Nejnovější komentáře

„Táto časť priamo nadväzuje na predchádzajúci diel. Záznam popravy Honor bol odvysielaný v celej galaxii. Lenže aké prekvapenie zažije Haven, keď sa Honor objaví na mieste, kde to nikto nečakal. Opäť výborné napísané....“... celý text
— Lolila

„Vůbec se nestydím za to, jak moc jsem si užila knihu, která je určená pro děti. Má to neotřelý nápad a kladné postavy jsou tak akorát sympatické, stejně jako ty záporné nesympatické. Zároveň to není natolik jednoduché a průhledné, aby to po prvních pár kapitolách začalo nudit.“... celý text
— Praevka

„Zvrhlé, zvrácené, brutální, děsivé. Napínavý příběh vraha, který nezná slitování, soucit ani svědomí. Ale kdysi byl chlapcem. Měl Matku a Otce. Rodinu, která ho formovala. Milující rodiče. Hm, vážně? Napínavé, čtivé, mrazivé. Ta téměř hororová atmosféra, kterou autor stupňuje až do nesnesitelného napětí, vás pohltí od první strany. A s přibývajícími stránkami napětí houstne, tak jako soumrak, když se krátí den. NESLYŠÍM ZLO. NEVIDÍM ZLO. NEMLUVÍM ZLO. Kdo unáší mladé dívky a mučí je nepředstavitelně bolestným způsobem až je nakonec zabije? A hlavně: Proč? Detektiv Sam Porter poměrně brzy zjistí, že vrah tímhle zvrhlým způsobem trestá rodiny obětí. Už pět let v Chicagu řádí tzv. Opičí vrah. Už pět let uniká spravedlnosti. A děsí celé město... ...a pak zmizí další patnáctiletá dívka. A začíná boj s časem. Protože je tu ještě čtvrtá opice. Ta, na kterou se často zapomíná. Ta, která stojí v pozadí. NEČINÍM ZLO... Jenže je tu i někdo, kdo zlo činí. A toho musí Sam Porter zastavit dřív, než dívka zemře... Chvílema to byl fakt nářez. Ty okamžiky, kdy jsem tajila dech a bála se otočit stránku. Ty chvíle, kdy jsem vědět nechtěla... A pak taky přišly chvíle, kdy jsem si říkala: No ty kráso, jako fakt? Nepředvídatelný, akční, drsný příběh o jednom detektivovi, jednom vrahovi, jedné pokřivené rodině (vlastně těch pokřivených rodin tu najdete víc), spoustě násilí, krutosti, zvrhlosti a hrůzy. Příběh o ztrátách, naději, vině, bolesti, zradě i lžích. Příběh o tom, že někdy prostě žádné zítra nepřijde... SKVĚLÉ. (Jestli se to dá říct o tak šílené knize :)“... celý text
— laura

„Dobré, dobré dobré. Příjemné sci-fi, které není vůbec hloupé.“
— Praevka

„Moc pěkné, tato autorka mě opět nezklamala. Těším se na pokračování.“
— Patlalca

„Ztráta dítěte, únos dítěte - to je téma, které se v literatuře objevuje celkem často. Tady je to pojmuto trochu jinak. Je to hlavně o tom, jak vše ovlivnilo zúčastněné, jejich budoucnost. Vyrovnávání se s traumaty. Bylo to zajímavé, vyvolalo to hromadu otázek, ale souhlasím se Sidonkou, knihu Kde zpívají raci, ke které je to přirovnáváno v anotaci, bych hodnotila přece jenom výše.“... celý text
— iška

