Záhadný komentáře u knih
Druhý díl má první dvě třetiny pomalejší tempo oproti prvnímu dílu. Méně akce a napětí, ale poslední třetina je napínavá, takže vás kniha namotivuje k tomu, jak bude trilogie zakončena.
I když se o knize mluví jako o brutálním a krvavém hororu, jedná se ve skutečnosti o inteligentní román s výborně fungujícím příběhem, který vás vtáhne již od začátku a pustí až na konci. Hovorový styl psaní knize svědčí a obsahuje občas zajímavé myšlenky. Jediné, co jsem moc nepochopil, tak proč Host v anotaci prozrazuje děj. Vzhledem k tomu, že trvá zhruba třetinu knihy, než se hlavní protagonisté dostanou ze základny, jistě by bylo napínavější, kdyby čtenář nevěděl, kdo se zachrání a kdo ne.
Jestli čekáte od této knihy horor, tak budete zklamáni. I když je kniha celkem dobře napsaná, příběh je takový zbytečně místy rozvláčný, a je tak těžké udržovat po celou dobu četby pozornost. Já osobně očekával něco více hororového a napínavého, jak slibovala anotace o obálka.
Ke knize jsem se dostal až po zhlédnutí seriálu Městečko Wayward Pines. Musím říct, že seriál mě upoutal více, přišel mi více tajemnější a napínavější. Přesto kniha nebyla špatná, má sice pomalejší tempo, ale na konci jsem zůstal v očekávání a těšil se na pokračování. Škoda, že další díly nejsou přeloženy do češtiny nebo aspoň dostupné v anglickém originále.
Kniha není vyloženě špatná, ale při zmínce "velikána" Stephena Kinga se člověk neubrání srovnání. Románu přece jenom něco k dokonalosti chybí, něco co vás při čtení u Kingových příběhů nutí s radostí otáčet jednu stránku za druhou. Něco, co vás nutí po přečtení nad dílem přemýšlet a přiznejme si, často i dojme.
Moc nevěřím, že by kniha byla psána podle vyprávění nějakého "Igora". První třetina knihy byla úžasná, budování tajemné atmosféry, pestrý jazyk, člověk s napětím očekával, jak se bude příběh vyvíjet. Ale bohužel od druhé třetiny kniha ztrácí své tempo a gradaci. Hlavní vypravěč se změní v ufňukaného a sprostého individua, jehož charakter by spíše sedl k ublíženému puberťákovi a ne vysokoškolsky vzdělanému jedinci. Jako by samotného autora příběh přestal bavit a chtěl ho mít rychle hotový. Je to škoda, náběh to mělo slušný, kdyby to vzal do ruky takový King, byla by z toho kniha roku.
Když jsem si četl komentář Gaeberys, tak jsem si říkal, že přece není možný, aby to bylo tak špatný, když má kniha tolik pozitivních komentářů. No, čím víc stránek jsem četl, tím víc jsem chápal, co má na mysli. Bohužel musím souhlasit, kniha trpí absencí redaktorské práce, která by knize dala patřičnou literární úroveň. Místy tak člověk má pocit, že čte scénář na lacinou telenovelu. A přitom ze začátku to mělo slušný potenciál, který se ale bohužel posléze utápěl s každou další otočenou stránkou.
Přemýšlel jsem, jestli dám 4 nebo 3 hvězdičky, nakonec dávám 4. Historky o kocourovi jsou čtivé, co mi však vadilo, tak bylo popisování historie města, které podle mě ani s příběhem moc nesouvisí. 70 %.
Povídky jsou psané pěkným jazykem, až velmi podobné stylu Lovecrafta. Je však otázka, jestli je v dnešní době moudré napodobovat styl slavného autora. Podobně jako u Lovecrafta jsou povídky spíše soustředěné na popis strachu a příběh se tak bohužel stává vedlejší stránkou. Co mi ale vadilo, tak bylo časté popisování tvorů jako "nepředstavitelných rozměrů", ale to asi bylo záměrné. Nicméně věřím, že milovníkům Lovecrafta se povídky budou líbit, já dávám raději přednost propracovanější zápletce.
