Nejnovější komentáře

„Zpočátku mi vadila velmi hluboká teorie výzkumu, pak jsem jsi zvykla a vlastně jsem i rozbor vítala. Nechtěla bych být "v kůži" vědců této aknize. Obsahově patří titul do záložky sci-fi, takže pro mě není cílová skupina. Ale i tak byla zajímavá .“... celý text
— Naďa2411

„Přečteno za dva dny.příběh podle skutečné události.Kroutím hlavou nad tím,jak dospělí lidé se nechají ovládat,ponižovat,týrat.Děti-to je něco jiného-nechápou co se děje a proč se to děje...?Hodně zvláštní“... celý text
— vladka200

„Ne, tenhle námět není nic pro mě. Mistr Her o trůny tu sice chtěl rozjet absurdně realistický svět divokých karet, ale rozbil to už v prvním díle, který byl nesourodý, nelogický a plný postav, které si za boha nelze zapamatovat. Je ale pravda, že druhou knihou se snaží sjednocovat. Postavy opakovat. Příběhů ubírat, byť těch autorů tu pořád je relativně dost. Jenže i když tu bylo pár dobrých nápadů, jako koncept si tato kniha povšimnutí nezaslouží. Pořád mám pocit, že tu je série průměrných povídek a pár těch dobrých, které si svojí vlastní místo v knihovně nezaslouží.“... celý text
— Malarkey

„Další poctivé Straky, ve všech ohledech. Jen ne v úplně typickém formátu měkké vazby velikosti A5, takže jsem musel vymýšlet, jak to udělat, aby se mi v knihovně hezky vyjímala. Jinak se ale jedná o skvělé středověké fantasy, kde je hodně středověku a letmo fantasy. Řekl bych, že něco na způsob Vladimíra Šlechty. Jen ne tak drsné a kruté. Přeci jen je znát, že tento příběh psala křehká ženská ruka. I tak mě ale toto vyprávění hodně bavilo. Bavilo mě jak se tu odvíjí ty královské šachy napříč postavami, ale i vztahy mezi nimi. Sice to trošičku spěje do romance, ale ono to vždy včas zastaví a přehnané emoce si nechá spíš pro sebe. Ostatně podobné je to u další Stračí knihy – Dům roztříštěných snů – kde to taktéž psané ženskou rukou udržuje emoce hezky na uzdě a nesklouzne to do laciné růžové knihovny. Jednoznačně tedy vkládám pět hvězd a přál bych se k této knize taktéž jednou vrátit a přečíst si ji s chutí znova. Sice se jedná o poměrně velký špalek, ale četlo se to krásně.“... celý text
— Malarkey

„Zvláštna kniha. Zhruba do polky ma to strašne štvalo, mal som dojem, že to nedám do konca, prišlo mi to strašne klišé-ovité a občas aj šablónovité. Postupne som však postavám a spôsobu písania prišiel na chuť, ale aj tak mám pocit, že je to skôr také "feel good" čítanie, na ktoré sa netreba až tak veľmi sústrediť. Na druhej strane, má to čosi do seba - to prepojenie generácií a ich svetov, celkom to funguje. Uvidím, či si na to za rok spomeniem.“... celý text
— erik385

„Zatím jednoznačně nejlepší kniha z nakladatelství Medusa. Hodně realistická, ale zároveň syrově zrezivělá kniha, kterou by byla veliká škoda vynechat. Určitě se totiž jedná o jedno z těch nejzajímavějších čtení posledních několika let. Nakladatelství Medusa má evidentně slabost pro americké spisovatelky a ryze americká témata. Toto se odehrává v prostředí raných 80. let 20. století v Clevelandu. Tam, kde je tak nějak chudo, ale dětství je dětství. A tak i děti a dospívající si v tomto lehce ponurém prostředí umí najít zábavu sobě vlastní. Horší ale je, když tu někteří začnou reznout. A to doslova. V tu ránu se z tohoto námětu stává takový psychologický horor, kde každou další stránkou netušíte, co se bude dít, ale neuvěřitelně Vás to zajímá. Jednak se tu někteří lidé přeměňují, ale jednak je tu i nějaký skrytý problém ve společnosti. A teď se Vám to tu postupně otevírá a vy tak nějak tušíte, ale vlastně ve výsledku úplně plavete a snažíte se neutopit. Jen jste fascinování a dokud to nerozlousknete, tak se z toho nevyhrabete.“... celý text
— Malarkey

