YA-girl komentáře u knih
Kniha byla napsaná nádherně poutavě, už jenom popis života v Americe před 50 lety byl tak živý, že jsem při čtení měla pocit, že to tam důvěrně znám... Líbil se mi ten vyvolaný dojem, že všechno tenkrát bylo takové jednodušší, bezpečnější, volnější a klidnější. Děj byl velice napínavý nejen popisem jednotlivých událostí (jak se Jake snažil připravit na "den D" a jak se mu v tom "minulost" snažila zabránit), ale i tím, že se čtenář nemohl dočkat, jestli se to Jakeovi tedy povede a hlavně, jaký vliv to bude mít na současnost. Čtenářovi se dostalo i vysvětlení toho, jak to "cestování časem" vlastně funguje... Romantická linka byla věrohodná a příjemná, svým způsobem i hodně silná, a to včetně závěru. A díky délce románu (720 stran) jsem měla pocit, že jsem Jakea stihla opravdu dobře poznat... dal se zaznamenat i jeho vývoj, to, jak se z "obyčejného" učitele na střední škole stal postupně silný, chladně uvažující a svým způsobem "tvrdý", přesto ale jemný a citlivý muž... Tato kniha pro mě byla prostě nádherným zážitkem na všech frontách :-)
Celou knihou je prostoupena jistá bezvýchodnost, bezútěšnost; marnost takového života, jaký je tam předestřen... A zároveň si čtenář s mrazením v zádech uvědomuje, že přesně k takovému životu nemáme svým způsobem vůbec daleko, protože se jako nepřemýšlivé ovce pomalu necháváme "pro vlastní dobro" vtahovat do sítě "těch mocnějších", kteří mají tendenci nás neustále sledovat a říkat nám, jaká je (jejich) pravda a jak se máme chovat lépe...
Propracovaný, hluboký příběh. Skoro bych ho zařadila mezi povinnou četbu ;), protože je zde nádherně odkryto, že člověk nesmí dát na první (ani pátý) dojem, že si nemá dělat předsudky, a že i když si myslíme, že někoho známe nebo že do něčeho vidíme, málokdy (jestli vůbec kdy) je to pravda. Zároveň román ukazuje, jak i malé, nevýznamné události, činy nebo ne/vyřčené věty se můžou už navždycky promítnout do něčího uvažování a jednání a ovlivnit tak celý jeho život (včetně rozhodnutí, že by bylo lepší od takového života utéct).
Naprosto kouzelně, chytlavě a dojemně odvyprávěný příběh z druhé světové války. Líbí se mi už neobvyklý výběr vypravěčky ;) - která měla za války spoustu práce, ale přesto si stíhala všímat osudů některých lidí, včetně osudu malé Liesel, zlodějky knih. Díky jejímu příběhu, který je popsán s úžasnou citlivostí, se nám postupně odkrývají i osudy ostatních lidí, jejichž životy se s tím Lieseliným nějakým způsobem propojily, a o to silněji si pak uvědomujeme zvrácenost války, která zničila a zahubila tolik krásného, tolik živoucího, tolik láskyplného. Plus MOC se mi líbil vypravěčský styl, použitá slovní spojení, a ta zvláštní něha, která sálala snad z každé věty... Těšila jsem se vyloženě na každý další odstavec, a to i přesto, že jsem tušila, k jakému konci to celé spěje.
(SPOILER) Pro mě nádherný čtenářský zážitek. Dostala jsem přesně to, co od knih čekám - něco hodně silného, procítěného, něco, na co hned tak po dočtení nezapomenu. Kniha je psaná opravdu poutavě, citlivě; bavilo mě to, těšila jsem se na každý další odstavec. Závěr mě docela rozsekal, tak jaksi jsem se nechala unést dějem, že jsem popravdě takový konec nečekala... Asi mě na tom dostalo hlavně to uvědomění, že to není čistě fikce, ale že tento a podobné příběhy tolik lidí kvůli válkám opravdu zažilo. A že jsme coby lidstvo nepoučitelní, protože jsme úplně klidně schopní a ochotní dopustit to znovu.
