alekis přečtené 618

Knihkupectví na Riverside Drive 2022, Frida Skybäck

SPOILER :-) Níže jsou komentáře, které všechno už řekly, tak pouze zmíním maličkost: v knize se na krátký okamžik objeví jedna z vůbec nejznámějších spisovatelek, autorka série, kterou milují čtenáři v celém širém světě, tvůrkyně Harryho Pottera, J. K. Rowlingová. Taková malá trefa do černého :-). Je to zábavná a místy dramatická kniha, v tomto případě opravdu víceméně spíš pro ženy.... celý text

Knihkupectví poslední naděje 2021, Emily Blaine

Kdo dosud nebyl políben romantickým literárním žánrem, neudělá chybu když začne s touto "červenou knihovnou", jak s oblibou podobné knihy označují trochu pohrdlivě některé čtenářky... Román jede podle nejobvyklejšího schématu: potkají se. Nepadnou si do oka. Postupně se poznávají. Zamilují se. Zpravidla nechybí erotická mezihra... zde, v knihkupeckém krámku, zcela rozkošná.. :-). Objeví se drama, problém. Drama se vyřeší. A na závěr je tu... No přece happyend! Čili šťastný konec! A dobrá nálada čtenářky zaručena! :-)... celý text

Proměna 2004, Carol Berg

Mám v úmyslu tentokrát si ulehčit práci a nic moc nepsat. Tudíž doporučím některé předešlé komentáře, například od... páni, ať neurazím! Vyberte si sami, možní budoucí čtenáři :-). Poté využiju pár slov autorky, napsaných v úvodu 2. části, kterou jsem už nakousla: "Proměna měla být jedinou knihou, vyprávějící příběh prince, jenž se díky nutnosti čelit hrozbě války s démony proměnil z arogantního muže v člověka hodného velkého osudu. Po dokončení knihy jsem si však uvědomila, že se příběh nesoustředí pouze na samotnou válku s démony, nýbrž především na mezilidský vztah a jeho schopnost měnit lidi samotné. Začala jsem uvažovat o nezodpovězených otázkách původu démonů a odhodlání Ezzarijců čelit jim a napadlo mě, že my lidé často lpíme na zvycích a tradicích, věrnosti a nenávisti, u nichž jsme již dávno zapomněli, jak vlastně vznikly. Odhalení je cestou muže, který je přinucen probádat kořeny vlastního národa a zjistit, že svět je úplně jiný, než si původně myslel, a že prosazování cti a soucitu může mít hluboký a bolestivý dopad." Tak jo, to snad stačí. Trilogii jsem četla před X lety, netuše ještě nic o Databázi. Pro mě toto není nej nej fantasy ze všech, ale... je to dobré čtení. V pokračování(ch) se tuším hodně bojuje s démony a rozjímá nad ledasčím, tak nevím, bude to taky napínavé, jako 1. díl? Podotkla bych (proč se mi ty komentáře tolik natahují, fakt nevím!!): je to čistá fantasy, ale lidé v ní, krom nějakých mimořádných vlastností, které mají někteří, jsou zase jenom lidé, stejně jako v reálu. Figurují tady ale také démoni, stvoření, která se nám předvádějí v nejhorší podobě a my si myslíme, jsme přesvědčení, že v našem světě naštěstí neexistují. Přemýšleje nad nimi - těmi démony, docházím k závěru, že oni existují, ošklivci, hnusáci, trapiči, tyrani - neviditelní, nenávidění a často velmi silní. Každý z nás má totiž nějakou tu příšeru, či možná víc, ve své vlastní duši. A není tu žádný Strážce, který by prošel portálem a zahnal je pryč, do krajiny skal a ledu. Musíme s nimi bojovat sami... holt takový je život... Kniha je to dobrá, je dost rozsáhlá, ale nijak moc to nevadí, doporučuji :-).... celý text