„Dlouhou jsem se tady této sérii vyhýbal v domnění, že se bude jednat o "dětskou" fantasy. Začátkem roku jsem měl nějaké bodíky navíc na Edenred kartě, tak jsem zkusil koupit celou sérii (no nekup to, když byla v akci se slevou, že?). Nyní jsem se k tomu dostal a ... ono to bylo fajn, čtivé, odsýpající, záživné. Eragon se místy jeví malinko hloupě a jedná zbrkle, ale i díky tomu byl tak nějak člověku bližší a lépe se s ním "spřátelil" (jaký příjmený rozdíl proti například Jorgu Ankratovi v první knize ze série Roztříštěná říše). Rozhodně lepší, než když je hned ze začátku uvědomělý a rozvážný a vše řeší s bravurou a grácií Jamese Bonda. Jeho postava se v příběhu vyvíjí, což je fajn změna oproti jiným hrdinským fantasy. Každopádně kniha není úplně zakončena nějakým koncem, na který vlastně celou dobu čekáte, a nutí vás to otevřít hned další díl. Well played, Mr. Paolini! Naštěstí jsem pořídil všechny 4 díly, takže se do toho můžu hned pustit. A taky, že se tak stalo. (A ano, vím, že nedávno vyšel pátý díl. Ten ještě nemám, ale je možné, že se mi taky objeví v knihovně.)“... celý text
— postoran-CZ

„Audiokniha, skvěle načtená panem Šťastným. Tento díl poprvé nehodnotím plným počtem, ale jen třemi a půl hvězdičkami. Trošku jsem se ztrácela, především proto, že se vyšetřovaly dva případy zároveň, pletly se mi postavy. V každém případě se těším na další díl.“... celý text
— p.stranska

„Je to bizarní a je to fajn. První povídka byla zbytečně dlouhá což je její škoda. Zbytek byl jízda u které se opravdu pobavíte. Záleží tedy na vašem smyslu pro humor.“... celý text
— Johny_H.

„Proč chci napsat zde vůbec nějaký komentář? Protože po tom, co jsem dočetl tuto trilogii, nastala situace, kdy si člověk říká: ,,A teď se mi dlouho nebude chtít číst nic jiného." Jednoduše jsem nadšen a chci tuto trilogii doporučit všem váhačům. Ať se jde bodnout tlustej skřet se svými nedokončenými trůny. Joe se s tím nesere. Žádný zbytečný, nudný pasáže. Je to autor, co umí škrtat a předat čtenáři jen to podstatné. Trilogie je historicky odzkoušená, tak proč to natahovat. Výhodou je samozřejmě pro čtenáře, když zná příběhy předchozí, ze stejného světa, ale zde to není nutné... to už se, ale opakuji. A tak dávám s čistým svědomím, plný počet a neuberu ani hvězdičku (fakt dál už nečtěte, jestli nemáte za sebou všechny knihy - to co zde napíšu, bude opravdu plné spoilerů, protože se nehodlám krotit a věci zaobalovat), jako Knihomlok2015, i když jí rozumím. Věděl jsem, že to přijde a přesto jsem si namlouval, že to může skončit jinak. Ale lhal jsem si do kapsy. Orso byl k tomuto konci předurčený. A ne, není to jen kniha. Hrozně mě to vzalo a vadilo mi to. A jak jsem neměl rád Lea na začátku, tak mi z něj bylo teď na blití a v duchu jsem na něj plýtval všemožnými sprostými slovy. Ten okamžik, kdy skončil s Forestem, jsem myslel, že vyskočím z kůže. Nesnáším Abercrombieho, který oživí postavy v příběhu, vy si je zamilujete a pak vám je zapíchne. Je to zase jedna z těch spisovatelských příruček, která funguje a příběh by se klonil k naivitě, kdyby autor postavy nechal žít a zajistil jim hezký konec. Já to vím, co čekat jiného od Lorda Grimdarka, ale přesto.. No, takže zpátky k této knize konkrétně a o kousek dál - ke konci knihy druhé. Já si totiž přečetl o Orsovi spoiler už při čtení první knihy. Psal tam jeden týpek v angličtině, proč Leo nedal Orsovi milost. Ihned jsem přestal číst a snažil jsem se utopit to někde hluboko. No a když jsem přešel tedy na konec té druhé knihy, snažil jsem se toto zjištění přiřadit k této situaci a nalhával jsem si, že neumím tak dobře anglicky a pomotal jsem to. Jenomže při čtení třetího dílu mi došlo, že konec je bohužel nezvratný. Naštěstí se toho v knize dělo tolik, že se s tím dalo žít. Třeba Savine. V prvním díle jsem si jí oblíbil. V druhém díle mi ta postava strašně nesedla. No a ve třetím se vyšvihla na pozici oblíbenkyně. Ne té největší, to prostě nejde, ale vysoko. Alespoň po té popravičce přišlo malé škodolibé zadostiučinění a Leovi trochu splasklo. Co se týče Rikke, tak ta mě taky bavila. Především s tím svým vychytralým plánem (tedy lepším, než míval Baldrik z Černé zmije). No a co teprve oblíbenec z první trilogie Glokta se svým plánem. A pak tu byly ty vedlejší postavy, bez kterých by to nešlo. Jako Hildi, Tunny, Gorst, Broad, Zuri, Vic, Třesavec, JETEL (největší oblíbenec, kterého mi ušetřil), atd. A hlavně. Fantasy od Abercrombieho, nejsou o dráčcích, kouzlech a zlých obludičkách. Nejděsivější je zde DAV lidí. Vždycky byl, je a bude nejděsivější. Lidé se v davu mění na bezmozky, kde i zombie jsou přátelštější. Jejich nejhorší skutky se skryjí v beztrestné anonymitě. A každý prohřešek si ospravedlňují společným bojem za svobodu. Většina má vždycky pravdu a k do se postaví proti, bude nemilosrdně udupán, i se svými argumenty. Bezmoc lidí, stojící proti rozběsněnému davu je hmatatelná a čtenář se s ní dokáže ztotožnit. Za mě tedy nejlepší výběr monstra. A už to uzavřu. Jedna z nejlepších trilogií, v poslední době, co si pamatuju.“... celý text
— Covenant

