alef přečtené 1283

Za sklem 1993, Robert Merle

Merle v tomto příběhu zaujal pozici spisovatele-historika, který chce zachytit povahu jednoho „revolučního dne“. On sám o tomto příběhu píše: „ ... snažil jsem se jenom zůstat věrný svým pocitům vůči nanterrské skutečnosti a o těch se dá povědět jedině to, že byly smíšené, spojoval se v nich souhlas s odporem a nesouhlas se shovívavostí. … Osobně bych býval raději událostem, jichž jsem byl svědkem, poskytl ovšem jasnější odpověď. Na druhé straně však nevím, proč – z jakého oficiálního důvodu – bych měl předstírat, že mám jasné stanovisko, když to není pravda.“ Souhlasím s komentářem "eraserhead" níže - a ano, příběh mě zaujal, jak formou tak obsahem děje. „Dělníci jsou ostatně teď pár metrů ode mne, přemýšlím o nich, ale popravdě řečeno se na ně vůbec nedívám. Davida zaplavil pocit viny ... Za sklem univerzity pozoruje, jak v jejím okolí dělníci kladou asfalt. Pak se dokonce odhodlá s jedním promluvit: David ukázal prstem na asfalt. – Je to dřina? – Normál. Hlavně je to špinavé. – Proč ty rukavice? – Kvůli rakovině. Abdelaziz se usmál. – Ale pořád s asfaltem nedělám. Jsem lešenář. – Lešenář? – Stavím bednění na beton. – Jsi tesař? – Bednění není ze dřeva, ale z kovu. – Bednění z kovu? – Vždycky taky ne. Ze dřeva pro drsné plochy, z kovu pro hladké. Abdelaziz se vesele rozesmál. – Vůbec nic o tom nevíš! David zakroutil hlavou. To je pravda, vůbec nic o tom neví. O myšlenkách ano. O těch, které našel v knihách. Ale o věcech neví nic. – Co studuješ? zeptal se Abdelaziz. – Sociologii. – Sociologii? opakoval Abdelaziz ztěžka. – Studuji společnost. Abdelazizovy živé oči zajiskřily. – A co potom? řekl dobře naložený. Studuješ společnost, a až ji prostuduješ, tak ji změníš? – Doufám. Abdelaziz se rozesmál. David ho objal pohledem, byl uchvácen radostí a energií, které z něho vyzařovaly. Alžířané obvykle mívají hrozně smutné oči. – Jsi aktivista? zeptal se David. Abdelaziz svraštil obočí a David dodal: – Myslím politicky. – To víš, odpověděl Abdelaziz a pokrčil rameny, aktivista! Když tu člověk není doma. A pokračoval: – Na každý pád pro mne existují věci důležitější. – A co to je, ty důležitější věci? zeptal se David. Tak ho to překvapilo, že se mu z hlasu vytratila barva.“... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

„Lidé chtějí věřit, že znají ostatní lidi. Rodiče chtějí věřit, že znají své děti. Manželky chtějí věřit, že znají své manžele.“ Nic není tak, jak se zdá ...a skutečné rozměry pravdy nejdou ani odhadnout ... výborný nápad a hlavní deviza tohoto příběhu. Psychothrillery nejsou zrovna mým šálkem kávy, o tomhle jsem ale hodně slyšela (i tady na DK) a zvědavost mi nedala ... jsem ráda, že jsem se nezklamala, ba právě naopak ... zajímavé čtení, které můžu jen doporučit :-).... celý text

