alef alef přečtené 1280

Groteska

Groteska 1994, Kurt Vonnegut Jr.
5 z 5

Tahle kniha je moje druhá od Kurta Vonneguta a už po přečtení té první (Galapágy) jsem se zařadila mezi jeho obdivovatele… sci-fi a inteligentní satira podle Vonneguta mi prostě sedla :-). Vonnegut obecně ve svých knihách hodně přemýšlí o budoucnosti lidstva a ve spojitosti s nadějí pro lidstvo je hodně skeptický (náš lidský osud je předurčený tím, jak se vyvinula naše mysl a „vyčistit si hlavu od všeho toho harampádí, které se nám tam nashromáždilo“ asi nebude tak úplně snadné :-): „v jakési idiotské zábavě rozvrátily celou planetu - posedlým proměňováním peněz v moc, pak zase moci zpátky v peníze a znova peněz v moc...“ Jsme determinovaní tím jak se naše lidská mysl vyvinula a podle Vonneguta neexistuje nijak velká možnost plně ovládat své životy – všechny naše myšlenkové pochody a na jejich základě provedené volby jsou jen následky jiných událostí (jejichž vliv si většinou ani neumíme uvědomit a proto se často mylně domníváme, že volba ji čistě naše – svobodná záležitost): " ... často jsem si ve vzpomínce na své vlastní dětství o tom či onom dětském pacientu říkal: „Tenhle človíček právě dorazil na tuto planetu, nic o ní neví, nemá měřítka, kterými by ji soudil. Tohohle človíčka nezajímá, co se z něho stane. Dychtí po tom, aby se stal absolutně vším, čím se stát má.“ Tahle knížka je tedy takovým příběhem ... o podivnosti a snaze o slušnost (řekla bych, že přímo vyzývá nás lidi k altruismu v našem soužití) ... příběhem o tom, jak se člověk odcizil světu a stále znovu se snaží najít si nové hodnoty (ukazuje nám, že bychom si víc měli všímat stavu naší planety a toho jaké to může mít následky do budoucnosti). ... prostě příběhem, který nás nutí přemýšlet ... haj hou :-). Jak jsem řekla, inteligentní satirický příběh je něco, co si vždycky ráda přečtu :-).... celý text


Leviathan

Leviathan 2009, Thomas Hobbes
5 z 5

Jaké "rozložení sil" způsobilo vznik instituce Státu? Na počátku tu máme přirozený stav - lidé jsou si přirozeně rovnocenní, ve svých schopnostech a zájmu o sebe: „… žádné poznání tváře země, žádné pojetí času, žádná umění, žádná literatura, žádná společnost a, a to je nejhorší ze všeho, neustálý strach a nebezpečí násilné smrti, a život člověka, osamocený, chudý, sprostý, hrubý a krátký …“ ... takové rozložení sil mezi lidmi podle Hobbese způsobilo stav neustálé bojovné a neregulovatelné soutěže, o potravu, zboží, moc, slávu - stav války, ... neexistovaly, kromě přírodních zákonů, žádné zákony... a protože člověk je racionální bytostí, bylo jeho racionálním zájmem o sebe sama najít způsoby, jak dosáhnout maximální šance na přežití - byl to neustálý strach, který vedl lidi ke snaze o prosazení míru, což v konečném důsledku pro ně znamenalo provedení řady ústupků, odevzdání části svých práv nějaké ustanovené centrální moci (ustanovené dohodou všech - každého s každým - a to ve stejné míře), jejímž úkolem bylo prosazení přírodních zákonů za pomocí instituce trestu... tak Hobbes (ve zkratce) ospravedlňuje vznik moci a autority panovníka, protože pro Hobbese je touto autoritou (která je mimochodem nad touto společenskou smlouvou) panovník (na rozdíl od jeho odpůrců - např. J. Locka, který propagoval vládu)... se svými odpůrci se ovšem shoduje v tom, že v jakémkoli politickém systému je vládce prostě nezbytný... podle Hobbese by společnost bez moci státu neexistovala ... a tak se s touto institucí "potýkáme" dodnes :-).... celý text