„Kniha má zajímavou myšlenku, sympatické hlavní hrdiny, ale takové množství omáčky, že se v tom budete hodně dlouho přehrabovat. Autorka dokáže zaujmout během prvních stran, ale nedokáže si to udržet až do konce. Příliš rozvláčný styl psaní ubírá příběhu na čivosti. V čele stojí sympatická hlavní hrdinka jejíž prací je poradna pro každou zoufalou duši. Hodně mi tím připomínala Phoebe ze seriálu čarodějky. Možná i díky tomu jsem si k ní našla cestu velmi rychle. Skvělý je také soukromý vyšetřovatel s empatií, silnou vůlí a ochotou být tu pro všechny. Hned v závěsu je nejlepší kamarádka Jax, která dokonale vyvažuje charakter hlavní hrdinky a vytváří spolu skvělé duo. No a nakonec náš záhadný muž - sympatie sice nezískal hned na začátku, ale stejně jsem nutně potřebovala vědět, proč to dělá? Co z toho má? A tady se dostáváme k bodu zlomu. Autorka čtenáře neskutečně navnadí, donutí ho vytvářet všemožné teorie a spekulovat a pravdivosti výroků. Napínavé zápletka okolo seznamování na internetu, krádeží identity, nebezpečí online světa zní jako skvělý základ psychologického thrilleru. Navíc tu kontrastuje život ve městě na venkově, což ještě více umocňuje závažnost zmíněných témat. Reálné a velmi aktuální téma si vás získá velmi snadno. Proč to ale autorka všechno zahodí? Velmi brzy se začne zacyklovat v myšlenkách hlavní hrdinky, zbytečně detailním odhalováním minulosti a zcela zapomíná pátrat po odhalení pravdy. Chybí gradace a napětí. Nehledě na uzoufání nudný konec, kde se vše vysvětlí jako mávnutím kouzelného proutku. Skvělá psychologie postav, aktuální téma. To jsou body, které v příběhu stojí za pozornost, ale ten zbytek? Zbytečných 200 stran. Hodnocení: 2,5/5“... celý text
— nela3812

„I když souhlasím s komentáři níže, že se v konečném důsledku v knize nic moc nedělo, pořád mi to strašně sedne. Autorčin styl psaní je očividně moje krevní skupina, neskutečně jsem si to užila. Stále si stojím za tím, že je Mare výborně napsaná hrdinka, a tady to navíc skvěle okořenil vhled ostatních postav. Nejsem fanynka Cameron ani Evangeliny, ale kromě udržení přehledu o ději tam sloužily i jako dokreslení Mareiny osobnosti, tak, jak ji vnímá okolí. Také mě moc mile překvapil Kilorn, jak Mare dával prostor, romantický vztah si nevynucoval a ještě se sblížil s Calem - působí tak už hodně dospěle. Maven i Cal udržují laťku stále vysoko a princezna Iris byla příjemným osvěžením. No a závěr mi roztrhal srdce na kousíčky. Doufám v happy end, ale dle naladění série mám dojem, že bude spíše hořkosladký.“... celý text
— Scheron