Šimpanz Nim 1985, Herbert S. Terrace

"Zvířata, z nichž jsme si učinili svoje otroky, opravdu neradi považujeme za sobě rovná." (Charles Darwin) Zapomenutá knížka z mých školních let, znovuobjevená v knihovně, ... vypráví nebo spíš podává zprávu o vědeckém projektu – šimpanz Nim – pokusu dorozumět se s jiným živočišným druhem pomocí lidské řeči, resp. naučit šimpanze vyjadřovat se pomocí symbolického jazyka - znakové řeči. Projekt se uskutečnil na Kolumbijské univerzitě a podílelo se na něm mnoho odborníků z různých oborů, jako psychologové, pedagogové, lingvisté, apod. A proč právě šimpanzi? Jsou inteligentní, zvídaví, žijí v sociální skupině – a ač si to třeba nechceme přiznat, žijí sice po svém, ale v podstatě jako my, lidé. Projekt se snažil dokázat, že jsou schopní nám sdělit jak se cítí, vyjádřit, že jsou nemocní, prostě vyjádřit emoce. Nimův režim počal u nemluvněte, bylo s ním zacházeno jako s lidským miminkem, s cílem naučit ho porozumět gestům, postupně se pak přešlo na učení pomocí znakové řeči, Nim byl „vychováván“ jako neslyšící dítě a bylo sledováno, zda dokáže vnímat v kontextu a správně pak použít znaky... a Nim dokázal (a tím splnil cíl projektu), že šimpanzi dokáží používat jazyk spontánně a vytvořit smysluplnou větu, že nejsou jen vycvičení v určité situaci použít určitý znak. Knížku jsem četla poprvé někdy ke konci základní školy (biologie mě vždycky bavila) a Nimovi jsem fakt fandila :-). Rozhodně se jedná o zajímavé čtení ... a nejen pro fanoušky biologie a etologie.... celý text

Bratři Karamazovi 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Podle ankety Norského knižního klubu z roku 2002, do níž se zapojilo 100 soudobých autorů z 54 zemí světa, se ukázalo, že nejoblíbenějším spisovatelem spisovatelů je F. M. Dostojevskij, jeho romány jsou odborníky řazeny mezi to nejlepší, co kdy bylo napsáno. Tento příběh proto rozhodně patří mezi ty, které by měly být čteny, ovšem souhlasím s názory, že tohle opravdu není kniha pro každého, pokud od literatury žádáte především únik ze "svého světa" - od komplikací, problémů a starostí, ... tak si k tomu tuhle knížku rozhodně nevybírejte. Co tedy v tomto příběhu naleznete? S neobyčejnou intenzitou zpracovaný příběh o člověku - ve světě bez Boha: „A není divné, nebylo by zázračné to, že Bůh skutečně je,“ praví Ivan v rozhovoru s Aljošou, „nýbrž to, že taková myšlenka, myšlenka o nutnosti Boha, mohla proniknout do hlavy takovému divokému a zlému zvířeti, jako je člověk.“ Příběh o svobodě a odpovědnosti, která s ní přichází: „ ... období lidského osamocení, které teď všude vládne, hlavně v našem století, ale toto období ještě zcela neskončilo a jeho lhůta ještě nevypršela. Každý se teď snaží svou osobu co nejvíc oddělit, chce sám pro sebe poznat plnost života, ale všechno jeho úsilí vede místo k plnému životu k pouhé sebevraždě, neboť lidé místo úplného vyjádření své bytosti dospívají k úplnému osamění. V našem století se všechno lidstvo rozpadlo v jednotlivce, každý se osamocuje ve svém doupěti, každý se od druhého vzdaluje, schovává se a schovává, co má, a končí tím, že se sám odpuzuje od lidí a lidi odpuzuje od sebe.“ Člověk své zotročení mylně považuje za svobodu, přitom se stává na hromadění majetku závislý, touží po tom, co ještě nemá, a dostává se kvůli tomu do konfliktu s ostatními, kteří touží po tomtéž, ... a tak orientace na materiální bohatství vnesla mezi lidi nenávist a závist. Příběh o vině (je člověk vinen za všechny křivdy a neštěstí o jejichž nápravu neusiluje?): „Můj mladistvý bratr prosil za odpuštění ptáčky,“ stojí v Zosimově životopise, „zdálo by se to nesmyslné, ale je v tom pravda, neboť všechno je jako oceán, všechno plyne a souvisí, dotek na jednom místě vyvolá pohyb na druhém konci světa. Ať je to šílenství prosit ptáčky za odpuštění, ale vždyť ptáčkům by bylo lépe – třebas jen o maličko – i dětem i každému zvířeti kolem tebe, kdybys byl sám dokonalejší, než jsi... Je tu jediná spása: učiň sám sebe odpovědným za všechny lidské hříchy. Vždyť to tak opravdu je, příteli, neboť jakmile upřímně přijmeš odpovědnost za všechny a za všechno, okamžitě uvidíš, že ji skutečně máš a že jsi vpravdě vším a za všechny vinen.“ Ale není to jen filozofie, co v tomto příběhu najdete, ... je to i krásný literární příběh, do kterého Dostojevskij vložil i něco ze svého života - do Staré Russe, kde se děj odehrává, jezdil v poslední části svého života na letní pobyt, dům Karamazových je popsán podle domu, ve kterém tam bydlel, a také některé postavy jsou vykreslené podle skutečně existujících tamních obyvatel.... celý text