Není rozkošná? 2007, Susan Elizabeth Phillips

Když čtenářku viróza sklátí, a v její duši splín, když každý další čaj už chutná hůř než blín, když není chuť na palačinky, ba ani lívance, snad bídnou náladu spraví... co jiného, než romance?! Chmurný den se v cuku letu v prosluněný změní... Láskyplný příběh napomůže k vyzdravení... :-) Ať to nepřeženu - kdyby lidské trampoty dokázaly vyléčit hezké románky, na světě by byl ráj. Ale tato kniha, i když má dost odpudivý název, je velmi příjemná na čtení, vtipná a celkem dobře napsaná a nelituji, že jsem s ní strávila pár večerů - čtečka je nejlepší parťák před usnutím :-). Ovšem, rozhodně nedoporučuji mužské části čtenářstva. Kluci, tohle fakt není pro vás!... celý text

Krkavčí brána 2007, Anthony Horowitz

Nalákaná žánrem fantasy, dobrým hodnocením a oslavnými komentáři, u vědomí toho, že jde o sérii a mohlo by to být čtení na delší čas, jsem sáhla po první části Síly Pětice. Půjdu proti proudu, ale pro mě je to kniha opravdu jenom tak pro starší mládež. Rozvláčná, zdlouhavá, nezáživná. Podobné téma bylo už použito víckrát. Autorova snaha zahalit vše do závoje tajemna a dávkovat informace po kapkách pro mě vyzněla jako: nemám mnoho co říct, tak si dejte aspoň tohle - tedy skoro nic. Mladistvý hrdina zázrakem přežil několik nebezpečných útoků na svůj život a nyní se chystá, ve druhé části, vstoupit do dalšího dobrodružství... ale téměř určitě beze mě. Bohužel - už dávno nejsem dítě, takže s tímto nechci ztrácet čas.... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

Ani omylem nejsem cílová skupina, ale zaujal mě název a anotace. Každopádně jsem čekala něco docela jiného. Nebyl to úplně ztracený čas, protože kniha mě přiměla zase přemýšlet nad tím, jak snadno podléháme sugescím, rádoby správným názorům, příkazům, proklamacím, věcem, které jsou úplně zcestné, často přinášejí některým skupinám (zde dívkám a ženám) bolest a zmar... a opakují se v lidské historii stále dokola. Stačí jeden dobrý vůdce, stačí víra, že něco je a bude tak a přes to vlak nejede, a naopak, že něco musí být úplně jinak... Příběh je to dost otřesný a podle mě absolutně není vhodný pro mladé dívky věku základní školy! Jsou mi tady jasné dvě věci. První: všechny hrůzy, až ohavnosti v této knize jsou naštěstí vymyšlené. Druhá: na planetě se ve skutečném životě místy dějí mezi lidmi pravděpodobně věci mnohem horší. Tak to prostě je.... celý text

Pošťák 1998, David Brin

Skvělá kniha, se kterou má film, natočený podle ní, málo společného. Autor podle mého dokonale vystihl, co se může stát - či spíše stane, když se souběžně z nějaké příčiny - mohou být různé - přihodí dvě věci. První: naprostý rozpad států, veškerého zřízení se vším, co je tvoří a tím krok za krokem nastoupivší chaos. Druhá: průvodním jevem rozpadu nastanuvší nedostatek - potravin, materiálů, všeho, co je potřebné a příjemné pro život. Potom dojde k nastolení ZTP - to jsem teď vymyslela, a to je to nejhorší, co vůbec může existovat: nepsaný, ale 100% reálný Zákon tvrdé pěsti. Co se stane z lidí a s lidmi? Až dojde na lámání chleba, ukáží se nejhorší lidské vlastnosti. Nastane hybridní otrokářsko - feudální řád, ve kterém bude mít pár vyvolených bezskrupulózních monster veškerou moc, skupina jejich pohůnků si bude žít celkem dobře, pokud se něčím neznelíbí, a drtivá většina bude živořit v absolutním područí. Bude to masa, užitečná pro práci a zábavu. A jenom velká osobní statečnost části lidí, kteří jsou ochotní s tím bojovat, případně se obětovat, kteří mají motivaci především ve svých rodinách a v potřebě solidního klidného života v určitých mezích, by s tím mohla něco udělat. Taková totiž je lidská historie, která nás zhusta ani tak moc nezajímá. To už je totiž pryč! Jenže svět býval jiný, než ho známe a lidský život v něm míval pramalou cenu. Dovolávání se lidských práv, jimiž se dnes kdekdo rád ohání, by vedlo leda tak k definitivnímu zavření volajících úst... On ten ZTP leckde vládne i dnes. Třeba v malém, nebo v trochu větším, ale vládne a rád by vládnul šířeji. Já osobně to vidím bledě.... celý text