Celkem povedené horůrky, pár slabších kousků se tu najde, ale vesměs se jedná o dobré čtení. Autor má dobré vyjadřovací schopnosti a slovní obraty, jen občas ta atmosféra nebyla tak správně hororová.
Takové smutné čtení, zvlášť když si člověk uvědomí, že někteří "uprchlíci Annexu" zemřeli doslova pár dní před osvobozením koncentračních táborů. Během čtení jsem si několikrát pokládal otázku, jestli by se Anne splnil její sen, kdyby se jí podařilo přežít. Na svůj věk byla neuvěřitelně vyzrálá, což se odráží i na kvalitě deníku.
Vím, že kniha je určena pro mládež, ale autorka mohla upozornit čtenáře, že román je určen pro dívky:( Sice mi už není dvacet, ale pokud mě zaujme anotace, tak to zas tak neřeším. Kniha je zaměřena spíš na romantiku a postapokalyptický svět funguje jen jako jakási kulisa v divadle. Autorka se soustředí především na emoce a popisu světa po zkáze je tu pramálo:( Dospívajícím dívkám se to ale asi bude líbit.
Už delší dobu mě takhle žádná kniha na konci nedojala:)
I když se možná nejedná o literárně dokonalé dílo, kniha je psána ze srdce a nerozpakuji se dát pět hvězdiček. Někdy právě knihy ze skutečného života bývají ty nejlepší. Žádné tahání čtenáře za nos, prostě podání příběhu tak, jak se odehrál. Příjemné počtení o člověku, který díky novému příteli dostane novou šanci - každý po ní touží, ale ne vždy ji dostane...
Kniha není špatná. Zajímavě je popsána teoretická část profilu sériového vraha, ale vadilo mi, na to že je kniha určena i laické veřejnosti, tak je zde příliš cizích slov, kterým jsem nerozuměl a bohužel často nebyly uvedeny na konci v rejstříku cizích slov, což by u odborné publikace nemělo být. Druhá část je podle mě zbytečně zdlouhavá - člověk musí být asi "blázen" aby dokázal přečíst všechny profily sériových vrahů - stačilo by podle mě méně "vrahů" a podrobnější popis. Třeba u Bonnie a Clyde bych uvítal pestřejší popis a ne tak strohý.
Spíš takové rady pro autora k zamyšlení než hodnocení díla…
Je vidět, že se autor ještě rozjíždí, přesto je vidět, že má vypravěčský talent. Jen by to chtělo odbornější literární redakci nebo aspoň svá díla dát přečíst někomu neutrálnímu, kdo rovněž píše a poskytne mu cenné rady… Jsou tam přece jenom nedostatky, které bijí do očí.
Občas jsem se musel smát při neustálém popisu erotických scén. Chápu, že s autorem cloumají hormony, ale je třeba odlišovat literaturu a osobní choutky. Autor tak nechtěně (nebo snad záměrně?) upozorňuje, že trpí nedostatkem sexu… Zkrátka občas trochu ubrat… Sem tam jsem narazil na opakování slov nebo příliš složitá souvětí, ve kterých se čtenář pak ztrácí, ale to se časem vypiluje… chce to jen psát a psát… Autor má např. v oblibě slovíčko „jakoby/jako by“, ale ne vždy ho používá ve správném tvaru.
