adevis přečtené 364

Jezero 2016, Bianca Bellová

Když jsem v květnu přečetla Tyhle fragmenty, věděla jsem, že to nebude poslední autorčina kniha, která se mi dostane do rukou. Při podzimní cestě z práce jsem „omylem“ zabloudila do knihkupectví (však to znáte) a nadšeně odcházela s Jezerem v ruce. Protože odejít z knihkupectví bez knihy z Hostu je pro mě nepředstavitelné. A teď už ke knize… Do Jezera jsem se pustila hlavně proto, že vědomě vyhledávám depresivní knihy s těžkými tématy, abych se ujistila v tom, že můj život není zas tak špatný. První polovina knihy mě bavila mnohem víc, i přes její depresivní atmosféru, ne úplně hezké popisy rybářské vesnice a jejího okolí. Příběh malého chlapce Namiho, byl velmi intenzivně a detailně popsaný. Celá kniha je vlastně o Namim, sledujeme, jak se z malého chlapce stává dospělý muž, kterému chybí matčina láska a rozhodne se po ní pátrat. Proto odjede z rybářské vesnice do města. Zároveň zde nachází pracovní příležitost a spoustu zkušeností. Na stodevadesátidvou stránkách se s ním život nemazlí. Bellová dokázala popsat tíživou atmosféru zcela bravurně. Jak to s Namim dopadne si budete muset přečíst sami. Tohle bylo asi úplně poprvé, co na mě atmosféra knihy tak působila. Některé pasáže byly opravdu temné a musela jsem knihu na chvíli odkládat. A vlastně ji prokládat romantikou.... celý text

Jeho zákusek 2021, Penelope Bloom

Po Třešničkách jsem si tento třetí díl ze série Objektů touhy nemohla nechat ujít. Ono vlastně už po přečtení Banánu bylo jasné, že tuto sérii přečtu komplet, jen jsem nečekala, že tak brzy. V Třešničkách jsem se zamilovala do Williama, ale protentokrát mi byl příšerně protivný, ani vlastně nevím proč. V této knize mi chybělo takový to jiskření, i když se určitě mezi námi najdou tací, kteří tam určitý náboj cítili. Já tentokrát ne. Chyběl mi i humor, na který jsem si zvykla. Zákusek byl prozatím nejslabší. Doufám, že Balík všechno napraví… a v lednu se můžeme těšit na pátý díl, Její tajemství. I když ta rtěnka na obálce mě už teď děsí :))) ani vlastně nevím proč. Jsou to příjemné oddechovky, o tom žádná! Proto každou z nich doporučuji, i když Zákusek žádná hitparáda nebyla.... celý text

Koho vypijou lišky 2013, Lidmila Kábrtová

Tato prvotina Lidmily Kábrtové mě nemohla minout. Po přečtení nejnovější knihy Čekání na spoušť jsem neváhala a knihu objednala. Především jsem se nechala zlákat originalitou. Každá kapitola totiž obsahuje pouze 50 slov. Ano, přesně tak. Ne, nepočítala jsem je. Místo toho jsem hltala kapitolu za kapitolou. Bylo mi z toho smutno a těžko. Příběh El mě zasáhl. Autorka dokázala vtěsnat neskutečně moc emocí do tak malého množství slov. Knihu doporučuji, je nádherná, ale budu si ji muset přečíst ještě jednou, aby mi do sebe všechno kompletně zapadlo.... celý text

