Zdenka21 komentáře u knih
Kniha mě opravdu nadchla, začátek se sice trochu vlekl, ale... Ale to nic nemění na tom, že mi Hirka učarovala. Trochu to zavání severskými mýty, ale nikde se to konkrétně nedozvíte :) Havrani, všude havrani a les a odvaha a taky láska, zrada a touha po moci. Jako všude jsou dobří lidé i špatní lidé, jen tihle mají ocasy. Proč vlastně? Nemohu se dočkat dalšího dílu.
Přiznám se, že jsem knihu začala číst až poté, co jsem viděla thriller na stejnojmenný film pod taktovkou Tima Burtona a protože tohohle výtvarného mága miluju, tak mě kniha nadchla, je stvořená přesně pro něho. Sem tam je to sice poněkud rozvleklé, ale nápad to rozhodně má.
Miluju vikingskou tématiku, i když autor sám se tomuto označení vyhýbá. Kniha se dobře čte a o zvraty v osudech není nouze. Zamilovala jsem si nejen Havrana, ale především Sigurda, i když nájezd seveřanů bych asi zažít nechtěla.
Hodně silný příběh, který mě vtáhl a nechtěl pustit, což ještě umocňovala skutečnost, že jsem z Kutné Hory a tak mi všechna popisovaná místa byla velice blízká. Celou dobu jsem přemýšlela, jak bych reagovala já a pravdou je, že jsem i chvílema trnula, protože to, co se autorce dělo, není v pořádku. Nelze ji soudit, každý prostě dělá věci po svém a jak nejlépe umí. I když se kniha čte snadno, tak k ní spíše přistupuji jako k jisté terapii, protože mluvit o něčem takovém, nebývá snadné.
Všichni mi říkali, jak je to dobrý, jenže já sci-fi moc nemusím, jsem Toklienova hoka :) A bylo to opravdu dobrý. Až tak, že si další sci-fi přečtu ráda.
Vždy mě dokonale dokáže nadzvednout ze židle zneužívání moci jakýmkoli způsobem. V tomto případě mě manipulativní chování Velké sestry rvalo na kusy. I když Mack taky nebyl zrovna "dáreček". Neustále doufáte, že se chování sestry změní, že se kombajnu porouchají součástky, že chlapi vyrostou...a i když se něco splní, zjistíte, že za svá vítězství musíte bojovat. Prostě má smysl to aspoň zkusit.
Opravdu silný příběh o svobodě a kombajnu, je jednou z nejlepších knih, které jsem četla a nad kterou budu ještě dlouho přemýšlet.
Přiznám se, že miluju filmové zpracování, má perfektní soundtrack, je temný a pochmurný a miluju ho od roku 1995, takže spolu máme letos 20 let a to už se dá považovat za vztah, i když se vídáme jen jednou ročně.
Dlouhou dobu jsem toužila po komiksovém zpracování O´Barra a teď ho svírám v rukou a nechci ho pustit! Je ještě temnější, ještě více skličující. Je v něm tolik černých emocí, že pod jejich tíhou se bortí svět, tak jak ho známe a nad tím vším se vznáší láska. Láska, pro kterou je normální vrátit se ze záhrobí a vykonat krutou pomstu v roli zabijáka. Takže odteď budu mít vztah i s tímto komiksem, i když mi bude připomínat lásku, kterou jsem ztratila ... je jako posel, který vrací vzpomínky a ani tak se ho nechci vzdát.
Dlouhou dobu jsem knihu odkládala, protože nemám ráda bezpráví. Teď jsem dočetla a jsem nadšená. Je psána tak, že mě nenechala v klidu jít spát. Obdivuji nashromážděné informace autorky, které jsou použity tak, že nevíte, kdy začíná fikce a končí pravda.
Zeliny mám letos nasbírané, ze zaříkávání mám strach, ale kdyby tu nějaká bohyně byla, neváhala bych ji navštívit.
Vždycky si říkám, jakou fantazii musí mít autor, že dokáže vytvořit něco tak ohromného jako Miamas. Opravdu skvělá kniha, která mě nutila číst některé pasáže vícekrát a zapsat si určité myšlenky. Kombinace snového světa a toho reálného mi vůbec nevadí, právě naopak dovoluje určité věci pochopit lépe. Ove má čestné místo v mé knihovně a babička, která se omlouvá, bude stát vedle něho. Jen doufám, že si ti dva budou rozumět...
