alef přečtené 1280

Umění milovat 1966, Erich Fromm

"Přes hlubokou touhu po lásce se téměř všechno ostatní považuje za důležitější, než je ona: úspěch, prestiž, peníze, moc - skoro všechna naše energie se spotřebuje na to, abychom se naučili, jak dosáhnout těchto cílů, a téměř žádná se nevynaloží na to, abychom se naučili umění milovat." Celá kniha je založená na jedné premise - láska je umění, ne subjektivní náhodný prožitek. Láska není jen příjemný pocit /takhle se na ni dívá celá naše konformní společnost/, ale sama podstata lidského bytí. Na lásku bohužel pohlížíme zorným okem vlastní atraktivity (jak jsme oblíbení, jestli dobře působíme na ostatní lidi, ...) ... je to naše naprosto mylná představa o lásce, vycházející z našeho konzumního způsobu života (láska jako výhodný obchod - na lidi kolem sebe se díváme jako na zboží - chceme odpovídající kvalitu za to, co sami nabízíme) ... je docela bolestné zjistit, že i naše chování v lásce je založené na společenských normách - na naší potřebě přizpůsobit se, splynout se společností ... a tak si pleteme popularitu s láskou ... víme to a stejně se tak chováme ... jsme "moderní lidé", a proto máme pocit, že toho musíme v životě "udělat hodně" a proto musíme jednat rychle, abychom neztráceli čas - rychle jíme, mluvíme, pracujeme ... a tak i rychle milujeme ... na slovo "láska" je dnes možné narazit téměř na každém kroku, a přitom jen málokdo ve skutečnosti ví, co opravdová láska znamená. "Co dává jeden člověk druhému? Sám sebe, z nejcennějšího co má, ze svého života. To neznamená nutně, že obětuje svůj život za druhého, ale dává mu z toho, co je v něm živé; dává mu ze své radosti, zájmu, pochopení, vědomostí, humoru, smutku – ze všech výrazů a projevů toho, co je v něm živé."... celý text

Vyznání 1992, Aurelius Augustinus

Kniha, jako je tato, se opravdu nečte lehce ... mluvíme tu o knize, která měnila svět ... mluvíme tu o veřejné zpovědi - Bohu a lidem ... a tak se nám celkem lehce při četbě může stát to, co se stalo Augustinovi, když četl poprvé Písmo ... zaskočíme svou vlastní mysl spoustou nezodpovězených otázek :-) (které autor pokládá sobě a Bohu) ... hledání moudrosti často bývá bolestné :-) ... a tak, aby jste dostali šanci, alespoň trochu pochopit ... nejspíš budete nuceni číst víckrát. Augustin se nám tu ukazuje jako celkem nesmlouvavý soudce vlastního života ... oproti Bohu je člověk nic, lidský život je věčný boj ... "nejvyšší dobro, láska a pravda jsou v Bohu" .. a pro Augustina, hledajícího pravdu je touto pravdou Bůh ... a pak samozřejmě jako filozof : ... u něj můžeme hledat počátky chápání Boha jako krásy: "Lidé mohou tedy nalézat uspokojení a určitou radost i v krásách smyslových, avšak milovat by měli jen Krásu věčnou. Ve všech srdcích, uvnitř každé lidské bytosti by měla být ukryta Krása největší, ta Krása, která nikdy nepomine a bude zde navždy ..." ... u něj můžeme hledat filozofická zkoumání času: "Co jest tedy čas? Vím to, když se mne naň nikdo netáže; mám-li to však někomu vysvětliti, nevím." "Co jest vlastně čas? Kdo to může snadno a krátce vysvětliti? Kdo jej může pochopiti svými myšlenkami, aby pak vyjádřil slovy?"... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Sci-fi, která až zas takovou sci-fi není ... v tomto příběhu není v podstatě nic, co bychom si za pár let neuměli představit, že by se mohlo stát .. a to je to, co se mi na tomto příběhu líbilo. Ano, je pravda, že Mark byl trochu takový MacGayver, ale na druhou stranu, kdo jiný by takový měl být, než kosmonaut vybraný do takové mise, ... ti, kdo vybírali , zřejmě vybrali správně :-) ... a v kontextu tohoto příběhu je reálné a uvěřitelné, že náš hrdina je člověk inteligentní a vtipný, fyzicky i psychicky odolný ...prostě sympaťák a tak i já držela palce :-).... celý text

