zimmicz komentáře u knih

Téma vzdělání a vzdělávání vnímám jako vysoce aktuální, s přicházející automatizací a robotizací lidské práce by mohlo právě vzdělání být tím, co oddělí úspěšnou část společnosti od té méně úspěšné.

Podobně bych na dvě části bohužel rozdělil i Kartousovu knihu. Zatímco část první - tedy celá kniha - na mě působí jako nespoutaný mejdan hrdého majitele posledního vydání slovníku cizích slov, který má navíc trochu problém udržet na uzdě počet slov v souvětích o délce odstavců, část druhá - tedy dovětek Tomáše Sedláčka - ve mně vyvolala úvahy o tom, jak dobrá kniha to mohla být, kdyby Kartousovy myšlenky psal Sedláček.

Navíc se domnívám, že jazyková úroveň je zvolena naprosto nevhodně, neb se podle všeho nejedná o vědeckou stať, ale spíše o dílo z oddělení populárně naučné literatury. K tomuto přesvědčení mě vede i autorův sklon vyvozovat závěry z osobní zkušenosti (mluvil jsem s jedním studentem, moje babička na československém pohraničí, otec na třídních schůzkách, ...).

Přesto mě několik myšlenek (ztracená role generace 50+, dozvuky přístupu ke vzdělání minulého režimu, budoucnost v podobě Vonnegutova Mechanického piana) zaujalo.

Celkově však odcházím po přečtení knihy vyčerpán a zklamán, a to i kvůli tomu, že Kartousův mluvený projev mě dost navnadil.

3 09.01.2020

Zusakovo mnohovrstevnaté vyprávění, vyťukané na staré remingtonce Matthewovýma rukama, svižně střídá časové roviny, začíná ve své polovině, sleduje spletité osudy všech členů početné rodiny - o Achillovi nemluvě -, a přesto je, navzdory všem krátkým, na první pohled snad bezvýznamným odbočkám, kompaktní. Jako pětice Dunbarovic kluků.

https://www.necokecteni.cz/markus-zusak/clayuv-most

9 06.01.2020

Fenomenální více než 1000stránkový epos o životě ve světě, v němž rozum prohrál. Jaké to je, když vám na cestě za cílem někdo neustále háže klacky pod nohy, jsa neochvějně přesvědčen, že tak činí pro vaše dobro?

Kniha vyšla v 50. letech, přitom na mě i dnes působila tak nesmírně naléhavě. Marný boj s větrnými mlýny ve světě, kde nikoho nezajímají argumenty, čísla, peníze, ale jen potřebnost.

Naprosto fascinující jsou pasáže vysvětlující podstatu soudního systému a Galtův rozhlasový projev, v němž se poprvé (a naposledy) pokusí otevřít oči všem, kteří zapomněli, jako té je myslet a řídit svůj vlastní život.

"Pane Reardene," řekl Francisco vážným, klidným hlasem, "kdybyste viděl Atlase, obra, který nese na ramenou svět, kdybyste viděl, že stojí shrbený, po hrudi mu teče krev, klesají pod ním kolena, chvějí se mu ruce, a přesto se z posledních sil drží na nohou, ale čím víc se namáhá, tím víc ho svět drtí k zemi - co byste mu řekl?"
"Já... nevím. Co by mohl dělat? Co byste mu řekl vy?"
"Aby to břímě shodil."

8 27.01.2015

Arťom jako hlavní hrdina si mě za celou dobu nedokázal získat. Tu do jisté míry lhostejnost k jeho osudu, kterou jsem si uchoval po celou dobu, považuju za největší problém knihy - nedokázala mě k hrdinům přitáhnout (i když uznávám, že postava Mělnika mě zaujala). Druhým problémem je pak až příliš velký počet epizodních postav, na které se autor často odvolává, aniž bych si já jako čtenář pamatoval, čím že to k celému příběhu přispěli.Naopak za velmi povedené považuju vykreslení bytostí/věcí/zvuků, kterých se lidé v Metru bojí. Jejich abstraktní popis jim přidává na strašidelnosti.

2 04.11.2012

Dávám 4*, i když by si to možná zasloužilo spíš tři. Navnadil mě slibný začátek, ten tajemný Noční klub vypadal opravdu zajímavě, o to zajímavěji to s nimi dopadlo, ale zbytek Tobiášovy cesty kolem světa už dost ztrácí tempo. Na druhou stranu to autor zachraňuje vtipem, chvílemi jsem si nemohl nevzpomenout na hlášky Nicka Twispa.
Má to spád, akorát v druhé půlce takový hodně přitažený za vlasy. Ale druhý díl si taky přečtu.

Dodatek: Když o tom - jako člověk, který opravdu nemá rád fantasy - přemýšlím, je to vlastně dost dobrá knížka :-)

4 04.09.2012

Je zvláštní, jak střídavou kvalitu tahle kniha vykazuje. Pasáže, v nichž vystupuje pouze Dorian a jeho obraz, jsou dechberoucí, naopak ty, v nichž se Wilde snaží staticky líčit Dorianovu povahu (viz sáhodlouhá část o roztodivných starožitnostech a vzácnostech) jsou k smrti nudné.
Závěr vynikající, přesto tam pro mě něco skřípe.