Parádní kniha, čte se sama, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je to sice mnoho náhod najednou a příběhy rodin z řadovek se zdají jakoby povrchní, ale rozhodně nejsou. Jsou dojemné, jsou křehké, jsou o hledání lásky a i když jsem nemohla vždycky souhlasit s reakcemi postav, je to v pořádku. Každý z nás by totiž řešil dané situace po svém a tahle kniha je psaná tak reálně, že mám pocit, jakobych ty lidi skutečně znala a prožívala to s nimi, protože je to tak blízké nám všem.
Myslím, že na tuhle knihu nedokážu zapomenout, i kdybych snad chtěla a to nechci. Je neuvěřitelná a i když jsem ji četla v těžkém životním období a často ji musela odkládat, příběh byl stále živý. Evokuje ve mě staré indiánské přísloví, že člověka lze soudit až tehdy, když se projdeme v jeho mokasínech. Zamilovala jsem si Ovea a snad ještě víc Parvenath a Sonju, je vidět, že když se k lidem chováme s láskou a úctou, ukáží nám z nás jen to nejlepší.
Doporučuji knihu teď každému. Je to silný příběh, ne dějově, ale lidsky. A ano smála jsem se, ale na konci jsem plakala.
Tohle je kniha o odhalení lásky a také strachu. Nikdo z nás, komu se takovéhle děťátko nenarodí, nemůže pochopit, co rodič prožívá. Ono nejde jen o to vyrovnat se s postižením dítěte a je úplně jedno, zda se jedná o postižení fyzické či psychické, ale také o to, jak se vyrovnat se svými pocity selhání, studu a někdy i odtažitosti.
Jsem speciální pedagog, takže tahle kniha mi poskytla krásný náhled do pocitů rodiče, který se vyrovnává se vztahem k svému dítěti.
Krásně napsané, realistické a velice otevřené, psané bez studu za své pocity. A ještě k tomu jde o roadtrip, které miluji.
Za mě plný počet, je to skvělá kniha.
Taková oddechovka přečtená za odpoledne. Neurazí, nenadchne. Jen ti chlapi jsou v těhle knihách všichni stejní, ale kdo by je nechtěl? :)
Překonávat strach je jednou z mých životních zkoušek a nesebrat se a neutéct nebo jen pasivně přihlížet se zdá jako ta lehčí cesta, ale jak píše autorka: ,, Lidi se vážně zraňujou jenom, když se snaží dávat pozor. Ke všem úrazům dochází, kdyže snaží na poslední chvíli vycouvat."
Kniha se čte sama a velice se mi líbila, je napsána tak, že by se to mohlo stát i vám.
Jak zpívají Beatles -All you need is Love! ·
Miluji road tripy a kniha se mi velice líbila do chvíle, než se Andrew dostal do nemocnice. I když už tušíte, že se něco děje, je to dle mého trochu hra na city. (jakoby se s touto tématikou roztrhl pověstný pytel, ještě, že to alespoň dopadlo dobře) Jinak se kniha čte téměř sama. A ano, žít v přítomném okamžiku, by se mělo naučit většina z nás.
Miluji knihy, které vypráví několik příběhů současně. A v tomto pojetí autora je to neskutečný zážitek. Chvíle dojemné a humorné slovně brilantní vyprávění nás zavádí do několika krajů a časových dekád, kdy je patrné, že každé rozhodnutí posouvá náš život.
...a tak to jde dál a dál, tisíci směry, všechno se děje najednou, ve smršti přítomnosti současného okamžiku...
Každý z nás má svůj Everest. Přeji nám všem, abychom nestáli jen na jeho úpatí, ale našli v sobě kus odvahy, zaseknou cepín do kamenů našich problémů a dostali se k vrcholu! A jestli nás bude opouštět odvaha a náš cíl nám bude připadat neskutečný, každý z příběhů této knihy nám může pomoci nalézt alespoň kousek povzbuzení. Je až neuvěřitelné čeho všeho je člověk schopný. Takže vydejme se vzhůru.
I když mě hrdinka trochu štvala tím svým dokazováním, že život může být jako film, tak jsem se dobře bavila. Byla to taková oddychovka, která zpříjemnila večer. A která z nás by nechtěla potkat pana Darcyho, že?
Odbočit ze zajetých kolejí, překonat strach a život se Vám začne měnit přímo pod nosem a z nemožného se stává možné...
Oddechové čtení to sice je, pěkně se to čte, rychle to utíká, ale zde oddechovost končí. Téma je fenomenální, potkat se já se svým Životem, myslím, že by mi asi naplácal. Kniha mě donutila se zamyslet a už teď vím, že ji nečtu naposledy. Opravdu lhát sám sobě, je to nejhorší, co Životu lze udělat.