Jeptiška / Rameauův synovec / Jakub fatalista a jeho pán 1977, Denis Diderot

Máme tu 18. století - osvícenství, období přelomové změny ve vnímání křesťanství, z velké části způsobené rozvojem novověkých přírodních věd a s nimi ruku v ruce spojeným rozvojem "rozumu" - ve smyslu racionálního uvažování ... a tak lidé začali víru a její roli s ve společnosti vnímat trochu jinak ... započal proces sekularizace Evropy. Nebyl to ale ateismus, který by se stal vůdčím, naopak většinou osvícenců byl kritizovaný, ale deismus (Bůh stvořil svět a stanovil jeho neměnné a i pro něj samého platné přirozené zákony, a dále již tudíž do jeho vývoje nechce ani nemůže zasahovat) ... a tak se největší kritika snesla na katolickou církev - na její pověrečnost a způsoby její organizace ... tolik asi k důvodům, které vedly Denise Diderota (jednoho z čelních představitelů osvícenství a mj. zastánce deismu) k tomu, aby Jeptišku napsal. A teď k příběhu: ... Diderot před námi rozvine příběh jako ostrou kritiku klášterního života ... nepřístojností, které se za jeho zdmi dějí ... je to protest proti doživotnosti slibů, které jsou dívky nucené (často pod nátlakem a ve velmi mladém věku) složit, ... je to vyřčená pochybnost k samotnému opodstatnění existence klášterů ... je to připomínka, že Kristus nebyl ten, kdo by zakládal náboženské řády a že mechanické opakování modliteb nedokáže vyvážit hodnotu ani jediné almužny nebo dobrého skutku ... je to ukázka toho, že řeholní slib je v naprostém rozporu s přirozenými sklony lidí a ti, kdo ho bezezbytku mohou plnit musí být buď "nedostatečně vyvinuté bytosti", fanatici a nebo ... pokrytci.... celý text

Krysařovy střevíce 2008, Joanne Harris

"... cosi upoutalo mou pozornost ... možná prchavá vůně muškátového oříšku a vanilky, která unikala zpod nebesky modrých dveří. Možná ten vítr, flirtující s lemem mé sukně ..." ... a tak jsem vzala knihu do ruky a začala číst ... a zpočátku to dost "drhlo" ... souhlasím, že začátek knihy není příliš povedený ... jako by vítr zamotal slova a rozházel je po stránkách halabala sem - tam ... tak se mi nedařilo se zorientovat a začíst ... přesto cosi upoutalo mou pozornost: "Montmartre je poslední vesnicí v Paříži, říká se, ... s domky s růžovými či pistáciovými zdmi, okenicemi a pelargoniemi na každém okenním parapetu ..." ... a tak jsem vytrvala a rozhodně toho nelituji :-) ... nakonec se opět rozvine magický příběh plný čokoládové vůně a dramatických změn ...... celý text

Povídky z druhé kapsy 2007, Karel Čapek

Hlavními hrdiny těchto povídek jsou prostě - lidé - se svými slabostmi, radostmi, ctnostmi i nectnostmi ... a tak pan Čapek i z druhé kapsy vytáhl příběhy plné tajemství, zvláštních náhod a se zajímavým rozuzlením ... příběhy psané hravým a zábavným stylem, které mě prostě bavily :-). "Ale ono na světě přichází nazmar tolik zvláštního důmyslu a takových těch krásných schopností – Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.”... celý text

Povídky z jedné kapsy 2007, Karel Čapek

Čapek vysvětluje svůj vztah k detektivkám takto: „První můj autorský zájem o detektivky vycházel z problémů noetických, jak se poznává a objevuje skutečnost. Povídky z jedné kapsy jsou tedy povídky noetické. Jakmile jsem se začal zabývat světem zločinu, zaujal mě proti mé vůli problém spravedlnosti. Asi v polovici mé knihy najdete ten přelom. Místo otázky, jak se poznává, převládá otázka, jak trestat. Povídky z jedné kapsy jsou tedy povídky noetické a justiční." (K. Čapek: Poznámky o tvorbě) První co mě zaujalo, byly motivy těchto povídek - záhady, k jejichž odhalení jsou většinou potřeba náhody a velká dávka intuice. Pan Čapek prostě píše jinak, své povídky sám nazývá noetickými - skutečnost, kterou vidíme není daná jen fakty, ale také našimi vlastními dispozicemi, ... a tak kritizuje naše poznávací schopnosti, ... a ukazuje nám různé způsoby, jak se nakonec dobrat skutečnosti. "... zbylo by ... málo z našeho života, kdybychom z něho vyloučili náhodu … Jsou lidé , kteří považují náhodu v detektivce – abych tak řekl – za nedovolený hmat, za nedůstojný trik, jímž autor pomáhá unfair svému favoritovi. To je hrubý omyl. … Koneckonců tajemství úspěchu je tajemství náhody…“ (K. Čapek: Marsyas čili na okraji literatury) Typickým příkladem a jednou z nejzajímavějších povídek je pro mě Modrá chryzantéma, kde nám autor ukazuje, že ani pohled na skutečnost skrze pomatenou mysl nelze vyloučit - výborný příběh ... kde "slupneme" zaslouženou dávku ironie vůči našim "tradičním" hledacím postupům :-).... celý text