Často autor používá ukazovací zájmena a v mnoha případě zcela zbytečně, působí to pak rušivě: Zdeněk s obrovským sebezapřením, neustále pozorujíc ta (to „ta“ použité zcela zbytečně, čtenářovi je jasné o jaká chapadla se jedná a těch zájmem je tam bohužel bezpočet) blížící se chapadla. (navíc špatně použitý přechodník, správně je „pozoruje“ – byly použity špatně i v jiných případech - na googlu je spousta informací, jak je správně psát)
Občas autor zcela nelogicky napojí větu mimo kontext (V jednu chvíli popisuje, jak otec kupuje synovi zmrzlinu a najednou vybafne s informací, že se otevřely dveře trolejbusu) nebo špatně napojí druhou informaci, např.: Byl to perfektní Štědrý den. Na vánoční prázdniny zůstali Tomešovi doma. Pan Tomeš chodil do práce a Lada zůstávala doma s Petrem. (Když píše autor nejdřív, že Tomešovi zůstali na prázdniny doma a pak že pan Tomeš chodil do práce, tak si to oponuje)
Cílem mého komentáře není autora zesměšnit nebo ztrapnit, příběhy mě bavily číst, jen jsem chtěl upozornit, na co by se měl autor zaměřit. Kdybych zde necítil jistý potenciál, neobtěžoval bych se s tímhle komentářem. Sám se věnuji psaní a jsem rád za každé připomínky, které dostanu. To zda si autor z mého komentáře něco vezme nebo ne, je už na něm. Osobně si myslím, kdyby se příběhy vypilovaly a trochu proškrtaly (zvlášť u příběhu Temné znamení jsem si ke konci připadal, jako bych četl parodii na teenagerovskou hororovou love story), dobře by se prodávaly i v knihkupectví, jen to chce ještě na sobě zapracovat, člověk se přece jenom v tomhle věku teprve vypisuje a některé myšlenky jsou ještě nevyzrálé až naivní…
PS: Termín „masový vrah“, který je uveden v jedné povídce je nesprávný. Masový vrah se vyznačuje zabíjením 4 a více osob, zpravidla na stejném místě. Postava v knize zabíjí podle určitých kritérií – použil bych spíš „sériový vrah“.
Vždycky, když jsem se podíval na obálku knihu, měl jsem pocit, že na mě ty oči skutečně koukají. Je zvláštní, že v dnešní době téměř každý horor, který spisovatel napíše, automaticky přirovnávají ke Kingovi, jako by člověk nemohl napsat horor, aniž by k němu nebyl přirovnáván. Nebo možná nakladataelé jiného hororového autora neznají... Když už bych měl knihu k někomu přirovnat, tak spíš k Lovecraftovi. Zprvu jsem měl problém se začíst, neboť se autor až příliš soustředil na popis strachu (přesně jak Lovercraft) a děj nebyl tak svižný - ale to je asi můj problém, ne autorův, takže pokud máter rádi Lovercrafta, nebudete zklamáni. Místy dokáže autor skutečně čtenáře vyděsit a já v napětí obracel jednu stránku za druhou. Jistě jsou tu chyby, např: při vyprávění v 1. osobě se autor nevyhnul v některých pasážích amatérské chybě častého používání slova "jsem" (na jedné stránce jsem jich napočítal 32 - což by šlo si s tím určitě lépe pohrát, někdy mě to rušilo, ale nebylo to tak časté) nebo občasné sklouznutí při vyprávění v přítomném čase do minulého. Ale to jsou spíš drobnosti, ale i těch si čtenář všimne. Oceňuji, že autor zvolil české prostředí. Poslední dobou mám pocit, že autoři často zasazují děj do zahraničí, jako by se styděli za to, že jsou Češi. Kniha se mi jako celek líbila a myslím, že Renčín dokazuje, že i Češi jsou schopni napsat kvalitní horor. Jediné co bych asi vytkl, je až příliš rozvláčný konec. Posledních asi 30 stránek mě přišlo už jako zbytečné natahování a mohla by být o to kratší aniž by utrpěla na kvalitě. Naopak si myslím, že by zanechala silnější dojem.
Neil Gaiman se proslavil především tvorbou pro děti a mládež, ale myslím si, že si své v jeho tvorbě najde každý čtenář, v kterém ještě zbyla trochu dítěte. Ostatně jak sám úvaděl v rozhovoru (v bonusovém materiálu knihy), pohádky byly původně směřované pro dospělé a teprve časem je ve stáří začali předávat vnoučatům. Osobně mám jeho pohádkovou tvorbu s občasným hororovým nádechem rád. Autor má vysokou imaginaci a v Hvězdný prach je toho jen dalším důkazem.