Zelený_Drak komentáře u knih

Knize jsem dala šanci v rozsahu 4 kapitol, což je přes 150 stran z celkových 424, takže určitě víc než 1/3. Měla jsem docela vysoká očekávání, protože celá série má velmi kladná hodnocení. Kniha je bohužel nenaplnila. Čekala bych, že když o první třetině prvního dílu ze tří mohu říct, že tam bylo objevení Atlantidy, spiknutí, vražda, dívka vydávající se na cestu a muž, který se k tomu tak nějak připletl, bude to poutavé, napínavé čtení. Bohužel, jsem se nemohla zbavit dojmu, že se tam nic neděje a až když jsem si to v hlavě takto shrnula, uvědomila jsem si, že to je autorův styl, co ve mně nedokáže vzbudit zvědavost. Hvězdičkami hodnotit nebudu, to tentokrát nechám na cílové skupině. Odhaduji ale, že kdybych dočetla, dala bych knize jednu nebo dvě.

Pro mě zatím nejslabší díl. Bylo úplně jasné, kdo jsou Bianca a Nico di Angelo, hned jak se ukázalo, že mají nějaké potíže se upamatovat na minulost. Chytrý tah. Nečekala jsem, že autor takto vytáhne z klobouku něco z prvního dílu. Ale čekala jsem, že se objeví někdo jako Bianca a Nico. Líbil se mi Besie a závěr na Olympu. Taliina volba, Percyho volba... kniha má spoustu pěkných momentů a věřím, že v patřičném věku, koho to jednou zaujme u prvního dílu, ten bude se stejným nadšením i pokračovat a knihy klidně přečte na jeden zátah. Já už potřebuji před dalším dílem trochu pauzu. Autor to sází do šablony se zkušeností amerického profesionálního spisovatele, což pro mě obvykle znamená body dolů. Není zde nic tak organického jako mistrovství světa ve famfrpálu, Siriusův dům a jiné části Harryho Pottera, které příběh až tak nepotřeboval nebo ne tak dopodrobna, ale Rowlingová je napsala, protože jí to připadalo jako dobrý nápad. Riordan působí, že má předem přesně vymezeno, kam dá dějový zvrat a kam vatu.

2 09.07.2022

Jako první knihu od Zoly jsem četla loni v listopadu Hřích abbého Moureta, což mě vůbec nebavilo a do dalšího Zoly jsem se pustila tak brzy prakticky jen proto, že jsem Štěstí Rougonů zrovna měla po ruce. Toto už bylo poutavější a více se to blížilo tomu, co jsem od autora očekávala. Úvod do historie Rougonů a Macquartů byl docela dobrý a je zde vidět, že autor od začátku má mnoho vymyšleno. Přesto se asi nikdy nestane mým oblíbeným spisovatelem (neustále srovnávám naturalistu Zolu s realistou Balzacem a zatím z toho Balzac vychází lépe). I tady mi mnoho pasáží přišlo jaksi nevyvážených. Velký prostor pro něco relativně nezajímavého, menší pro něco, co by mě bylo zajímalo mnohem víc... jako celek to ale fungovalo a bavilo mě to, práce s charaktery je dobrá, akorát jich je příliš mnoho na příliš malém rozsahu "úvodu" do ságy o 20 svazcích. Příběh je ohraničen romantickým osudem nejmladšího Moureta, žel jakožto jedné z mála postav, se kterou se dalo trochu cítit, se mu dostalo očekávaného konce.

09.07.2022

Jako samostatná kniha bez problémů v rámci své kategorie obstojí, jako součást série už se to ale začíná příliš točit v kruzích. Musím si mezi díly dávat větší pauzy než jsem plánovala. Kdybych třetí díl nečetla tak brzy po předchozích dvou, bavilo by mě to více.