„Představte si, že k Benešovým dekretům vůbec nedošlo. Po druhé světové válce odešel z pohraničí jen ten, kdo odejít opravdu chtěl. Nebo pro to minimálně měl důvod. Ti ostatní zůstali, komunisti tu společnost jaksi taksi pod tlakem drželi a jak došlo k Sametové revoluci, rozjelo se parádní lidské peklo plné hyen a hnusu. Leoš Kyša alias František Kotleta touto knihou představil alternativní svět, kde v prostředí bez existence Benešových dekretů pracuje s přesmyčkou, která tu do dnes před mnohými otevírá řevnivost české národnosti a pospolitosti. To vše ale založené na skutečných událostech a reáliích. Zajímavé, hodně zajímavé. Největší kámen úrazu této knihy nicméně vnímám v tom, že vlastně nevím, co je realita a co fikce. Co je představivost autora a kde svůj námět zakládá na skutečných událostech. Některé názory nebo historické popisy jsou až k neuvěření a dokud jsem se nedočetl o průmyslníkovi Fiedorovi (po kterém je pojmenovaná Fidorka), tak jsem ani neuvěřil. I tak se ale jedná o hodně zajímavou myšlenku a nejen zajímavé zpracování. Klidně bych si podobných příběhů z tohoto prostředí dovedl představit víc.“... celý text
— Malarkey

„Touto knihou jsem chtěl zkusit po delší době nějaké další sci-fi/space operu sérii, která by mě mohla pohltit. No a musím říct, že na první dobrou se mi to u Pomysli na Fléba nepovedlo. Pochopil jsem, že kniha vydaná na Planetě9 má být s lepším překladem, než původní vydaná kniha v 90. letech. I tak jsem ale s překladem dost bojoval. Námět je řádný epos ze světa, kde všechno je pokroucené a jiné oproti našemu světu. Chvíli se na ten svět zvyká a i když jsem tu nevnímal ani kdoví jaké hrdiny, spíše mi to přišlo jako úvod, popis prostředí, světa, který je třeba řádně dostat pod kůži. Jinak Vás to nepřesvědčí. Mě nepřesvědčil, ale popravdě jsem rád, že jsem sérii i nadále dal šanci. Druhý díl s názvem Hráč je totiž úplně jiný.“... celý text
— Malarkey

„Musíme si to děvčata přiznat. Po padesátce je třeba se trochu informovat o novém období, které se nazývá menopauza. V této knize najdete úplně vše co potřebujete vědět. Velmi dobře napsané. Já doporučuji.100%.“... celý text
— Olous1

„Dobrý, napínavý příběh o zřícení malého letadla v zasněžených vrcholcích hor a následném boji o přežití. Kniha se moc povedla a já si ji skvěle užila. Jen konec nemusel být tak zrychlený, ale i tak dávám plný počet.“... celý text
— pip11

„Moc děkuji @tereza.herzogova za možnost znovu nakouknout do života Šárce. Musím říct, že mi za ten rok od přečtení Schovávané některé postavy opravdu chyběly. Převážně tedy Chroust a jeho sarkastické poznámky. Musím ale bohužel říct, že Tichá pošta se mi líbila o krapet méně, než Schovávaná. Bylo to hlavně tím, že v některých částech jsem se moc nedokázala ztotožnit s chováním Šárky. Až tedy na tento drobný detail byla kniha zase skvělá. S Ivanem a Šárkou jsme se dokonce podívali i do Francie a Šárka uspořádala skvělý fesťák. Přišlo mi, že v téhle knížce se více řešila ty obtížnější témata v životě, ale nechyběly ani vtipné pasáže. Já za sebe určitě autorku můžu jenom vřele doporučit. Její knížky se opravdu čtou příjemně.  Dokáže krásně vtáhnout do děje, popsat místa, pocity postav a já zase měla problém se od knihy odtrhnout. Konec je dost otevřený takže doufám, že se ještě aspoň jednoho dílu dočkáme.“... celý text
— monikasbookclub

„Opravdu krásná kniha! Stále se k ní vracím.Neskutečně velké množství zajímavých informací, ale také velice citlivě a něžně sepsaný lidský příběh. Často se do těchto míst (Národní) dostávám,vždy se mi ten dům líbil, ale teď má pro mne i své tajemné kouzlo. Děkuji za tuto zajímavou a nádhernou knihu, která stála jistě mnoho úsilí při psaní, ale domnívám se, že "s úkolem sepsat a vydat příběh Topičova života" se autor, pan Fabini, vypořádal víc než skvěle! Tato kniha bude vždy na čelném místě v mé knihovně.“... celý text
— babijezinka