Vzpomínky na Afriku

Vzpomínky na Afriku 1992, Karen Blixen
5 z 5

„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří … " Ráda jsem se opět po delší době začetla do tohoto pestrobarevného příběhu vytvořeného se střípků vzpomínek … autorka možná viděla Afriku hodně idylicky, ale já se na to těšila … v téhle knížce mi ukázala kouzlo koloniální Afriky a dávno zmizelých časů … odhalila duši Afriky – barevnou, divokou (tak jinou než je ta naše evropská) … často se považujeme za kulturnější a celkově vyspělejší … jenže je tu jeden háček, taky jsme se stali povrchnější, tak nějak jsme s tou naší „vyspělostí“ ztratili schopnost vidět – přirozenost, opravdovost… „Kávová plantáž je něco, co vás chytí a nenechá vás odejít. Je tam vždy co dělat a vy jste vždy tak trochu pozadu s prací, …"... celý text


Filozof, který nebyl moudrý

Filozof, který nebyl moudrý 2013, Laurent Gounelle
3 z 5

Pokud k této knížce přistoupíme jako k oddychovému čtení na dovolenou, lze říci jediné - pěkný poutavý příběh - psaný jednoduchým, přímým a nekonfliktním způsobem, letní čtení, které plyne a vy se rádi necháte unášet dějem se zajímavým námětem ... ... ale nečekejte příběh osobního rozvoje, ... tady jde o trochu něco jiného, ... chce nám spíš ukázat jak moc a proč jsme se odcizili přírodě ... a sami sobě ... a z toho jde spíš mráz po zádech ...... celý text


Genesis

Genesis 2009, Ludmila Vaňková
5 z 5

Život - v celé jeho komplexnosti - i přes všechny naše současné znalosti a poznatky, je jeho vznik a možná existence i jinde ve vesmíru, stále zahalen mnohými otázkami o pravděpodobnosti / nepravděpodobnosti jeho rozšíření ... připusťme tedy, že mohl vzniknout vícekrát, ať už závisle, či nezávisle na sobě ... ... začtěme se do příběhu o stvoření trochu jinak, ... abychom nakonec zjistili, že zas tak jiný není: "Genesis 1,1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma... ... 27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte ..." ... krásný příběh, plný fantazie, symbolů ... odkaz minulých generací té naší ... příběh věčného rozporu dobra a zla ... temnoty a světla ... ... v dnešní přetechnizované době ztrácíme schopnost "vidět neviditelné" - škoda :-).... celý text


Galapágy

Galapágy 1998, Kurt Vonnegut Jr.
5 z 5

Mám ráda sci-fi, fantasy, vtipné a inteligentní čtení, proto jsem se již nějakou dobu chystala na Kurta Vonneguta Jr., který dle přečtených anotací a komentářů všechny tyto podmínky splňuje. Moje první volba padla na Galapágy (mám taky ráda dobrodružství a přírodu :-) ... a jak to dopadlo s mojí volbou? Stala jsem se obdivovatelkou Kurta Vonneguta :-). A teď ke knize: Po přečtení této "analýzy" lidského plemene, kterou nám podává duch lodního dělníka (milion let poté), zjistíme, že zdrojem všech problémů, které kdy lidstvo mělo a nejspíš i mít bude, jsou naše příliš velké a ulhané mozky, ... jedinou útěchou nám může být, jak nás informuje náš vypravěč, že milion let poté, co lidstvo spáchalo svoje prolhané plány, se lidstvu mozek zmenšil natolik, že nám lidem přestal "ubližovat" svými ulhanými výmysly :-). A ke Galapágám: zrodily se před 5-10 miliony let z oceánu a neexistoval na nich žádný život, nikdy nebyly spojené s pevninou a tak se na ně veškerý život musel dostat z jiné části světa a překonat přitom min. 1000 km /vzdálenost od nejbližší pevniny/ ... už jen tahle jediná informace dává tušit skvělý námět ... ... a věřte, že Vás, kteří máte rádi inteligentní příběh, rozhodně tahle kniha nezklame :-).... celý text


