zandu komentáře u knih
Moje první "carterovka". Super. Sice nechápu, co nás - normální lidi - baví na takových šílenostech, ale očividně to má úspěch. Tak se těším na další :-)
Zajímavá kniha. Opět jsem dala na doporučení a jsem za to ráda. Takové postapo scifi. Lidé přišli o zrak a průmyslové rostliny zmutovaly v monstra. A když si uvědomím, že to autor napsal před sedmdesáti lety...pane jo. Myslím, že v dnešní době není zas až tak nepředstavitelné, že by se něco takového opravdu stát mohlo. Určitě doporučuji.
"Připrav lidi o zrak a všechna naše převaha je tatam."
"Víš, nejotřesnější na tom je, když si uvědomíš, jak hladce jsme přišli o svět, který nám připadal tak bezpečný a zaručený."
Graficky horší než modrá, ale pro změnu se lépe čte. Asi lepší překlad. Škoda že nejdou skloubit tyto dvě knihy dohromady. Ale opět - dceři se líbí.
Krásné kresby, překlad hrůza. Ale dceři se líbí. Pro mě utrpení číst, ale co člověk pro dítě neudělá.... Tři hvězdy jen za grafickou stránku, jinak bych musela hodnotit jako odpad.... Bohužel
Přesto, že jsem tento druhý díl nezhltla jako ten první, i tak musím dát plný počet hvězdiček. Opět velmi čtivé. A těším se na další.
Kdyby šlo dát deset hvězd, tak je dám. Jsem nadšená. Přesto, že jsem o pár desítek let starší než je doporučená cílová skupina, příběh mě pohltil. Je to krásné a kouzelné. Hned se vrhám na Divomor a už teď lituji, že zatím není další díl (díly). A s HP vůbec srovnávat nebudu - HP je HP a Morrigan je Morrigan. Skvělé.
Před pár týdny mi byla tato kniha doporučena. Teď se na ni dostalo a musím říct, že by mě ani nenapadlo, že mě bude bavit. A bavila. Moc. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení a pořídila si ji. Určitě si ji jednou přečtu velmi ráda znovu.
Za mě tak nějak zklamání. I ten styl, jakým je kniha napsána, mi moc nesedí. Přesto mě víc bavil příběh ze strany Leona. Tiffy mě strašně štvala..... Takže po velikém těšení se, jsem knihu jen zklamaně prolétla.... Nápad dobrý, bohužel špatně zpracovaný.
Další díl za mnou. Musím říct, že tato série je asi to nejčtivější, co jsem kdy četla. Sotva začnu, přehoupnu se přes stou stránku a najednou je konec. A to je u každého dílu. Tohle se paní Marsonsové opravdu povedlo.
Asi budu jedna z mála, ale mě kniha vůbec neoslovila. Tatéra jsem zhltla jedním dechem, ale tuhle jsem nedočetla. Asi jsem měla jiná očekávání, která nebyla naplněna. Prostě jsem se vůbec nedokázala začíst. Tím ale nechci vůbec dané téma zlehčovat....
Opět pecka, jako i předchozí díly. Jen mi stále tak nějak vadí to označení thriller. Ale že děj vtáhne a nepustí - naprostý souhlas.
I tento druhý díl byl super. Za mě tedy asi malinkato slabší než první, proto ubírám jednu hvězdičku, ale i tak paráda. A hned se vrhnu na třetí, ať se dozvím, jak to celé dopadne :-)
Kraťounké veselé básničky pro děti i dospělé podle každého písmena abecedy. Dcerku baví. A mě vlastně také :-)
Přesto, že nepatřím do cílové skupiny, moc mě to bavilo. Určitě bych to ale nenazvala "pořádně nadupaným thrillerem", to mi přijde přehnané, ale spíše takové vesmírné dobrodružství příjemné ke čtení. Hned se vrhám na další díl.
Ách. Romantika jako trám. Kavárna byla taky super a časem se pustím ještě do Cukrárny. Krásné odpočinkové počteníčko.
Dobrý, ale... Zatím z těch čtyř asi nejslabší a bohužel nejdelší... Kdyby ji sesekala o tři až čtyři sta stran, úplně by stačilo. Jsem momentálně na straně 488 a hlavou mi letí, zda číst dál. A přiznám se, asi bych ji i odložila, kdybych nebyla zvědavá, jak se to vyvine mezi Strikem a Robin - to mě zajímá momentálně víc než rozuzlení případu. .
Pokračování Posledního čísla nezklamalo. Děj opět odsípal, četlo se to pěkně. A jak to tak vypadá, možná se i časem dočkáme dalšího dílu....
Tedy sice řazeno mezi young adult žánr, což je skupina, do které dávno věkem nepatřím, ale myslím, že na své si přijdou i ti dříve narození. Kniha je psána z pohledů dvou hlavních postav, děj má spád... Hodně mě to bavilo a hned se vrhnu na druhý díl.
Příběh nezlomné lidské vůle, která paní Zdence pomohla přežít hrůzy... Kromě věty "klid je síla" mi v hlavě utkvěla ještě jedna: "když nám jde o život - jsme schopni zázraku". Tato kniha by měla být povinnou četbou. Smekám.
Silné téma. A přiznám se, že jsem přečetla začátek a konec. Střed jsem vynechala. Po pár stránkách jsem začala tušit, že de facto celá kniha bude plná omáčky okolo a důležitý bude opravdu ten závěr. A byl. Stačilo mi to tak a nebudu lhát, i jsem si poplakala. Ale jinak mě kniha tak nějak do děje nevcucla a ani úplně nenadchla.... Každopádně doufám a věřím, že něco takového nebudu muset nikdy! řešit.