Nejnovější komentáře

„Depresivní čtení o tom, jak by to tu mohlo zanedlouho vypadat…. Zrcadlo nastavené dnešní společnosti využívající vše do mrtě bez ohledu na následky a budoucnost. Peníze a zisk na prvním místě pro pár vyvolených, kteří rozhodují o životě všech, příroda stále v pozadí a k čemu to vede. Zajímavé bylo propojení obou dějových linek, v závěru ale postrádám slibovanou naději a vidím v něm jen čekání na Godota. Příběh mi přesto v hlavě zůstane ještě dlouho.“... celý text
— ostranka

„Tak tohle bylo moc i na mě. Nejednou jsem měla slzy v očích. Neustálé napětí a očekávání, jak to Roxy a Shaw zvládnou mě přiváděla k sílenstvi. A ten zatracený posel smrti? Kevin byl boží od samého začátku, ale tady byl prostě k sežrání. O to překvapující bylo odhalení, které se týkalo přímo jeho. Zoufale jsem si přála, aby Roxy našla řešení. Protože konečně získala zpět svého bratra a dala se dohromady se Shawem. Ani jeden z nich si nezasloužil zemřít. Ani Shaw, který se mi zavrtal do mého čtenářského srdce už od prvního dílu. I když jeho duše patřila šílenému Čarodějnickému mistrovi, který nejen že lovil a zabíjel lovce, dokonce se v tom i vyžíval. Ale to byla minulost. Shaw by se obětoval pro druhé. A zemřel by hlavně pro Roxy. Jejich loučení jsem obrečela. A představa Posla smrti jak dřepu na zábradlí s popcornem v ruce a užívá si s až téměř šílenou zálibou v romantice? Horská dráha pocitů bez konce.“... celý text
— Tess_BooksNerd

„Musím říct, že ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se do knihy začtu. No nějak se mi to povedlo. S příchodem Rockyho už pak nešla odložit. "Tvůj obličej prosakuje..." Rocky je parádní postava a moc mě to s ním ve vesmíru bavilo.“... celý text
— Janeyx21

„Román z prostředí lékařské etiky a zodpovědnosti za život člověka .... Ten vliv financí na provoz kliniky zde úspěšně čelí dvojici lékařů, které údajné pochybení přivede až do soudní síně .... Dobře zpracované a osvětlené téma - i když některé informace mohou být hůře uchopitelné .... Ale co mne překvapilo - to bylo zapojení etnické otázky .... je kvalita funkce podmíněna původem ? A nakonec rozluštění, které bylo nečekané .... ale spravedlivé .... P. S. Když jsou jiní bezohlední, opravňuje to i tebe k takovému jednání ?“... celý text
— intelektuálka

„Krátká knížka, variace na Fausta o tom, co je v životě skutečně důležité a o pochopení sebe sama a ostatních. Moje třetí knížka od japonského autora. Přijde mi, že jejich knižky naplňuje poklid, žádný zběsilý děj. Nejlepším bylo na všem závěr, který ač očekávaný, mile zapadl do zbytku koleček. Negativum je za mě občas až příliš očividné moralizování.“... celý text
— spiderlily