A co když je to pravda? 2005, Marc Levy

SPOILER Tady budu nepříjemná, protože řeknu na rovinu - nic moc. Těšila jsem se, že si přečtu předlohu k filmu s mojí oblíbenou Pravou blondýnkou Reese Witherspoon. Knihu a film spojuje ale pouze to, že duše dívky ležící v komatu se vrátí do svého bytu a tam se setká s novým nájemníkem... a přes některé peripetie je z toho romance a happyend. Film nebudu komentovat, ke knize jen tolik: je tam spousta moudrých a pravdivých myšlenek. Ale autor jich vrazil do příběhu tolik, že je to otrava. Celý děj dost pokulhává. Krom nelogičností z hlediska medicíny je tu ještě otázka: je vůbec možné aby... Arthur, muž z masa a krve a Lauren, duch, takže jistá forma energie, se mohou vzájemně dotýkat a krom jiného také (Děti! Zavřete očička!) sexuálně stýkat!?? Já, člověk, který neuznává žádné nadpřirozeno, protože podle mého existuje jedině přirozeno, z něhož mnohé ale nejsme schopni vnímat, tohle uznat nemůže! I když... červíček pochybností hlodá, jsem totiž věčný pochybovač. Co kdyby i tohle mohla být pravda? :-) Za moudré myšlenky, kterými autor svoje dílo přecpal, přidám jednu * navíc, ale pokud se chce někdo pobavit (spíš pobaví zmíněný film), tuto knihu ať úplně vynechá!... celý text

Potulný kovboj 2015, Louis L'Amour

SPOILER Stačil jen pohled Spatřila v jeho očích tu velkou širou zemi... a poznala, že jenom on je jediný mezi všemi... Romantickou linku máme za sebou. Prozradím jen, že je subtilní a nenápadná, ale táhne se celým příběhem. A teď o knize něco málo víc. Splnila co měla: pobavila a poučila mě a děkuji příteli encyklopedii, který mě na ni upozornil. Stojí za přečtení. Popisy přírody a prostředí jsou perfektní a děj je dramatický! Hodně dramatický! Teď už díky autorovi vím, jak bojovat s Apači a žádný nadutý pruský generál, přivyklý drilu, parádemaršům a bubnování mi to nevyvrátí. Neokouzlí mě pozvání na lov do divoké pouště se sluhy, večeří na stříbře a zteplalým šampaňským, a o dámách v toaletách ověšených šperky si pomyslím své. A budu si jistá, že když dojde na lámání chleba, dokáže i slaboch v sobě najít kus statečnosti, kdežto ten, kdo má tu "lepší" modrou krev, může při prvním nebezpečí hrůzou zezelenat. A opět platí, že není radno věřit nikomu než sobě, neb člověk neví, kdy natrefí na podrazáka či zločince a vůbec nejhorší je to v indiánském teritoriu. Tam se to padouchy jenom hemží! My, odkojení Vinnetouem, tohle všechno dobře známe a proto milujeme hrdiny! Hrdinů nikdy dosti! Poznámka ke dvěma zdejším "odpadům!". Nechápu, proč někdo přečte celou knihu, kterou pohrdá, aby ji nakonec hodnotil jako odpad! To je nesmírné plýtvání časem, ale vzal to nešť. Každý podle svého. Takže čtenář kilometr by hrdinu knihy zfackoval - tak to chci vidět na vlastní oči, kdo komu nafackuje, haha! A co ten další odpad!? Česká, možná i moravská, slezská atd. kotlinka je líhní troufalých odborníků na vše, tedy i na Divoký Západ! Po přečtení dvou westernů kolegyně čtenářka ví, jak to tam chodí a co je správné a co ne, a trhá se smíchy! Haha! K porovnání Potulného kovboje a zmíněné Osamělé holubice. Porovnávat nelze! PK je kniha mapující na malém prostoru jeden krátký časový úsek s poměrně málo postavami. OH je hodně rozsáhlý, dost složitý román, zachvacující širší období, s množstvím postav (a taky krav), s četnými příběhy přítomných jednotlivců, a podle mého je to velmi slušný obraz části historie Ameriky. V závěru PK je stručný životopis autora. Louis L'Amour nejen, že umí psát, což dokazuje obrovské množství jeho vydaných knih, ale za svůj život prošel ledasčím a soudím, že své zkušenosti a zážitky poctivě zúročil. Knih tohoto autora je neúrekom, není co čekat: vzhůru na Divoký Západ! :-)... celý text