1 09.07.2022

Kniha mě zaujala v knihovně už někdy v době, kdy u nás vyšla. Moc se mi líbila obálka a snad jsem si ji i půjčila, ale pro hromadu jiných knih se k ní nedostala. To mi bylo nějakých 14 nebo 15 let, tehdy bych ji nejspíš i považovala za docela zábavnou. O nějakých 10 let později jsem si ji koupila ve výprodeji. O dalších 5 let později jsem se pustila do čtení. Přečetla jsem 19 kapitol, což je o trochu víc než 1/4 knihy a nemám potřebu číst dál. Nesedí mi styl psaní a ani příběh a postavy mě neupoutaly. Nápad to má, ale autorčino zpracování pro mě není dostatečně atrativní.

08.07.2022

Do knihovničky se mi kdysi dostal 3. díl, který měl docela vysoké hodnocení i pozitivně vyznívající komentáře. Chtěla jsem ale začít od 1. dílu. Než jsem se k němu dostala, vyšly další 3, očekávala jsem tedy, že by to mohlo být dobré. Vydržela jsem 21 kapitol. Pak jsem se podívala na komentáře u všech dílů a rozhodla se, že toto číst nepotřebuji. Vleklé, samá vata, práce s postavami mě neoslovila. Za základní nápad "restaurátorka hřbitovů" dávám hvězdičku. Kniha i celá série určitě mají své nadšené čtenáře, já k nim ale patřit nebudu.

2 08.07.2022

Smutný, tragický příběh o těžkém přetěžkém životě. Ale krásně zpracovaný. Výborné popisy, skvěle vykreslené postavy. Všechny. To se nevidí často. Jen nevím, co si myslet o tom konci, zda je škoda, že se to takto "samo" seběhlo nebo naopak. Je to i lepší než Divá Bára.

Škoda, že jsem si knihu nevybrala kdysi do maturitní četby, zrovna z české meziválečné literatury mě máloco lákalo, ale toto bych byla přečetla snadno.

Knihu jsem zkusila nejprve jako audio, ale ukázalo se, že v této podobě je seškrtaná (něco se mi nedzdálo, tak jsem zkontrolovala stejnou část v tištěné podobě a ta byla podstatně delší).

4 25.06.2022

Vidím to podobně jako u prvního dílu - na mě moc americké a další Harry Potter to opravdu není. Druhý díl se mi líbil o malinko víc - menší rozsah příběhu prospěl. Grauer byl pro tento díl nahrazen Tysonem, což bohužel vypadá, že Rick Riordan považuje za nutné vždy dát k Percymu nějakého "nekňubu", kterého by mohl chránit a který by se později ukázal být někým jiným než se zdálo. A taky aby nepůsobil tak hloupě, když zase leze do všech očividných pastí. Průhledné. Chyběl tu nějaký velkolepý úsek jako část v podsvětí v prvním dílu, ale zase tu je mnohem významnější dějový zvrat na konci (i když pro dospělého čtenáře to není zrovna překvapení, nemalá část cílové skupiny to nejspíš neuhodne).

25.06.2022

Rozumím tomu, že koho osloví téma a postava hlavního hrdiny Marka Lennana, hodnotí tuto knihu plným počtem hvězd. Kniha je dobře napsaná a práce s postavami výborná. Bohužel, pro mě nebyla jako celek ničím převratná, nemá v sobě nic, kvůli čemu bych ji chtěla číst znovu. Holt to není Balzac ani Hugo.

25.06.2022

Myslím, že je to poezie pěkná, avšak pro mě nevhodná. Výjimečně se zdržuji hodnocení.

