Zorka
komentáře u knih
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Ladislave, doufám, že když to srovnáte s tím výletem na Kokořín... :-). Jinak sloh výborný, zakomponovaný smysl pro humor jakbysmet. Až by se člověku mohlo zdát, že vyhazovat velké peníze za dovolenou v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive je vlastně zbytečností. Stačí, když člověk není rozcapený blahobytem, má odvahu, drzost a notnou dávku štěstí... Jen nějaká fotka mi tam chyběla.
Christiane F.: Můj druhý život
Christiane F. (p)
Když jsem zjistila, že vyšlo pokračování knihy My děti ze stanice Zoo, neváhala jsem ani chvilku a okamžitě si knihu v knihovně zarezervovala. Osudy mladé narkomanky mě kdysi hodně zasáhly - knihu jsem si potají půjčila od své kamarádky, bylo to v době, kdy problematika drog byla ještě tak trochu tabu a zas tak moc otevřeně se o ní nemluvilo, pokud se dobře pamatuji, kniha byla dokonce doporučena až od 15 let a tuto hranici jsem tehdy nesplňovala. Přestože od té doby vyšlo knih na toto téma mnoho, My děti ze stanice Zoo pro mě zůstaly No. 1. Snad právě proto, že hlavní hrdinkou bylo dítě, a příběh byl tudíž šokující, alarmující, odstrašující. Právě proto mě zajímalo, jak si Christiane vedla dál. Můj druhý život jsem přečetla velice rychle, nicméně dílko pro mě zůstalo hluboko ve stínu Dětí ze stanice Zoo. Už to není ten příběh, který by se teoreticky mohl týkat každého z nás, nedejbože našich dětí, je to příběh slavné narkomanky, kterou její "sláva" pomalu ubíjí. Christianu neobdivuji, není za co. Vážila jsem si jí v době, kdy zmedializovala svůj příběh, který se stal strašákem, a mohl tak pomoci v boji proti drogám. Za její další život si už ale obdiv nezaslouží. Měla opravdu hodně možností, aby dala svůj život do pořádku, byť vím, že to není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nicméně neměla bych hodnotit Christianin život, ale knihu jako takovou. Té dávám s čistým svědomím 4 hvězdy.
Modlitba za matku
Sin Kjongsuk
Čekala jsem příběh, který mi přiblíží korejskou kulturu. Víc než to jsem si ale uvědomila, že všude mezi námi žijí lidé, kteří se pro nás obětují víc, než by museli, a my to mnohdy přijímáme jako samozřejmost, že si jejich zásluhy uvědomujeme často až tehdy, kdy jim to už nemáme příležitost říct. Neobyčejný příběh zdánlivě obyčejné korejské matky, jejíž výjimečnost si rodina uvědomila až po její ztrátě. Knížka je velmi zajímavě psaná, střídá vypravěče, klasickou ich a er- formu se zcela neobvyklou du-formou (ty).
Na plechárně
John Steinbeck
Steinbeck je opravdu mistr slova. Na jednoduchém příběhu skvěle přiblížil několik postav, podivínů a lidí na okraji společnosti. Navzdory tomu ale lidí citově bohatých a "nezkažených". Večírek u doktora je fantasticky zdablován, průběh stejný, jen prožitek zcela jiný... Koneckonců, jak jsme se dověděli, důvod udělat večírek se najde vždycky a není potřeba mít ani v ten den narozeniny :-) Stačí jen být tak trochu Mack, "nezaprodat duši dobývání světa" a chtít udělat někomu radost...
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Tolik absurdity, skrytých významů, až dadaistických hříček s jazykem v jen tak nějaké knížce nenajdete. Zdánlivě jednoduchý příběh působí chvílemi skoro pohádkově (pár hlavních hrdinů žijících ve vesničce z melounového cukru, dětsky působící kresby, velmi krátké kapitoly), nicméně skrývá hluboké myšlenky smyslu lidského bytí anebo nebytí, žití anebo přežívání, citů anebo necitlivosti, dobra a zla. Nic pro ty, kteří mají rádi dějové knihy se spoustou přímé řeči.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Naprosto skvělá kniha, typicky irvingovská. Jeho postmoderní styl psaní, střídání dějových linií, slohových postupů, několikavrstevnatá retrospekce, přesně takový je i příběh "malého velkého" človíčka Owena Meanyho. Irving mě prostě baví. Dokáže do knihy dostat tolik témat, je mistrem nepřímých charakteristik - na zdánlivě drobných a nepodstatných příbězích dokáže úžasně odhalit podstatu člověka, bravurně pracuje s ironií, paradoxem, kritikou společnosti, choulostivými tématy... Myslím, že přečíst Owena Meanyho jednou je málo. Věřím tomu, že kdybych četla knihu podruhé, najdu tam i další drobné významy, které mi při prvním čtení unikly. Všechny pasáže, o kterých se v komentářích píše, mají v knize svůj přesně daný význam, žádná není zbytečná. Jsou jakýmsi dílkem mozaiky, bez níž by kniha nebyla úplná.
Život na houpačce
Martina Kulhánková
Velmi srozumitelná kniha zabývající se hraniční poruchou osobnosti. Žádné odborné termíny, ale zkušenosti. Bolestivé příběhy, z nichž mnohé už nemohli vyprávět sami nemocní, protože už nejsou mezi námi.
Muž, který sází borovici blatku
Aleš Palán
Rozhovory Aleše Palána mám velmi ráda. Jeho styl, jakým klade otázky lidem, kteří jsou trochu či více podivíni, se mi prostě líbí. Jako by jejich podivínství bylo něco běžného, skoro až výjimečného. Někdy mám sto chutí se za hlavními hrdiny vydat a osobně poznat. A někdy jim i trochu to jejich podivínství závidím.