Třetí přání 3 - splněno

Třetí přání 3 - splněno 2006, Robert Fulghum
2 z 5

Začnu od začátku – první díl knihy mě dá se říci okouzlil :-) … krásné zpracování knihy, obrázky, zajímavý lehce plynoucí příběh, dokonalé odpočinkové čtení, a zajímavý otevřený konec, dávající prostor pro vlastní fantazii … takže jsem trochu váhala, zda pokračovat s dvojkou, ale jak už jsem u dvojky napsala, když prostě víte, že existuje pokračování, zvědavost mi nedala, … a musím říct, že ani nezklamala, jiné ilustrace /opět krásné/, stejně plynoucí příběh z atraktivního prostředí /zajímavé postřehy - příjemné čtení/ … a konec … jiný než bych si ve své fantazii představila já, přesto nezklamal … příběh se prostě uzavřel … tak, jak si to autor přál … a tak mně nezbylo, než dát opět vysoké hodnocení. Moje váhání s tímto pokračováním bylo trochu větší než u dvojky … jak jsem řekla, příběh se uzavřel ... a podle mě tak měl i zůstat … trojce bych dala místo přídavku „splněno“ přídavek „navíc“ – kouzlo, spočívající v objevování pestrosti příběhů hlavních hrdinů, epizod z jejich životů, zajímavých prostředí ... vyprchalo, … zůstaly jen formy - ilustrace a melodie, … objevování zmizelo … a nový příběh, který se rozvinul, … to kouzlo prostě ztratil.... celý text


Magický prazdroj

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett
5 z 5

„Mrakoplaš strávil několik let hledáním míst, kde by se mohl nějakou dobu opravdově nudit, ale nikdy se mu to nepodařilo. Vždycky ve chvíli, kdy si myslel, že to už už dokáže, změnil se náhle jeho život v divoký vír šílených událostí. …. Dovedl si představit nekonečnou řadu věcí, které by nedělal.“ „Rozumíš tomu?“ zeptala se opatrně. „Já tomu zčásti rozumím, ale nevěřím tomu,“ zavrtěl hlavou Mrakoplaš. Taky tomu zatím rozumím jen zčásti, a tak jsem se opět po krátké přestávce spolu s dalším zeměplošným příběhem vrhla na hledání podstaty života :-). Už jsem si stihla uvědomit, že „Zeměplocha, … existuje jako výsledek náhodné nepravidelnosti na křivce pravděpodobnosti nebo snad proto, že bohové milují žertíky jako kdokoliv jiný.“ … A tak se s jistou nepravděpodobnou pravděpodobností můžeme pokusit najít odpověď na nejzákladnější otázku: „… co na světě je takové, aby stálo za to žít?“ Ovšem pozor na Smrť, bude Vás přesvědčovat, že „ŽÁDNÁ NADĚJE PRO BUDOUCNOST NEEXISTUJE“. „A co nás tedy v budoucnosti čeká?“ Smrťová odpověď je krátká: „JÁ.“ Takže nám nezbývá než tiše „závidět“ knihovníkovi Neviditelné univerzity, kterému se: „ Zamlouvají … hbité dlouhé ruce, chápavé nohy a právo drbat se na veřejnosti, ale ze všeho nejvíc se mu líbí to, že veškeré otázky jeho bytí se soustředily do jediného problému - totiž odkud se vynoří jeho další banán. Ne že by si neuvědomoval tragiku a ušlechtilost lidského bytí. Ale co se jeho týkalo, mohli jste si lidské bytí strčit za klobouk.“ Opět bezva čtení a plný počet 5/5* :-).... celý text