Za mě prostě pošušňáníčko, byla radost to číst! Uchvátilo mě to, pohltilo, vcuclo, na pár hodin jsem se přemístila do téměř pohádkového (= fantasy) světa. Malinko mi vadila zbrklost a až nestydatá zvědavost hlavní hrdinky, ale je holt už taková; plus trošku mě rozčilovalo to množství nových (vymyšlených) slovíček - několik pro oživení vyprávění bych pochopila, ale tohle množství už mě trochu rozptylovalo od jinak hladkého plynutí děje. Ovšem to je za mě k prvnímu dílu jediná výtka :) A ačkoliv takhle zpětně souhlasím i s negativními komentáři ohledně toho, že "pětadvacítka se chovala moc rozměkle" nebo že "Ilan měla pro pětadvacítku pracovat, ale to se nedělo", tak tyhle nedostatky mě osobně při čtení nijak nerušily (resp. jsem je přehlédla jako totálně nepovšimnuté ;)).
Ke knize jsem coby k bestselleru přistupovala skepticky, ale jsem příjemně překvapená! Děj je napínavý a rozplétaný velice pomalu, nedalo se odtrhnout a až do posledních stránek jsem netušila, kdo doopravdy za Meganino zmizení může. Navíc se mi velice líbil nápad (sledování rodinky z vlaku a vybájení si jejich životů; kapitoly rozdělené na "ráno" a "večer" podle toho, jestli Rachel jede do práce nebo z práce), zpracování (to, že děj vyprávějí na střídačku tři hlavní postavy, každá jindy) i vykreslení postav (všechny ženské v románu byly podané neskutečně nesympaticky, ale přitom reálně a velice uvěřitelně). Za mě plný počet :)
I když jsem si neprošla tím, čím Mack, díky popisům jeho pocitů a bolesti jsem se do toho dokázala vžít... a spolu s ním jsem si pak prošla oním uzdravujícím procesem, který mu tři "obyvatelé chatrče" nabídli... Při čtení přicházely pocity úlevy, pochopení, radosti, "nestrachu"... a na konci pocit vyléčení... Jako kdyby ta kniha byla taková "božská terapie" na naše vyděšená a bolavá srdce :-) A osobně si myslím, že kniha je vhodná jak pro věřící, tak pro nevěřící - každému může přinést spoustu odpovědí, protože jak už někdo psal pode mnou, Boha musíme především nalézt všichni sami v sobě...
Achich, to jsem ale trapně naletěla! Prý "série se ve světě stala fenoménem"... jako... opravdu? Nesympatické, ploché, jednoduché hlavní postavy, jednající tak jaksi nelogicky (nebyla tam ani logika přiměřená jejich věku!), hloupě, trapně... Nebylo to ani vtipné, ani záživné, ani zajímavé, ani napínavé, ani jiskřivě zamilované... ani něčím neobyčejné, ani aspoň obyčejně čtivé... bylo to prostě nijaké... Nebavilo to dokonce ani překladatelku, protože tolik překlepů, to se hned tak nevidí... A další hvězdičku uberu za tu nechutně přehnanou reklamu na obálce i v každém eshopu, prý "mezi nejlepšími pěti YA všech dob v Británii"... jestli je to pravda, tak britské čtenářky lituju :(. Ale tak koukám, že i tady se to některým čtenářkám líbí, tak asi holt vyzkoušejte a uvidíte sami. Za mě ovšem nedoporučuju, ztráta několika hodin života (a to jsem od strany 150 najela na rychločtení a uječené pasáže hlavní hrdinky a jejích kamarádek jsem rovnou přeskakovala).
