Zdenka21 komentáře u knih
Vždycky si říkám, jakou fantazii musí mít autor, že dokáže vytvořit něco tak ohromného jako Miamas. Opravdu skvělá kniha, která mě nutila číst některé pasáže vícekrát a zapsat si určité myšlenky. Kombinace snového světa a toho reálného mi vůbec nevadí, právě naopak dovoluje určité věci pochopit lépe. Ove má čestné místo v mé knihovně a babička, která se omlouvá, bude stát vedle něho. Jen doufám, že si ti dva budou rozumět...
Myslím, že na tuhle knihu nedokážu zapomenout, i kdybych snad chtěla a to nechci. Je neuvěřitelná a i když jsem ji četla v těžkém životním období a často ji musela odkládat, příběh byl stále živý. Evokuje ve mě staré indiánské přísloví, že člověka lze soudit až tehdy, když se projdeme v jeho mokasínech. Zamilovala jsem si Ovea a snad ještě víc Parvenath a Sonju, je vidět, že když se k lidem chováme s láskou a úctou, ukáží nám z nás jen to nejlepší.
Doporučuji knihu teď každému. Je to silný příběh, ne dějově, ale lidsky. A ano smála jsem se, ale na konci jsem plakala.
Pohodvá kniha, kterou doporučuji číst se zapečeným francouzským chlebem s rajčaty, sklenkou vína, pěkně někde venku na sluníčku, vedle kvetoucího keře levandule. Okamžitě jdu číst pokračování.
Kniha je to krásná, musím si ji jen přečíst znovu a pomaleji, což na poprvé opravdu nešlo. Posledních 30 stránek je opravdu uslzených a) jednak ze vzpomínek na mě milou osobu b) nespravedlností, byť je příběh fiktivní, ale nespravedlnost se v našich životech prostě děje c) vědomím, že milovat a být milován je věcí, pro kterou stojí za to udělat i obdržet jizvy.
Pravidelně ji čtu, než vyrazím na vodu, už několik let a neztrácí nic ze své krásy.
I když se mi začátek knihy četl velice těžko, jen co se Cheryl dostala na hřebenovku, byla to krása. Po přečtení mám chuť sbalit svůj batoh a vydat se na cestu.
Všichni mi říkali, jak je to dobrý, jenže já sci-fi moc nemusím, jsem Toklienova hoka :) A bylo to opravdu dobrý. Až tak, že si další sci-fi přečtu ráda.
Přiznám se, že miluju filmové zpracování, má perfektní soundtrack, je temný a pochmurný a miluju ho od roku 1995, takže spolu máme letos 20 let a to už se dá považovat za vztah, i když se vídáme jen jednou ročně.
Dlouhou dobu jsem toužila po komiksovém zpracování O´Barra a teď ho svírám v rukou a nechci ho pustit! Je ještě temnější, ještě více skličující. Je v něm tolik černých emocí, že pod jejich tíhou se bortí svět, tak jak ho známe a nad tím vším se vznáší láska. Láska, pro kterou je normální vrátit se ze záhrobí a vykonat krutou pomstu v roli zabijáka. Takže odteď budu mít vztah i s tímto komiksem, i když mi bude připomínat lásku, kterou jsem ztratila ... je jako posel, který vrací vzpomínky a ani tak se ho nechci vzdát.
Oddechové čtení to sice je, pěkně se to čte, rychle to utíká, ale zde oddechovost končí. Téma je fenomenální, potkat se já se svým Životem, myslím, že by mi asi naplácal. Kniha mě donutila se zamyslet a už teď vím, že ji nečtu naposledy. Opravdu lhát sám sobě, je to nejhorší, co Životu lze udělat.
Ten, kdo stojí v koutě je, jak to říct, napadá mě snad jen lidská kniha. Být mladší, řekla bych, že snad není možné, aby v jednom příběhu byla tak velká koncentrace "pošramocených" lidí, jenže teď už vím, že to možné je. Většinou "jdu proti proudu", tak jsem občas v koutě byla, proto vím, jak osvobozující je, nalézt si přátele, kteří vám dovolí být svobodní a neodsuzují. Stephenova kniha mne nadchla stejně jako stejnojmenný film. Nutí vás zamyslet se a ta potřeba vás neopouští ani po dočtení knihy. Postavy jsem si zamilovala, hlavně Patricka. Jen prosím buďte sami sebou!
