zdennyrakky komentáře u knih
Veliká škoda, že autor i tato jeho kniha jsou pozapomenuty. Hlavní hrdina románu, Viktor, má mnoho společného s autorem: je to Sudetský Němec, ve své vlasti úspěšný advokát, který ale kvůli 2. světové válce musel uprchnout do Anglie, ve které pak zůstane i po válce. Všechno ostatní je ale u Viktora určitě jinak :-) V Anglii se mu jako právníkovi nedaří, a proto přijme nabídku a ujme se jistého případu coby vyděrač. V této roli se mu ovšem zalíbí, je to skvělá záplata na jeho předchozí frustrace. Jednou ovšem sám tvrdě narazí. Způsobí smrt nevinné ženy, a to mu vrátí jeho původní citlivost a touhu po spravedlnosti. Závěr neprozradím, je naprosto nečekaný a naprosto strhující. Kniha je fantasticky čtivá, určitě díky skvělému překladu z němčiny. Nejvíc se mi na knize líbí, že je možné číst ji jako napínavý román (téměř detektivku) anebo jako literaturu faktu - autor tu téměř dokumentárně zachycuje situaci v poválečné Anglii a Evropě vůbec. Viktorův příběh je sice hlavní linií, zároveň je ale kniha pestrou mozaikou spousty dalších příběhů, což jí ale jinak neubírá na ucelenosti. Podle mě je naprosto geniálně koncipovaná. Psychologické charakteristiky postav jsou strhující. A přestože je plná špíny (celá se vlastně týká zločinu, duševních poruch atd.), její poselství je jednoznačně pozitivní a závěr je doslova katarzí. Absolutně doporučuju k přečtení a moc doufám, že se kniha dočká dalších vydání.
Líbila se mi snad ještě o kousíček víc než vynikající film se Zdeňkem Svěrákem. Holt do filmu se nevešla celá, a hlavně tam nedostal prostor vypravěč - jehož lehce sarkastické komentáře probíhajícího děje jsou k zbláznění vtipné. Psychologicky a eticky nesmírně hluboká kniha, a přitom fantasticky zábavná a čtivá.
Věřím, že je to dobrá kniha. Ale když jsem byl nucen ji na čas odložit, už mě nevímproč nepřitáhla zpátky. Asi mě nechytla za srdce tak jako některé jiné...
Ačkoli jsem chlap a milostné romány nesnáším, tuhle knihu mám jako jednu z nejlepších, které jsem kdy četl. Především je to nesmírně hluboká a pravdivá sonda do dvou lidských duší a jejich životů.
Před pár dny jsem slyšel, že Češi jsou společně s Maďary nejhorší ageisté v Evropě. A takhle kniha je podle mě vysloveně antiageistická - provokuje k zamyšlení nad fenoménem stáří, nad hodnotou člověka bez ohledu na věk a na to, v čem spočívají skutečné hodnoty života. Autor samozřejmě nezahrnuje čtenáře žádnými moudry, takovou knihu bych odložil ještě před razítkem :-), a dokonce ani hrdinové knihy nejsou žádní zlatoústí světci - jsou to normální lidé z masa a kostí, kteří se v mnohém mýlí, hřeší, dělají chyby atd. Kniha přesto promlouvá velice moudře a zároveň baví. Jen místy jsem měl pocit, že by mohla odsejpat trochu svižněji, možná i být kratší, a ne nejlepší dojem jsem měl z překladu. Skoro až blábolovitost některých pasáží ve mně budila podezření, že si s nimi překladatel nevěděl úplně rady. Takových ale bylo jen pár míst, jinak se kniha četla opravdu dobře, a to i v MHD :-) Tedy ještě jednou: velmi doporučuji, ale 4 hvězdy musí stačit.
Hooodně zvláštní kniha, dlouho jsem si s ní moc nerozuměl. Pak mi připadala prostě jako sbírka povídek propojených Newportem. Až později jsem v ní začal objevovat opravdu zajímavé věci - hlavně myšlenky. A nakonec jsem si přečetl perfektní doslov od Martina Hilského a rázem bylo jasno. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Místy to bylo i na pět. Ale celkový dojem s jistým časovým odstupem je lehce přes tři, takže dávám tři. Každopádně fajn počtení, doporučuju.