Čas čarodějů

Čas čarodějů 2006, Ludmila Vaňková
3 z 5

Neodolala jsem a hned jak jsem dočetla Mosty přes propast času, vrhla jsem se na pokračování, prostě jsem chtěla vědět, jak to paní Vaňková vymyslela a jak vše dopadne. Tak se nám to trochu zamotalo … Tareni jsou postupně Juanové, Diegové, … pak zas Hansové, a teď tu máme Toníky a spol. … musím říct, že jsem se v té změti jmen začala poněkud ztrácet … a tak mi nezbylo než je pustit z hlavy a nechat vše plynout, … držela jsem se toho, co je pro naše adalany-pozemšťany, tak prosté – jména nejsou důležitá, ale to, co je uvnitř :-). I v tomto pokračování se setkáváme s trochu zvláštním žánrem dobrodružné historicko-romantické sci-fi, v Mostech ... jsem si na něj zvykla, a tak mě teď už nic nerozptylovalo – proto jsem se v klidu mohla přesunout do času čarodějů – a být svědkem nesmyslných válek a nedorozumění ve jménu Boha, pak do jižních Čech k pánům z Rožmberka a do Prahy plné alchymistů a magie – a záhadné události na sebe nenechaly dlouho čekat – a tak konečně znám historii létajících košťat :-)… a tam někde v dálce, až na obzoru, tam „problikává“ naděje – pro nás a budoucí generace :-).... celý text


Proměny

Proměny 1969, Publius Ovidius Naso
5 z 5

Bohatá je řecká tradice ... básník Ovidius z ní vybral báje a legendy, ve kterých se vypráví o proměně člověka ... bylo to krásné čtení. Byl to na "počátku" krásný věk :-): "Zlatý vzešel nejprve věk, kdy zákona, soudce člověk byl prost a od sebe sám ctil věrnost a právo. Nebylo trestu ni strachu, a hrozivá slova se nečtla... od sebe sama vše též jim dávala svobodná země: ještě se netkl jí rýč a pluh ji nezranil dosud; člověk, spokojen jídlem, jež poskytla příroda sama, ...  … a pak to začalo: "... Ne však obilí jen ... si člověk od půdy bohaté žádal: on pronikl do útrob země, z nich pak kopat se jal též poklady, ... ocel již zločinná vzešla a zločinnější než ocel zlato, vzešla i válka, jež bojuje obojím kovem ... Ihned vtrhl v ten věk, jenž z nejhorší rudy byl stvořen, veškeren hřích, a stud a pravda i poctivost prchla, na jejich místo pak nastoupil klam a podvod a šalba, násilí, úklady, lest a zločinná k majetku láska…" (Čtvero věků) … a tak už to bohužel zůstalo od dávných dob až dosud … a že se s tím dávní bozi snažili vypořádat :-): „Dnes na celém světě, kde moře kol dokola šumí, zahladit musím to plémě smrtelné! Přísahám slavně při vodách podsvětní říše, jež plynou styžskými háji: vše jsem vyzkoušel dřív! Leč úd, jejž nemožno zhojit, nutno je odříznout, zdravá by část se nenakazila…" (Lykáón) … a tak nezbývá než dodat, že : "Rozkoše nezkalené není na světě: vždycky k radosti nějaká starost se přimísí …" (Mínós) Byl muž, jenž ze Samu pocházel, prchl však z něho před pány,... Ten muž postřehl duševním zrakem všechno, co lidským očím kdy příroda vzala a skryla. Když pak prozkoumal vše svou bdělou prací a duchem, předkládal veřejně nauku svou a mlčícím žákům, žasnoucím nad jeho slovy, rád vykládal velkého světa počátky, příčiny všeho …" (Pýthagorás)... celý text