„Kniha se četla skvěle. Napínavá od začátku až do konce...“
— popeluška

„Nejsem nijak náruživým čtenářem biografií či memoárů, ale možná se to změní. Je to v krátké době druhá biografická kniha známé osobnosti, která mě doslova strhla svým stylem vyprávění, hloubkou ale i určitou románovostí a lehkostí. Nebudu předstírat, o Gödelově přínosu pro matematiku bych nebyl schopen říct nic víc, než že byl zásadní a to především pro logiku a pozdější programování, i když ani to není moc přesné. Gödela obdivovali i ryzí fyzici jako třeba Einstein, takže asi tak. Ale ta kniha není jen o matematice a je napsaná tak dobře, že mě vtáhla a nepustila, i když jsem těm teoriím nerozuměl. Přišlo mi to víc o prostředí, o atmosféře Vídně před a po První světové válce. O Vídeňské univerzitě, o kavárnách, o debatních kroužcích, o antisemitismu, o přátelstvích, ale i o strachu a nejistotě, o prohlubující se paranoie geniálního matematika. Doporučuji.“... celý text
— puml

„Takhle nějak si představuji "sopl co se táhne na rukávu" Nápad dobrý, i děj by šel ale to zpracování!!! Otravné, pomalé, až jsem chytila několikrát nervy! To se mi ještě nestalo! Takové tragické mi to přišlo. Omlouvám se všem kterým se to líbilo. Já jenom na tom nenašla nic co by mě těšilo. Jednu hvězdu dávám za podání. Krásně namluveno.“... celý text
— viweb

„Římané vybudovali vědění Evropy, umění vědění, na které se téměř zapomnělo, leč nezapomnělo. Číňané vystavěli rozum Asie, který se neztratil, jen zemřel a nyní se probouzí v jiné inkarnaci. Tímto vzdávám hold a dík Římanům, kteří byli tak napřed, že se mohu dnes i já (dosud neobjevený druh pseudoroztoče) vyjadřovat formou psaného slova. Což, například kosatky, údajně nedokážou, jak tvrdil už Plinius. ;)“... celý text
— Tvurce001

„Od mojí návštěvy Islandu nemohu tuto zemi vůbec pustit z hlavy. Proto si občas ve volných chvílích nakoukávám videa, čtu články a nedávno jsem narazila na tento knižní skvost. Kniha je napsaná dvěma islandskými děvčaty, proložená nádhernými fotografiemi a dozvíte se spoustu zajímavostí z Islandských tradic, kultury, přírodních zajímavostí. Nečekejte cestopis, kde vám autorky poradí itinerář k vaší dovolené, spíše povídání o zemi jako takové. Knihou je opravdu radost si i jen tak listovat a rozhodně se k ní budu opakovaně vracet :-)“... celý text
— Vixiene

„Annie Ernauxanová otvírá v Mladíkově a Události dvě důležitá témata, která navzdory dnešní moderní a otevřené době zůstávají tabuizována. V Mladíkovi je to vztah starší ženy a mladšího muže, v Události pak vyvolaný potrat. Zdánlivě jednoduché a přímočaré příběhy vám nabídnou nový vhled do dvou problémů, které i přes dnešní schovívavost a zdánlivou rovnocennost zůstávají ve své podstatě nediskutovány. Autorka pracuje s pocity hanby a studu, které nejsou jejím vnitřním prožitkem, ale jsou v podstatě násilně vnuceny tlakem společnosti, která je očekává. Ať už se jedná o vztah mladšího muže se starší ženou, který není jen hledáním mládí z jedné a mateřské náruče z druhé strany, nebo o příběh jedné mladé ženy, která je okolnostmi (tehdejší společností) donucena k sebepoškození (potažmo skoro vraždě), jde to výpověď ženy, věří, že vše se stalo proto, aby o tom podala zprávu. Rozhodnutí o jakou zprávu, či poselství se jedná, však ponechává na čtenáři.“... celý text
— Aykiru

„Hodně zvláštní čtení.Spíš takové střípky.“
— Katka2382

„Nevím, jak knihu ohodnotit. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně mě vtahla do děje, hlavně co se týče hlavní hrdinky, která se vydává do služby k hutnimu magnátovi. Netuší, co jí zde čeká. Ráda si nakonec přečtu I další díl.“... celý text
— malýčtenář

„Kniha byla dost drsná, smrt kolegy byla překvapivá a pro mě velmi smutná.“
— adan1