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Trochu se bojím, že tohle dílo není fantazie. Že je to realita mnoha dospělých a bohužel také dětí... Dějová linie s Clarou mě zas tak moc nebavila, ale dílo by bez ní nebylo úplné.
Poslední věta
Lisa Genova
Hrozná nemoc. Hrozné téma. Přesto za tuto knihu díky. Otevření těchto témat nám pomáhá pochopit, nezavírat oči a neklopit je, když vidíme člověka se závažnou diagnózou. Práce autorky, precizní přípravy a způsobu, jakým dokáže problém předat svým čtenářům, si velmi vážím.
Mrazivá náruč
Jana Jánská (p)
Vzhledem k vysokému hodnocení knihy jsem měla pochopitelně velká očekávání, která se ale nenaplnila. Za mě průměrná kniha, v níž hodnotím velmi kladně jen dějovou linii týkající se dětství hlavní hrdinky.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Milá kniha, pro mě taková trochu Pipi Dlouhá punčocha.
Mráz
Bernard Minier
Detektivky nejsou úplně můj šálek kávy. Nicméně dala jsem knize šanci v rámci čtenářské výzvy a úplně zklamaná nebyla. Co mi ale hodně vadilo, byla snaha dostat do knihy trochu násilně různá témata - například téma homosexuality (které mě jinak zajímá, pokud je dobře zpracované) se v knize objevilo opakovaně a z mého pohledu hodně komerčně. Mám pocit, že ne vždy je nutné mít v knize všechna v současné době trochu "módní" témata.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Na začátku knihy jsem byla trochu zmatená. Rozjíždělo se několik dějových linií, které byly doplněny citacemi z různých zdrojů. Chce to ale vydržet. Příběh poté stojí za to, jen ten závěr... Bohužel stále čekám na knihu, která by dosáhla na laťku nastavenou knihou V šedých tónech. Té se dle mého názoru autorka zatím žádným ze svých dalších děl nedotkla. Nasadila si ji totiž hned první knihou opravdu hodně vysoko.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Knížka byla z 90 % výborná. Skvělé téma, které musí zaujmout každého rodiče. Jen ten závěr už byl jako ze špatného komerčního filmu.
Neříkej autista, to se nehodí
Natalie Ficencová
Knížka je pro mě atraktivní nejen tématem, ale také tím, že ji napsala Češka. Zajímavá autobiografie ženy, jíž byla v dospělosti diagnostikována PAS. Pravda je, že občas jsem se "skoro našla", protože za autistické bylo označováno i to, co dle mého názoru nemusí být za každých okolností typickým projevem autismu. I přesto knihu hodnotím velmi dobře a určitě ji doporučuji.
Chlapec, kterého chovali jako psa
Bruce D. Perry
Skvělá kniha, která je pro mě nejen důkazem toho, jak jsou zážitky z dětství určující pro další vývoj dítěte, ale také jak snadné je v psychiatrii chybovat, když to člověk chce dát "na první dobrou". Jak je potřeba jít do hloubky, hledat příčiny v raném dětství, ptát se rodičů a nechat dítěti dostatečný prostor odkrýt nebo alespoň naznačit skutečná traumata. Přestože příběhy byly velmi rozdílné, vyplývá z nich stále totéž. Dětský mozek si zapisuje a ukládá. A to mnohem dříve a mnohem hlouběji, než si mnozí rodiče hodlají připustit.
Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů
Kevin Dutton
Po přečtení knihy mám pocit, že na to, abych byla úspěšná a bohatá, mám příliš mnoho emocí a jen velmi málo psychopatických rysů :-). Ale teď vážně. Nikdy mě napadlo uvažovat o neurochirurgovi, bankéři a dalších úspěšných lidech jako o psychopatech, jimž jejich "neemoce" a chladný rozum dláždí cestu k úspěchu (snad s výjimkou politiky, kde nám dějiny už mnohé ukázaly). Člověk si psychopatii spojuje spíš s lidmi za hranou zákona. Velmi zajímavá kniha, za mě ale první polovina mnohem poutavější.
Pandemie
Michal Kubal
Skvělá novinářská práce. Klobouk dnů před autory, kteří posbírali informace a propojili je do čtivého souvislého textu. Jakkoli "beletrizovali" některé osobní příběhy, dílo stále zůstává objektivní informací o pandemii, která dosud trvá. "Každý ví, že o těch dnech a týdnech bude jednou vyprávět. Jenom si nikdo není jistý, o čem to vyprávění přesně bude. Jestli to bude začínat slovy "Neuvěříte, co se tenkrát stalo" ........... Nebo jestli ten příběh bude "o dnech, kdy tohle všechno začalo" (s. 205). Zatím bohužel zůstává v platnosti druhá část citovaného textu. Na druhý díl by tedy autoři fakta ještě měli. A přestože se čtou velmi dobře, doufám, že na třetí díl už nedojde.
Akvárium
David Vann
Když už jste četli Vannův Ostrov Sukkwan, neubráníte se pocitu, že TO musí prostě přijít. Velký zlom, který vám zastaví srdce a u kterého se budete vracet stále zpět, abyste se ubezpečili, že jste četli dobře. Přestože Akvárium bylo v tomto jiné, pořád se jedná o dost šokující sondu do lidských charakterů, rodinných vztahů, děsů z minulosti, se kterými se člověk dokáže jen stěží vyrovnat.