Mosty přes propast času

Mosty přes propast času 1992, Ludmila Vaňková
5 z 5

Knihy paní Vaňkové, ty historické, mě provázejí už dlouho a podle mě jsou skvělé. O něco později jsem poznala paní Vaňkovou také jako spisovatelku dobrodružné literatury, "říznuté" jak jinak než opět historií - Černá sága byla také skvělá. A vlastně teprve celkem nedávno jsem zjistila, že je tato autorka také spisovatelkou sci-fi a tak, celkem logicky moje volba padla hned na první z nich - na autorčinu prvotinu a nezklamala, naopak ... našla jsem vlastně vše, co mám ráda - sci-fi, dobrodružství, a také historii ... no a kupodivu i romantiku, tu jsem u sci-fi sice nečekala, ale na druhou stranu, v knihách paní Vaňkové, ji prostě čekejte :-). Skvělý námět - vyspělá civilizace, která tu byla již před tou naší a která se k nám na Zem "vrací" (za pomoci mimozemské civilizace) s posláním opět zalidnit Zemi po katastrofě, kterou naši předci na Zemi dopustili - inspirace od Dänikena? (pár jeho knih jsem četla). A teď ke knize samotné: na začátku čistě sci-fi příběh Země - Adalé (idylická planeta, která se nakonec ukáže, až mírně despotickou a která poskytne pozemšťanům azyl) … to vše je nutné, abychom pochopili. Na tomto pozadí se odkrývá příběh „posledních“ lidí, z technicky vyspělé civilizace, která žila na naší planetě před námi a která se přesto dokázala „vyhubit“, pozvednout svou vyspělou techniku sama proti sobě. Cíl těchto posledních lidí je jasný … znovu zalidnit Zemi. A v tuto chvíli se nám otevře romantický příběh (ano – romantický – jak už jsem řekla, u paní Vaňkové tu romantiku prostě čekejte, ať už píše knihu jakéhokoliv žánru) padesáti klonů Tarenů, několika cíleně zplozených dívek R a pár děti vzniklých z lásky posledních lidí (jako Neo a Ré), ti všichni míří na Zemi, jejich cíl je jasný „milujte se a množte se“, ovšem je tu drobná komplikace, Země už obydlená je, nesetkají se s pustou planetou, ale s naší celkem „nedávno“ zrozenou primitivní civilizací, ve které se snaží splnit své poslání, a tak se přes dobrodružný počátek jejich cesty za doby „úsvitu naší civilizace“ dostaneme celkem očekávaně až k „historické“ etapě naší civilizace, a když si tím vším projdeme … pochopíme … že cílem jejich cesty bylo JEDINÉ – zakotvit v tomto světě a obstát – prostě získat domov a naplnit tak svůj vlastní život.... celý text


Vítejte v Klubu trapáků

Vítejte v Klubu trapáků 2013, H. N. Kowitt
4 z 5

Tahle knížka mně původně zaujala v knihkupectví svou obálkou a protože jsem sháněla něco pro syna, tak jsem ji otevřela a prolistovala ... hned mě taky zaujala grafická úprava - komiksové obrázky i písmo mě nadchly ... ještě než jsem ji darovala, stihla jsem ji jeden večer rychle přečíst a musím říct, že mě zaujala i po obsahové stránce - prostě mě bavila :-) ... a hlavně .... ani syn si nestěžoval ... takže ... kupujeme další díl :-).... celý text


Dobráci od přírody

Dobráci od přírody 2006, Frans de Waal
5 z 5

Autor se nejenom v této knize, ale ve své práci obecně, věnuje výzkumu primátů – i primáti (tedy nejenom člověk!) jsou schopní vykazovat soucit a empatii, dělí se o potravu, a tak můžeme říci, že se chovají „morálně“ – ano, je to tak, altruismus je jev, mezi živočichy, celkem rozšířený :-). De Waal je kritikem Richarda Dawkinse a jeho teorie o „sobeckosti našich genů“, říká, že takovým „drsným principem nelze vysvětlil zájem o druhé a laskavost“, resp. říká, že mravní chování nemůžeme posuzovat podle toho, jaké budou jeho následky (jak to dělají naše „sobecké geny“), ale podle toho, jaký je úmysl, který nás k danému chování vede, tedy musíme posuzovat: „úmyslné a neúmyslné důsledky“, posuzovat „chování sloužící mně samotnému a sloužící jiným“, posuzovat „mezi tím, co říkáme, a tím, co míníme, nebo mezi omylem a předstíraným omylem“. Knihu doporučuji těm, koho zajímá proč se někdy chováme nesobecky :-) … a zároveň doporučuji přečíst si také knihu Richarda Dawkinse „Sobecký gen“, aby jste mohli posoudit pro a proti každý sám za sebe :-).... celý text