„Jedná z nejlepších knih jaké jsem.kdy četla a koupím i dalsi od něj.“
— Daniela

„„Tá Záležitosť“ – 1. diel! „Nevěřím v osud. Věřím v lidi a jejich emoce. Lásku, nenávist. Hlad. Bolest, v tu především.“ V Taliansku vyšiel nedávno už 14. diel krimi série Komisař Ricciardi, česká Epocha sa zastavila na čísle štyri. Zrejme to nevynáša. Predsa len, Apeninský polostrov je od severu ďaleko, dnes nie je detektívne v móde. Zvláštny chlapík ten Luigi Alfredo Ricciardi, určite nesadne každému. Ako vravia bratia Česi, zaváňa to „duchařinou“. Luigi totiž vidí mŕtvych, cíti ich bolesť a počuje posledné slová pred ich smrťou. Somarina, prekliatie? „Věřte mi, že prokletí je každodenní pociťování bolesti. Bolesti druhých, která se tak stává vaší vlastní, která vás štípe na kůži jako rány bičem. Je jako rána, co se nehojí, co stále krvácí a nakazí vaší krev.“ Má to čosi do seba. Žiadne akčné scény, len poctivá práca policajtov. Mňa to chytilo od začiatku. Ak Vás „Tá Záležitosť“ okolo hlavného hrdinu, ako ju pomenoval Maurizio de Giovanni neodradí, skúste dať komisárovi Ricciardimu šancu. Odmení Vás atmosférou Neapola 30. rokov minulého storočia a pohľadom do neľahkého obdobia. A začíname letopočtom 1931, kedy duce už deviaty rok gniavil svojich spoluobčanov chorou ideológiou. P. S.: Parádna obálka, ktorá dokonale vystihuje náladu i obsah knihy, autorom je Lukáš Tuma.“... celý text
— PitoR

„Zajímavý příběh i závěr knihy, Zaujalo mě seznámení s postavami po letech.“
— adan1

„Děj celého příběhu začíná v netradičním, ale zajímavém prostředí nevěstince. Setkáváme se tu s hlavním hrdinou Omdenem, kterého čeká převzetí rodinného businessu, a jeho sestrou Namií. Omden má však se svou budoucností jiné plány, než mu předurčil otec, čímž rozvíří sled nečekaných událostí. Spřáhne se s královským velvyslancem a společně započnou pátrání po bezpráví v tajemné džungli. Celý příběh je vyprávěn z pohledu čtyř hlavních hrdinů. Nejbližší mému srdci byl Runel. Jak už to u lidí totiž bývá, nezřídka jsou jen dobří nebo zlí, tudíž ostatní hrdinové mají sklony k povahové nestálosti. Tím ale vyvstala celá řada situací, které pořádně hýbou s dějem. Intriky, dobrodružství, akce. To je oč tu běží. A díky perfektním autorčiným popisům mi připadalo, jako bych stála vedle hrdinů. Prostředí je plastické, má obrysy i barvy, takže si opravdu připadáte jako součástí děje. Nejsem milovníkem fantasy, v podstatě ho nemám ani načtené a po, bohužel, nezdárném pokusu přelouskat Pána prstenů, jsem měla z knihy strach. Pochopím svět? Nebude kniha těžká, psaná krkolomným jazykem a pro laika nestravitelná? Moje předsudky se absolutně rozplynuly. Autorka píše opravdu čtivě, vývoj situací i mezilidských vztahů mě neskutečně bavil, knihu jsem si užila. Za zmínku taky stojí jedinečná obálka a celkový počet stran. Není to totiž dílo na jeden večer, proto se nemusíte bát, že jen co se začtete, budete na poslední stránce. Děkuji autorce za energii i čas, který do psaní vložila, protože výsledek je jasný. Kniha, která baví a usnadňuje přechod do fantasy světů i obyčejným mudlům jako jsem já.“... celý text
— Miri10

„Když se Jordan a Pike poprvé setkají, ihned mezi nimi přeskočí jiskra. Pike však nemá tušení, že Jordan je přítelkyní jeho syna Colea. Když jim Pike nabídne, že se k němu mohou na přechodnou dobu nastěhovat, aby si našetřili peníze a sehnali vlastní bydlení, je mu jasné, že si na sebe připravil největší zkoušku svého života. Jordan je totiž vším, po čem Pike kdy toužil. A Pike zase představuje toho pravého a ideálního muže pro Jordan. Rozumí si, mají podobné názory a záliby a brzy je jisté, že tak velké city nelze ignorovat. Jenže Jordan patří Coleovi a Cole je pro Pikea vším. Rozzuří se tak obrovská bitva mezi tím, co je správné a tím, po čem oba touží. Byla jsem velice zvědavá, jak se autorka popere s tématem tak velkého věkového rozdílu mezi hlavními hrdiny, a musím říct, že to napsala brilantně. Oba hlavní hrdinové se museli vypořádat s tím, jak jejich vztah přijme jejich okolí, a především Cole. Přesto kniha není těžká na čtení. Jordan a Pike jsou spolu tak úžasní, že jim čtenář musí fandit hned od prvního okamžiku. Láska si prostě nevybírá a věk je jen číslo. Za mě opravdu skvělé a žhavé počtení, které rozhodně nepustíte jen tak z ruky. Moc doporučuji“... celý text
— Ketfl