Tanec s draky 2 2012, George R. R. Martin

Také se považuji za fanouška celé ságy, přesto si musím bohužel také přidat své ALE: Pomalu (a stále se tomu bráním) se mi začíná také zdát, že Martin svou ságu rozvinul do takových rozměrů, že ho vývoj celé ságy začíná přesahovat. Sedm království už téměř vykrvácelo, a proto se nejspíš stále vynořují nové a nové postavy a konflikty a nic zatím nenaznačuje, že bychom se měli dostat k nějakému vyvrcholení příběhu ... a tak mi připadá, že se dějová linka příběhu, místo aby pěkně plynula k závěru, roztáčí v šílené spirále a nikdo (včetně Martina) si nemůže být jistý, jestli ji nepohltí bez konečného vysvětlení černá díra... A přesto přidávám ještě jedno ALE: ... ale nemůžu si pomoct, ... čím víc mi připadá tahle jízda šílenější a neukočírovatelnější, tím víc jsem zvědavá, jak se s tím Martin popere, ... takže autorovi držím palce :-) ... a těším se na další díl.... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Pro Kafku byly jeho texty především terapeutickou záležitostí ... za pomocí naprosto absurdní zápletky vypisoval své pocity úzkosti, ponížení a osamělosti, také neměl dobrý vztah se svým otcem a i to se promítlo do jeho příběhu, ... proto asi pro něj nebylo důležité "proč?" ... proč se "to" stalo? ... No jo, ale mě by to třeba zajímalo :-) ... chápu, proč Kafka tohle neřešil ... pokud píšu příběh pro sebe, vypisuji se ze svých pocitů, není to důležité, a tak i chápu, že ani nechtěl svou práci šířit dál (Kafka nerad své dílo vydával a většinu psal jen pro sebe a měl přání po své smrti, aby bylo vše zničeno). ... jenže to dopadlo jinak, a tak my čtenáři teď čteme jeho příběhy a mě čtenáři tam něco chybí, ... kdyby autor psal pro čtenáře, určitě by si téma zasloužilo trochu si s tím proč pohrát a příběh rozvinout. Kafku jsem dosud nečetla, a už jsem se na to delší dobu chystala, ... a tak jsem k němu přistoupila s velkým očekáváním ... a výsledek? Zajímavé ... ovšem ne dokonalé a tak se Kafka asi nestane mým oblíbeným autorem.... celý text

Neuvěřitelné září - Tajný deník Tomáše S. 2004, Petra Braunová

Koupeno pro syna, knížku jsme četli spolu, celkem svižné čtení, přečetli jsme během několika dní a to je možná i důvod proč pouze 3/5 *, příběh tak nějak spěchal, že bych za sebe řekla, že šel jen tak po povrchu, že jen tak klouzal po tématu, ... a za syna? I pro něj nezvykle rychle přečtené, že ho to vlastně ani nijak zvlášť nezaujalo, přečetl a nic nezůstalo.... celý text

Neznámá moc Luny 1 - Vliv cyklu Měsíce na naše zdraví 2008, Johanna Paungger

Měsíc je krásné a široké téma a tahle knížka byla celkem příjemným čtením o jeho zapomínaném vlivu na naši planetu (na nás) ... čtením o zapomenutých moudrech a zkušenostech našich předků. V běhu dnešního života málo sledujeme nejenom měsíční cykly, ale přírodu vůbec a přitom jenom ta krása, když se večer dočista rozjasní obloha a vyjde velké a zářící "rybí oko", tak to stojí za to se na chvíli zastavit a jen se dívat :-). Měsíc dokáže oživit vaše smysly, které náhle umí vnímat a rozlišovat. Společně s nimi se probudí i vaše vnitřní orgány, klouby a funkční okruhy. Jestliže se tedy aktivně zajímáte o to, jak probíhají procesy v těle a jaké oběhy právě pracují, je tahle knížka pro Vás.... celý text