5 12.04.2012

Poměrně rozsáhlá monografie mapující historii map od jejich počátků až k nejmodernějším technologiím. Velký přínos spatřuji především v tom, že překračuje hranice západní kartografie a věnuje se i tvorbě jiných národů, civilizací, kultur.
Myslím, že milovníci map mohou v knize najít mnoho zajímavého.

1 16.01.2012

Druhý díl Rámy má jeden velký problém: díl první. Jak píše Petrvs, zpočátku skutečně chybí akce a ta sci-fi mystika přítomná od počátku prvního dílu, daleko víc se druhý díl tváří jako detektivka či snad vývojový román. Na druhou stranu samotný průzkum Rámy je znovu popsán tak strhujícím způsobem, že lze autorům prominout i onen pomalejší rozjezd.
A nakonec i delší "představování" jednotlivých členů posádky se ukáže jako důvodné, hlavně v kontextu rozhodnutí, která musejí na palubě Rámy činit. Kolem a kolem - první třetina/polovina knihy je zdařilým entrée (byť snad trochu dlouhým), druhá už precizní prací A. C. Clarka, tak jak ji známe z prvního dílu nebo Vesmírné odysey.
Autoři umožní čtenářům poznat svět Rámy zase trochu víc, ale ne natolik, aby je odradili od dalšího čtení. Ačkoliv nejsem velkým fanouškem sci-fi, A. C. Clarke si mě získal.

3 26.07.2011

Těžko tuhle knížku číst bez toho, aby vám před očima neběžel film z roku 1968 v hlavní roli s Charltonem Hestonem. Už to ji staví do složité pozice a autor jí v mnoha ohledech nijak nepomáhá. Příběh není špatný, prostředí není špatné, postavy nejsou špatné, ale je to celé takové... ploché. Oproti filmu má však taky přednosti, hlavně vývoj vztahu mezi Ulyxéem a Novou a také popis opičí společnosti.
Když se na to nedíváte jako na sci-fi, ale na kritiku společnosti (velmi zdařilá je pasáž, v níž Ulyxéus hodnotí reálné možnosti opic pro tvorbu umění), je ta kniha fascinující a říká mnoho zajímavého.

3 07.07.2011

Přečíst si tuto knihu Jana Weisse jsem toužil už dlouho, a po několika letech jsem se k ní konečně dostal. Nelituji, ba naopak. Je téměř k nevíře, že sci-fi/psychologický román/horor napsaný roku 1929 má co říct i dnes. A může říct mnohé. Nechci prozrazovat děj, rozhodně však musím zmínit skvělou atmosféru, kterou autor knize propůjčil, geniálně propracovaný svět Mullerdómu i velmi originální, snovou kompozici celého díla.
Myslím, že z pohledu sci-fi tento román obstojí i ve srovnání s díly Zamjatina či Huxleyho, další rozměr získává oním napínavým putováním hlavního hrdiny.

17 25.06.2011

Začátek trochu rozvláčný a zmatený, Martina Edena si ale musíte zamilovat. A to přesto, že ve vás nejspíš vzbudí mnoho naprosto protichůdných pocitů. Nad těmi všemi však ční jeho nezdolná touha něco dokázat, někým se stát, ŽÍT. Bravo!

4 30.11.-0001

Trochu rozvláčné a místy nudné vyprávění o počátku 20. století v USA. Sledovat všechny dějové linky je docela vyčerpávající, nejvíc mě zaujal asi příběh Coalhouse Walkera.

1 30.11.-0001

Tak dlouho a tak moc jsem u žádné knížky ještě nikdy nebrečel.

8 30.11.-0001

Trainspotting: Způsob zábavy nebo zabíjení času, obzvlášť oblíbený a rozšířený ve Velké Británii. Spočívá ve sledování vlaků, porovnávání jejich příjezdů a odjezdů s časovými údaji v jízdním řádu, apod.

Ironií je, že do Leithu už vlaky nejezdí. Takže Renton ten svůj zmeškal, jakřikám, né?

30.11.-0001

Výborná knížka. Coelho sice netvoří nejkvětnatější souvětí na světě, ale to, co říká, podává s jistou dávkou mystiky. A to se mi na něm neskutečně líbilo. Při čtení mi bylo... velmi zvláštně. A to je pro mě jasný signál toho, že tuhle knížku stojí za to číst.

1 30.11.-0001

On ten Golding nezobrazuje ani tak zrůdnost dětí, jako zrůdnost celé západní civilizace. Vždyť to byly přece anglické, dobře vychované děti, které se na ostrově začaly zabíjet. A tragikomiku celé knize dodává i to, že ten ostrov je v podstatě baštou míru, poněvadž pokud mě paměť nešálí, ve světě zuří válka.

Doporučuju povídku Long Walk To Forever. Výborná.

1 30.11.-0001