„Velmi povedená kombinace vyšetřování a umělé inteligence. Čtivé, napínavé, zajímavé a originální! Kromě závažných případů najdete v příběhu také otázky etiky, technologického pokroku nebo emočním kontrastu mezi člověkem a technologií. AI takového rozměru je pro nás ještě vzdálenou budoucností, ale do příběhu vkládá lákavý a zajímavý faktor. Může AI posunout kriminalitu na vyšší úroveň? A je spolupráce člověka s AI možná? To se Kat a Lock snaží zjistit/vyvrátit při vyšetřování odložených případů. Kat je zkušená a empatická. Lock je chladný, analytický a racionální. Letité zkušenosti vs vědecký pohled vytvoří nejeden dynamický rozhovor při řešení případů. Kat i Lock vedle sebe rostou a odhalují si doposud nepoznané. Příběh je proto hodně o empatii, pocitech, datech, faktech, výzkumech. Jen velmi málo se zdá pátrá, odhalují se důkazy či nové stopy. Právě teoretické vyšetřování se k odloženým případům skvěle hodí, ale pro milovníka detektivní práce to bude možná trochu nudné. Navíc jsou zde okamžiky, kdy to Lock doslova přehání s výčtem nejrůznějších faktů a mysl čtenáře se snadno zahltí. Fakta jsou zajímavá, ale potřebují svůj prostor pro uchopení. Přiznám se, že samotný případ se mi velmi rychle vytrácí z paměti a zůstává mi zde především osobní život hlavních hrdinů a propojení člověka s technologií. Milovníci detektivek budou muset hodně přimhouřit oči, ale pokud patříte mezi fanoušky AI přijdete si tu na své. Hodnocení: 4/5“... celý text
— nela3812

„Královna věků pokračuje v líčení událostí, které předcházely narození budoucího rivanského krále Gariona. Ruku v ruce s kouzelnicí Polgarou si tak projdeme dozvuky zničení nejkrásnějšího města na světě Vo Wacune, znovu vybojujeme legendární bitvu s angarackými armádami v čele s Torakem u Vo Mimbre, a pak pečujeme o několik generací potomků rivanského rodu až k tomu poslednímu, Garionovi, který je předurčen přihlásit se ke svému dědictví a znovu usednout na dlouho opuštěný rivalský trůn. Na rozdíl od první Polgařiny knihy tentokrát už nedostaneme nic nového (samozřejmě pokud nepočítáte nekonečnou přehlídku mladých Polgařiných chráněnců, kteří se skrývají, splývají s davem, žení se a plodí syny, aby prodloužili rodovou linii). Je to nevzrušivé, malinko jednotvárné loutkové panoptikum bez přidané hodnoty. Jestliže jsem u Rivanského trůnu zmínil hrozbu vytěžování tématu nad únosnou míru, Královna věků už tuto hranici opravdu překročila. Z ohromující bitvy u Vo Mimbre se dalším opakováním stalo stínové divadlo a bez defilé rivanských princů bych se klidně obešel. Tím spíše, že v knize je opět obrovské množství tiskových chyb.“... celý text
— ludek.n

„Od autora jsem už četla Povídky o vlasti a nebyly vůbec špatné. Tato mi ležela v knihovně dva roky a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Autorovi se velmi dobře povedlo vykreslit hlavní postavu i prostředí, takže vás kniha hned vtáhne do zajímavého děje. Bylo tam jedno místo, kdy jsem si říkala, že to bude nudné, ale jsem ráda, že jsem vytrvala, protože text začal být akční a já obracela stránku za stránkou. Líbí se mi jeho styl psaní a humor. Hrdinovi nešlo nefandit a dokázal svými činy velmi překvapit. Skvělý konec.“... celý text
— lulucinax

