zdennyrakky komentáře u knih

Teď to poslouchám v rádiu načtené samotným Werichem. Čte to tak, jako by to vyprávěl rovnou z hlavy. A ta čeština! Ta poezie! Ty chytré fóry, jeden za druhým. Neuvěřitelné!!

1 04.07.2018

Rozhodně příjemná kniha a současně k zamyšlení. Extrémně dobře se čte, šikovná k využívání času stráveného např. v autobuse či nějakým čekáním. Přeložená do pěkné češtiny. Na druhou stranu příběh dost umělý, klíčová otázka knihy týkající se míry zodpovědnosti jedince za jiné lidi řešena dosti povrchně a nakonec tak nějak zametena pod stůl a závěr vysloveně zoufalý - když autor neví, jak příběh uzavřít, nechá hlavní postavu tragicky zemřít. Takže z původně zamýšlených 4* nakonec sešlo. Zkrátka příjemný literární popík, ale nic moc víc...

1 22.05.2018

Ta kniha má především atmosféru...

1 14.02.2018

Oblíbená kniha z doby, kdy jsem se taky chystal na peďák. Jak bych ji hodnotil dnes, s odstupem více než 20 let, nevím...

1 14.02.2018

Hodně zeširoka a zhluboka podaná doporučení pro život v páru. Kniha plná moudrosti a naděje, že láska na celý život (= fungující rodina) nemusí být jen v pohádkách.

1 10.09.2017

Samotný příběh o tetičce Julii a Pedru Camachovi je v pohodě, možná i za čtyři hvězdy. Ale Camachovy příběhy... fakt děs a hrůza, něco mezi jednou a žádnou hvězdou. Nic proti parodiím, ale musejí být vtipné, ne k uzoufání trapné a nudné. Mimochodem, ten příběh s hybením krys, z toho mě až mrazilo, jak dokonale tam autor vysvětlil princip "průmyslově" prováděné genocidy - tzn. nacistického vyvraždování Židů (předpokládám, že nechtěně, že to neměla být alegorie holocaustu, protože vysvětlovat ho na krysách by bylo dost nevkusné). Zkrátka, dvě knížky v jedné: jedna vlastně docela dobrá, druhá příšerná. Hodnocení ale může být jen jedno, tedy - s oběma očima zavřenýma - dávám tři hvězdy.

1 14.06.2017

Rozhodně dobrá novela, velmi doporučuji k přečtení. Už kvůli reáliím. Příběh velmi silný (střet svědomí a zodpovědnosti s touhou po osobním štěstí), psychologicky hodně hluboký, bohužel občas trochu sklouzne podle mě do zbytečného patosu. Závěr velmi otevřený a komplikovaný, dalo mi dost práce, než jsem ho skousl. Ale možná právě v tom je jedna z hlavních předností celé novely - žádná romantická smrt hrdiny apod.

1 19.03.2017

Jako pardon, ale podle mě je to skvostná psychologická novela. Nemám, za co bych jí strhl třeba jen jedinou hvězdu.

1 23.02.2017

Vynikající milostná novela. Přirovnal bych ji k Segalovu Příběhu jedné lásky. Kromě skutečně strhujícího milostného příběhu a mistrovských psychologických charakteristik postav je úchvatná také tím, že zavádí čtenáře do exotické Gruzie, a to do starobylého města, bývalého kláštera, které je dnes - pokud se nepletu - jednou z památek zapsaných na seznam UNESCO. Stojí za to vygooglit si fotky tohoto místa.

1 12.09.2016

Přinejmenším dobrá tramvajovka. Pěkně napsaná a z textu je cítit, jak jej autor cizeloval, aby sedělo každé slůvko. Byla to snad jediná kniha, kde jsem nenarazil na sebemenší nesrozumitelnost. Občas mi třeba něco nebylo úplně jasné, ale bylo to proto, že autor prostě nechal všechna kolečka do sebe zapadnout až o kousek dál. Perfektně stavěné věty, dobrá slovní zásoba, vynikající znalost všeho, o čem se v knize píše - autor nás postupně zavede kamsi na sever Afriky, do Paříže, do New Yorku, k Niagarským vodopádům, do Cannes, na Korsiku - a je jasné, že tam všude skutečně byl a popisuje vlastní zážitky. V jiných knihách mi popisy přírody, měst apod. spíš vadí, protože zdržují děj, ale tady ne, autor všechno popisuje neuvěřitelně sugestivně. Vlastně je to tak trochu cestopis. Ale taky tak trochu detektivka, místy téměř napínavá :-) Nechybí ani psychologie postav, většinou ovšem dost bizarních a jen s několika málo výjimkami silně negativních. Někde autor dosahuje kvalit srovnatelných málem s Otou Pavlem - vyprávění je mimořádně laskavé, moudré a úsměvné (např. o tom, jak se Vilda zaučuje ve francouzských hotelích). Takovým místům i některým popisům krajiny bych klidně dal pět hvězd. Co mě ovšem velmi zklamalo, byl konec. Směrem k němu děj jako by směřoval k nějakému výraznému závěru, ze kterého by čtenář načerpal nějakou životní moudrost, a místo toho kniha prostě skončila. Najednou tu byl konec, tak nějak podivně urychlený a naprosto banální. Velká škoda! Kdo ale nečte knihy jen kvůli závěrům, ten si touto může velice zpříjemnit např. cestování, čekání u lékaře nebo chvíle před usnutím.