„Alois Král patří mezi naše nejvýznamnější a zároveň nejvíc opomíjené jeskyňáře. Je opravdu až zarážející, že na stránkách našich speleologických časopisů se o něm skoro nic nedočtete. Tuhle mezeru alespoň částečně zaplňuje tato rozsahem skromná, ale na informace a fotografie bohatá publikace, kterou vydalo Slovenské múzeum ochrany přírody a jaskyniarstva. Po jejím přečtení si člověk uvědomí obrovský význam této pozapomenuté osobnosti. Hlavním tématem tu je jeho zájem o krasové oblasti. Už od mládí byl fascinovaný Moravským krasem a později, jako začínající pedagog, se stal spolupracovníkem a přítelem Karla Absolona, se kterým se zúčastnil dvou expedic na dno Macochy, později i výpravy na Balkán. Jeho největší úspěch – objev monumentální Demänovské jeskyně svobody – z něj na chvíli udělal jeskyňářskou superstar. A jak už to tak bývá, zavdal i spoustě závisti a útokům od lidí, kteří jeho zásluhy zpochybňují. Knížka krásně zobrazuje vzestup, vrchol a pád této legendy. Je zde dobře popsáno, že kromě objevitelského štěstí, měl i obrovský organizační a propagační talent, který využil při zpřístupňování nové jeskyně – především díky známostem s klíčovými osobnostmi (Rudolfem Těsnohlídkem, Leošem Janáčkem, Dušanem Jurkovičem, Milošem Janoškou). Život se mu během chvíle změnil. Pověsil učitelskou profesi na hřebík a s rodinou se přestěhoval do Liptovského Mikuláše. Jeho úspěch tu podnítil obrovský zájem o speleologii, a tak se s dalšími objevy roztrhl pytel. Jako autorita pak byl oslovován k jejich vědeckému zhodnocení. Toto vše ale někteří jeho kolegové vnímali jako budování kultu osobnosti a postupně mu jeho pravomoci zmenšovali, až nakonec nemohl ani pokračovat v bádání v Demänovské jeskyni. Současně čelil i několika útokům na prvenství svého objevu. Na Slovensku je často uváděný jen jako „spoluobjevitel“ i přes to, že tehdejší skutečné okolnosti jeho samostatného objevu potvrzoval další svědek – jeho syn. Dodnes tu kolují různé absurdní teorie. Například, že při prvním vniknutí do objevného vchodu si zlomil nohu a jeho pomocník Adam Mišura jej musel vytáhnout (viz https://sk.wikipedia.org/wiki/Adam_Mi%C5%A1ura). Jak se zlomeninou mohl následující dny v bádání pokračovat, tyto zdroje už nevysvětlují. Po těchto útocích se pak zahořklý vrací s rodinou na Moravu. Díky špatné finanční situaci se stěhují do domku v Tišnově, kde pak žil v ústraní až do své smrti. Asi největší ocenění mu posmrtně projevili tišnovští jeskyňáři, kteří po něm pojmenovali obří Královu jeskyni v Květnici. Knížku všem doporučuji – je k dispozici ke stažení na tomto odkazu: https://www.smopaj.sk/sk/user_files/Alois%20Kral.pdf“... celý text
— David81

„TOHLE NEMOHLO U MĚ DOMA CHYBĚT :-). Situace, které zná každý knihomol :-). Hezký nakreslený komiks, přečteno za pár minut, ale to souznění :-). Je to spíše pro děti, to ano, ale mně to nevadí :-). Dospělého čtenáře asi více zaujme Ze života knihomolky, ale v principu je to podobné. Je to o nás knihomolech :-) a o tom, že čteme všude a hodně :-) a rádi knihy kupujeme a hromadíme a obdivujeme obálky... Prostě je milujeme! :-)“... celý text
— ydnac

„Knihy od Lisy jsou téměř sázka na jistotu. Některý díl je slabší, některý super, ale celkově opravdu povedená série. Tento díl měl spád, děj byl promyšlený, jen nevím, jestli mám Amy litovat, nebo odsuzovat. Ale jako matka by se asi měla chovat jinak, takže moc sympatií si u mě nezískala.“... celý text
— anovy64

„První část odehrávající se na ostrově jsem zhltla na jeden zátah. Opuštěný ostrov, rozpadlé stavby plné stínů vrzající v zimních bouřích, bezvýchodnost situace a temná atmosféra mě nutily číst dál a dál. Po návratu do civilizace už pro mě příběh neudržel vysoko nasazenou laťku a činy některých postav jsem vyloženě nechápala - obzvláště po úsilí, které věnovaly činům v první části knihy, mi jejich jednání přišlo až nelogické. Celkově měl ale příběh nápad (hlavně zavřený ostrov), děj měl spád, byl napsán stejně poutavě jako Weaverovy předchozí knihy s Davidem Rakerem a líbil se mi. Nad motivem pachatele přimhouřím oko a už se těším na pokračování naznačené v úplném závěru.“... celý text
— ostranka