Tajný život Salvadora Dalího 1994, Salvador Dalí

Dalí nám odhaluje svá tajemství a je při tom hodně upřímný ... ukazuje se jako perverzní erotoman s exhibicionistickými sklony, poukazuje na svou vášeň pro výšky, na panickou hrůzu z kobylek a samozřejmě na svůj už v útlém věku objevený malířský talent ... a všechny tyhle střípky zanechávají stopu v jeho vlastnoručně vytvořeném „surrealistickém světě“ ... jsou jeho „podpisem“. Dalí při své tvorbě používá tzv. paranoicko-kritickou metodu (samovolného uvolňování iracionálního vědomí) – člověk prostě intenzivně zírá na sadu předmětů, dokud nespatří sadu jinou (např. explodující hodiny – Dalí se inspiroval Einsteinovou teorií relativity a pak taky pohledem na camembert, který se roztékal na slunci a jak říkají kritici, vyjádřil tak několik myšlenek, jako že čas je proměnlivý a všechno je zničitelné :-). "Surealismus je stejně náhodný jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole". Dalí prostě zkoumal své nevědomé tajné touhy (a jak by řekl Freud – odhaloval sexuální úzkost, paranoiu a odpor) ... a předal nám je ve svých fascinujících obrazech. "Když mi bylo šest, bylo pro mne hříchem jíst jakékoli jídlo v kuchyni. Číhal na okamžik, kdy se mohl připlížit k tomuto místu vzrušujících požitků, a zatímco děvčata přihlížela a ječela nadšením, popadl jsem kus syrového masa nebo grilovaný žampión, jímž jsem se div neudusil, který však pro mne měl opojnou chuť čehosi kouzelného, co mohou poskytnout jen strach a vina. Kromě toho, že jsem měl zakázaný přístup do kuchyně, jsem směl dělat všechno, co jsem chtěl. Močil jsem do postele až do osmi let prostě proto, že mě to bavilo. Byl jsem absolutním vládcem domu. Nic pro mne nebylo dost dobré... Za pootevřenými dveřmi kuchyně jsem slyšel cupitání zvířeckých žen s červenýma rukama; letmo jsem vídal jejich těžké zadky a rozcuchané hřívy vlasů; a zhorka a nepořádku, ze směsice zpocených žen, rozházených hroznů vína, vřícího oleje, stažené zaječí kůže, nůžek pocákaných majonézou, ledvinek a trylkování kanárků stoupala - z celé této směsice ke mně vanula - nepostižitelná a nápovědná vůně nadcházejícího oběda, prosycená jakýmsi čpavým koňským pachem... Jak jsem už řekl, byl jsem zhýčkané dítě." "Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je v tom, že já nejsem šílenec!" "Rozdíl mezi surrealisty a mnou je v tom, že já jsem surrealista." "Každé ráno zažívám při procitnutí vybranou rozkoš... : rozkoš, že jsem Salvador Dalí, a ptám se unešeně sám sebe, co zázračného ten Salvador dnes asi vykoná." "Myšlenka, že by mě mohli nepoznat, byla pro mne nesnesitelná." Salvador Dalí... celý text

Tajemství chrudimských domů 2015, Jan Stejskal

"Domy vnímáme většinou jenom z vnějšku, ale málokdy víme, co se odehrálo za jejich zdmi. Jejich historie zůstane ukryta a tajemství samy nevydají." Četba téhle knížky pro mě byla příjemně stráveným časem u zajímavých příběhů poskládaných ze střípků vzpomínek, drobných nálezů a dobových záznamů, okořeněná krásnými ilustracemi, odkrývající osudy lidí žijících ve zdech chrudimských domů po mnoho a někdy jen několik generací před námi.... celý text

Jirkův tajný klíč k vesmíru 2008, Stephen William Hawking

Když se uznávaná kapacita ve svém oboru rozhodne pomocí srozumitelného dobrodružného příběhu přiblížit vědu dětem (a nejenom jim :-)), to budu vždycky vítat. Myslím, že cíl, který si tu autoři stanovili, popularizovat vědu a vzbudit u dětí zájem o fyziku, byl v tomto příběhu splněn. Knížku jsem půjčila v knihovně pro syna, není to zrovna velký "hltač" příběhů, a tak se snažím hledat, ... žánr, styl, ... prostě knížky, které by mu "sedly", byla bych moc ráda, kdyby ho čtení bavilo, ... a tak, v rámci mého hledání vhodné četby(syn má rád matematiku a je asi jako většina kluků celý hrr do počítačů a programování), jsem narazila na tuhle knížku, ... a jsem moc ráda, že jsem tentokrát trefila do černého ... takže budu půjčovat druhý díl ... mimochodem, já si ji přečetla taky a musím říct, že mě bavila :-).... celý text