Za mě jednoznačně jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla. Především námětem a poselstvím, ale i zpracováním - pořád jsem se při čtení vyloženě ošívala, jak nepříjemně mi z toho "smajlíkovsky přesocializovaného" života v Circlu bylo... Nesouhlasím s komentáři níže, dle kterých byla hrdinka nesympatická a hloupá: mně právě přišlo, že tu bylo nádherně ukázáno, že i inteligentní, "normální" (= průměrné) ženě umí šikovný manipulátor vymýt mozek... a to pomalu, plíživě, aniž by to ona vůbec zaregistrovala... A to všechno lze dokázat skrz dobře promyšlená mocná hesla, díky vyladěné "firemní politice" a samozřejmě především díky neustále sílícímu přesvědčení, že "takhle uděláme svět lepším"... Těmto zmanipulovaným, "poblblým" lidem pak přišlo, že "život na síti" (tj. život tvořený neustálou komunikací přes devět monitorů, dva náramky a přes jakési sítnicové rozhraní), s všudypřítomnými kamerami, čipy a bez soukromí je ten jediný správný, a na lidi s jiným názorem znepokojeně pohlíželi jako na nemocné, kterým je potřeba pomoct a "socializovat" je... Celým románem prostupovala strašně tenká linka mezi tím, co ještě je/mohlo by být dobré a prospěšné, a tím, co už je zvrácené a nepřijatelné... Mercerovy a případně Kaldenovy postřehy ohledně nebezpečí a vlastně i nezajímavosti tohoto moderního života by podle mě měly zářit na přihlašovacích stránkách všech těch facebooků, instagramů a podobně, aby se lidi aspoň trochu zamysleli... No, snad v reálu nikdy těch posledních pár kroků, které nás dělí od "uzavření kruhu", nepřekročíme :).
P.S.: Viděla jsem poté i film - ztráta času, bohužel! Knihy bývají lepší než filmy, ale v tomhle případě je ten rozdíl opravdu nechutně velký. Z celého potenciálu knihy, z toho, co mělo z děje vyznít a co si měl čtenář/divák odnést, zůstalo ve filmu snad 5 %... zbytek předělali tak, aby to bylo asi vizuálně zajímavější... a aby hlavní hrdinka byla víc za hrdinku a míň za blbku... Podle mě ten, kdo viděl jenom film, nemá nejmenší šanci pochopit, proč tolik čtenářů ještě dlooouho po dočtení nepříjemně mrazilo v zádech...
Líbilo se mi to moc, chvílemi jsem se opravdu smála nahlas! A když jsem se nesmála nahlas, aspoň jsem se celou dobu pobaveně usmívala. Obrovské plus je za tu nadčasovost toho, jak to funguje v politice. Nedělám si iluze, že by to o nějakých 40 let později a v naší zemi bylo jiné, než tenkrát za dob ministra Hackera v Británii... :-D
Silný příběh. Citlivý, dojemný, lidský. Nádherně odvyprávěný. Tím vypravěčským stylem mi hodně připomínal Zlodějku knih, ale zde vypravěč Matthew neprozrazoval děj dopředu (nebo aspoň ne tak často), takže to celé bylo napínavější a... hmm... silnější... Jak byly postupně odkrývány další a další skutečnosti ze životů hlavních protagonistů, začalo vyplývat na povrch, že nic není tak, jak se to zezačátku jevilo. Navíc mám slabost pro podobné sondy do života kluků, pro "niterné sondy do jejich duší", protože jich v knihách není moc... a protože je to pro mě coby pro holku zajímavější (o holčičích duších si holt pořád číst nemusím - to mám na talíři denně i bez knih ;)). A jelikož čtenářka Pebbles o pár komentářů níže vypíchla přesně to samé, co jsem měla v úmyslu sem vepsat i já, nezbývá mi, než svůj rozněžnělý výšplecht ukončit poněkud všedněji: kluci Dunbarovic mi zůstanou v srdci ještě hodně, hodně dlouho :)
Kniha se mi dostala do rukou náhodou; vůbec jsem netušila, že půjde o dystopické pojednání o chilli ;))). O to příjemněji jsem byla překvapená, jak rychle jsem se nechala vtáhnout do originálního děje... Nebyla jsem schopná přestat číst, dokud se nedozvím, jak příběh skončí - a ten "ezoterický závěr", jak ho někdo pode mnou nazval, pro mě nebyl zklamáním, ale naopak nečekaným bonusem, který knihu posunul o level výš :). A šestou hvězdičku bych nejradši přidala za různé úryvky z fiktivních encyklopedií, historických knih nebo třeba slohových prací, kterými je příběh okořeněný ;) - a díky kterým získá čtenář mrazivý dojem, že nečte román, ale reálný popis skutečných událostí... :-)
Stejně jako první díl: strhující, napínavé až do samého konce, plné překvapivých zvratů - ale taky zajímavých informací o Paříži a tajných řádech (např. iluminátech) a Bibli... Luxusně namíchaná pravda a fikce... a na posledních stránkách románu už nevíte, čí jste :-D
Vůbec jsem nečekala, že se mi to bude až tak líbit a že to na mě tak zapůsobí. "Životní moudra", místy tak hluboká, až vlastně obyčejná a důvěrně známá, tu byla podávána jen tak mimochodem, s lehkostí, mezi řádky; i přesto mě ale někdy ten smysl, který z daného příběhu vyplynul, dokázal zasáhnout s překvapivou silou... A mimochodem, pasáže, ve kterých Jeska popisovala svůj čas trávený vedle Dalajlámy, ve mně i takhle "na dálku" dokázaly vyvolat jakýsi zvláštní vnitřní klid, jaký si představuju, že vyzařuje z něj... A to jsem se od buddhismus nikdy nezajímala a ani to (zatím?) nemám v plánu. Ta kniha ve mně ale "cosi" zanechala.