„Námět sice dobrý, ale zpracování nikoli. Děj liknavý až nudný, a to od samého začátku až do konce, hlavní postavy vyloženě nesympatické, chování hlavního hrdiny otřesné, ani rádoby překvapivý závěr to nezachránil.“... celý text
— Vatter83

„Opět perfektní detektivka, moc jsem si početla.“
— Alena1957

„Tak tohle je dlouhé čtení: velmi pomalá, hutná, zajímavá, slibná kniha. Pro japanofily jako dělaná. Dostane se jim nejen vhledu do období před tisícovkou let, s dvorní dámou se poučí o všem možném, ale hlavně o literatuře psané - světe div se - tam a tehdy ženami. Právě dvorní dáma napsala své Zápisky pod polštář, spoustu popisů, seznamů a dalších literárních střípků, básní a dopisů, bez čehož se tehdy vyšší vrstvy neobešly při jakékoli příležitosti. Po bližším seznámení s ní a jejím dílem touží Finka středního věku, která se vydala do Kjóta na studijní pobyt. Díky ní se seznámíme se současným Japonskem (zatím jsem na začátku, takže především tehdejším hlavním městem a jeho okolím) očima cizince neovládajícího řeč a tápajícího naprosto ve všem, topícím a dusícím se i v prádelně počasí. Knihu si budu dávkovat, je obsažná, vydaná velmi malým fontem. Zatím se s ní těším a doufám, že nebudu muset po dočtení svůj názor měnit. Po několikerém návratu ke čtení, kdy teprve v polovině obsáhlé knihy se dozvíme to málo známé o osobě dvorní dámy a spisovatelky, shrnuto v pár odstavcích, mne už začalo unavovat deníkové vyprávění ze současnosti, hlavně posedávání a akce se spolubydlícími apod. Nakonec jsem knihu musela odložit. Knize by prospělo proškrtání, zkrácení, což by také umožnilo vyhnout se opakování toho mála stále týchž informací o dvorní dámě. Ale zejména deník vypravěčky by potřeboval hodně pokrátit, aby zbyly jen opravdové zajímavosti ze současného Japonska. Za nápad a první půli knihy 70%.“... celý text
— soukroma

„Když se naleznou dvě mrtvá těla v lese na hranici dentonského okresu asi nikoho a ani Josie nenapadne, kam je tento případ zanese. Jako již v předchozích dílech byly tyto mrtvoly jen začátek spleti nejrůznějších směrů vyšetřování. Když se na scéně objeví, blízko obou těl, "Svatyně", sekta nejrůznějších lidí, bylo o "zábavu" postaráno. Tento díl má spád a rozhodně mraky postav. Jak to vše Josie rozlouskne si jistě rádi přečtěte.“... celý text
— bumble

„Moc míčků ve vzduchu = rozehráno několik slibných linek (i když teď o Rusku asi nikdo moc číst nechce, ani thriller), ale tak nějak se to pořád potácí a nikam nesměřuje, natož svižně, nedejbože akčně (jak tohle může být podle akčního filmu nechápu, opačně by to snad pochopitelné bylo - pokrátit, pokrátit a přidat šťávu, švih a napětí). A vůbec snad nejhorší je setkání se samotným hrdinou - neuvěřitelný, neuchopitelný, vlastně v důsledku nezajímavý ... stejně jako kniha. Ve čtvrtině odkládám, protože mne to opravdu nebaví a další vývoj a případné rozuzlení čehosi (ještě ani naznačeno nebylo, oč vlastně půjde) mne už přestal zajímat.“... celý text
— soukroma