Jsme jako čtenáři opravdu velmi různí a zrovna tahle kniha nás rozděluje hodně, hodně. Mě chytla od prvního slovíčka, a jsem sice teprv na 91. straně, ale baví mě čím dál víc. Ale co na tom, že mě baví. Hlavně mám pocit, že mi otvírá světy skryté za povrchností každodenního života. Asi mě takhle chytla proto, že několik Alicí jsem měl to štěstí osobně potkat a Fulghum mi je znovuzpřítomňuje. Každopádně už dlouho mi žádná kniha nesedla tak jako takhle. Ale chápu i to, že někoho může silně nebavit a připadat mu to potrhlá.
Tváří se jako popularizační knížka. Ale kdeže. Čím dál od úvodních proklamací, tím víc autorka na svůj záměr zapomíná a přechází do stylu, ve kterém je jako vědkyně asi nejvíc doma. Navíc všechno řeší pekelně dopodrobna (a často se zaměřuje fakt na kokotiny, pardon) a mnohomluvně, místy zmateně. O přehlednosti a jasnosti tu nemůže být řeč. Opravdu to není publikace typu "knížka o..." pro širokou veřejnost.
S detektivkou to má společného asi tolik jako s pohádkami Boženy Němcové. Ale vůbec nevadí, tím líp :-) V podstatě je to existencialisticky laděná novela o jednom zestárlém alkoholikovi a lidech kolem něj. Vynikající překlad od Jiřího Dědečka, vynikající redaktorská práce, není tam jediná chybička. (Až po dočtení jsem z tiráže zjistil, že odpovědnou redaktorkou byla Anežka Charvátová - takže tím se to vysvětluje :-))
Uf, zezačátku super, ale pak z toho vylezla prachsprostá červená knihovna pro chlapy, zlomilo se to zhruba s Michaelovým odjezdem do Indie. (Jel tam ostatně úplně zbytečně, jak se později ukázalo - jen aby bylo o čem psát.) Po návratu z Indie už se to nedalo číst, byla to nastavovaná kaše psaná podivně zrychleným tempem a čím dál kýčovitější, úplnej Nicolas Sparks. Ne, tohle opravdu není kniha, která ve mně něco nechala a na kterou si ještě někdy vzpomenu...
Nečekaná pecka! Nelákavě vypadající starší kniha zachráněná ze sběru, navíc s otřesně patetickým a matoucím názvem (žádná Hana tam nevystupuje) a vysloveně odpudivou anotací - ale četba opravdu skvostná. Na své si přijde milovník historických románů, dobrodružné četby, krváků i ten, kdo ocení hlavně myšlenku (jen mu nesmí vadit autorovo otevřené levičáctví). Když jsem tohle dočetl a pak otevřel jednu z bezpočtu knih od úřadujícího "krále" české historické detektivky (pana V. V.), velice rychle jsem ji zase zavřel, protože to absolutně nešlo. Yves Gandon totiž narozdíl od něj uměl psát (a překladatel Stanislav Jirsa taky).
Nemůžu hodnotit celou knihu, četl jsem jen poslední povídku (Na faře). Kvalitní příběh, kvalitně napsaný. Úžasné východočeské nářečí. Pravda, tu a tam mi čtení přišlo maličko zdlouhavé, ale ke konci to mělo takový spád, že jsem si nestačil držet klobouk. Rozuzlení mě napřed vyděsilo, že je jako z nějaké halířové červené knihovny, ale úplný závěr povídky vše uvedl na pravou míru. Zkrátka dobré, dobré, po všech stránkách. A podle doslovu tato povídka reprezentuje vrcholnou tvorbu Terézy Novákové. Takže velmi doporučuji každému, kdo se potřebuje seznámit s jejím psaním, ale nemá čas se pouštět do rozsáhlých románů. P. S. Jen těžko jsem se bránil pocitu, že jde o tutéž Helenku, kterou znám z Jiráskova Temna. Ty příběhy se samozřejmě podstatně liší, ale Helenky jsou (aspoň pro mě) charakterem k nerozeznání.