Její třešničky 2020, Penelope Bloom

Před nedávnem se mi dostal do rukou Jeho banán. Ehm, myslela jsem knihu! Byla jsem z něj nadšená a věděla jsem, že chci víc a víc. Ehm ehm, stále mám na mysli knihu :))) Po dočtení jsem neváhala a nakoupila zbylé tři díly. Na Její třešničky jsem se moc těšila a jsem ráda, že jsme se do toho s dencazrnu (komentář níže) pustily ještě letos! Kniha byla opět plná humoru, elektrizujícího vzrušení, vtipných hlášek i lásky. Bavila jsem se od první stránky až po tu poslední. Jsem nadšena z provázanosti postav z první knihy. Bylo milé setkat se s Brucem a Natashou. Bylo milé číst o dokonalém Williamovi. Asi jsem se do něj zamilovala :)) Jediné, co bylo smutné, že kniha skončila. Chtěla jsem víc a víc, proto jsme neváhaly a pokračovaly ve čtení Jeho zákusku. Komentář přidám brzy! Ještě si, již skoro tradičně, dovolím jeden výpisek. “Neuvědomila si, jak je krásná se všemi drobnými nedokonalostmi. Život není dokonalý. Spočívá v nalezení vlastní cesty a svého místa ve světě. Nechtěl jsem ženu, která bude ideálem pro každého. Chtěl jsem ženu, jež bude ideální pro mě - a právě jsem ji našel." To mě dostalo :)... celý text

Marta v roce vetřelce 2011, Petra Soukupová

Toto byla, vážení, velká paráda! Kniha je přenádherná, už na první pohled se do ni zamilujete. Najdete v ní několik úžasných ilustrací a prostě celkový design je víc než výborný. Ostatně stejně jako všechny knihy Petry Soukupové. Marta v roce vetřelce je kniha, která je určena spíše pro děti. No, děti. Osmnáct plus řekla bych. Marta píše deník. Marta ráda čte. Marta nemá lehký život. Martě je devatenáct let, ale všechno se ji hroutí. Marta je sprostá. Marta pije alkohol. Ale strašně vás bude zajímat, jak to s Martou dopadne. Jak se s tím jedním rokem, který sledujeme vypořádá. Chvílemi jsem měla Martu moc ráda, sympatizovala jsem s ní. V některých okamžicích mi byla podobná, ale nastaly i chvíle, kdy mi lezla krkem, kdy jsem měla chuť ji profackovat, aby se probrala. Kniha je psaná deníkovou formou a díky ilustracím se čte opravdu rychle, jen já si ji šetřila a četla pomalu. Je to totiž má sedmá přečtená kniha od Petry Soukupové a už mi jich moc nezbývá, tak jsem si ji chtěla užít. A kdo neznáte autorčiny knihy a žádnou jste ještě nečetly, tak upozorňuji na styl psaní. Někdy vám bude připadat, že ve větě chybí slovo. Je prostě jedinečná.... celý text

Upálené 2021, C. J. Tudor

Tudorová nám opět naservírovala skvělý, temný a hororový příběh, u kterého místy až mrazí. Pro pravidelné čtenáře této britské autorky to nebude žádné překvapení. ”Před pěti sty lety tady upálili osm mučedníků. Před třiceti lety tu beze stopy zmizely dvě dívky. A před dvěma měsíci tu tragicky zemřel místní farář. Vítejte v Chapel Croft, zapadlé vísce, jejíž tajemství leží ukrytá hlouběji než v hrobě a kde se zlo začíná znovu probouzet.” To je výpisek z anotace. Víc nepotřebujete. Víc vám toho o ději píšu jen opravdu zřídkakdy. A u Upálené se výjimka konat nebude. Musíte si to prostě přečíst. Mám Tudorovou přečtenou komplet a ze všech jsem byla nadšená, mmm, kromě Kříďáka. Ten mě tenkrát zklamal. Do této knihy se ponoříte, to mi věřte. I když ze začátku jsem váhala a hodnotila ne moc pochvalně… V polovině se to ale zvrtlo. Musela jsem knihu dočíst o den dřív, než bylo původně v plánu (četly jsme s kámoškou společně). Asi bych neusnula. Navíc budete potřebovat vědět, jak to celé dopadne. A budete hádat, budete mít tipy. A jedno vám teda řeknu, já jsem se trefila! :)) Font a velikost písma napomáhá k rychlému čtení, to na těchto knihách miluju! Bavilo mě to, bavilo mě se bát, tajit dech, zároveň se smát, hlavně u rozhovorů matka-dcera. Některé věty měly hloubku, dokonce jsem olepíkovala. “Zlé vzpomínky jsou jako třísky. Občas zabolí, ale naučíte se s nimi žít. Potíž je v tom, že si vždycky nakonec najdou cestu ven na povrch.” ... celý text