Myslet jako hora 1993, Arne Næss

Mluvíme tu o ekologii, která se spíše než jednotlivými životními formami zabývá vztahy mezi nimi, posunuje a rozšiřuje ohnisko zájmu na širší společenství. Cílem není ochrana života v jeho jednotlivých projevech, ale ochrana života jako provázaného celku ... nejde tu jen o úctu k životu samému, ale o úctu k předpokladům života … a k podmínkám jeho udržitelnosti … „thinking like a mountain“ (myšlení jako hora)… Organismy fungují v ekosystému jako jednotlivé orgány v těle, jako součásti stroje (pokud vyjmeme z vlka srdce, organismus zahyne, pokud vyjmeme vlka z ekosystému, může zahynout celý ekosystém) = omezení svobody jednání v boji o přežití. Výsledkem tedy je, že kromě "obvyklého" sociálního svědomí bychom měli mít ještě ekologické svědomí: „všechna etika spočívá na jedné premise: že jedinec je členem komunity vzájemně na sobě závislých členů“.... celý text

Poslední člověk 1987, Péter Bogáti

Sci-fi čtu ráda, vybízí k imaginaci ... prakticky ke každému průběhu událostí je možné si představit jinou alternativu ... jiný řetězec událostí a to mě na sci-fi baví ... stačilo by málo a náš svět by mohl vypadat jinak ... A tak jsem v relativně krátké době po sobě přečetla několik knih s postapokalyptickou tematikou (mj. Kroniku konce světa od Birdmana, zasazenou dějem do českého prostředí a Bulgakovovy Osudná vejce – obě doporučuji). ..je pro mě strašně zajímavé pozorovat jak naprosto rozdílně jsou tyto příběhy pojaty... stačí jiný řetězec událostí ... a svět je jinak... a to mě na těchto příbězích baví a to je důvod proč je často čtu. Co se vlastně stane, když se „to“ stane? ... stále dýcháme, cítíme, slyšíme, vidíme ... prostě používáme své smysly ... a velice rychle přijde šok - možná až přímo naráz pochopíme svou „nicotnost“, bezvýznamnost v porovnání s rozsahem katastrofy, které musíme čelit ... pak zpanikaříte, najednou nejde logicky uvažovat ... popřete, že se něco takového mohlo stát ... a pak přijdou otázky ... o co jde? ... hledáte řešení ... dochází i na „velké otázky“: Kam míří lidská existence? ... dostane další šanci? ... jaký má tohle všechno smysl? ... cítíte vážnost takových otázek a cítíte, že řešení není „po ruce“ ... přichází deprese ... možná někde v budoucnu? ovšem pokud nějaká budoucnost bude ... pokud budou další a další možnosti, příležitosti ... bude další průběh událostí příznivý? ... anebo je to konec? ... anebo je na úplném konci malý záblesk naděje? Řetězec, který může mířit kamkoliv ... záleží na záměru autora ... a v případě příběhu Robinsona? ... tak jak je vyprávěný s jeho značným přesahem do psychologie a filozofie to bylo hodně zajímavé čtení, jen úvodní seznámení s Robinsonem, mi nepřišlo moc povedené ... příliš zdlouhavé, natahované ... příliš mnoho nedůležitých informací, které, než se „to“ stalo byly celkem irelevantní, proto 4 z 5*.... celý text

