Yalka komentáře u knih

Jak to bylo? "Tuto juje vururahuh!" Nebo tak nějak, ne? :-)

Skvělé, ale pro mě nikoli nejlepší od Nesbøa (mně se zatím nejvíc líbily příběhy Spasitel a Červenka). Pro mě 90 %.

Co mi vadilo:
– Znám už autorův styl, dávám si pozor na prolog, na data, na detaily a zejména na to, jestli je u postav zmíněno jméno nebo jen přezdívka či něco obecného (chlapec apod.). Na základě prologu bylo tentokrát jasné minimálně to, kdo určitě vrahem nebude. Takže jednu z odboček v druhé půlce knihy jsem autorovi dost zazlívala.
– Další věc, za kterou ale nemůže autor: ebook, který jsem si koupila, končí na 93 %, zbytek je nějaká reklama. Takže představa spousty stránek, které jsou ještě přede mnou, vzala naráz za své. To naštve :-)
– Pár věcí jsem asi v knize správně nepochopila, napsala jsem to hned vedle (na stránku diskuse u této knihy). Budu vděčná za objasnění.

P. S.: Po neustálých narážkách v téhle knize mám chuť napsat autorovi, že se nemusí Norsko až tak srážet. A že od dětství vím dost o Heyerdahlovi i Amundsenovi, zatímco Quisling mi nějak unikal a znám ho až teď, co čtu knížky o Harrym. Ale rozhodně jsou tyhle reflexe v knížkách zajímavé zpestření, v tomhle dílu např. i neustálé srandičky okolo vztahu měst Oslo a Bergen.

13 16.02.2013

Dokonalé!!! Pro mě čistých 100 %.
Spolu s Červenkou zatím moje nejoblíbenější.

Líbilo se mi víc než Nemesis a Pentagram, kde se mi zdály zápletky až moc překombinované. Ve Spasiteli je sice taky rozuzlení až překvapivě zamotané (například ze zločinu spáchaného v prologu jsem postupně podezírala čtyři osoby, přičemž ve hře byly i další), ale protože je hlavní dějová linka, Spasitelův neúnavný hon při kterém se dostává na nejrůznější místa mrazem sevřeného města Oslo, čistá a lineární, ale přitom neztrácí na napínavosti, tak se tentokrát při čtení nedostavil pocit překombinovanosti.
(Mám jen malou výtku, přišlo mi nepravděpodobné to, jak to se Spasitelem nakonec dopadlo, když mu policie předtím celou dobu doslova dýchala na krk.)

21 15.02.2013

Výborná kniha, exkurs do relativně nedávné norské minulosti. Pamětníci ještě žijí a některé rány se nezahojí nikdy...

Na čtení mi přišla poutavější současná dějová linie (prostě ze začátku bylo málo Harryho, zvykla jsem si na něj, v Netopýrovi skoro neopustil scénu). Tato část příběhu je také rozhodně přehlednější a dějová linka toho vysokého úředníka z ministerstva zahraničí (Bernt Brandhaug) je dokonale do detailu vymyšlená a vypointovaná. Ze scény v hotelu mi šel úplně mráz po zádech. Taky další záporáci (Sverre Olsen, Tom Waaler) jsou zajímaví.

V postavách z minulosti jsem se trochu ztrácela, to se přiznám rovnou (chyběla mi mj. znalost reálií) a knížku jsem kvůli pochopení všech souvislostí přečetla dvakrát bezprostředně po sobě. Rekonstrukce toho, co se přesně mezi těmi několia postavami v době 2. světové války stalo, je roztažená úplně přes celou knihu a poslední kousek do mozaiky zapadne až na konci.

Závěr knihy je skvělý, jen možná až příliš moc náhod na malé ploše.