Je pěkné si ještě v roce 2022 přečíst něco od Pratchetta úplně poprvé. Překvapivě dlouho mi ale trvalo než jsem se začetla. Tak nečekaně temná a vážná je Půlnoc. Někde kolem Ankh-Morporku se dokonce dostavilo mírné zklamání. Ankh-Morpork pro mě byl vždycky nejbarevnějším a nejsmradlavějším fantasy městem ze všech fantasy měst ve všech vesmírech. A tady je najednou takový cizí, šedý a studený. Jenže... ono tohle město nikdy nebylo nic pro čarodějky z hor a není ani pro čarodějku z křídy. A pak to byla výborná kniha. Jiná ale krásná. Vypiplaná. Lepší než Zimoděj, toho zatím považuji z knih o Toničce za nejslabší kus. Jediná námitka, kterou uznávám, je, že Toničku pořád jen něco pronásleduje - tentokrát Úskočný muž. Jinak je to skvělá kniha, pokud v ní člověk nechce za každou cenu najít Úžasnou Zeměplochu, do které ostatně ani nepatří. Líbil se mi policejní Figl. Knihu rozhodně plánuji číst znovu.

„Minulost si musíme pamatovat. Když nevíš, odkud jsi přišel, pak nevíš, kde jsi, a když nevíš, kde jsi, pak nevíš, kam jdeš.”

3 13.06.2022

K Percymu Jacksonovi jsem se v době vydání nedostala a ani jsem neregistrovala, že taková kniha vyšla a to jsem tehdy novinky na trhu docela sledovala. Tři hvězdičky dávám i s ohledem na cílovou skupinu, myslím si, že mezi 9. a 13. rokem to bavit spíše bude. Jinak se série snaží naskočit na úspěch Harryho Pottera, ale nemá šanci - není dostatečně nadnárodní a kombinace amerického letního tábora a komiksového hrdinství je mi příliš vzdálená. Více mě baví třeba Hraničářův učeň. Domnívám se, že pro českého čtenáře je kniha i příliš průhledná. Základní povědomí o řeckých bájích a mytologii je u nás docela rozšířené, proto mi všechny pasti, do kterých hrdinové vlezli, přišly úplně očividné. Také mi vadilo, že příběh je spíše sledem navazujících akčních epizod než souvislým vyprávěním s jednou opravdovou zápletkou. Líbila se mi část v podsvětí a Olymp. Také vysvětlení druhé světové války a závěr knihy. Američtí bohové se mi vybavovali dost často (přitom jsem tu knihu ani nečetla, jen jsem viděla seriál, který je prý o dost přifouknutý). Nemohu souhlasit s vyloženě negativními komentáři, četla jsem podstatně horší knihy pro děti. Zloděj blesků má pořád hlavu a patu a pro cílovou skupinu je to určitě atraktivní kniha - i já se chystám na další díly. Na rozdíl od Harryho Pottera ale Percy Jackson asi neosloví 3 generace a časem zapadne.

3 13.06.2022

Všechny povídky jsou pěkně vypointované, ale nemálo jich postrádá napětí a překvapení. Příliš často jsem uhodla, kam děj směřuje. Nejvíc se mi líbily povídky "Jako důkazu proti vám" a "Pečlivý člověk", kde mě autor úspěšně překvapil. To ale byly jen 2 z 10. Přesto mi nebylo zatěžko ostatní povídky přečíst - autor mě i těmi průhlednými nápady docela bavil. Knihu pošlu dál, nevadilo by mi ale, kdybych na něco od Fredericka Forsytha ještě narazila.

1 13.06.2022

Od Londona jsem ještě v prepubertálním věku četla Bílého tesáka a Volání divočiny. Mnoho si z toho nepamatuji, jen že jedno bylo u vlku a druhé o psu a že mě to tehdy bavilo. V dospělém věku jsem narazila náhodou na další dvě Londonovy knihy, nečekala jsem od nich nic moc. Sáhla jsem nejprve po Mořském vlkovi a jak jsem byla příjemně překvapená! I přes svůj pokročilý věk mám pořád slabost pro dobrodružné příběhy a všelijaké robinsony - když je to dobře napsané, neurazí mě ani velmi naivní nerealistické zpracování (jako závěr příběhu od útěku dále). Líbilo se mi ale, že Vlk Larsen zůstal tím čím byl a hlavní hrdina Humphrey Van Weyden se jaksi přerostl. Práce s postavami výborná.