Kvantová duše 2006, Rostislav Szeruda

Zkoumat lidský mozek se pokoušeli lidé už od dob antiky, a je možné říct, že od té doby v tomto směru hodně pokročili, dnes už toho víme opravdu hodně o funkci jeho center i mozku jako celku, ale přeci jen nevíme stále vše (a myslím, že ještě hodně dlouho vědět nebudeme), stále nevíme odpověď na tu nejzákladnější otázku, která nás trápí – kde se v nás bere vědomí? Úvahy na toto téma jsou často spojovány s představami mozku jako počítačového centra zpracovávajícího informace, ovšem přijmeme-li úvahy v této knize za správné, pak člověk má duši, která ale není totožná s ničím na způsob software a hardware. Budeme-li, spolu s autorem předpokládat kvantovou podstatu jevů, pak zjistíme, že se nemůžeme omezit jen na prostor našeho mozku, a jak říká autor, že vesmír není pouze „hromada neživé hmoty, ale spíš samotná podstata inteligentního bytí“. Autor v úvodu napsal, že při studiu fyziky ztratil Boha, aby ho později opět našel, ale jinak, ... tahle věta se mi vryla do paměti a při četbě jsem ji nějak podvědomě pořád slyšela, pokoušela jsem se tedy číst s myslí otevřenou a ve zkratce je tohle to, co mě nejvíc zaujalo: Jaké vlastnosti by musel mít vesmír, abychom mohli uvažovat, že v něm probíhají nějaké duševní procesy? Základní podmínkou zcela jistě je, aby vesmír fungoval jako vnitřně spjatý celek, tzn. že by musel mít svou vlastní paměť, byl by schopný odrážet realitu a vytvářet představy (tedy jinak řečeno, mít nejen svou fyzickou ale i psychickou formu), a taky by musel být schopný vnímat (provádět pozorování). Podle autora by základ jeho psychiky mohl být nevědomý, ale z tohoto nevědomí by se mělo rodit vědomí a inteligence jako vlastnost spjatá s celým vesmírem, který by pak měl schopnost se samoorganizovat a tvořit, tedy vědomě ovlivňovat a vytvářet realitu. A jak píše autor, to není všechno, už na počátku by musel být vesmír dostatečně vědomý a inteligentní, aby „nastavil“ konstanty a vytvořil podmínky pro vznik vysoce uspořádané živé hmoty, a překonat svou vlastní zkázu a přerodit se sám v sebe. S tím pak souvisí, i to, že by musely existovat vazby a souvislosti mezi psychikou individua a Univerza. Díky kvantové fyzice, můžeme podle autora uvažovat jinak: kdyby hmota byla „jen“ zakřivením prázdného prostoru, nemohla by existovat ani nehmotná duše (ani nehmotný Bůh, neměli by tvar, ani konečnou velikost a nebyla by s nimi svázána žádná tvůrčí informace), ale pokud existuje rozvinutá a svinutá realita, pak by se na pomezí těchto dvou skutečností mohla objevit a existovat celistvá entita ovlivňující a obývající oba tyto světy, a že by existovala ještě před tím, než vznikla hmotná realita v podobě, jak ji známe a díky ní pak místo skutečností složených z mnoha možných historií pozorujeme zdánlivě jednoznačně v čase určenou realitu. Soustava, která se vytvořila, pak může mít tendenci preferovat určité stavy a podmínky nutné pro vlastní existenci a snaží se je udržet. Vesmír je pak schopen tuto hmotnou informační formu (in-formu) uchovat a ta se může snadněji vytvořit znovu na jakémkoliv jiném vhodném místě ve vesmíru. To znamená, že vznikl-li někdy život na nějakém místě ve vesmíru, bude existovat svinutý obraz všech jeho forem navždy v paměti univerza a kdykoliv a kdekoliv může dojít k novému vzniku života z jeho předchozích in-forem. Zanikne-li jednou vesmír a s ním veškerá rozvinutá hmotná realita, in-formy nesoucí obraz uspořádaných opakujících se forem minulého vesmíru mohou tuto zkázu přežít snadněji než chaotické vzájemně se rušící obrazy neuspořádaných forem a znovu se rozvinout v novém rodícím se vesmíru. Obraz minulého vesmíru se může stát předobrazem nového rodícího se vesmíru a vtisknout mu podobu vhodnou pro vznik a rozvoj inteligentních forem života na všech úrovních jeho možné existence. Lidská mysl a vědomí jsou témata, která mě opravdu zajímají a tak děkuji autorovi za "rozšíření mých vlastních obzorů" :-). Pozn. pod čarou: Doporučuji přečíst si knihu Genesis od p. Vaňkové – formou beletrie rozvíjí podobnou ideu.... celý text