P. S.: Půjčila jsem si Dějiny Norska, jdu si přečíst 20. století :-)

21 09.02.2013

Školák Míťa (?) se dostane do světa pohádek (ruských pohádek), pomůže dobru aby zvítězilo nad zlem.
Byla to moje oblíbená kniha, víckrát přečtená, přišla mi vtipná. Měla jsem ji opravdu hodně ráda.
Ovšem je docela možné, že je ideologicky zatížená, četla jsem ji jako malá v 80. letech a tento aspekt zpětně po takové době nedokážu posoudit. Pamatuju si ale např. carský dvůr plný neschopných jedinců, ufňukaná princezna, blekotající bojaři, takže to může být Krakonoš-like, ale i mnohem ostřejší, nevím...

4 18.01.2013

Byla jsem dokonalá cílovka: Verneův Tajuplný ostrov jsem četla několikrát (takže jsem si užila všechny narážky), bavily mě knížky o dětech, co zažívají dobrodružství v přírodě (já jsem četla hlavně Ransomeho, Foglar byl tehdy na indexu a ke mně se nedostal) a tuhle knížku jsem potkala přesně v tom správném věku.
Takže jsem byla okouzlená, super čtenářský zážitek, který jsem si několikrát zopakovala, tuhle knihu jsem milovala.
(P. S. vydání, které jsem četla v 80. letech, se jmenovalo Trampoty s kapitánem a nikoli Strážci žulového paláce)

7 12.01.2013

Zajímavá, dobře napsaná knížka, kterou hned tak nedostanu z hlavy. Šířka záběru autora je impozantní.
Rozhovor (nejen) o téhle knize s S Martinem Putnou (docela se tam odvázal) vyšel v Novém Prostoru č. 402

7 09.01.2013

Skvělá a hravá knížka! Velmi doporučuji. Je krásná i po grafické stránce.
Jedná se o interaktivní úkoly pro mladší děti k rozšíření slovní zásoby.

4 08.01.2013

Na to, že je to určeno pro děti/teenagery, se mi v knížce špatně orientovalo. Nečekala jsem totiž, že zrovna v tomto typu knihy si budu muset pamatovat o každé postavě spoustu podrobností (autorka je znovu neopakuje, postav je tam přitom docela hodně), až tak jsem se na čtení nesoustředila a to se mi v druhé půlce knížky vymstilo (hodně vymstilo).
K vlastní knize: koncept je naprosto zřejmě inspirovaný Rowlingovou. A... bohužel jsem se nedokázala začíst, přišlo mi, že mi jen někdo převypravuje děj knihy, ale že nečtu přímo tu knihu. Pak přišla ta pasáž, jako z Limonádového Joea, kdy se všichni našli (až na to, že v knížce nemají kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru) a já jsem se ztratila...
Můj potomek (je naprosto přesná cílovka knihy, už má za sebou druhý díl a těší se na třetí) je nadšen, já už méně. 50 %.

5 06.01.2013

Tyhle verše jsem měla hrozně moc ráda, kdo ví, kde můj výtisk skončil...
Autor vedl řadu roků poradnu pro básníky (textaře?) v časopisu A. D., to bylo taky moje oblíbené čtení.

4 06.01.2013

Vynikající, čtivé!
Vzhledem k tomu, že jsem vyrostla na vesnici a kam sahá rodinná paměť, všechni mí předci byli obyčejní chudí rolníci, bylo s čím srovnávat a o čem přemýšlet.

7 06.01.2013

Nádherná kniha! Stálice mého dětství. 200 %.

4 06.01.2013

I když faktografické knihy o přírodě nejsou zrovna můj šálek kávy, styl pana Veselovského mi učaroval.

Tuto krásnou knihu jsem četla několikrát dokola. Je to už opravdu hodně roků, ale stále si pamatuju jeho povídání o samičce damana, Nožičce, kterou choval nějakou dobu u sebe doma (a dokonce mi hlavě zůstalo i docela dost údajů o slonech & spol.).

Pokud si knihu přečtete, dozvíte se mimo jiné, co je "nejčastějším telefonickým dotazem v zoo, na který se stává každý zaměstnanec dříve nebo později alergickým".

9 06.01.2013

Kratičké, spíš jen takový náčtek. Než se děj pořádně rozběhne, tak je konec. Prakticky celý děj je popsaný v anotaci. Navíc je to dost nešikovně ukončeno, spíš useknuto.

