V2 rozebírá vývoj motorů, který jim předcházel a pak se postupně dostává až k výrobě těchto na svou dobu nesmírně vyspělých zbraní. Podrobně sleduje zkoušky, postupné vylepšování, problémy, které bylo nutné vyřešit. Probere i protiakce spojenců (bombardování továren/odpalovacích ramp, obrana proti střelám). Dozvíme se i kolik jich bylo vyrobeno a jaké množství z nich doletělo k cíli. Třeba V1 šly sestřelit, ale V2 už nikoliv, proti nim obrana neexistovala. Podobným způsobem postupuje i u ostatních zbraní. Čtení je to opravdu nesmírně zajímavé (takovou nálož překvapivých informací jsem nečekal), dokonce se věnuje i tomu, kdo projekty schvaloval a dle jakých kritérií.

3 17.05.2024

Kromě klasických údajů o obrazu (technika, rozměry, rok vzniku, případně získání) autorka doplní i pár zajímavých informací k námětu (zvláště u Bosche je to k nezaplacení), malíři či technice. V podstatě u každého obrazu využívá zvětšené výseky malby (které často popisuje), u některých je detailu věnována rovnou celá následující dvojstrana. Jsou tam i obrazy, které měří kolem tří metrů, u nich pak není zobrazení detailu vůbec na škodu. Celkově bych hodnotil 90 %.

3 15.05.2024

Přiznám se, že název ve mně evokoval červenou knihovnu, ale o tu se teda rozhodně nejedná. Knížka vyšla dříve pod názvem Život plný nepřátel, toto je její doplněné vydání. Františkem Ferdinandem d´Estem se zabývá opravdu důkladně. Výchova, dospívání, vztahy, záliby, politické názory a jejich vývoj, plány přebudování monarchie atd. Je to opravdu komplexní. Autor často využívá citace z dopisů, vzpomínek pamětníků, ale i třeba výňatků z novin, což knížku hodně oživuje. Ke zdrojům je kritický, pokud se v nich tvrdí něco, co není doložené, tak to jasně napíše. Některé pasáže mě připadaly až dost podrobné, třeba jeho cesta kolem světa nebo zvelebování Konopiště (na druhou stranu to byly opravdu zajímavé informace, dát si kolem pozemků ostnatý drát a nechat je hlídat pokutujícími četníky, to se opravdu nevidí často). Celkově bych hodnotil 85 %, kdo se zajímá o Habsburky, tak ať si klidně pár procent přidá.

3 15.05.2024

Starší knížka, která má ale i dnes co nabídnout. Textu nemám, co bych vytknul, jsou citovány názory na umění samotného Matisse, zrovna tak je zachyceno, jak vnímalo jeho obrazy okolí (malíři, kritici, běžní lidé). Celkově je krásně podán vývoj jeho umělecké tvorby. Co mě překvapilo, že začal malovat až když mu bylo 22 let (do té doby se o malířství víceméně nezajímal), zároveň byl vždy svůj, ač občas vyzkoušel různé umělecké směry, tak se jimi nenechal podstatněji ovlivnit. Knížka obsahuje celkem 46 barevných reprodukcí z různých obdobích jeho tvorby, díky tomu si lze udělat představu, jakou cestu urazil. Barevné reprodukce jsou ve slušné kvalitně, ale jenom přeci, je tam už trošku cítit zub času. Celkově 85 %.

3 06.05.2024

Knížka je pojatá trošku šířeji, věnuje se například i nástupu Hitlera k moci, včetně vylíčení pivnicového puče. Což není na škodu, aby čtenář znal souvislosti, na druhou stranu pak zbývá trochu méně prostoru pro samotné dějiny gestapa. Každopádně je knížka velmi čtivá a obsahuje celou řadu zajímavých informací, ale pro někoho, kdo se zabývá dějinami gestapa hlouběji, nebude zase až tak objevná. Celkově je v knížce 120 fotografií, které perfektně doplňují text. Na konci knihy se autor věnuje i nejznámějším soudním procesům s představiteli gestapa. Celkově bych hodnotil 85 %.

3 03.05.2024