Nejnovější komentáře

„Chvíli jsem si zvykla na styl psaní, který jsem víc a víc měla ráda. Po pěti naprosto zbytečných stránkách přišlo pár důležitých odstavců, které daly vyniknout těm, které jsem původně měla za zbytečné. Dokonale vykreslily dobu a prostředí. Kniha mě dvakrát rozplakala. Nikdy jsem neměla nic proti homosexuálům, ale tato kniha mi ještě umožnila pochopit jejich lásku, která je tak rizí, vášnivá a hluboká. V celém příběhu jsem nejvíc rozumněla Marion. Protože stejně jako se hluboce milovali ti muži, ona stejně hluboce milovala svého muže. Ještě těď mě to dojímá. Co mu tolerovala, co všechno odpouštěla. Jak smutné je, když dva lidé milují jednoho muže. Jeden musí z kola ven. Jeden musí ustoupit nebo tolerovat. Protože pokud ne, zničí se všichni.“... celý text
— Petra8619

„Silná kniha. Pořád jsem chtěla Ryla omlouvat. Asi to máme my ženy v krvi. Stačí medová slovíčka a všechno odpustíme. Viděla jsem i filmové zpracování a to se mi líbilo o kapku více.“... celý text
— Petra8619

„Velice dobré . Čtivě napsané a nakreslené taky výborně nemám co vytknout . Opravdu jsem se velice bavil. Nic vyloženě . Celkem rychle to uteklo. Jen si myslím , že jsem nepochopil konec . Ono se mu to teda všechno zdálo ?“... celý text
— dexterman

„To byla nádhera. Skutečný reálný život. Nadaného slavného klaviristu postihne vážná nemoc. Popisování toho, jak v jeho místnosti stojí klavír, zatímco on je upoután na lůžku mě dojala. Stejně tak ten závěr. Bravo! Tohle je knížka dle mého gusta. Žádný přeslazený příběh, ale krutá realita, která může potkat každého z nás.“... celý text
— Petra8619

„Elara mi už od začátku do konce knihy neskutečně leze na nervy, že se do dalšího dílu pouštět nebudu (Bože další série). Příběh se do 150 strany táhne. Děj má neotřelý směr mezi tzv. bílými čarodějkami a demonama. Bohužel i tak je vice než dosti předvídatelný. Přečteno za 4 hodiny. To že se má jednat o reteling karkulky, je znát. Červená kápě, košík, zlý les, vlk a zjevně nebezpečná a zlá babička.“... celý text
— ErikaBendova

„Skvělá biografii. Nic, co by skalní fanoušci nevěděli, ale hezky všechno na místě. Biografie je psána z pohledů těch, kteří Harryho potkali, biografie sleduje jeho cestu a to, proč je dnes tím, kým je. Stránky rychle odsýpaly. Doporučuji“... celý text
— Petra8619

„Rozhodla jsem se dát plné hodnocení, a to hlavně proto že Helena, Achilles a Patroklos, na sebe byli vzájemně hodní :-).“
— alzbeta4340

„Zásobnice příspěvků/citací se předchozími díly trochu vyčerpala, ale i tak jde o zdařilé dílko, které se jistě dobře prodává. Ocenit lze i formát a ilustrace.“... celý text
— Afilada

„Doporučuji tomu, kdo se chce pobavit a zasmát dvěma malým uličníkům, kteří dokáží nejen vyštvat jednu chůvu za druhou, ale i několik zaměstnanců. Na druhou stranu mají péči o svého osamělého otce, kterému hledají inzerátem novou ženu a sobě hlavně hodnou maminku. Zábavné i milostné čtení.“... celý text
— bábuška

„Autorka má přezdívku: Královna pohodových romancí. A Je To Tak! Chceš oddechovku, chceš se pobavit, zavzdychat a na konci utřít pomyslnou slzu štěstí? Začti se! Začti se a dostaneš pohodu.“... celý text
— lucakuca

„Od půlky knihy jsem měla tušení, které se ke konci potvrdilo. Líbí se mi ten svět,ten příběh a ty možnosti, kterými se to může vydat.“
— Peťulka3

„krásná pohádka,souhlasím že začátek byl pomalejší rozjed,ale pak už to bylo moc hezké. Ale o ten konec jako :O ještě že jsou další díly a budu doufat že co nejdříve i u nás“... celý text
— anna7852

„Moc pěkný příběh odvahy, síly a lásky z cirkusového prostředí v období okolo druhé světové války. Největších úspěchů člověk často dosáhne za těch nejnepříznivějších okolností... Na konci hodně rozsáhlá, ale skvělá poznámka autorky. Vaše minulost neovlivňuje vaše budoucí možnosti a když vás někdy zklame rozum a logika, vždy můžete začít věřit na kouzla...“... celý text
— Doubravka1975