„90% - O Severní Koreji mám leccos načteno, takže nemohu úplně říct, že by mě rozhovory se sedmi uprchlými Severokorejci něčím šokovaly. Spíš tam bylo hodně věcí, které mi přišly zajímavé, vykreslující atmosféru v této šílené diktatuře. Často zamrzelo, že autorka některé části rozhovorů musela v knížce záměrně vynechat z bezpečnostních důvodů - lidí ze Severní Koreje utíkají desetitísíce, tak si říkám, jestli by důsledná anonymizace nepostačila. Ale za život těch lidí nebo jejich rodin to nestojí... Profesorka: "Tak jste si psala do kalendáře cyklus a plodné dny?" ptá se Nina Špitálníková severokorejské učitelky, která se z prominentních poměrů dostala do chudé oblasti na severu země. "To jste mě rozesmála. Co bych dělala v Severní Koreji s kalendářem? Nepotřebujete kalendář. Vše vám připomene strana," odpovídá učitelka, která také mluví o systému vzdělávání, povinných darech škole, šikaně, když student dar nepřinesl, protože na něj rodiče neměli, o povolení studovat cizí jazyk... "Pokud patříte k vyšší třídě, kam jsem patřila já, severokorejský režim vám dodá pocit výjimečnosti, nadřazenosti. A každý den vás v něm utvrzuje. Připadáte si lepší než ostatní, podvědomě opovrhujete lidmi, kteří jsou pod vámi. Tak nějak zapomenete na lidskost." Dělník-šmelinář: byl obyčejný člověk z nižší vrstvy, který mluvil hlavně o tom, jak přežít vojnu a jak si tam vydělat šmelinou. Ale i o svém dětství, své babičce. "Velkého vůdce měla ráda. Kim Čong-ila už moc ne. Vždycky se na jeho obraz dost mračila a jen ho opucovala, aby se neřeklo. Nedala si záležet. Rozhlédla se, a když si myslela, že se na ni nikdo nekouká, tak něco zamručela." Čtenář se dozví o domovních důvěrnicích sledujících každý krok lidí v domě. O vojně, která trvá deset let. O práci v továrně a pašování zboží z Číny. Převaděč: prožil život poblíž hranic s Čínou a překračovat je za úplatky pohraničním strážím pro něj bylo zcela běžné. Mluvil o nuzném životě na vesnici, práci na poli, pašování léků a dalšího zboží z Číny. O převádění lidí. A o ženách, které skončí v Číně na trhu s lidmi, protože v Číně je žen málo. "Ale i když má člověk přátele, tak je opatrný. Pořád se spoléhá jen sám na sebe, protože nemůže nikomu stoprocentně věřit." Zajímavé byly informace o modernizaci - člověk si říká, jak v zemi, kde elektřina jde jen někdy, dobíjí lidé mobily. Jak silný je signál. Kdo všechno je odposlouchává. Vysokoškolačka: byla asi největším překvapením - dívka z vysoce prominentní rodiny, která si žila skorem jak my na Západě, řešila maximálně to, aby si zakázaný jihokorejský seriál stáhla nenápadně na USB a neměla doma snadno vypátratelná DVDčka. Oblékání, zakázané účesy, účast na megalomanské severokorejské "spartakiádě", šikana chudších spolužáků, kteří nepřinesli dary do školy... Ta asi po "útěku", který jí proti její vůli zařídili rodiče, prošla největší sebereflexí. "Není úplně lehké něco takového přijmout. Když jsem slyšela nebo četla, co všechno se lidem dělo, jak se s nimi zacházelo, vždycky jsem se zamyslela: Dělal to i táta? Věděl o tom? A co máma? A co si budu nalhávat, stát jsem podporovala i já." Feministka byla nejmrazivější. Žena, které v dětství popravili kamaráda, protože i malé děti jsou trestány za činy svých rodičů, žena, která zažila sexuální násilí na léta trvající vojně, aby následně musela vstoupit do domluveného manželství se všemi důsledky včetně nechtěného těhotenství. Muži se jí zprotivili asi už navždy... A přitom jako dítě byla stejná jako každý z nás. "Já jsem předtím bonbón nikdy neměla, a tak pro mě představoval poklad. Každý den jsem si jednou lízla, aby mi vystačil i na další dny." Řidič: představil čtenáři svět severokorejských prominentů, nočních klubů, prostitutek, drog, ale i povinného sledování těch, které vozil, a jejich udávání. Zajímavosti typu jak získat řidičský průkaz a že ženy řídit nesmějí. "Když jsem poprvé po útěku přijel na benzinku, byl jsem u vytržení. Natankoval jsem a ještě jsem si koupil pití a jídlo. Za to ten útěk prostě stál." Důchodkyně: utekla, i když Koreu miluje a na Velkého vůdce nedá dopustit. Zažila druhou světovou válku, Korejskou válku, celý ten přechod od relativně normální země k diktatuře. Američané byli ti špatní. A pak v 90. letech nastal hladomor. "Jednoho dne se začala objevovat tvrzení, že třetí denní jídlo je nezdravé. Ulice byly polepené propagandistickými plakáty, v televizi dokonce běžel takový edukativní pořad nebo spíše reklama, kde jeden muž jedl oběd a náhle kvůli tomu zemřel." Smrt manžela a syna, útěk s dcerou. Přesto je pro ni Kim Il-Song bůh. Celkově mě překvapilo, jak adaptovaně lidé, s nimiž dělala rozhovor, působili. Jak až na výjimky chápali rozdíly mezi Severní Koreou a demokratickým světem. Ráda jsem četla vysvětlivky, které autorka přidávala do poznámek pod čarou. Určitě si od ní ještě něco přečtu. A ilustrace od Myokard jsou top.“... celý text
— evismaior

