Žirka komentáře u knih
Pro kluky kolem 8-9 let mnoho dobrodružných knih není. Tohle je dobrá volba, jak tuto věkovou kategorii přilákat ke čtení. Bonus velká písmena.
Velmi povedené. Výpověď Aleny Mihulové je upřímná a hodně intimní.
Nechce se mi věřit, že autorka text konzultovala s odborníky, jak píše v poděkování. Tak málo uvěřitelné, něco do sebe ani nezapadá, člověk se u toho více směje než bojí. I když ten smích možná způsobuje i překlad do češtiny...
Převálcovalo mě to. Při čtení záleží, v jaké pohodě se nacházíte. Pokud to není právě ono, snad se ke knize ani nepřibližujte...Ale jinak po literární stránce od druhé třetiny hodnotím vysoko.
Pro mě děsivé svědectví o nemoci, kterou většina lidí (i já) jen těžce chápe. Zachycení vnitřních hlasů považuji za stěžejní, je to právě to, co nejvíce vysvětluje podstatu nemoci. Na takhle mladou holku výborná kniha.
Něco tak špatného jsem už dlouho nečetla. Člověk jen zírá, jaké postavy a zápletky si někteří autoři dokážou vymyslet. Žánr ženských románů běžně nečtu a dobře dělám. Ztráta času.
Mrzí mne vůči autorce, jejíž knihy i ji (jako osobnost) mám ráda, že nemůžu tentokrát moc chválit. Děj zadrhával, místy přitažené za vlasy, hlavně závěr. Byla bych ráda, kdyby kniha dětské čtenáře (těm je určena) zaujala, já jsem bohužel zklamaná...
Udivuje mě žánr "pro děti a mládež". Tohle je Gaarder jednoznačně pro dospělé.
Krimi románem ani thrillerem bych tuto knihu neoznačila (lze se dočíst na obálce), volila bych spíše psychologické drama. Kdo touží po drsných scénách a vyšetřovatelích, bude zklamán, a možná ani nedočte. Já jsem se nenudila, naopak.
Náctilété holky pobaví, zvlášť pokud mají rády zvířata...zkrátka docela solidně vystavěný dívčí příběh.
Sledujte ty detaily v ilustracích...a budete se bavit podruhé.
Skvěle beletristicky vysvětleno dětem (ale nejen jim, může zaujmout i dospělého), co znamená přijít o domov...
Stojí za to se ke konci prokousat...trochu jsem se v průběhu nudila, ale za ten závěr hodnotím vysoko. Přála bych si, aby si ke knize našli cestu hlavně mladí čtenáři, ostatně těm je kniha určena především.
Bujná fantazie hlavních hrdinů mě bavila, i když pár situací je malinko přitažených za vlasy. Ale jinak hodnotím pozitivně, příběh může dětské čtenáře (tak okolo deseti let) chytit.
Je to darebák a nic než pohrdání a trest si nezaslouží. Jenže nic nebývá většinou tak jednoduché, jak se nám to na první pohled jeví...
Četla jsem už více knih od tohoto autora a žádná mě nezklamala. Tohle bylo velmi slabé, rozuzlení v závěru jsem se musela smát - naprosto mimo jakoukoli uvěřitelnost.
Iva Procházková je autorkou především dětských knih, které jsou velmi kvalitní. A tahle kniha pro dospělé se jí také povedla - popsané politické machinace byly hodně uvěřitelné a zároveň děsivé.
Ne, ne, tohle bylo zklamání. Velmi jsem byla na knihu zvědavá, ale nic nového nepřinesla. Náhled na situace z pohledu více postav už se objevilo mnohokrát a autorovi se hodně nepovedla Berucha, kterou v uvažování často prezentuje jakoby byla dospělá. Do reálnosti má hodně daleko odkázané "bohatství" Morrisem, tento happyend je přemrštěný. Vůbec jeho postava je podivný kalkul - bohatý, hodný, nebojácný a do závěru se nám ještě namotá těžká nemoc. Ale mělo to spád a zajímalo mě celou dobu, jak příběh skončí - takže za to tři hvězdy.
Zábava s detektivní zápletkou pro starší děti (tak od 12 let) i dospělé.