„Vzhledem k tomu, že z YA mám načteno celkem dost, tak mě už kdejaký romantasy příběh neohromí. A Mráz je přesně jako mix klasických prvků z YA čtení, celou dobu jsem měla pocit: „Jo, tohle už jsem někde četla.“ Vílí království (Krutý princ), souboj mezi adeptkami o trůn a manžela krále k tomu (Selekce), při kterém se bojuje na život a na smrt (Hunger Games) a hlavní hrdinka samozřejmě nezapadá do vílího světa a „není jako ostatní holky“. Abych ale nebyla jen negativní, v tomto příběhu se propojuje svět víl a lidí, konkrétně tady víly používají telefony a vílí souboj sledují lidští diváci na obrazovkách televizí, protože tohle je reality show, což je za mě celkem neobvyklý prvek knihy. Bohužel ani romantická linka zde nezabodovala. Ava a Torin se nenávidí a pak po sobě najednou strašně touží, ani jsem nepostřehla, jak se to stalo, protože k žádnému pořádnému budování vztahu zde nedochází. Oba dva se vídají, když spolu trénují na závěrečný souboj, ovšem dokázal by mi někdo vysvětli, kde vílí panovník bere tolik času, že každý den věnuje několik hodin času Avě? Nemá tak náhodou na starost celé vílí království? První půlka kniha mě vůbec neohromila, druhá byla mnohem lepší, hlavně když Ava začala odkrývat různá tajemství vílího světa. Sečteno podtrženo se pustím i do druhého dílu, ale jen kvůli tomu cliffhangeru na konci knihy a taky proto, že se to četlo ultra rychle.“... celý text
— baru_lienka

„V době mých studií asi nejlepší kniha tohoto typu v češtině.“
— Cinik

„Světe div se, tohle už je moje 13. kniha ze světa Řek Londýna. Souběžně s dějem v této knize (vydaná 2021) se má odehrávat také příběh dílu Záludné léto (vydaná 2014), což je jeden z mých nejoblíbenějších dílů (a ne, není to proto, že v tom díle jsou jednorožci, ale proto, že ta kniha na vás prostě dýchá atmosféru horkého letního dne). Chyběl mi Peter, pořádná detektivní práce a napětí a taky víc toho čarodějnického učení, ale jsem moc ráda, že Abigail dostala prostor se realizovat a mohli jsme se toho dozvědět víc o jejím životě. Trochu ji i závidím, že může být čarodějnický učeň! Líbilo se mi sledovat, jak si Abigail buduje své místo ve společnosti a její vztah s mluvícími liškami je nečekaný, ale dobrý prvek knihy. Ze zápletky s mizícími teenagery jsem až tak nadšena nebyla, ale asi stále vyhlížím, kdy přijde další příběh od Aaronovitche, od kterého se nebudu moct odtrhnout.“... celý text
— baru_lienka

„Sladkobolná kniha pro ženy a dívky s úplně zcukernatělým epilogem ;-). Závěrečné slovo autorky pak uvede knihu do tvrdého, reálného světa s vysvětlením logického vyústění příběhu. Líbilo.“... celý text
— vladimir5170

„Příjemný, pohodový příběh. Ale já moc nemám ráda tyhle naivní pohádky. Mám radši, když se tam něco děje. Tohle bylo na mě moc pohodové. Ale kdo si chce užít oddychovku, tak vřele doporučuji.“... celý text
— Njangu

„Terezu Boučkovou mám ráda, doporučuji tedy tuhle knížku těm, kteří to mají nastavené taky tak. Protože tohle nejsou fejetony, spíš komentáře, úvahy nad různými kulturními a politickými událostmi. Velmi osobní úvahy. Nijak vtipné, vypointované jen někdy. A „nejrychlejší“ se mi občas krylo se „spíchnutými horkou jehlou“. Ale – viz má první věta – kdo má TB rád, toho budou její náhledy na život zajímat. Já s ní jen málokdy nesouhlasím, často s ní vyloženě souzním. Nelituji čtení.“... celý text
— kap66