„Tak jsme s manželem "zdolali " poslední díl ze série“
— sloncekhk

„Magdaleniny prádelny. Mladé dívky ve vysokém stupni těhotenství pracují v nelidských podmínkách, trpí hlady a zimou a to pod dohledem jeptišek, které pro ránu nejdou daleko. Novinářka Sam objeví u své babičky dopisy, které ji zavedou k potomkům dívek z prádelen a tím ke své vlastní minulosti. Na toto téma jsem už knihy četla, tato je pojata spíše až detektivně, z pohledu více osob.“... celý text
— lenkaabooks

„December (Ember) se hroutí život. Její táta lékař zemře na misi v Afghánistánu, její rodina je z toho v obrovském šoku, a do toho se její dlouhodobý vztah rozpadá. Náhle se na scéně objeví neodolatelný hokejista Josh Walker a Ember je dokonale ztracená. Jak ona, tak on prožívají něco, co nikdy ještě nezažili. I když je tu jedno tajemství, které muže všechno krásné zničit. O co přesně jde a jak to nakonec dopadne si přečtěte v knize od Rebeccy Yarros. Její Čtvrté křídlo je trhák a tahle skvělá jednohubka se mi moc líbila, i když jde o úplně jiný žánr. Dávám 4,5/5 a knihu doporučuji třeba zrovna teď v létě na dovču . Ten pojem jednohubka si půjčim od kolegyně a řekla bych, že to knihu vystihuje. Já ji přečetla za dvě odpoledne .“... celý text
— Magdalenkačte

„Děsně mě odpuzoval název knihy. Přišel mi sexistický a trapný, ale jsem vděčná, že jsem jí dala nakonec šanci, protože byla skvělá. Klasická červená knihovnička, přesně taková, která mě baví a uklidňuje. Prostě oddechovka.“... celý text
— RobinDay

„Tak nevím, bylo to spíš jako bych četla o českém rádoby mafiánovi z osmdesátek. Příběh jako takový měl potenciál, ale zabilo ho to vyjadřování náctiletých puberťáků. No nic dám šanci Lucasovi.“... celý text
— Žampion

„Neviděla jsem jediný díl seriálů, ani filmy, ale chtěla bych,proto jsem si říkala, že nejdřív zkusím knihu a pak se dám na seriál, i když trochu za zenitem už. Jestli seriál je tak špatný jako tato kniha, tak nevím, jestli se do něj pouštět.“... celý text
— RobinDay

„Dostala jsem od toho přesně to, co jsem od toho čekala. Erotika dobrá, děj mě bavil a dokonceni i po týdnu si ho detailně pamatuju,což u erotických knih většinou nefunguje u mě. Dívám se, že hodně lidem vadil konec, mě nevadil.“... celý text
— RobinDay