Pokud Vás láká tento navenek pěkně vypadající svazek všech základních nauk o češtině, důrazně Vás před ním varuji. Jednotlivé kapitoly jsou vesměs špatně napsané, přetékají zbytečnostmi, zato leckteré opravdu podstatné věci si stejně budete muset dostudovat odjinud, a obsahují bezpočet nedomyšleností, matoucích vysvětlení i vyložených nesmyslů. A to vše, prosím, ve "vydání čtvrtém, upraveném". Například celá morfologie je jeden velký telefonní seznam slovních tvarů, ale to nejdůležitější, kvůli čemu vlastně morfologii studujete (tedy morfematická stavba slova), je tam vyloženo naprosto nedostatečně. Podobně slovotvorba: můžete se leda nadrtit pár pouček a nekonečný soupis slovotvorných kategorií a typů, ale na hlubší vhled zapomeňte, o slovotvorné analýze nemluvě (ostatně kapitola o slovotvorbě předchází morfologii - což je podobná zhovadilost, jako kdyby se v historii napřed probírala druhá světová válka a pak teprve první). Že je Čeština pro učitele knihou pro učitele, to byste mimo název a kapitolu o syntaxi vůbec nepoznali. A veškerá její tolik proklamovaná ucelenost? Ve skutečnosti si každý autor hrál na svém písečku, takže jednotlivé kapitoly na sebe nijak nenavazují ani neodkazují, občas si protiřečí, zbytečně se zdvojují, používají odlišných zkratek atd. A snad úplně největší výtka: nejsou tu vůbec žádná cvičení, natož úkoly s řešeními, takže bez dalších materiálů nemáte šanci naučit se zhola nic. Takže doporučuji: neztrácejte mraky času ani nervy s tímto paskvilem a rovnou si najděte něco jiného, lepšího, je toho spousta. P. S. Suverénně nejhorší a naprosto marné jsou zmíněné kapitoly o morfologii a slovotvorbě. Naopak u syntaxe, v zásadě dobře pojaté, by možná stačilo, kdyby si ji uvedené "recenzentky" skutečně přečetly a pomohly ji autorce vyčistit od nepovedeného a dotáhnout do použitelné podoby. Úvodní kapitoly o češtině jsou jakž takž, ostatně na tom není moc co zkazit, lexikologie dejme tomu taky (i tak se ale velmi vyplatí otevřít i jinou učebnici) a fonetiku/fonologii jsem nestudoval, takže tu ze svého hodnocení vyjímám.
Mimořádná knížka. Nikam nespěchá, je to dějově prostý příběh prokládaný všelijakým jiným vyprávěním a esejistickými úvahami na různá témata. Plno fascinujících myšlenek, místy vysloveně poezie. Ocení zvláště milovníci Bachovy hudby, Goetha, archeologie, středověkého umění, hradů a raně novověké historie. A turisté - určitě se budou chtít podívat na Wartburg a do Durynského lesa. Velmi zajímavý pohled na Čechy a Prahu očima německojazyčného rodáka z Krnova. A mimo jiné už v roce 1978 píše: "..., naše planeta začíná stárnout. Již dnes dochází k ochuzení mnohotvárnosti života vymíráním některých rostlinných a živočišných druhů. My však jako očarovaní hledíme na ukazatele hospodářského růstu a pleníme při tom bezohledně surovinové zdroje, děláme všechno pro vyhubení života na Zemi a jednáme stále jednostranněji. (...) Rozhodující otázka nezní: Co může člověk očekávat od budoucnosti? nýbrž: Co musí člověk vyžadovat od přítomnosti? Co musí udělat, aby budoucnost jeho vnuků a pravnuků byla zajištěna?" Samotný milostný příběh je velmi komorní, cudný a plný zralé životní moudrosti. Téměř to žádný příběh není, nejsou v něm prakticky žádné dějové zvraty. Jak říkám, je to spíš kniha esejů a básní v próze než opravdová próza. Četl jsem na dobrou noc, vždycky stránku, dvě před usnutím. Chtěl jsem spěchat stejně málo jako autor. K podobnému účelu velmi doporučuji. Je to opravdu vzácná knížka. Tak proč jen tři hvězdy? Některé úvahy jsem nedal, ztrácel jsem se v nich a připadaly mi podivně rozbředlé. Občas se v knize objevily soudružské kecy, kritizující sice reálný socialismus, ale zároveň agitující k tomu, aby se dělal poctivěji, lépe. A to takovými těmi hnusnými prázdnými frázemi, které známe i z našich časů před rokem 89. Vůbec mi to nesedí k postavě, která je podle ostatních zápisků ve svém deníku hluboce duchovně, nebál bych se říct křesťansky založená. Ale co naplat, vysídlený český Němec Cibulka se stal dederónem. A byl to antinacista - a němečtí antinacisté velmi často tíhli ke komunismu (pokud se mýlím a někomu ubližuju, klidně se mnou polemizujte). Takže za to tohle jedna hvězda dolů. A druhá za ten konec. Ten příběh prostě nemá závěr. Autor ho na posledních stránkách utne tak, aby nemusel žádný závěr řešit. Překladatel v doslovu to vidí jinak, chápe to jako symbol atd., ale mně to prostě nesedlo. V každém případě knížku velmi, velmi doporučuji a přeju jí, aby se jí dodatečně dostalo čtenářské pozornosti, jakou si zaslouží.