„Když jsem se hlásila do konkurzu o knihu, tak jsem upřímně neměla od příběhu moc velké očekávání. Anotace o kvalitách knihy v tomto případě vůbec nevypovídá :( Autorka používá krásný jazyk, květnaté slova a neobvyklá přirovnání, jako: „… v hlase slyším náznak soucitu jako hrudka másla na spálené topince. Jako kdyby věděla, že mi z jejích slov bude mizerně, ale pokud to řekne hezky, budu v pohodě.“ Wing v životě potkává jedna rána za druhou, ale po boku má svoji lvici a dračici (jo, tohle je ten magický realismus v knize), takže ji nemůže nic zastavit. Kniha je plná smutných událostí. Životní situace Wing není ani ve škole, kde si ji kvůli jejímu vzhledu neustále dobírají, ani doma dobrá. Jak mi ale někdo napsal: „Občas je třeba číst i depky.“ A tohle byla moc příjemná depka kniha :) Naštěstí v sobě příběh nese kromě důležitého poselství i ty dobré věci, které život přináší: pevná kamarádství, o která se můžete v těžkých časech opřít. Jablečné koláče, které sice nezalepí rány na duši, ale hej, kdo by nechtěl koláč! A hlavně běh, respektive jakýkoliv pohyb, který pomůže na chvíli nemyslet na svoje trápení. Za zaslání knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům, maximálně jsem si příběh užila!“... celý text
— baru_lienka

„Kraso i smutnění,niterné,otevřené,současné,rychle k mání. Životní,božské,láskované,splínové i úsměvné a bůh ten prý není ? Nalej čistého vína,člověče.Rozjímej a dumej.O duši,o sobě,o nás. Jen pluj,nech se unášet. ----------------- Uznávám,nejsem romantik,jsem spíš cynik a skeptik. Tebe to někdy štve,že máš vedle sebe ˇseptik". Ale já to dokážu,já ti tu romantiku ukážu ! Bukowski zmizí z mé police,na jeho místo položím Máchův Máj a společně okusíme,co je to ráj. Zkrátka vyhodím do koše všechny zvrácené rozkoše. Má mysl sice bývá temná,ale já dokážu být jemná jako čokoláda Milka,i když je to vždy jen chvilka. A co bude dál ? Dál jen stačí najít a otevřít sbírku Autopsie duše od Martitny Brenčič. Jednoduše prosté :)“... celý text
— opic 12

„Knížka hezká na pohled, zvnějšku i zevnitř - jak by ne! :-). Obsahově i víc než to. Líbil se mi mix autorů, moje nadšení se podělilo na obě strany. Favorité: Miloš Čermák a Iva Pekárková za profesionály, Kuba Ryba a Jana Pavloušková za amatéry (její Píp Vánoce byly skvělé, nápadem i formou). Pouze dvě povídky se mi nelíbily vůbec. Ta od Václava Lásky, kostrbatá a morálně sporná detektivka, která mě odradila od jeho série se stejným hrdinou (tady na DK dost ceněné), a prapodivnou češtinou psaná povídka Barbory Nesvadbové, jíž jsem jako autorce na chuť ještě nepřišla – a asi vím proč. Kdyby nebyla celá tahle knížka tak jazykově vychytaná, bez překlepů, snad bych jednu větu z její povídky považovala za chybu tisku: „V místě, do kterého když on jí zmizel, dokázala si i okousat nehty, jak nevěděla, co vlastně dělá.“ Na druhou stranu – žádnou větu z téhle knížky jsem nečetla tolikrát! Ale vážně: tahle knížka byl vydařený počin.“... celý text
— kap66

„Nízké hodnocení této knihy mě udivilo. Autorka odvedla vpravdě detektivní počin. Neumím si představit, kolik času a nejrůznější práce jí muselo dát, než všechny lidi vyhledala, navštívila, snažila se s nimi promluvit, snášela i mnohá odmítnutí... Vybrala jsem si tuhle knihu do ČV, protože příběhů z války jsem četla už dost a tohle mě lákalo, neboť jsem věděla, že se kolem knihy Nabarvené ptáče dějí podivné věci. Mám ráda vyjasněno a toho jsem se v knížce Joanny Siedlecké dočkala. Zajímalo mě totiž nejvíc to, proč se autor Nabarveného ptáčete uchýlil k sebevraždě. Po přečtení téhle knihy už není třeba číst Nabarvené ptáče. A i když to nebylo žádné milé čtení, jsem ráda, že jsem se s tím vším seznámila, a to i přesto, že jsem se musela prodírat mnohými nezapamatovatelnými jmény. Pro mne to byl reálný obraz toho, jak poslední rok války mohl probíhat někde docela jinak než jinde. Knihu rozhodně nepovažuji za odpad, naopak si autorčina přístupu a zpracování cením.“... celý text
— kamibe

„Z počátku jsem se musela do čtení nutit,ale pak se to v jednom místě zlomilo, a příběh začal mít spád. Bylo mi z toho zvláštně smutno a zároveň jsem měla radost. Málokterá kniha dokáže navodit takové pocity v jeden okamžik.“... celý text
— Dandulka