Království stínů 2007, Barbara Erskine

Děj, kde se prolíná realita s fikcí, minulost s přítomností, děj plný dobrodružných zvratů a vášní - to je přesně to, co očekávám, pokud vezmu do ruky kteroukoliv knihu paní Erskinové, a musím říct, že je vždy mé očekávání bezezbytku splněno a tak vlastně nemám žádný důvod nedat plný počet *, ... přesto mě to tentokrát nutí dát hodnocení trochu nižší, ne proto, že by kniha nesplnila má očekávání, ale proto, že bohužel POUZE splnila má očekávání, poté, co jsem přečetla určitý počet knih paní Erskinové (bylo jich docela hodně), zjistila jsem, že mám asi někde uvnitř pomyslnou hranici, ... do kdy mi tyto příběhy připadají fascinující a naprosto skvělé, ... a najednou se něco změnilo ... četla jsem to i v několika komentářích pode mnou, pěkně a přesně to napsala "moonula": "současný příběh vyhnaný velice uměle do extrému". Paní Erskinová má historické vzdělání, proto jsou její historické části příběhu stále strhující, napínavé, okouzlující s výborně propletenou historickou skutečností s fikcí, které mě baví a asi nikdy bavit nepřestanou ... ne tak už současnost, kdy musím bohužel připustit, že mi na mysl připadá slovo "provoplánovost" (ač ho neužívám ráda). Možná bych proto uvítala, kdyby paní Erskinová zkusila napsat čistě historický román ... já bych si ho určitě ráda a s chutí přečetla.... celý text

Ostrov včerejšího dne 2001, Umberto Eco

Dočteno, ... mám za sebou další (v pořadí již třetí) z Ecových úžasně vystavěných příběhů. V tom nejlepším slova smyslu v něm Eco opět na 100% využil svých fenomenálních a obdivuhodných znalostí (přiznávám, obdivuji tu ohromnou šíři jeho záběru) a předložil nám čtenářsky velmi náročný text (středověké vyprávění), ve kterém nám, čtenářům, na jednu stranu dává velkou míru svobody - v interpretaci jeho textu (pouze nabízí možnosti, a je na nás, jak si zvolíme), ale zároveň si klade vysoké nároky na naše znalosti, a my, pokud chceme bezezbytku využít vše, co nám Eco nabízí, musíme disponovat celkem slušnou mírou znalostí ... a to je do značné míry to, co mě k Ecovi "vábí a přitahuje" (touha ověřit si vlastní míru vědění :-). A ještě k příběhu ... už po prvních přečtených stránkách zjistíme, že se spolu s autorem (komentátorem děje) a hlavním hrdinou, ocitáme na prahu novověku, přesto do děje ještě naplno zasahuje i doznívající středověk, a tak se setkáváme s Aristotelem, jako vrcholnou autoritou středověké vzdělanosti, abychom se posléze dostali, třeba až k Descartovi, jednomu z vrcholných představitelů novověku ... za mě, bezva, výborné i když náročné čtení ... to, že Eco, filozof, naplno využívá svých znalostí, jsem psala už výše a v příběhu je to hodně patrné, ale já se na to těšila a opravdu jsem si to užívala :-). Pane Eco, pro mě ... opět dokonalé.... celý text

