zuzi.cte
komentáře u knih

No na začátek musím říct, že o horor se vážně moc nejedná. Spíš je to takové mysteriozní drama s jen občas pár hororovými prvky, obzvláště až na samém konci knihy. Ten je docela fajn. I rozuzlení nebylo špatný. Co mi však vadilo, byla ta zakomponovaná romantika a teenagerovský drama. To mě u hororů vážně nezajímá.
Nesedla jsem si z toho na zadek
Kniha se četla dobře, ale nebylo to to co jsem čekala, myslela jsem, že se u toho budu bát, ale to se nestalo. Takové scifi, horor určitě ne.


Od knihy jsem čekala víc, když byla zařazena mezi 10 nejlepších hororových titulů na Goodreads Choice Awards.
Na začátku knihy byly zmiňovány pořád nějaké písničky, je fakt, že se potom k těmto písničkám vracela při vymítání ďábla, ale stejně.
2/3 knížky začala být aspoň trošku zajímavé, ale vůbec to nebylo popsáno strašidelně.
Kniha je i zfilmovaná, tak třeba to bude strašidelnější.


Kniha se moc dobře čte.
Pro člověka, který se s tímto problémem nepotýká, je šokující jak život s takovým člověkem nebo vedle takového člověka je těžký, co to vše obnáší.
Pořád to přináší otázku PROČ? Proč to nechat dojít tak daleko? Proč je tak těžké si přiznat problém? Proč … V knize se sice odpovědi nedozvíte, ale je zajímavé si vyslechnout příběh od ženy, která si tím prošla a zvládla to.
Viděla jsem i film, ale není tak dobrý jako kniha.


Na to, že to je dílo z roku 1668 a je napsáno jako divadelní hra, tak se dobře četlo, protože bylo napsáno spisovnou češtinou. Bylo vtipné a mělo rychlý spád. Konec byl trochu uspěchaný. Nebylo tam mnoho postav, tak jsem se dobře orientoval.


Toto bylo hodně těžké čtení. Celá kniha je psaná ve verších, za což má teda autor můj obdiv. Některé slova vůbec neznám (např. ligotá, blejskotka, čeřen, úběl, …), ruská jména se také špatně četla, do děje hodně zasahoval vypravěč, takže jsem se místy těžko orientovala, ztrácela se a těžko chápala děj. Musela jsem se v knize několikrát vracet, abych některé pasáže pochopila. Přišlo mi, že v knize je víc popisů než děje. Přímá řeč se objevovala minimálně. Spisovatel používal francouzské, německé, italské a jiné výrazy. Zmiňoval jména známých básníků a osobností (Vergillius, Homér, Torquat, Kant, …). Na konci knihy bylo pár vysvětlení ke každé hlavě, ať se týkalo slov, jmen, mott, poznámek spisovatele, …


Super kniha, moc mě bavila, byla napsaná vtipně, nijak složitě, dobrý humor, rychlý spád.
Po přečtení knihy jsem se podívala i na film. Některé věci vyzněly vtipněji v knize a některé ve filmu. Bavil mě vzhled a gesta herců.


Knížku jsem přečetla na jeden ráz. Je to šílené, v jakých podmínkách musela pracovat, čemu všemu musela čelit. Co se tenkrát dělo a co po ní chtěli.
Je to příběh ženy, která je považována za světici. Co vše obětovala pro ostatní, pro své přesvědčení. Nechápu, jak v takových podmínkách dokázala přivést na svět 3000 dětí a všechny děti a matky porod přežily. Při představě těch podmínek, ve kterých žily se mi zvedal kufr.


Velice zajímavá kniha, bylo tam zmíněno spousty jmen a dat a čísel, takže někdy se to trošku špatně četlo a ve jménech jsem se začala ztrácet. Ale po přečtení silný dojem. Nepředstavitelné, co všechno si musely ženy zažít, po osvobození žily s výčitkami, buď že to přežily a jiné ne a nebo z toho, že jsou neplodné. Strašně mě překvapilo, že po osvobození, když si našly muže, tak je opustil jen proto, že nemohly mít děti. Tak to jsem nepochopila. Zažily takové sračky a chlapi to nedokázali přijmout, nebyli jim oporou a opustili je. A to byli chlapi, kteří třeba taky přežili Osvětimi. Jako cože?!


Kniha se četla dobře. Opět je neuvěřitelné co lidi museli zažívat. Ale autorka pokazila celý dojem knihy v závěru, kdy napsala, skutečnou verzi, jak to bylo doopravdy. Tím pádem jsme knihu brala jako román, pohádku, žili šťastně až do smrti. Kniha byla pouze inspirována skutečným příběhem. Škoda.


Jako kniha se četla dobře, ale nezaujala mě a proto jsem ji pořád odkládala. Vlastně ani moc nevím o co v té knize šlo, co si z toho příběhu mám vzít. Prý to, že mě v životě kdykoli může potkat cokoli.
No asi bych to zhodnotila jako pohodové čtení na léto.