Lidský strom

Lidský strom 1962, Patrick White
3 z 5

Drsná příroda ... drsní lidé ... drsné city ... tenhle příběh se vůbec nečte lehce ... Whiteovy "vize" zobrazené až příliš realisticky ... složitosti vztahů, sil a jejich proměn odpovídá složitost textu, nad každým slovem je třeba přemýšlet. V doslovu se dočteme, že "kniha vypovídá jakou krásu a váhu mají věci samy o sobě", lépe bych to nedokázala vyjádřit, ....a tak můžu jen dodat , že nám tato knížka ukazuje, jaké mohou naše, lidské, prožitky být, když je nepřekryje nános civilizace s jejími konvencemi.... celý text


Třetí přání 2 : zbytek příběhu (skoro)

Třetí přání 2 : zbytek příběhu (skoro) 2005, Robert Fulghum
4 z 5

Kdo četl první díl, určitě si s chutí přečte i tento … první kniha skončila pro mě tak krásně otevřeným koncem, že bych vlastně ani pokračování nepotřebovala … mám docela ráda, když můžu přemýšlet,¨... jak by to bylo dál ..., ale když víte, že prostě ta 2. a 3. jsou … tak Vám to nedá. Velice rychle Vás to vtáhne opět do příběhu, čte se lehce … krátké kapitoly a přitom atmosféra každé stránky je neopakovatelná, prostředí, kde se tento příběh odehrává mu samozřejmě dodává na atraktivnosti a pak také ty obrázky, i když jiné než v prvním díle … připomínají něco ... nevím, něco známého, příjemného, a to se mi opět strašně moc líbilo. Nečekejte od tohoto příběhu akci a rychlý spád děje, je to kniha pro odreagování, na odpočinek a tak plyne lehce … a kdo bude chtít, tomu poskytne i prostor pro zamyšlení: „Nevěř všemu, co si myslíš.“ Ano pane Fulghume, je to tak, každý z nás má nějaká očekávání a představy, které s realitou nemusí mít nic společného … Fudžita Aji: „Nic netrvá. Všechno se velmi rychle stává něčím jiným. Z třešně plodu je třešeň strom, je třešňový květ, je třešeň plod. Plynout je cesta, …“ A pak taky ten krásný úvod: „Tato kniha je pro tebe, kdo mi scházíš; pro tebe, i když se naše cesty nikdy nezkřížily; pro tebe, kdo v mém životě pořád ještě nejsi; i tak je tato kniha pro tebe, protože vím, že někde být musíš. Mnohokrát jsem se vydal jinou Cestou,…" Takže nemůžu než dát opět vysoké hodnocení :-).... celý text


Kniha lesů, vod a strání

Kniha lesů, vod a strání 1950, Stanislav Kostka Neumann
4 z 5

Krásné lyrické básně ... oslava přírody a jejích proměn, oslava života a krásy, a to vše dohromady nás nutí uvažovat na smyslem života a zároveň nabízí řešení - návrat člověka k přírodě: "A viny odpusť nám, jež nevědomost plodí ... ... jsme děti svedené; jen bludičky nás vodí." "Od divokých břehů šílených měst přišel jsem k vodě a lesům, já, který se učím teď chápati jejich nedůvěřivost k lidem ... ... od člověka k člověku nesmírná cesta a ještě nedojdeš k cíli;..."... celý text


Nové povídky

Nové povídky 2011, Zdeněk Svěrák
4 z 5

Obyčejné radosti i starosti nás všech - veselé, smutné, některé bolavé, jiné naopak mírně lechtivé, záležitosti všední i nevšední - to vše a mnohem víc najdeme v této laskavé knížce povídek o neobyčejně obyčejném běžném životě :-). Přesto že hned první povídka nebyla zrovna z těch veselých, přesto jsem se hned od začátku cítila tak nějak spokojeně, bylo mi s touhle knížkou prostě příjemně. ,,Ptám se sám sebe, co vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo předtím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo." (text Zdeňka Svěráka na obalu knihy Nové povídky) Pane Svěráku, mně chutnalo :-).... celý text