Osudná vejce 2000, Michail Bulgakov

Člověk by neměl porušovat přírodní zákony ... dost často si v honbě za dalším a dalším technickým pokrokem neuvědomujeme, že jdeme až "za hranici" ... jdeme proti přírodnímu řádu ... a to se nám může, jak nám ukazuje Bulgakov, pěkně vymstít ... ... Bulgakovovým cílem je varovat ... a tak přijde mráz a nám (lidstvu) se v tomto příběhu (ve většině jeho příběhů) dostane šance na nápravu chyb, ... a zas můžeme dál spokojeně žít? ... ale pozor .... ve skutečnosti by taková šance přijít nemusela! A nejenom varování a poučení mi tento příběh přinesl ... prostě byl vtipný a příjemně se četl :-) ... po Mistrovi a Markétce je to moje druhá kniha od Bulgakova ... a rozhodně nezklamala, můžu jen konstatovat, že tenhle styl psaní mě baví ... a tak se Bulgakov zařadí k mým oblíbeným spisovatelům :-).... celý text

Otrok 2009, Sylva Lauerová

Nedočteno.

Tulák po hvězdách 2001, Jack London

Mnohovrstevný příběh, kdy čas se stává subjektivní záležitostí ... skrz putování historií lidstva, za hledáním svých dřívějších "já" se dostáváme k jádru příběhu ... stačí pokládat ty správné otázky ... o lidské morálce, o našem deklarovaném "pokroku", o soucitu ... ... a když se budeme správně ptát, dostaneme také hledané odpovědi ... jaké jsou souvislosti mezi povahou krajiny a lidmi, kteří ji obývají, ... odpovědi na otázky o vlivu prostředí ve výchově, ... srovnání "moderních" vězeňských systému se starověkými praktikami, které vede až k otázce smyslu instituce "vězení", ... ... abychom nakonec zjistili, že se lidstvo během svého vývoje vůbec nezměnilo, je stále stejně barbarské, že své činy jen ukrývá pod masku civilizace ... abychom se tedy nakonec dopracovali až k definici lidskosti ... To co London stvořil je oslavou lidství ... oslavou života ... brilantně zaznamenanou v tomto příběhu.... celý text

Kronika konce světa 2009, Shigor Birdman (p)

Tohle nahlédnutí do deníku jednoho z mála přeživších v české krajině zasažené epidemií bylo pro mě opravdu zajímavým zážitkem ... číst postapokalyptický román zasazený do českého prostředí bylo zvláštní ... napsané tak autenticky až mrazilo ... jen lidé (se jmény jako Jitka, Renata, Pavel ...), města (jako Brno, Krnov, ...) ... pak nemoc ... hrůza z umírání ... a pak už nic ... jen svět "poté" ... svět mnohem nebezpečnější než ten dřívější ... Četba je to celkem svižná ... samozřejmě, že to není nějaké extra literárně vybroušené dílo, ale v daném žánru je to prostě skvělé.... celý text

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Jednoduché odpočinkové čtení, čte se velmi lehce - autorka používá jednoduché, nekomplikované věty... a stejná je i její hrdinka, Anna žije a děla co se prostě dělat musí ... a co je správné (v tvrdých podmínkách pracuje, stará se o rodinu, vezme si sirotky o které nikdo nestojí ... je unavená, někdy nešťastná, sem tam šťastná ... Ráda jsem si přečetla tenhle příběh ... tolik podobný mnoha jiným z poválečného období ... příběh v mnohém tolik podobný životu jaký vedly naše babičky (pro mnohé spíš prababičky).... celý text

Soumrak model čili Kterak se filosofuje kladivem 1913, Friedrich Nietzsche

Hodně emotivní filozofie. Nietzsche přichází s myšlenkou svobodného a ničím neomezovaného života, ale pozor! ... také s tím spojenou zodpovědností lidí, kteří by si takový způsob života zvolili! Podle Nietzscheho by si každý člověk svůj život měl umět protrpět sám za sebe, jen to ho může posílit :-). Nietzsche byl ovlivněn Darwinovou teorií, uznával myšlenku silného jedince, zdatného fyzicky i duševně ... pak jsou všechny životní nástrahy, které člověk překoná pozitivní, člověka posílí, naopak sdílení utrpení s ostatními lidmi šíří vše špatné a jen utrpení prohlubuje: „Pomoz si sám: pak ti pomůže kdekdo. Princip lásky k bližnímu.“... celý text

Jak malovat - Pastel 1995, Salvador G. Olmedo

Neprávem trochu opomíjená technika a přitom se pastelem dají namalovat jedinečné obrázky a používají se již někdy od 15. století (i když z počátku spíš pro malířské studie - jako Leonardo Da Vinci nebo Michelangelo). Já až takové malířské ambice nemám :-), ale maluju ráda a pastel je spolu s kresbou mou oblíbenou technikou.... celý text