Nespoutaná - Probuďte se a začněte žít 2021, Glennon Doyle

Tato kniha mě zaujala svou anotací, konkrétně touto částí: „Vypráví příběh ženy, která zjistila, že mateřství nemusí být pouhým synonymem k mučednictví. Matky nemusí pokládat oběť na oltář svých dětí. Nemají pro své potomky umírat, mají jim naopak ukázat, jak plnohodnotně žít.“ A po tomhle jsem si řekla, že je to kniha přesně pro mě. I když jsem se nikdy nestala otrokem své dcery, ale řekla jsem si, že knihu zkusím, že bych v ní mohla přece jen nějakou inspiraci najít. Nespoutaná je především pro ženy, které se bojí projevit naplno své skryté touhy a přání. Autorka se naprosto odhalila a dokázala nám čtenářkám, že se není za co stydět, když opustíte nefungující vztah. Když zjistíte, že milujete ženu. Ukázala nám, jak vychovává své dětí. Jak se vypořádala se závislostmi. S nemocí. Pomocí 304 stran nám sdělila mnoho inspirativních citátů a já jsem si musela hodně slov, vět i celých odstavců označit a věřím tomu, že mnoho žen by si je chtělo zapamatovat, navždy. Díky této knize jsem zjistila, že někdy není úplně na škodu vybočit ze své komfortní zóny, že nikdy není pozdě na to vyzkoušet něco jiného, nového. Kniha je totiž žánrově úplně jinde, než co obvykle čtu. Tento typ knih nevyhledávám, ale chtěla jsem to zkusit. Po přečtení jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Dovolím si jeden citát na závěr. Ten mě zaujal úplně nejvíc. “Poslouchej. Vždycky když máš na výběr zklamat buď sebe, nebo ostatní, vždycky radši zklam ostatní. Tvým celoživotním úkolem je zklamat, co nejvíc lidí dokážeš, pokud nikdy nezklameš sama sebe.” :))) Knihu doporučuji. Hodnotím 4/5* a moc ráda ji půjčím mamce, tetě, půjčím ji všem, kdo bude chtít najít také kousek inspirace.... celý text

Čekání na spoušť 2021, Lidmila Kábrtová

Dosud jsem se s touto českou autorkou nesetkala, což je pro mě jako milovníka české současné literatury a knih z nakladatelství Host Brno k nepochopení. Ale všechno má svůj čas a asi to tak mělo být. Povídkové knihy jsou prostě skvělé, většině čtenářů sednou, jelikož čtení hezky utíká. A tato kniha je vlastně román. Životy postav jsou propojené, i když o tom navzájem nemají ani tušení. V knize najdete příběhy ze života, příběhy o tom, jak i sebemenší špatná rozhodnutí dokáží ovlivnit životy druhých. O lásce, o smrti, o nemoci, o smutku. O mládí i stáří. Všechny postavy mi byly sympatické, všechny mi přirostly k srdci a s knihou jsem se nerada loučila. Těším se ale na autorčiny předchozí knihy, chystám se na ně velice brzy. Čekání na spoušť je čerstvá novinka, zkuste ji taky, snad Vás uhrane stejně jako mě!... celý text

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover

Toto bylo mé třetí setkání s Colleen. Získala si mě knihou To nejlepší v nás, poté knihou Námi to končí, po které jsem věděla, že její knihy budou sázka na jistotu. Prozatím byly všechny tři skvěle čtivé. A plné emocí. Odvrácená tvář lásky je neuvěřitelná nálož emocí. Krásných, dokonalých, ale zároveň i smutných a bolestných. Při druhé polovině knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Potřebovala jsem nutně vědět, co se stalo, co se stane, jak to skončí. Příběh Milese a Tate mi rozbil srdce na kusy. Ale po dočtení jsem se i přesto cítila nádherně. Posuďte sami, pokud Vás kniha doteď míjela, přečtěte si ji. Tento dušičkový čas, brzká tma a podzimní večery jsou přesně na čtení této knihy. Na další autorčiny knihy se stoprocentně chystám a dokonce mám předobjednanou novinku 9. listopad, na kterou se moc těším! I když ta tvrdá vazba (nehodící se do knihovny, chápete) mě uváděla do rozpaků, ale zmáknu to :))) 5/5*... celý text