Milión

Milión 1989, Marco Polo
2 z 5

Polovo vyprávění o "pohádkových" asijských zemích se stalo pobídkou pro zámořské cesty, známé bylo i Kolumbovi. V dnešní době však mnozí historikové poukazují na zvláštní nepřesnosti, kterých by se očitý svědek nedopustil. Kromě nepřesností v popisech vojenských lodí a operací, se v Miliónu neobjevuje ani slovo o takových čínských zvycích jako je pití čaje, bandážování chodidel u žen, nebo ani zmínka o Velké čínské zdi. Opravdu by něco takového opominul někdo, kdo tam tak dlouho žil? No, italští vědci se domnívají, že tam Polo nikdy nebyl, a ve své knize pouze "zkomolil", co slyšel od Peršanů (tam se asi dostal nejdále) :-). Od téhle knihy jsem nečekala příběh, ale zajímavý cestopis ... bohužel zajímavým nebyl ...dost nuda, jak píše "Denaille": ... Co je to za lidi, co jedí, co dělají, co se tam pěstuje ...a tak :-) Možná i vzhledem k výtvarné úpravě mi to sem tam přišlo jak z čítanky pro ZŠ. Nechci této knize křivdit, přeci jen mluvíme o cestopisu z 13. století, ale na druhou stranu, četla jsem literaturu daleko, daleko starší ... a rozhodně jsem se nenudila. Lituji, ale Marco Polo mě neoslovil ... pro mě zůstane zajímavým cestovatelem (nebo řekněme historickou postavou), ale rozhodně ne spisovatelem :-).... celý text


Zelňačka

Zelňačka 1995, René Fallet
5 z 5

"Ve vesnici už při vší skromnosti nebylo nic. Pekařova pec vychladla zároveň s pekařem,… Čímž se podobala spoustě a spoustě namátkou vybraných vesnic. … Nebyl už ani farář. … Zbýval jistě okrskový duchovní, ale když byl pro všechny, nebyl vlastně pro nikoho. Bůh mu odpusť, vždyť probůh ujížděl jako notář od obce k obci hlásat slovo boží, žehnající ruku na volantu a s nohou na plynu, rozvážel mše, poslední pomazání, … Pánbůh už vlastně nebyl. Nebo skoro nebyl. Nebo jen malinko. Nebyl už pošťák, ať by chodil pěšky, nebo jezdil na kole, jen uspěchaný doručovatel, jezdil v dodávce, byl anonymnější než dopis a neměl ani chvilku, aby si mohl vypít skleničku. ... Kromě jiného ve vesnici už nebyl obecní blázen. Sotva obecní blázen projevil své vlohy, sebrali ho jako slepé kotě a zavřeli do blázince .... Blázni tam přišli o svou malebnou jedinečnost, nezískali ani za mák průměrné inteligence, zbláznili se dočista, hynuli nudou, až zhynuli docela, a jejich okolí z nich nic nemělo, zatímco dřív rozjařovali a povznášeli pouhou svou existencí. Byli to prostě místní blbci, a dík nim si každý slaboduchý rodák mohl připadat jako sám Šalamoun." Nemohla jsem si pomoci a ocitovala jsem část úžasného malebného úvodu téhle knížky ... často se stává, že mi několik stran trvá, než se do knihy začtu, ne však u této ... chytla mě u srdce hned od prvních řádků a už nepustila :-). Přemýšlela jsem jak nejlépe vystihnout o čem tato kniha vlastně je, a oslovila mě upoutávka na Zelňačku od Činoherního klubu: "Komedie o tom, jak je možné navázat styk se vzdálenou civilizací a jak exportovat radost ze života na jinou planetu." ... naprosto přesně vystihuje mé pocity ... tahle kniha exportuje radost ze života a to nejen na jinou planetu :-). Zelňačka je polévka, která zahřeje a potěší a zrovna tak tato knížka ... tak se do ní Vážení s chutí pusťte :-).... celý text