4 13.06.2022

Vzhledem k hodnocení jsem knize dala asi jen 1/3 na to, aby mě nějak zaujala, ale nepodařilo se. Stylu nemám co vytknout, ale peripetie osobního života hlavního hrdiny mě za celou tu dobu nezačaly zajímat. Kdybych knihu dočetla, zřejmě bych ji hodnotila jednou až třemi hvězdami, podle toho, čím by mě (ne)překvapila. Není to špatná kniha, ale ačkoliv se autor snaží čtenáře udržovat v napětí, kdy už konečně dojde k tomu mordu, protože celou dobu vyprávění úmyslně buduje jako zpověď vraha, je mi dost lhostejné, jak to s Jakubem a Lizzie dopadne - prostě ani jeden z nich mi není dostatečně srozumitelný. Ostatně pojala jsem podezření, že ten kapitán svou ženu nezabije a bude tam možná někde nějaká docela jiná vražda. Nezajímá mě to ale tak, abych pokračovala ve čtení.

Málem jsem knihu zahodila někde u:

"Narušujeme tak tradiční, ale především i přirozené stereotypy, takže chlapeček si hraje s panenkami a holčička opravuje autíčka, muž už není tatínek a žena ztrácí roli maminky, zvyšuje se povědomí o mužích v domácnosti. Největší nebezpečí všech těchto věcí spočívá po mém soudu v jejich plíživosti a postupném přesměrování jejich vnímání v našich myslích. To, co bylo "out" je po čase "in". Vadí mi, že tím prolamujeme někdejší jistoty a útočíme tím na základní křesťanské hodnoty a biologickou přirozenost."

Je mi srdečně jedno, jaké má který stárnoucí chlap povzdechy na novou dobu, kdy už to vůbec není jako za mlada, ale nemám ráda lehkovážné zaklínání se biologickou přirozeností. Naše obory se snad překrývají dost na to, abychom se případně shodli, že biologickou přirozeností člověka je mít palec v protilehlém postavení k ostatním prstům, takže když např. neodtéká umyvadlo, tak je úplně jedno, co kdo považuje za svou gendrovou roli (ať už to znamená cokoliv, to je zase zcela mimo mé vzdělání), vyčistit se to musí a základní biologické minimum pro to má každý, kdo je takovým palcem vybaven. Můžeme o rolích jistě polemizovat dle libovůle, ale s přirozeností opatrně. Abychom se nedostali k té biologické přirozenosti, kdy nejtěžší práce vykonávají (v rozporu se základními křesťanskými hodnotami) ti nejslabší, protože je nejlehčí je k tomu donutit.

Po překonání četby o profesorových názorech na základní otázku života, vesmíru a vůbec, kdy už jsem se začínala obávat, že to o té fyzioterapii a rehabilitaci snad ani nebude, už mě kniha zajímala velmi. Neobsahuje sice žádné praktické tipy (byť si myslím, že kdo chce, tak si z ní něco praktického odnést může), ale zato mi přiblížila řadu odborných termínů a historii rehabilitce u nás. Historie oboru je dost důležitá pro pochopení, proč ještě ve 20. letech 21. století není při všech preventivních kontrolách zavedenou praxí pravidelně kontrolovat také pohybový aparát. Nebo proč stále nemalá část zdravotníků v porodnictví nezná pořádně význam polohování pro dobrý průběh porodu a nerozumí biomechanice. Nejvíc mě zaujaly kapitoly "Život s posturou", "Zhroucené ideály" a "Nešikové a šikulové". Konečně někdo, kdo by zřejmě pochopil, co se obvykle marně snažím vysvětlit, když po mně nějaký fyzioterapeut chce ohodnotit bolest na škále od 0 do 10. Totiž to, že konkrétně v mém případě má moje subjektivní hodnocení jen málo společného s objektivním stavem a měl by více dát na svůj zrak, hmat a zkušenost. Postura, propriocepce, ideomotorické funkce, části o psychomotorickém vývoji, to mě všechno strašně bavilo. Také by mě bavilo nechat si to všechno otestovat, ale to je zřejmě docela drahá legrace. Ráda bych si přečetla i odbornější texty z této oblasti.

