5236
přečtené 163
Příběh kriminálního rady
1975,
Ladislav Fuks
Celým příběhem, na první pohled obyčejným a snad i krapet zdlouhavým, je protkána zvláštní úzkost, nepříjemné napětí a v poslední třetině i očekávání, že se každým okamžikem stane něco hrozného. To se nakonec naplní, a to ve velkém. Opakování frází, foreshadowing, zvláštní atmosféra a znepokojivé, někdy až strašidelné výjevy. Hloubkový ponor do nefunkčního vztahu otce a syna, s nímž je v kontrastu upřímná, vlastně až dojemná láska mezi Vikim a jeho přítelem. Touha po svobodě, touha po pomstě, touha po spravedlnosti. U některých scén jsem se vyloženě bála. Skvělá kniha, a ten konec... nezapomenutelný zážitek.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Začátek je strašný a po prvních několika stránkách nechybělo málo k tomu, abych knihu zklamaně odložila zpátky do poličky. Hlavní hrdinka Jana, arogantní rádoby intelektuálka, dává čtenáři hned v prvním odstavci důležitě na vědomí, že je jiná a speciální. Ostatní holky mezi sebou údajně neustále jenom soutěží a řeší jen kluky a šminky, zatímco ona by raději debatovala o literatuře. Proto se prý s dívkami nekamarádí (zajímavé, že v následujícím textu zjistíme, že má dvě dobré kamarádky, zatímco o žádných kamarádech se vůbec nic nedozvíme). Doufala jsem, že tento od reality zcela odtržený postoj bude dále v knize kritizován nebo že Jana dojde k prozření, ale nestalo se tak, spíše právě naopak. Ostatní aspekty knihy ale nesympatickou hlavní hrdinku dokázaly víceméně vykompenzovat. Povídka Milenci, kterou Jana překládá a která představuje jednu ze tří dějových linií knihy, je výborná a nemám jí prakticky co vytknout. Linie v Japonsku je docela poutavá a napínavá, linie v Praze zase dýchá nostalgicky akademickou atmosférou. Autorka vůbec umí dobře vystihnout atmosféru a prostředí, kde se příběh odehrává. Prvky magického realismu děj osvěžují, nebála bych se je využít víc. Líbí se mi i milostná linka, přirozeně do příběhu zapadá, naopak linka Kristýny a jejího otce ději absolutně nic nepřidává, nedává v něm smysl a nemá žádný velký význam nebo pointu ani sama o sobě. Konec je bohužel uspěchaný a nelogický (nemluvím o jeho otevřenosti, s tou bych se smířila), čekala jsem od něj víc. Knize by taky prospěla lepší korektura, překlepů je tam na můj vkus příliš, stejně jako opakujících se slovních spojení. Celkově šlo o zábavnou oddechovku s docela neotřelým příběhem a dobrou atmosférou. Myšlenka rozdvojení duše při intenzivním zážitku je hodně zajímavá, autorka se jí ale mohla věnovat víc a jít o něco víc do hloubky. Mám za to, že ji nedotáhla úplně do konce.... celý text