„Jedno velké WOW!! Začíná se to trochu komplikovat a vybarvovat. Věci začínají pomalu dávat smysl a já se nedokázala odtrhnout. Zvratů je o dost více než v prvním díle, a více otázek než odpovědí. Kdo byla ta dívka? Byli tam? Lže? Proč se to děje?! Jak to skončí? A plno dalších Tentokráte už to nebylo tak “mírumilovné a taky bych chtěla dodat, že America je sice někdy super, ale trochu mě chvílemi začíná štvát. U nějakých jejích rozhodnutí jsem si málem rvala vlasy. Romantická linka se docela zamotala, chvíli tak, chvíli onak, ale můj favorit se nemění!!! Neznám motivy vedlejších postav. Chci je znát. A to znamená jediné kde je další díl ať si ho můžu co nejdříve přečíst :)“... celý text
— katerina1237

„Pěkné... ale z bot mě to teda úplně nevystřelilo :D“
— Mánička178

„Je to moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem se tak díky soutěži k takové skvělé knize dostala. Moc se mi líbil vymyšlený svět autorky, město, kde mohli lidé kouzlit pomocí slov, knihovna si dělala, co chtěla, to vše podle mě dávalo smysl a bylo to obdivuhodné. Nechci spoilerovat, jinak bych se nad městem a tím vším rozplývala. Nejraději bych se v tomto světě pohybovala. A kéž by knižně ještě déle (přála bych si pokračování) Chválím autorčin styl psaní. Z jejích textů lze cítit láska k písmenkům. Líbily se mi metafory, které používala, poněvadž bohužel skoro nikde je v knihách nevidím. Tím jsem byla potěšena. Popisy prostředí mě uchvacovaly. V knize najdeme spoustu moudrých vět, poučení. Například to, že slova mají moc a mohou ubližovat i pohladit. Přesně to mám v knížkách ráda; když mi mimo příběh nabídnou i ponaučení. Co se týče postav, tak ty působily naprosto věrohodně. Úplně všechny. Hlavní hrdinka Amálie mě výjimečně nerozčilovala, jako hlavní ženské postavy v jiných knihách. Artur byl konečně mužská postava, která působila realisticky. V jiných knížkách si říkám, jak skvělý kluk je, ale nepůsobí reálně. Zato Artur? Ten je úžasný a vím, že takoví muži existují. Babička se mi moc líbila, její humor, ráznost, veselost. Rozálie, sestra Amálie, byla něžná a láskyplná, jemná žena, ale ne ufňukaná. Dvojčata super. Bedřicha, staršího muže, který spolu s Máli pracoval v knihovně, jsem měla moc ráda. Gigi byla vítr, blázen! A potom moje, po Arturovi, druhá nejoblíbenější postava Hugo! Hugo byl chrlič z kamene, jenž vypadal jako ďábel. Tento drzý, přisprostlý, ukecaný a vtipný tvor měl velké srdíčko a získal si i to moje. Do příběhu jsou hezky přirozeně vloženy prvky LGBT, ale tentokrát mezi dvěma dívkami. Působí nenuceně, mile, stejně jako feministická témata. Kniha mě okouzlila, bavila, vím, že na ni budu myslet hodně dlouho a zůstane mi snad navždy v paměti. Pouze kousek v půlce mi připadala zdlouhavá, bez větší akce, tak jsem se pár stran maličko nudila. Příběh plynul pomalu, ale to mi nevadilo. Slovodějky bych doporučila všem, kdo milují fantasy, zajímavé a neobvyklé prostředí, květnaté popisy a touží se zachumlat do křesla s kakaíčkem. Slovodějky jsou přesně tím, a hlavně ona knihovna, kde byste si přáli být. Všimla jsem si, že u českých knih mnohem více vnímám emoce a cit, který do nich čeští autoři vložili, nežli je tomu u přeložených k nich. Tato kniha by si zasloužila mnohem více propagace a co nejvíc čtenářů Hodnocení: 4,5/ 5 IG: @terischmetti_books Blog: blumensprache.hikaru.cz“... celý text
— Schmetti

„Naprosto dokonalé. Hlavní podezřelý zůstal až do konce vrahem. Líbila se mi rodinná motanice. I druhá mě bavila, i když zfilmování se mi líbilo více.“
— janina66