„V kole osudu má Polgara, dcera nejmocnějšího čaroděje Belgarata, své pevné místo. Nejenže se stala ochránkyní rivanského rodu, ale stará se i o to, aby v Arendii po letech neustálých nesvárů a klanových válek konečně zavládl mír. Po Čaroději Belgaratovi je Kouzelnice Polgara dalším příspěvkem do cyklu, započatém sérií Belgariad a pokračující pětidílným Malloreonem. Původně jsem si myslel, že když Belgarat zkopíroval události Belgariadu, Polgara naváže a bude rozkrývat pozadí Malloreonu. Tato úvaha byla nepodložená, a jak se ukázalo i mylná. Vracíme se totiž znovu na začátek, hluboko před narození bohobijce Gariona a dáme si to celé ještě jednou - nyní z pohledu Belgaratovy dcery. Naštěstí to není úplná „kopírka“, protože události v Arendii doposud nebyly v žádném z předchozích románů popsány, ale i tak to zavání vytěžováním tématu nad rámec únosnosti. Ne že by tu nebylo pár skvělých míst, které člověka strhnou a ohromí, ale celkově je to rozvleklé a pro čtenáře, který zná původní cykly, zcela nadbytečné čtení (navíc okořeněné až neskutečným množstvím tiskových chyb).“... celý text
— ludek.n

„Skvělé ilustrace a krásná obálka - to je obrovské plus téhle knihy. Příběh postavený na tom, že se něco podobného asi stalo, je také zajímavý. Dějová linka ve třech různých časových liniích mě bavila. Samotné osoby byly takové, jaké byly... četla jsem v podstatě skoro na jeden zátah. A ano, konec byl možná trochu uspěchaný a kdo je Matěj jsem taky celkem brzy odhadla, ale to nemění nic na tom, že se mi celkově ta kniha líbila.“... celý text
— anibeni

„Rivanský kodex je sbírkou Eddingsových materiálů, které si připravil předtím, než se pustil do psaní sérií Belgariad a Malloreon. Kromě životopisu čaroděje Belgarata (který známe z románu Úsvit/Soumrak čaroděje Belgarata kromě drobných změn téměř stejný slovo od slova), Svatých knih (většinu z nich jsme si přečetli v prolozích jednotlivých dílů Belgariadu), obšírných a do detailu vypiplaných dějin jednotlivých království (úžasný počin, který však bohužel nenabízí nic moc nového), popisu bitvy u Vo Mimbre (kolikrát ještě?), Malloreánských proroctví (které se tak trochu točí pořád okolo jednoho a toho samého) a deníku krále Anhega z Šereku (pravděpodobně to jediné, co mě opravdu bavilo číst), obsahuje kodex ještě dvě Eddingsovy úvahy pro začínající autory o tom, jak psát epickou fantasy. Tenhle materiál je opravdu jen pro velké fandy a asi bych ho ocenil více, pokud by série, ke kterým patří, byly nějakým způsobem ohromující a nezapomenutelné. Jenže tak, jak byly průměrné jednotlivé romány, stejně tak v podstatě bez velkého zájmu a okouzlení jsem proplul i tímto dokumentem.“... celý text
— ludek.n

„Bohové odešli a nastal čas proroctví. Čaroděj Belgarat se musí postarat o to, aby byla tato proroctví zachycena, pochopena a došla naplnění. David Eddings pokračuje v líčení událostí, které předcházely pětidílné sérii románů o Garionovi. Jak sám název knihy napovídá, vše sledujeme z pohledu nesmrtelného čaroděje Belgarata, což na jednu stranu znamená, že jsme přímo u zdroje všeho dění, na druhou stranu se u ničeho nemůžeme zastavit a podrobně to zkoumat, neboť musíme překlenout tisíciletí vývoje lidské společnosti. Střídáme tak jednu generaci za druhou jak na běžícím pásu a ještě k tomu hned v několika královstvích, což má za následek lehkou apatii i k těm nejvypjatějším scénám, protože i ty jsou v celkovém pohledu pouhými epizodami, zlomky celé té gigantické epopeje, rozprostírající se na obrovské ploše z jednoho konce světa na druhý a na věky věků. Člověk má z Belgaratova Soumraku pocit neskutečna a současně jakéhosi loutkového divadla, kde jsou všechny postavy voděny na provázcích bez jakékoliv vůle a vlastního přispění. Jako bych se celou dobu pohyboval v lepenkových kulisách bez jediného závanu emoce. Nedostihla mě radost, zlost, smutek ani strach. Klasifikace „výplně“ je v případě této knihy více než na místě.“... celý text
— ludek.n