Rozhodně mi ale nevadily názorné příklady na sportovcích a jiných známých osobách (stejně jich většinu neznám), bylo to zajímavé dokreslení teorie praxí. Forma rozhovoru mi úplně blízká není a zde to občas působí docela strojeně. Běžně si v knihách nepodtrhávám, ale tentokrát lituji, že jsem to neudělala - je docela těžké dohledat znovu konkrétní informaci, aniž by člověk přečetl celou kapitolu. U *** zůstávám hlavně kvůli tomu, že by mi bylo bližší trochu jiné zpracování tématu.

6 12.06.2022

Druhý příběh od Williamse, ke kterému jsem se dostala (první byla Jinozemě). Myslím, že tady měl předem nějaké ty body za téma - dobře napsané víly mě baví vždy, i když jde o ohraný námět (včetně potíží plynoucích ze spojení s lidským světem a revoluce). Začátek byl docela drsný, jsem ráda, že jsem Válku květin nečetla v zimě. Theo je poměrně nezajímavý hrdina, takže to autor zachraňuje (parádním) prostředím a vedlejšími postavami. Bez Jablečné Jamky by to nefungovalo. V tomto nepatrném rozsahu pouze lehce přesahujícím 700 stran jsem ani neměla pocit, že by to autor měl proškrtat, jako se mi stávalo u některých částí Jinozemě.

07.06.2022

Druhý příběh od Williamse, ke kterému jsem se dostala (první byla Jinozemě). Myslím, že tady měl předem nějaké ty body za téma - dobře napsané víly mě baví vždy, i když jde o ohraný námět (včetně potíží plynoucích ze spojení s lidským světem a revoluce). Začátek byl docela drsný, jsem ráda, že jsem Válku květin nečetla v zimě. Theo je poměrně nezajímavý hrdina, takže to autor zachraňuje (parádním) prostředím a vedlejšími postavami. Bez Jablečné Jamky by to nefungovalo. V tomto nepatrném rozsahu pouze lehce přesahujícím 700 stran jsem ani neměla pocit, že by to autor měl proškrtat, jako se mi stávalo u některých částí Jinozemě.

1 07.06.2022

Nejlepší část série. Možná dokonce jedna z nejlepších knih, které jsem od autorky četla (ach jo, už jsem si myslela, že tuhle sérii pošlu dál). No kolik fantasy románů je vystavěno na "rizikovém těhotenství" a zahrnuje císařský řez? Málo. Dění kolem Signe konečně udělalo z knih o Moire zapamatováníhodnou sérii. Bohužel, to ostatní zase až tak zajímavé nebylo - příběh směřuje k vyrovnání účtů mezi Bratrstvem, Layelou a Chladným větrem. Jednotlivé linky se vcelku uspokojivě uzavírají. Děj je spíše kulisou pro osobní dramata, takže mnohem zajímavější je Antje než třeba pomstychtiví představený Chladného větru.

07.06.2022

Asi jsem spíše výjimkou ale mně druhý díl přišel lepší než první. Příběh už pro mě nebyl tak cizí, útržkovitý a nezajímavý, i když na tom, že je to jen "třísk, bum, prásk, bububu, zmákli jsme to, jdeme slavit" stále trvám. Začalo mi být dost sympatické, že v této sérii nejsou vůbec žádní upíři. Moire je zde v jakési krizi, kdy se srovnává s novou a ne úplně chtěnou rolí předstvené, kterou ovšem není schopná opustit. Zrada, válka a milostné trampoty. Není to ta nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla, ale úplně marná asi také nebyla, když jsem se hned pustila do posledního dílu.

30.05.2022