Imitátor 2021, Daniel Cole

Předchozí autorovu sérii mám komplet přečtenou, takže zpráva o tom, že bude vycházet nová kniha mě velice potěšila. Samozřejmě jsem ji musela okamžitě předobjednat. Imitátor, který vraždí pro umění a z těl obětí tvoří napodobeniny slavných soch. Námět knihy velice cením. Anotace zní totiž lákavě, ale při čtení knihy jsem byla zmatená. Neuvěřitelně zmatená. A po dočtení vlastně taky. Daniel si nasadil díky sérii Hadrového panáka vysokou laťku, kterou Imitátor bohužel nepřekonal. Zatím. Nevím tedy, zda bude autor pokračovat a napíše další knihu s vyšetřovateli, které jsme v této knize měli čest poznat… ale jestli ano, přeji mu, aby byla kniha lepší. Chambers a Winter jsou totiž sympoši každým coulem a už kvůli nim bych si další knihu koupila :))) Kniha byla více zmatená, než zajímavá. Bohužel. Hodnotím 3,5/5*.... celý text

Slušní lidé 2021, J. P. Delaney (p)

Maddie s Petem mají skvělého syna Thea. Jednoho dne se ale dozvědí, že jejich syn byl v porodnici omylem vyměněn a už dva roky vychovávají cizí dítě… Zprvu jsem si myslela, že hlavní postavy jsou opravdu slušní, Maddie, Pete, Miles i Lucy… ale v polovině knihy došlo k prozření. Nevěřila jsem nikomu, fakt nikomu! Každý konec kapitoly mě nutil číst dál a dál. Pořád jsem čekala na ten zvrtat. Na rozuzlení. Kdy mi teda autor konečně naservíruje, jak to celé před dvěmi lety bylo. Při čtení existovalo milion otázek. Možná proto jsem knihu přečetla za čtyři dny. Nedokázala jsem přestat. Skvělý to bylo! Víc k tomu nemám co říct. Jen ten konec mi přišel moc rychlý. Takže… Pokud někdo z vás tohoto britského autora nezná a ještě od něj nic nečetl, dělá velkou chybu. Rozhodně to brzy napravte! Každá Tonyho kniha je skvost. Já četla všechny a po přečtení této si troufnu říct, že je ze všech nejlepší!... celý text

Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok! 2017, Sophie de Villenoisy

Kniha vypráví příběh o osamělé Sylvii, která po smrti otce propadne depresím. Nemá přítele, nemá absolutně žádnou chuť žít… takže se rozhodne, že skoncuje se svým životem a na Vánoce si naplánuje sebevraždu. Začne docházet k psychoterapeutovi, který ji zadává bláznivé úkoly a snaží se v ní najít ztracenou chuť k životu. Sylvie nečekaně zažije v metru jednu událost, která v ní bude rezonovat už navždy. I když má kniha vánoční obálku, o Vánocích vůbec není, takže si ji přečtěte klidně teď, v létě nebo kdykoli jindy. Doporučuji ji jako skvělou, vtipnou oddechovku, která potěší a zpříjemní vám jeden, dva večery. Hodnotím 3,5/5*.... celý text