Příjemné čtení, zajímavé reálie, živoucí postavy a vtipný jazyk - toť pro mne vše. Zkrátka žádný zázrak, který jsem čekal podle komentářů. Nicméně chtěl jsem dát 4 hvězdy. Když se ale Petr stal vládcem Stramby, tak jsem začal mít pocit, že čtu úplně jinou knihu. On sám strašlivě zhloupl, začal se chovat a mluvit s prominutím jako kretén, a zároveň s tím pro mě neúnosně zhloupla i kniha. Opravdu ten bystrý mladík uvěřil, že papež je veselá kopa a jemu u něj všechno projde? Opravdu bylo nutné, aby se pokoušel ve Strambě realizovat utopistický komunismus? Opravdu bylo nutné, aby prosazoval materialistický světový názor a bojoval proti křesťanskému tmářství? Chápu, kniha je z doby nejtvrdší normalizace, ale teď, 30 let po listopadu, asi nemám úplně zapotřebí číst nějaké agitky. Chtěl jsem se pustit do druhého dílu triologie, ale ten závěr mi Petra dost znechutil... P.S. Všimli jste si, kolik je v knize nenápadných prasečinek a krutostí?
Kniha nabitá neobyčejně inspirativními myšlenkami. Jedna z nejlepších "motivačních" knih, které jsem kdy četl. A vše vlastně docela příjemně zabaleno do "příběhu", samozřejmě se skutečnou beletrií to nemá nic společného, např. "dialogy" jsou otřesné. Ale kvůli tomu se tahle kniha rozhodně nečte, takže nemám problém hodnotit ji jednoznačně pozitivně.
Kolega Marvan00 píše, že Driffildovým předobrazem byl evidentně Thomas Hardy. Myslela si to asi už spousta lidí dřív, protože autor to v předmluvě dosti výmluvně vyvrací. Což samozřejmě neznamená, že to tak není :-D Nicméně pro mě ta kniha není ani tak o nějakém mrtvém spisovateli, jako hlavně o živoucích lidech kolem něj a nejvíc o Růžence. Ostatně komu jinému patří závěr knihy než právě jí? Našel jsem tuhle věcičku ve sběru a vzal si ji s sebou do tramvaje, protože jsem neměl zrovna nic jiného ke čtení. Nesympatická předmluva, nic moc začátek knihy a její nízké hodnocení zde mě pak nijak memotivovaly, abych ve čtení pokračoval, leč učinil jsem a dobře jsem udělal, od prázdnin v Blackstablu mě to začalo obrovsky bavit (chytla mě atmosféra anglického pobřeží) a bavilo mě to pak čím dál víc až do konce. Absolutně jsem neměl v úmyslu dát tomu 5 hvězd, protože nejvyšší hodnocení si šetřím na ty úplně top knihy, ale prostě nemůžu jinak, i tahle si je zaslouží - je neuvěřitelně poanglicku zábavná (kdo to tu psal, že autor humorem šetřil??), inteligentní, moudrá, hřejivě lidská... A dalších 5 * za vynikající češtinu, do níž byla převedena!
Nabokov, stejně jako Kundera, mi není ani trochu lidsky sympatický, ale MUSÍM uznat, že byl opravdu mistr pera, kniha je výborně napsaná (přitom - pokud se nepletu - v rámci Nabokovovy tvorby jde o relativně nevýznamné dílečko). Naprosto nesouhlasím s autorkou komentáře, že postavy nejsou psychologicky propracované. A nesouhlasím ani s tím, že je to temná kniha bez naděje. Prostor pro ni tu podle mě je, záleží ovšem na čtenáři. A konečně, i sympatické postavy by tu byly, co třeba Paul? Na druhou stranu, nevím, jak trvalé dojmy ve mně z té knihy zůstanou, jestli jsem si z ní něco podstatného vzal...
Nadšen. Ne úplně od prvních stránek, ale postupně čím dál víc. Absolutně doporučuju jako snadnou a humornou četbu, která je současně mistrovsky napsaná (žádný brak), a hlavně o něčem vypovídá - o dobách, které ve skutečnosti ani trochu veselé nebyly. Jen ke konci to bylo slabší, už zbytečně moc sprostých slov a vyprávění trochu natahované, a závěr podle mě vysloveně špatný. Ale všechno to předtím bylo tak dobré, že zůstávám u 5*.