„Právě dočteno a úplně super. Přesně tohle jsem teď potřebovala. Skvěle napsáno. Nechyběl humor, lehké napětí, romantická linka. Jsem moc spokojená.“
— RobinDay

„Jedna z mála knih u kterých jsem se musela vážně přemáhat, dokonce jsem jí na pár měsíců musela i na chvilku odložit... Přišlo mi to, jako kdybych četla něco na Wattpadu... Ale pokud se to někomu líbí, neberu mu to. Prostě to nebyl šálek mé kávy.“... celý text
— hanczul93

„Román ze zajímavého prostředí, který na mě působil velmi depresivně. Říkal jsem si, co nutilo ty lidi v takovém prostředí žít. Možná bych se měl ptát, co všechno jsou lidé schopni udělat pro své přežití. Nevím jestli budu schopen přečíst pokračování. Možná by tam mělo být varování, aby při čtení této knihy čtenář uklidil všechny zbraně a ostré nástroje , aby si v depresi neublížil.“... celý text
— petr_

„Benedikt, Teo, Yissl, Gabriel a léčitelka Thien se vydávají do Vietnamu, aby tam nalezli mistra, který by Teovi obnovil rovnováhu jeho energií. Zažívají akční jízdu s démony, nagami, duchy a odpadlíkem, který vraždí, aby získal nesmrtelnost. Vietnamské dobrodružství představí čtenářům místní démony a mytologické postavy. Totožnost záporáka se mi podařilo odhalit zhruba v polovině knihy.“... celý text
— cori

„Četla jsem kapitoly tak, jak je autorka v knize seřadila. Třeštíkovou čtu vždy v létě jako oddechovku, má skvělý poutavý způsob psaní. V tom kniha splnila účel. I když téma domácího ne-násilí, patriarchátu a snaze žít po svém nebyla úplně jednoduchá ke čtení. Souhlasím s ostatními, že mě některé postavy dokonale vytáčely - ale každá z nich byla autentická.“... celý text
— stepanka_voy

„Samantha Young opět potvrdila, proč je jednou z mých oblíbených autorek. Má talent pro psaní poutavých příběhů, které vás vtáhnou do děje od první stránky. I v této knize jsem si užila sympatické postavy, skvělou chemii mezi hlavními hrdiny a krásně popsané emoce. Konec byl sice předvídatelný, ale to nijak nesnížilo mé nadšení. Těším se na další díly série, i když jsem zvědavá, jak se vyvine příběh Regan, ta mi totiž zatím přišla velice nesympatická... no uvidíme :-)“... celý text
— Dellphi

„Odpad. Podprumerna letni cetba, postacilo by obsah knihy zkratit maximalne do poloviny knihy. Bylo to unavne cteni i u more, kdy jsem od knizky opravdu nic zasadniho neocekavala.“... celý text
— januchka

„Asi mám prostě na to náladu, protože mě to fakt baví. Vůbec to není překombinované, vlastně je kniha dost jednoduchá i předvídatelná, ale ten styl psaní mi tak sedí, že si to užívám. Z časových důvodu mi přečtení trvalo sice abnormálně dlouho, ale opravdu užitá kniha. Vyzdvihla bych popisy. Kdo by to byl řekl, že zrovna tohle si nejvíc užiju, ale opravdu se jedná na fantazii, co se týče prostředí, bohatou knihu. Všechny ostrovy a pak i říše flóry jsou moc hezky a rozhodně ne nudně popsané. Des a Callie jsou na mě místy až moc sladcí, ale přesto pořád tak nějak v pohodě. Ale kruci, pachatele odhalovali celou knihu, přestože je to jasné už z vlaku projíždějícího vedlejší knihovnou. Přesto opět užité, perfektní překlad, opravdu ojedinělé překlepy (což se dnes už moc nevidí), nádherná obálka. Lehce horší než první díl, možná kvůli pomalejšímu startu. Ale pořád spokojenost a proto slabší 4 hvězdičky.“... celý text
— LexiS