Ukaž mi 2021, Marcel Moss

Zlo a nástrahy internetu známe každý a tato kniha nám hodně zvráceným způsobem ukazuje, co všechno se může stát, když člověk doslova ztratí hlavu. Anotaci jste jistě četly a víte, o čem kniha je, ale ve zkratce. Lukáš má všechno, po čem každý z nás touží. Super práci, skvělou snoubenku, ale i přesto je nespokojený. Osobní život se mu začne hroutit a na popud nejlepšího kamaráda si nainstaluje seznamovací aplikaci Ukaž mi, ve které se velmi rychle najde. Erotické chatování se záhadnou Královnou ho baví. Ta zadává uživatelům aplikace různé úkoly, které bodově hodnotí. Cílem je nasbírat nejvyšší počet bodů, za které výherce získá možnost se s Královnou setkat osobně. Lukáš ale velmi brzy zjistí, že nic z toho není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Kniha je akční a strašně moc čtivá. Neodložitelná. Budete potřebovat vědět, kdo je Královna. Budete potřebovat vědět, jak to celé dopadne. Konec knihy jsem naprosto zhltla. A kdo je teda ta slavná Královna? To si budete muset přečíst, protože já jsem to absolutně netušila. Obdiv všem, kdo ten konec dokázal správně odhadnout. A nakonec si dovolím ještě zmínit to, že na začátku každé kapitoly jsou statistiky, které mě moc bavily a určitě se vyplatí se nad nimi zamyslet. Knize dávám 4,5/5*. To ovšem neznamená, že nebudu knihu doporučovat dál :)) Pokud se v budoucnu přeloží další autorovo knihy, ráda je pořídím.... celý text

Zmizet 2009, Petra Soukupová

Taky jste si někdy přáli Zmizet? Prostě a jednoduše nebýt? Hlavní hrdinové této knihy si to přáli, často. A já si to v posledních pár měsících přála taky, možná proto jsem po knize sáhla. Kniha obsahuje tři povídky, které v sobě ukrývají složité rodinné vztahy, především ty sourozenecké. Každá povídka je depka (nic co by nás, pravidelné čtenáře Soukupové mělo překvapit). Její surové a chladné vyprávění dává knize tu správnou ponurou atmosféru. Nebudu hodnotit každou povídku zvlášť, protože každá byla svým způsobem výjimečná. Každá by nám měla něco dát, především to, že bychom si měli vážit společně stráveného času s osobou, kterou máme rády. Protože se jednoho dne může stát, že nám ze života prostě a jednoduše zmizí. Jako nejlepší bych označila povídku Na krátko. Možná i proto, že jsem viděla film a při čtení jsem měla před očima postavy, takže jsem o nich měla reálnou představu. A jako nejslabší bych označila povídku poslední, Věneček, ztrácela jsem se v ní. Totálně. I když na konci mě taky dokázala chytit za srdce. Takže knihu nakonec hodnotím 4/5, protože Soukupová a protože to byla zase depresivní sonda do mé mysli. A to jsem přesně po knize chtěla.... celý text

Dívka pod hladinou 2021, Andrew Mayne

Na tuto úplně novou knihu od autora jsem se moc těšila. Předchozí sérii mám kompletně přečtenou a až na Teorii vraždy mě moc bavila. Proto jsem neváhala a přála si Dívku pod hladinou k narozeninám. Po dočtení musím říct, že další díly této série si moc ráda koupím především proto, že… to Vám napíšu až na konec. Hned na začátku se setkáváme s policejní potápěčkou Sloan, která při nočním potápění najde mrtvolu ženy… víc vědět nepotřebujete, věřte mi. Je totiž nadmíru jasné, že Sloan bude pátrat po vrahovi. Po identitě mrtvoly. Po všem. Takže jízda začíná… nebo spíš kvalitní ponor! Kniha Vás bude bavit, od začátku do konce. Možná víc, než předchozí autorova série, protože zde nenajdete tolik odborností. Je to super čtivé a krátké kapitoly končící otevřeně Vás budou nutit číst dál a dál. V komentáři od Hakate jsem četla názor, že je důležité si v první řadě připomenout, že nebudeme číst knihu o Theovi. Ano, nečetli jsme knihu o Theovi. Je to něco zcela nového! Měla jsem ho ráda, vždy mě totiž bavil především svou povahou a osobností… ale Sloan, policejní potápěčka je taky skvělá. Bude se Vám líbit! Bude Vám sympatická a budete ji chtít poznat víc, protože v této knize nám Andrew moc neprozradil. To jediné mi chybělo. O vztahu s otcem její dcery tam byla pořádně jen jedna kapitola (ve které jsem se kurňa dost našla), takže to je ten obří důvod, proč další knihu stoprocentně koupím :))... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Objektům touhy jsem se hodně dlouho bránila. Po dočtení Jeho banánu absolutně nechápu proč. Jsem ostuda, že jsem se na to vrhla až teď, když dneska vyšel již čtvrtý díl. Takže… co to znamená? Že budu muset pořídit ještě zbylé tři knihy :) Promiň mami! Od knihy jsem dostala vše, co jsem očekávala. Bylo to skvělý. Bruce i Nataša mi byli velmi sympatičtí. Příběh byl okořeněný, vtipný, i maličko napínavý. A ten konec, ten mě zahřál u srdce. Další díly už nebudu číst v práci, no i když… asi budu, je to vzrůšo! :)))) Nečekejte žádnou světobornou literaturu. Je to prostě oddechovka každým coulem a jestli čtete hodně thrillery nebo depky (jako já), tak tahle série bude přímo pro vás, na víkendový odpočinek.... celý text