Kresba: Kompletní průvodce technikami kresby 2006, Jordi Vigué

Nemám žádné velké výtvarné ambice, ale maluju od útlého dětství, maluju celkem často a maluju hrozně ráda, kresba je pro mě prostě jedním ze způsobů relaxace a tento průvodce je mi častým a vítaným rádcem :-).... celý text

Špalíček veršů a pohádek 1974, František Hrubín

Tahle knížka má vše co taková knížka pro nejmenší mít má, umožňuje nám, rodičům společné čtení večer před spaním ... než se děti samy stanou čtenáři, jsme to my (naše vyprávění), kdo jim ukáže „velký svět“, který zatím neznají a pomaloučku poznávají, ... jsou to právě takovéhle říkanky, veršíky a pohádky, které jim umožní přijímat zkušenost ... pomocí symbolů porozumět, vyřešit strachy, úzkosti, problémy, ... „Pohádka totiž není původně literatura, pohádka je povídání. Pravá lidová pohádka nevzniká tím, že ji národopisný sběratel zaznamená, nýbrž tím, že ji babička povídá dětem. Skutečná pohádka, pohádka ve své pravé funkci je povídání v kruhu posluchačů. Rodí se z potřeby vypravovat a rozkoše naslouchat.“ K. Čapek Tuhle knížku "povídali" moji rodiče mně, já pak svým dětem a budu ráda, když ji jednou budou i oni vyprávět těm svým :-).... celý text

Tajemný plamen královny Loany 2005, Umberto Eco

Právě jsem dočetla další ze skvělých Ecových literárních experimentů... v jeho knihách se my, čtenáři, stáváme součástí jeho "literárních pokusů", jak sám Eco říká, text je jenom "líný nástroj" a od svého čtenáře vyžaduje, aby část práce odvedl sám ... a to je přesně to, co mně na jeho knihách láká, přitahuje a baví :-) ... četba Ecových příběhů je vždycky hodně subjektivní záležitostí ... každý čtenář je nucen sám si "dotvořit" fiktivní svět, který nám Eco předkládá, jsme nuceni přidat své zkušenosti, zapojit své estetické cítění (grafická úprava a ilustrace téhle knihy jsou třeba pro mně naprosto úžasným estetickým zážitkem a po celou dobu četby jsem si tuhle knihu naprosto užívala), a tak jsem "poslechla" autora: "... četl jsem pomalu a vychutnával si větu, úryvek, kapitolu ..." ... a text se sám začal skládat do sdělení ... "jako kdyby se mi něco samo ukládalo do paměti ... jako kdyby jediné slovo vyvolávalo tisíc dalších ..." "Co všechno shromažďuje paměť ve své prostorné jeskyni? ... V tajných a nepopsatelných záhybech? ... tam kde se setkáváme se sebou samými?" "Musíme se naučit chápat své limity, ten moment, do kterého nemůžeš a pak už ano ..." Dokonalé :-).... celý text

Válka s Mloky 2007, Karel Čapek

Krásně to napsal pan Čapek, ... a pro dnešní dobu (v době úvah o nových formách identit vymykajících se současným kategoriím, kdy už pomalu nejde oddělit živé a neživé, přírodní a kulturní, mužské a ženské, černé a bílé ...) možná čím dál víc platí, že je třeba hovořit o absurditě a paradoxech ve vztahu člověka k člověku a k přírodě ... Často podléháme iluzi, že jsme pány a vládci nad všemi zvířaty a nad celou naší zemí a málo si uvědomujeme, že svět sdílíme společně, nejen s těmi, kdo tu žijí s námi, ale také s minulými a budoucími generacemi (lidí, zvířat, rostlin,...), zapomínáme, že bychom neměli „plánovat“ svět jen pro současnou a několik málo budoucích generací – svět je něco, co tu JE ... a je mimo nás (my jsme v něm jen na omezenou dobu). Přestože jsme se jaksi ustanovili hospodáři, či správci tohoto světa, ale nejsme hospodáři dobrými, nedokážeme rozeznat, kdy dát přednost před našimi zájmy zájmům jiným ... říkáme si, že jsme výš než třeba právě mloci, nebo jiné zvířecí druhy, ale mohli bychom žít ve světě bez nich? (bez květin, ... prostě bez přírody, tak jak ji známe?) – pokud tohle brzo nepochopíme a nedokážeme změnit své přístupy, svět takový, jak ho známe skončí s námi, ... ovšem ne přičiněním mloka, ale nás, lidí ...... celý text