Lindgrenovou zbožňuju. Zde mi ale přišlo z redakčního hlediska tak trochu neuvážené, vydat to jako knihu. Možná to bylo napsáno jen jako povídka?

5 06.01.2013

Většinu třetího dílu zabírá velmi podrobný popis slavení velikonočních svátků, daleko daleko podrobnější, než najdete v Kájovi Maříkovi. Sice možná nudné, ale na druhou stranu zajímavé.
Pan řídící, kromě toho, že učil a šéfoval ve škole, byl varhaník a církevní svátky pro něj znamenaly docela náročný čas.

Jo a právě v tomto dílu do školy zavítá nechutně vzorný a zbožný strýc Josef ze Šumavy (a usadí se tam skoro na celý 3. díl).

P. S.: Moje hodnocení celé série (a vysvětlení udělených dvou hvězdiček) je u prvního dílu.

Jedna hvězda za to, jak ten inženýr propočítával plány vesmírné lodi logaritmickým pravítkem a za ódu na logaritmická pravítka jako taková (ovšem ve kterém dílu to bylo, to už vážně nevím).
Hrozná slátanina, IMHO.

6 05.01.2013

Nádherný příběh, který mě naprosto dostal. Velmi přesvěčivý vhled do myšlenkových pochodů mladého muže s autismem.
Kniha je celá psána jako deník.

Jde vlastně o docela banální příběh jedné rodiny, která se i přes postižení dítěte snaží žít normální život. Ne vždy se to daří, ale co jiného zbývá, než se oklepat a jít dál?
Pro mě nádherné a nezapomenutelné. Škoda, že nejde dát víc hvězdiček než pět. Okupuje čelní příčky v mé TOP 10.

Velmi se mi líbí, jakou formou jsou vykresleny charaktery postav a vůbec celý děj. Christopher svým dokumentaristickým způsobem zachycuje jednání a výroky svého okolí (vč. např. způsobu mluvy), a na čtenáři je, aby si informace sám zpracoval (protože právě toho Christopher i přes svou genialitu schopný není, nebo spíš není schopný zpracovat data způsobem, který je považován za "normální" a vyvodit z nich závěry, které "neurotypickým" lidem připadají logické, viz např. jeho vztah k otci na konci knihy, to je krystalicky čistý příklad tohoto jevu).
Zvolená deníková forma je, dle mě, geniální způsob, jak odlišný způsob, kterým autisté zpracovávají informace, přiblížit (a pomáhá objasnit nakolik jim právě toto komplikuje život).

Kniha má velmi poutavou hlavní dějovou linku, ale Christopher píše také o škole, příhodách doma, dovolených, hodně o sobě a svých problémech a dává tak čtenáři náhled všech možných (mnohdy nečekaných) komplikací, které s sebou autismus přináší (a který bývají způsobeny např. dotykovou a pachovou hypersezitivitou, doslovným chápáním výroků, zachycené jsou časté problémy s jídlem a zejména všeprostupující problémy s úzkostností). Zde je vidět, že si autor dělal důkladné rešerše. A vše krásně organicky začlenil do děje.

Nesouhlasím s komentářem Jíti, že pokud se chcete dozvědět něco o autismu, je lepší je obstarat si "Nikdo nikde". Donnu Williams bych na rozdíl od Haddona pro tento účel nedoporučovala. Ta chce přeci jen čtenáře poučenějšího.

31 04.01.2013

Život po Bhópálské katastrofě z pohledu jednoho z postižených.
Nádherně uchopeno, přes šílené téma je to knížka optimistická, dojemná a hluboce lidská.
Můžu podepsat komentář od Stammela, hezky vystiženo.

5 04.01.2013

Jedna z nejsilnějších knih, jakou jsem kdy četla. Okamžitě si získala místo v mé TOP 10.

12 04.01.2013

Poprvé jsem četla už v necelých 13 letech a příběh Gaspara Debureaua jsem si opravdu zamilovala.

7 03.01.2013