„Narodil se v malé vesničce jménem Gara, ležící na krásném, zeleném břehu říčky. Matka mu zemřela, když byl ještě malý, otce nikdy nepoznal. Vyrůstal jako býlí v poli, byl líný a nespolehlivý, často se o něm mluvilo jako o lháři a zloději, sám sebe ale považoval za velice mazaného mladíka. Vesničané mu říkali Garat. Tak nějak začíná prequel ság Belgarion a Malloreon, vyprávějící o tom, jak všechno to soupeření dobra a zla, válka králů, lidí a bohů začala. Problém podobných reunionových knih je v tom, že většinu (ne-li celý) příběh už známe předem a dostávají se nám do rukou už jen střípky, zpřesňující epizody nebo vynechané scény, a to i přesto, že stále mluvíme o souvislém vyprávění. Čaroděj Belgarat není v tomto výjimkou a je potřeba k němu takto přistupovat. Prohlubování a rozšiřování známých událostí a faktů si od autorů vyžaduje vysokou erudici a dar podívat se na věci z jiného úhlu pohledu. Pokud totiž nepřijdou s něčím originálním, nad rámec již řečeného, bude to jen prachsprosté zlatokopectví bez přidané hodnoty. Belgaratův Úsvit je někde na půl cestě. Má několik skvělých okamžiků a vypjatých momentů, ale v celkovém pohledu je těch nezáživných, repetitivních a prázdných ploch bohužel až příliš mnoho.“... celý text
— ludek.n

„Tato kniha mě zklamala, to snad ani nenapsala Sandra, kterou znám. Nějak se děj stále točil pořád dokola nebo rovnou přešlapoval na místě. A ještě ty skoky v knize, před a nyní, působilo rušivě. Až poslední kapitolky, rozuzlení, napětí, to byla Sandra. Slabší dílo, píše lépe.“... celý text
— PREBURDA

„Syn četl sám. Zajímavý příběh.“
— Luky110812

„Úžasná kniha popisující to, o čem mnozí vědí a další buď netuší nebo vědět nechtějí. Popis současného Ruska bez příkras.“
— stanislav0373

„Syn četl sám. Zajímavý příběh.“
— Luky110812

„Moc hezká série, nejen že je napínavá, plná podivuhodných tvorů, ale co mne na ní hodně bere jsou dialogy a vztahy mezi postavami - je to takové příjemné, vtipné a prostě to hltám, ačkoliv asi nejsem věkově cílová skupina. Moc doporučuji!“... celý text
— Nelly

„Syn četl sám. Komiks ho bavil.“
— Luky110812

„S napětí jsem čekala, co přinese třetí díl a nebylo to nic než zklamání. Tohle se moc nepovedlo. Nudné, nevěrohodné a konec hrozně zbrklý. Dávám 3*, protože celkově byla tato série zajímavá.“... celý text
— alnovka82

„Audiokniha- Martin Stránský Třetí díl s Kate byl od začátku napínavý, tentokrát jsem ani neodhadla padoucha nebo jsem neměla ani podezření. Konec mě překvapil a těším se na poslech dalšího dílu.“... celý text
— Šárka88

„Osobná spoveď mladého dievčaťa s duševnou poruchou, jej pohľad na vzťahy, na život, pozícia ženy v 60tych rokoch, spôsob psychiatrickej liečby v tomto období. Kniha veľmi smutná a náročná a pritom sa čítala veľmi dobre.“... celý text
— Dani25

„Druhý díl je stejně krátký a čtivý jako první, ale co se děje a napětí týká, tak nic moc. Krom závěrečné cca třetiny jsem se dost nudila a jen čekala, jestli se něco bude dít. Závěrečná část je, co se týká vývoje vztahu mezi Avery a Gabrielem, odměnou za předchozí pronuděné stránky. Ta tajemná část, kterou se to autorka snažila zpestřit, mi tam vůbec nesedí a nebaví mě. Za mě 3,5 * a uvidíme, co přinese posledni díl.“... celý text
— alnovka82