„Závišovy knížky, co šly sehnat, už mi došly a já stanul před tím, čím důstojně pokračovat. A tak jsem přišel ke Krchovskému... Toto bylo první seznámení s jeho tvorbou. A nástupce je to řádný, ba možná i o třídu vyšší. Knížka sice outloučká, ale úžasná. Surové lidství a přechod mezi láskou a smrtí v té nejčistší podobě. Brzy musím pořídit další kousek. ** V zrcadle stojí, co je psáno zhlížím se, v ruce s penisem sám vypadám jak čurák, ano! to asi proto že jím jsem ** 90% 5/5 Po delší době zase kniha, kterou mohu doporučit!“... celý text
— AndrewTheJUA

„Není to špatné, přečíst se to dá, ale upřímně, je to takové vcelku jednoduché čtení, kde je Vám jasné, jak to skončí.“
— MíšaS.

„Tak tohle byla jedna z nejhorších knížek, co jsem kdy četla! Chvílemi jsem přemýšlela, jestli nejde o parodii nebo nějakou grotesku. Jednu hvězdičku dávám za námět a zápletku, ta nebyla špatná, až do posledních stran jsem nevěděla, kdo je vrahem, ale ten styl psaní??! To psal nějaký středoškolák v rámci slohovky ve škole, ne? Bože to bylo tak trapný... "...asi nemusím zdůrazňovat, že vypadal jako debílek. Z úst mu visel jazyk, koulel očima a přešlapoval na místě..." "Oliver se snažil přemýšlet. Poznala jsem to podle toho, že se drbal v rozkroku a z pusy mu visel jazyk..." Čvachtavé zvuky mlask, čvacht, čvachty, čvacht. ...a mohla bych pokračovat dalšími a dalšími úryvky. Ani vtipné to nebylo. Jen trapné, amatérské a absolutně neuvěřitelné. To má být seriózní detektivka? S hodnocením 88%? Tuto autorku už nikdy víc. Děkuji.“... celý text
— Mychaela

„Zajímavá fikce s dobrou pointou. Fajn čtenářský zážitek.“
— Crimble

„Dobrý vhled do života moravského markraběte. Knížka mi umožnila seznámit se s jeho osobností, úspěchy i pády, a to i v kontextu vztahů s ostatními Lucemburky té doby. Četlo se dobře, vyprávění je živé a zábavné.“... celý text
— pkovarik

„Vícevrstevnatá publikace - rozkoš. To není jen zveřejněná korespondence dvou citlivých duchů, kteří musí spolu překonat řadu protivenství (například nevůli matky ke vztahu dcery s umělcem, který se sotva sám protlouká životem), ale hledají spolu všechno co je spojuje, ať už je to v umění, hudbě, běžných věcech života. Tato korespondence zcela odhaluje oba jako lidi z masa a kostí, zvláště Josefa, který si dokáže nejenom zasnít, ale i pořádně zanadávat - nadto nádhernou češtinou. Třeba pasáže, jak se stal redaktorem Uměleckého měsíčníku (SVÚ Mánes), jak ho to odvádí od práce, co všechno musí snášet a o řadu stránek dál, jak ho z tohoto "postu" sesadili, vlastně vyšachovali. Jsou to konkrétní starosti, aby vůbec přežil, které musel řešit ten, jehož olej na stěně má nyní hodnotu desítek milionů korun.... Vícevrstevnatost zajistil opět Jiří Opelík, který dodal vrstvu dalších textů buď o Čapkovi (V. V. Štech, bratr Karel...) nebo jeho (jejich) textů - celé Zářivé hlubiny, Josefův text o Antonínu Matějškovi, o Apollinairovi, nebo některé jeho kratší prózy jako Lelio, Chlapec, Záchrana či zamyšlení nad prvním berlínským salonem, resp. nekrolog Bohumila Kubišty. Další vrstvou jsou Čapkovy obrazy (vybral Jaroslav Slavík), dokumentární fotografie (vybral Jaroslav Dostál) a dvě skvělé studie na konci o Čapkovi jako takovém a spisovateli zvlášť (Opelík) a výtvarníkovi (Slavík). Samozřejmostí jsou pečlivě vyvedené rejstříky, a to včetně časopisů, sborníků a kulturních institucí. Zkrátka radost, radost, radost. Čtvercový formát je důstojný, zajišťuje pěkné grafické řešení jakýchkoliv materiálů (Milan Grygar). kdo má rád Josefa Čapka, tak si tzv. pošušňá.“... celý text
— Apo73