No tak tohle byl pěkně nechutný příběh. Mám pocit, že čím je to nechutnější, tak tím je to nějakým způsobem víc fascinující. Sice se mi při čtení udělá blbě, ale hltám každou stránku.
Nechápu, kde se v lidech bere tolik krutosti a nenávisti.
Tahle Ilse Kochová to dělala vyloženě pro radost, protože ji to bavilo a byla nadšená, když vymyslela ještě něco krutějšího.


První polovina knihy byla zajímavá, šlo o popis co se dělo v jakém koncentračním táboře, jak ho převáželi, co se dělo na jakém úseku. Co vše musel absolvovat, čím vším si prošel a čeho všeho byl svědkem.
V druhé polovině byl popsaný útěk, jak probíhal. Přišlo mi, že tam bylo až moc popisu politické události, strašně moc faktů. Bylo ale zajímavé dozvědět se, jak co s čím souviselo, jak lidé nevěřili, že něco takového je vůbec možné. Protože si mysleli, že je to smyšlené, tak s tím nikdo nechtěl nic dělat a ti co s tím něco dělat chtěli, tak se potýkali s režimem, který jim to buď zakazoval a nebo to smetl ze stolu. Spoustu lidí před tím zavíralo oči.


Kniha podle skutečné události, vyprávěná z pohledu malé holčičky. Jak co vnímala, čeho se bála, co prožívala. Fascinující, jak některé situace děti braly jako hru, jak byly nadšené z maličkostí, jak dokázaly být tak ukázněné. Vůbec si nedokážu představit, jak se museli cítit. Zavření po tmě ve skrýších, sami aby je nikdo neobjevil. Poté život v kanále a takovou dobu. Úžasné bylo, jak se rodiče obětují pro své děti, aby je zachránili. A jejich zachránce, musím říct, že je úžasné, že se někdo takový vůbec v té době našel a riskoval pro ně.


Někdy jsem se v knížce ztrácela, než jsem si uvědomila o jakém období a příběhu se zrovna mluví. Překrývá se minulost, přítomnost a vzpomínky.
Někdy mi přišlo, že věta má zvláštní slovosled nebo zajímavě zvolená slova.
Prostředí z vězení dávalo příběhu strašidelnost.
Bylo zajímavé vžít se do myšlenek psychologa. Fakt to nemají lehké a pracovní věci si přináší do osobního života.
Závěr byl překvapivý a pro mě dost nečekaný.


Toto byla moje první kniha od autora. Je to první díl ze série Případy komisařky Katie Maguirové.
Autor si mě získal a řadím mezi oblíbené. Určitě si přečtu celou sérii.
Strašidelné, misteriózní, napínavé, dobře napsané a nečekaný konec.


Jedenáctý díl ze série detektiva Roberta Huntera.
Opět skvěle napsané.
Zdálo se mi, že v předchozích dílech bylo více mrtvých a víc brutálních popisů. Zde mi přišlo, že to bylo více o vrahovi.
Inteligence a vědomosti detektiva Huntera jsou nepochopitelné. Když něco popisuje, tak si to musím přečíst několikrát, abych to chápala, ještě, že má za parťáka o něco méně chápavého detektiva, takže mu to vždy musí vysvětlit a pak to teprve pochopím i já.
Nikdy nemůžu uhodnout, kdo byl vrah a jaký má motiv k těmto věcem, řekla bych, že je to takto napsáno schválně aby to bylo napínavé a nepředvídatelné až do konce. Což mě baví.


Úžasná kniha, myslím si, že by si ji měl v dnešní době přečíst každý. Jeho lidskost i v nelidských podmínkách. Síla přátelství, láska k matce, inspirace pro lidi. Dojalo mě, jaké předává poselství, odkaz. Čeho by si lidé měli vážit a jak by se měli k sobě chovat. Prošel si strašnými věcmi a i tak splnil svůj slib.


Od této knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Nadchl mě, ten mysteriózní příběh. Kniha je od začátku až do konce strašidelná a napínavá. A rozuzlení na konci mě překvapilo. Je pravda, že v knize bylo trochu víc popisu stavby vysněného domu, což mi přišlo zbytečné. Ale když toto pominu, tak fakt povedená kniha.


Zajímavé téma, pěkně se to četlo. Klidně by to mohlo být rozepsáno podrobněji na více stranách. Ani si nedokážu představit jak se některé ženy cítili, když je neprávem někdo z rodiny odložil do tohoto "šíleného domu".


Z knihy mám smíšené pocity.
Je to příběh očima Britney, ale řekla bych, že ostatní některé věci vnímali trošku jinak než ona.
Kniha měla ve čtenářích asi vyvolat soucit, u mě to mělo trochu jiný efekt.
V knize byly odhaleny i informace, které se zatím na veřejnost nedostaly.