Sítě 2016, Petra Dvořáková

V první povídce se seznamujeme s Kristýnou, která ve svém životě nemá skoro nic pozitivního. Zprvu se nám může zdát, že je Kristýna typická nesebevědomá žena, která žalostně potřebuje pomoc terapeuta. Postupně zjišťujeme pravdu, která je úplně jinde, než se na první pohled zdálo. Zjišťujeme stejně jako Kristýna. Nečekala jsem to, překvapilo. Rozdýchávala jsem. Obdivovala, cenila. V druhé povídce nám autorka představila jako hlavní postavu téměř čtyřnásobnou matku Karolínu, která vyrůstala v mnohočlenné věřící rodině. V dospělosti se od všeho odpoutala, ale její manžel to měl úplně opačně. Kam až víra dožene člověka, který nikdy v nic takového nevěřil, to si musíte přečíst sami. Za mě byla tato povídka nejslabší. I přes formu e-mailových dopisů jsem se musela přemlouvat, abych vůbec povídku dočetla. Škoda. Ve třetí povídce poznáváme na první pohled nesympatickou Naďu, která trpí mindráky ze své postavy. Postupně mi Naďa přirostla k srdci. Povídka byla za mě nejsilnější. Co se emocí týče. I závěru. Srdcervoucí. Cítila jsem tam přesně tu bezmoc, která z celé povídky přímo stříkala. Depka. Víc k ní nedokážu bohužel říct. Autorka dokázala opět bravurně napsat text, který člověka chytne za srdce a donutí ho přemýšlet. Přemýšlet nad tím, proč jsou mezi námi nesebevědomé ženy. Mohou za to jejich protějšky? Nebo si za to mohou ženy sami? Existuje snad nějaký návod, jak se stát sebevědomou ženou?... celý text

13. komnata milenek 2011, Tomáš Kristl

Tato série knih rozebírá nikdy nekončící téma. Téma, o kterém se dá diskutovat dlouhé hodiny. Proč jsou lidé nevěrní? Proč jsou mezi námi tací, kteří dokáží žít třeba i několik let spořádaný život s manželkou, dětmi a zároveň odcházet za milenkou? Co vede člověka k tomu, aby byl nevěrný? Může být někdy nevěrný člověk někomu věrný? V knize se setkáváme se Sofií a Tomášem, kteří přesně takový vztah zažili. Knihu napsali společně, je to jejich zpověď. Nahá zpověď zamilované milenky a muže, který úplně všem lhal, možná i sám sobě řekla bych. Dále v knize najdeme názory jejich přátel a také zážitky a zkušenosti s nevěrou náhodných podváděných manželek. Pokud si chcete odpočinout na dvě hoďky u knihy, která ve vás může něco zanechat, tak po ní sáhněte. Nebo taky ne. Nikdy jsem nečekala, že budu něco takového číst, ale změna je život. Přečtu si i další díly. Teď se ale konečně vrhnu na něco pořádného. Na závěr zase jeden výpisek: “A to je asi ta nejdůležitější věc, kterou si milé ženy musíte uvědomit. Nezáleží na tom, jestli jste šťastné manželky, podváděné manželky, nebo třeba milenky. Všechny musíte být tak silné, abyste se uměly postarat sami o sebe. Čím více jste totiž závislé na muži, tím jste zranitelnější.” - A tohle prosím, VYTESAT DO KAMENE! :)))) Knize dávám 3/5*. Ne proto, že by to bylo špatné, ale proto, že vyšší hodnocení ode mě dostávají knihy, které jsou na trošku jiné úrovni. Chápeme se? :)... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