1 24.08.2016

P.S. Zaujala mě tak moc, že pro ni před sedmi lety hlasoval v anketě Kniha mého srdce. Od té doby jsem přečetl spoustu dalších a dnes bych určitě upřednostnil některou jinou, ale...

1 30.06.2016

Knihu jsem zatím nečetl, ale láká mě - už proto, že za pseudonymem Anna Markowitz se skrývá VYNIKAJÍCÍ komorní pěvkyně Olga Štěpánová, jedinečná interpretka např. písňové tvorby Petra Iljiče Čajkovského. Mimochodem od dětství nevidomá. Spisovatelkou je tedy tato dáma až na druhém místě, v první řadě je to hudební umělkyně světové úrovně.

Nemůžu si pomoct, ale tahle kniha mi velmi připomíná Poslední kabriolet. Rozdíl je samozřejmě v tom, že tahle kniha je přímo o 2. světové válce, zatímco v Posledním kabrioletu představuje válka "pouze" hlavní, ale zdaleka ne jedinou etapu děje. Pokud jde o čtivost a řekněme výpovědní hodnotu, považuji obě knihy za srovnatelné. Myšlenkově jde Poslední kabriolet řekl bych ještě o fous holub, ale opravdu jen o fous. A není tam to, co mi občas malilinko překáželo tady, totiž určitá vykonstruovanost děje (některá setkání, která by ve skutečnosti byla velmi málo pravděpodobná, scéna, kdy se hloupí důstojníci od proviantu objeví zrovna ve chvíli, kdy mohou být využiti jako sebevražední figuranti pro odhalení německého kulometu, apod.). Takže: kniha opravdu skvělá, těch 500 stran rozhodně stojí za přečtení, vřele doporučuju... ale pět hvězdiček si pošetřím pro případ, že bych náhodou někdy narazil na nějakou ještě dokonalejší knihu.

1 30.05.2016

Když jsem teď dva dny marodil, nepustil jsem tuhle knihu z ruky. Prostě bavila mě, proč to nepřiznat. A nepochybuju, že byla napsaná s dobrým úmyslem. Žasnu ale nad tím, kam až byla autorka ochotná zajít v cynismu a vulgárnosti některých postav. Překladatel-muž se na tom myslím dost vyřádil :-D Btw., asi před rokem jsem četl román K moři od Petry Soukupové a tahle kniha mi ho strašně připomíná - ale styl psaní je samozřejmě úplně jiný. Takhle nějak by možná K moři napsal Patrik Hartl :-D

Hodně čtenářů tady píše, že tohle je ještě nedozrálý, méně povedený nebo nenáročný Simmel. Za mě tedy prvotřídní záležitost, takže jsem opravdu zvědav na ty ryzí simmelovky. (Čtyři hvězdy proto, že pět si nechávám na ty opravdu nejnej knihy, které jsem kdy četl.)

06.12.2023

Přečíst se to dalo. Ale se Šperhákem se to absolutně nedá srovnat.

06.12.2023

Trochu přitažené za vlasy, trochu nuda, dost takový ten pohled na muže a ženy, který se dnes moc nenosí, ale v zásadě smysluplná kniha o sebeuvědomění a seberealizaci (ale žádné ezo, to ani omylem - což je na jednu stranu moc dobře, protože toto je skutečně literatura, na druhou stranu ezo dokáže jít psychologicky a duchovně hlouběji). No, trošinku už to zestárlo, ale číst se to dá. Mimochodem, rozhodně doporučuju milovníkům Mikulova, to město je tam hodně otištěné, včetně své německé minulosti.

06.12.2023

No. Nezapře to Zdeňka Šmída - toho, který napsal skvostné Proč bychom se netopili / nepotili / atd. Má to občas jeho poetiku. Ale v zásadě zklamání, taková trochu lepší normalizační próza. Nedoporučuju, ztráta času, jsou mnohem lepší knihy.

06.12.2023

Nehodnotím, jen upozorňuji na nesprávný název. Správně má být SOUDOBÉ TEORIE VZDĚLÁVÁNÍ (což je logické, když jde o přehled různých teorií). Prosím, mohl by to někdo opravit, aby kniha zde byla snáze vyhledatelná?

Myslím, že Matějkovu dědkovi Josefovi a jeho kumpánům nesahají tihle "vtipálci" ani po nehty na nohách. Dal bych aspoň jednu hvězdu za krásný nářečí, ale nedám nic, abych tak symbolicky pomstil chudáka malýho Francka, kterýho za úplně nevinnou klukovinu seřezali tak brutálně, že se z toho podělal, a pak ho jen "hodili na pec a šli 'Na Špicu' zapiť zlost". Jak se tomuhle někdo může smát, pane Galuško, to fakt nechápu.