Léč pana z Rožmberka 2000, Ludmila Vaňková

Výlet do třetihor 1986, Zdeněk Veselovský

„Lidé mají různé sny. Mým odvěkým přáním bylo navštívit Austrálii. Přečetl jsem již v dětství všechny knihy o této zemi, které se mi dostaly do rukou, a stal jsem se vášnivým obdivovatelem jejích přírodních krás a zajímavostí. (...)" Zdeňku Veselovskému, nejen zoologovi, ale také etologovi, mj. s ohromnou škálou znalostí nejrůznějších stránek ekologie, ale také behaviorální biologie se jeho sny splnily a výsledkem je několik krásných knih. "Motivací k napsání této knihy nebyla jen láska k přírodě, ale zároveň i zlost na ty, kteří se ani nenamáhají pochopit tak jednoduchý fakt, že bude-li přístup člověka k přírodě nadále tak bezohledný, musí to nutně vyústit v přímé ohrožení existence celého lidstva."... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Ale jo, vlastně se mi to líbilo :-) ... námět sice kopíruje Staříka /opět se jedná o ironický a humorný komentovaný průřez 20. stoletím/ ... s tím jsem ale počítala už na začátku a byl to vlastně důvod, proč jsem po téhle knížce sáhla ... přesně to jsem očekávala a přesně to jsem dostala ... a přesně to je důvod pro tak vysoké hodnocení :-). U téhle knížky ... u tohoto ujetého, místy překombinovaného, místy vtipného příběhu plného nadsázky jsem si prostě odpočinula a myslím, že to byl asi i autorův záměr ... rozhodně to byl záměr můj (můj způsob jak relaxovat).... celý text

Sedm let v Jižní Africe I. 1880, Emil Holub

Emilu Holubovi nelze upřít odhodlání ... do Afriky odjel téměř bez peněz, pouze s 3 kompasy a teploměrem a také s neznalostí místních jazyků (angličtiny a holandštiny). Na svoje výzkumné cesty si na místě musel nejprve vydělat lékařskou praxí, a zrovna tak potom na cestu domů ... rozhodně se jedná o zajímavé čtení.... celý text

Věc Makropulos 2008, Karel Čapek

"A kdyby měla recept na tak dlouhatánský život, co by s ním dělala?" "Nevím." "Že bys to dala všem lidem?" "Já nevím. Byli by šťastnější, kdyby tak dlouho žili?" "Lidé nejsou nikdy lepší." "Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co! Ty věříš v rozkoš, Maxi, ty Kristinko, věříš v lásku a věrnost. Ty věříš v sílu. Ty věříš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v něco věří! Vám se to žije, vy… blázni!" "Ale dovolte, vždyť přece jsou… vyšší hodnoty…ideály… úkoly…" "Jsou, ale jen pro vás. Jak vám to mám říci? Je snad láska, ale je jenom ve vás. Jakmile není ve vás, není nikde, není vůbec žádná láska… nikde ve vesmíru… Člověk nemůže milovat tři sta let. Ani doufat, ani tvořit, ani se dívat tři sta let. Nevydrží to. Všecko omrzí. Omrzí být dobrý a omrzí být špatný. Nebe i země tě omrzí. A pak vidíš, že to vlastně není. Není nic. Ani hřích, ani bolest, ani země, vůbec nic. Jen to je, co má nějakou cenu. A pro vás má všecko cenu. Ó bože, já byla jako vy! Já byla děvce, já byla dáma, já byla šťastná, já já byla člověk!" Už jen pro tenhle krátký úryvek stálo za to číst ... ... v jedné větě to naprosto dokonale shrnul v komentáři pode mnou borsalino_csfd.... celý text

Zatopená Sahara 1936, Jules Verne

Podlehla jsem nostalgické vzpomínce ... v mládí jsem četla verneovky často a ráda ... a i dnes čas od času zatoužím si něco od pana Verna přečíst, stále je z čeho vybírat. Moje volba tentokrát padla na Zatopenou Saharu, poslední z Verneových knih, které dal finální podobu až jeho syn Michael. Zaujal mě především námět pro tenhle příběh ... v r. 1869 dokončil Ferdinand de Lesseps obrovský projekt - proražení Suezského kanálu, ... a tak začala lidská fantazie pracovat naplno ... mnozí snili o projektu vnitrozemního moře, které by mělo vyhloubením kanálu spojit celý region se zálivem Gabes. V této oblasti jsou velké plochy Solných jezer, a je zde mnoho oáz, protože jsou zde zásoby podzemních vod, přesto tato myšlenka nebyla zrealizovatelná ... a tak vznikl alespoň tento román inspirovaný těmito událostmi ... ... a mě se to vůbec nečetlo špatně, verneovský styl psaní zůstal zachován a tak jsem si četbu celkem užila :-).... celý text