V knize Kde zpívají raci najdeme dvě dějové a časové linky. Jedna vypráví příběh o Kye, holce z bažiny a její rodině, která ji postupem času opouští. Kya zůstane žít v bažině sama. Je to samotářka, ale ona to tak vlastně chce. A často jsem její rozhodnutí chápala, možná jsem ji ten její „svět bez lidí“ záviděla. Druhá dějová linka nám postupně odkrývá příčinu smrti Chase, který si byl s Kyou v předchozích letech blízký. První polovinu knihy jsem hltala a nemohla přestat číst. Druhá už mi tak rychle nešla. Něco tomu chybělo, nevím co, ale na hodnocení to rozhodně není znát. Jedna z hlavních postav Tate mi byl moc sympatický. Asi jsem se do něj zamilovala. Konec knihy mě šíleně překvapil. A musela jsem ho chvíli vstřebávat. Absolutně jsem takový konec nečekala. Tato krásná kniha zdobí mou knihovnu už od června a jsem moc ráda, že ji mám. Bylo to přenádherné čtení. Kniha je plná skvostných přirovnání, popisů přírody i popisů toho, jak se člověk cítí, když žije sám, bez lidí... Ještě si dovolím zase jeden výpisek, tentokrát kratší: „Musím žít život sama. Ale jedno už vím. Už dlouho vím, že lidé nezůstávají.” ... celý text

Námi to končí 2018, Colleen Hoover

Před nedávnem jsem se nacházela ve složitější životní situaci a tato kniha mi byla doporučena se slovy: „Přečti si ji, otevře ti oči.“ Lily neměla jednoduché dětství, nikdy nechápala svou matku… v dospělosti si splnila sen, poznala dokonalého muže… a najednou se dostala do situace, kdy svou matku začala chápat. Lily mi byla moc sympatická, všechny postavy mi naprosto seděly, dokonce i Ryle. Působil jako charismatický a milý chlap, ale to oni většinou takhle působí… pravda je jinde. Nechci být konkrétní, ale téma domácího násilí asi tušíte už z anotace. Víc se o ději rozepisovat nechci. Spoustu vět, odstavců a myšlenek jsem si olepíkovala :))) Bylo to silné. Hodně silné. A dotýkalo se mě to víc, než si kdo dokáže představit. Cítila jsem u čtení všechny emoce. Ani je nedokážu pořádně popsat. Kniha ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho. Na závěr bych chtěla napsat, že se po včerejšku tato kniha dostala na 1. místo nejlepších přečtených knih letošního roku. A myslím, že už ji jen tak žádná nepřekoná. Ale uvidíme. • Ještě si dovolím jeden výpisek. „Navzdory odporu, který se ve mně proti němu nahromadil, jsem pořád měla srdce plné citů. Nepřestanete někoho milovat jen proto, že vám ublížil. Neubližuje vám jednání jiného člověka, ale láska. Kdyby do toho nebyla zamotaná láska, všechna bolest by se snášela líp.“ Ono to totiž všechno z třetí strany vypadá jednoduše. Když jsem se s něčím podobným setkala v minulosti (netýkalo se to mě), neměla jsem pochopení. Soudila jsem. Absolutně jsem nechápala. „Odejdi“, říkala jsem. Ale jakmile se to začne týkat vás osobně, je to něco úplně jiného. Protože i přesto, že vám někdo ublížil ho máte pořád moc rády. Přesně tak, jak napsala Colleen. Její doslov mě totálně položil. Brečela jsem. Určitě ve čtení knih od Colleen budu pokračovat. Protože je to jistota, že mě chytí za srdce, zlomí ho. Mám ráda depky, zvláštní.... celý text