Ač zezačátku mě kniha moc nebavila (protože vypravěč Stingo popisoval svoje začátky v New Yorku v poválečné době, přičemž v každé větě použil minimálně jedno cizí nebo zbytečně odborné slovo), tak nakonec jsem se do ní začetla a zanechala ve mně hluboký dojem. I když jsem věděla dopředu, o co půjde, stejně jsem to obrečela... a mrazí mě z toho pořád. A asi to hned tak nepřestane... a vlastně ani nemůže. Z věty "Ich kann nicht wahlen, ich kann nicht wahlen!" se mi svírá srdce a násilím si zakazuju na to myslet víc, než už se stalo. Silný příběh, silné emoce. Ať ale skončím pozitivně - kladně hodnotím i to, že se člověk dověděl hodně detailů o druhé světové válce, aniž by kvůli tomu musel louskat učebnici dějepisu :).
Kniha mě bavila - a občas jsem se opravdu od srdce rozesmála; hlavní hrdinka, hraběnka Marie, podává všechny štrapáce své rodiny s humorným nadhledem a s jemně ironickou lehkostí. Ale popravdě, "humorný román roku" jsem si představovala trošku jinak ;).
Za mě velice zvláštní kniha. Přesto, že jsem brzy uhodla, o co v příběhu půjde, a přesto, že Kathy na své dětství vzpomínala tak nějak "naivně" a bez větších zvratů a překvapení, stejně jsem se od knihy prostě nedokázala odtrhnout...
Slabší SPOILER: Čekala jsem, že na konci přijde nějaké extra odhalení nebo prostě nějaká nečekaná pointa, což se pro mě nestalo - ale i tak mě to dostalo (a dojalo) a příběh ve mně "cosi" zanechal... Snad to bylo kvůli tomu pocitu bezmoci, jak už tu někdo psal - hrdinové mohli mít ještě celý život před sebou, ale byli "vychovaní" a "vymytí" takovým způsobem, že je to ani nenapadlo... A možná se pak do mě na chvíli vlila ta lítost, co v nich ke konci pořád hlodala: "Fajn, jsme spolu, a jsem rád, že to tak je, ale je hrozná škoda, že jsme to nechali až na takhle pozdě".
Stejně jako u prvního dílu: celou dobu úsměv na tváři, občas výbuch smíchu, nebo aspoň potutelné pochechtávání. Humor za jedna, nadčasovost za jedna, pohled do politických sfér za jedna. :-)
Jé, tak v takový zážitek jsem vůbec nedoufala! :) Pro mě to byl vyloženě koncert jednotlivých postav, nebo spíš charakterů... perfektně, s lehkostí odprezentovaný... Všechny hrdinky mi byly sympatické, to se málokdy stane - žádná nebyla superhrdinka, ale ani supermrcha, každá měla své mouchy, ale i obdivuhodné vlastnosti. Ve více komentářích už byl děj přirovnaný k puzzle - přijde mi to trefné; člověk si kousek složil, ale super bylo, že když si dva další dílky úspěšně přidal, tak zároveň musel jeden předchozí sebrat, protože najednou zjistil, že nepasuje ;-) Celkem mi děj přišel takový snadno uvěřitelný (samozřejmě když odhlédnu od rozdílů mezi povahou českých a australských matek ;)), nic mi v tom "nehaprovalo", nedostavil se žádný pocit typu "tohle už je přehnané, to tam neladí". Hned se jdu podívat po dalších knížkách od autorky :)