Tohle je kniha o odhalení lásky a také strachu. Nikdo z nás, komu se takovéhle děťátko nenarodí, nemůže pochopit, co rodič prožívá. Ono nejde jen o to vyrovnat se s postižením dítěte a je úplně jedno, zda se jedná o postižení fyzické či psychické, ale také o to, jak se vyrovnat se svými pocity selhání, studu a někdy i odtažitosti.
Jsem speciální pedagog, takže tahle kniha mi poskytla krásný náhled do pocitů rodiče, který se vyrovnává se vztahem k svému dítěti.
Krásně napsané, realistické a velice otevřené, psané bez studu za své pocity. A ještě k tomu jde o roadtrip, které miluji.
Za mě plný počet, je to skvělá kniha.
Každý z nás má svůj Everest. Přeji nám všem, abychom nestáli jen na jeho úpatí, ale našli v sobě kus odvahy, zaseknou cepín do kamenů našich problémů a dostali se k vrcholu! A jestli nás bude opouštět odvaha a náš cíl nám bude připadat neskutečný, každý z příběhů této knihy nám může pomoci nalézt alespoň kousek povzbuzení. Je až neuvěřitelné čeho všeho je člověk schopný. Takže vydejme se vzhůru.
Michaela Langa obdivuji, že přes všechny problémy dokázal tento festival uspořádat. Knihu jsem přečetla jedním dechem a dlouho o ní vyprávěla svým přátelům. Jsem hudební nadšenec a podívat se pod pokličku pořádání festivalu, byl pro mě zážitek.
Kniha mě opravdu nadchla, začátek se sice trochu vlekl, ale... Ale to nic nemění na tom, že mi Hirka učarovala. Trochu to zavání severskými mýty, ale nikde se to konkrétně nedozvíte :) Havrani, všude havrani a les a odvaha a taky láska, zrada a touha po moci. Jako všude jsou dobří lidé i špatní lidé, jen tihle mají ocasy. Proč vlastně? Nemohu se dočkat dalšího dílu.
Přiznám se, že jsem knihu začala číst až poté, co jsem viděla thriller na stejnojmenný film pod taktovkou Tima Burtona a protože tohohle výtvarného mága miluju, tak mě kniha nadchla, je stvořená přesně pro něho. Sem tam je to sice poněkud rozvleklé, ale nápad to rozhodně má.
Vždy mě dokonale dokáže nadzvednout ze židle zneužívání moci jakýmkoli způsobem. V tomto případě mě manipulativní chování Velké sestry rvalo na kusy. I když Mack taky nebyl zrovna "dáreček". Neustále doufáte, že se chování sestry změní, že se kombajnu porouchají součástky, že chlapi vyrostou...a i když se něco splní, zjistíte, že za svá vítězství musíte bojovat. Prostě má smysl to aspoň zkusit.
Opravdu silný příběh o svobodě a kombajnu, je jednou z nejlepších knih, které jsem četla a nad kterou budu ještě dlouho přemýšlet.
Dlouhou dobu jsem knihu odkládala, protože nemám ráda bezpráví. Teď jsem dočetla a jsem nadšená. Je psána tak, že mě nenechala v klidu jít spát. Obdivuji nashromážděné informace autorky, které jsou použity tak, že nevíte, kdy začíná fikce a končí pravda.
Zeliny mám letos nasbírané, ze zaříkávání mám strach, ale kdyby tu nějaká bohyně byla, neváhala bych ji navštívit.
Miluji road tripy a kniha se mi velice líbila do chvíle, než se Andrew dostal do nemocnice. I když už tušíte, že se něco děje, je to dle mého trochu hra na city. (jakoby se s touto tématikou roztrhl pověstný pytel, ještě, že to alespoň dopadlo dobře) Jinak se kniha čte téměř sama. A ano, žít v přítomném okamžiku, by se mělo naučit většina z nás.
Miluji knihy, které vypráví několik příběhů současně. A v tomto pojetí autora je to neskutečný zážitek. Chvíle dojemné a humorné slovně brilantní vyprávění nás zavádí do několika krajů a časových dekád, kdy je patrné, že každé rozhodnutí posouvá náš život.
...a tak to jde dál a dál, tisíci směry, všechno se děje najednou, ve smršti přítomnosti současného okamžiku...
Miluju vikingskou tématiku, i když autor sám se tomuto označení vyhýbá. Kniha se dobře čte a o zvraty v osudech není nouze. Zamilovala jsem si nejen Havrana, ale především Sigurda, i když nájezd seveřanů bych asi zažít nechtěla.