Kat čeká 2002, Bernard Cornwell

Tanec na konopné oprátce Zatančíš si na oprátce morris dance, nežli upadneš v svůj poslední trans a odebereš se tam, kam patříš... Ani v smrti nejsme rovní, žádní bratři! Myslí si každý na sebe, že přijde rovnou do nebe... Kdepak, nejspíš se, někteří, spolu potkáme v pekle... Taky dobrý, tam budeme aspoň v teple... :-) SPOILER V první jarní den by měla čtenářka s motyčkou v ruce vyrazit do zahrady a nikoliv číst tuto historickou detektivku s výmluvným názvem. Jenže občas to nejde, odtrhnout se, a nešlo to ani v tomto případě, protože závěr případu byl napínavý jak šráky! Nebudu popisovat děj, lze snad jen říct, že hlavní hrdina je sympaťák, kapitán od Waterloo, ne vlastní vinou zchudlý, a bez snoubenky, kterou však stále miluje... Jenže její matka si přeje bohatého ženicha, nejlépe šlechtice, a ne ubožáka v roztrhaných botách. Ostatní postavy, které jsou zde proto, aby kapitánu Sandmanovi pomohly rozluštit případ vraždy, si rovněž získají čtenářské sympatie. Není to žádný šílený krvák s mučením a úchyly. Vraždí se tady zas, jak již po vícekráté opakuji, pro prachy! Money... money... A vo tom to je! A teď upozornění - varování: možná někdo stejně jako já rád jí a přitom čte, nebo rád čte a přitom jí, dle gusta, ale tentokrát nedoporučuji! V prologu je tak dokonale popsána situace ve věznici Newgate, že se mi při tom opravdu jíst nedalo... :-) Na veliké nadšení tento příběh není... ale skvěle představená stará dobrá Anglie se vším všudy, včetně průběhu věšení zločinců na šibenici, nemá chybu! Opomněla jsem: v úvodu je oběšena chuděrka mladá služebná za krádež perlového náhrdelníku - popsáno velmi naturalisticky, brrr!, a posléze se dozvídáme, že po čase byl náhrdelník nalezen jeho majitelkou zapadlý za pohovkou... Kdo má rád krimi v starodávném hávu, najisto si to užije! A i s tou snoubenkou, jak alespoň naznačeno, to skončilo k plné spokojenosti romantické duše čtenářky :-).... celý text

Šibumi 2006, Trevanian (p)

SPOILER Nevím, zda se mi podaří komentář, jaký chci. Někdy se prostě ta pravá slova z mysli nevynoří. Je to velice zajímavá a dost rozsáhlá kniha, která si zaslouží své hodnocení. Sledujeme životní cestu hlavní postavy, Nikolaje Hela, od jeho dětství v Číně, přes pobyt v Japonsku až k jeho životu na odpočinku v Baskicku. Jeho vývoj, výchova, výcvik, jeho - nevím, jak to nazvat, snad by to mohla být jistá forma osvícení, to všechno je moc zajímavé. Navíc jsou tu jistě, ač nezmíněny, genetické předpoklady, a ty musí být vzaty v potaz. Je to prostě takový všeho dokonale schopný Dokonalík. A protože většina lidí dokonalá není, nezbývá, než mu závidět, nebo, co horšího, tak trochu ho nenávidět. Je takový, jakého ho stvořil autor. A teď to ale... Ale... Kniha mě bavila a co si cením víc, poučila mě o jeskyňářství, o Baskicku, o tajných službách a aktivitách nejrůznějších skupin... A potvrdila jsem si znovu, že vím, že nic nevím. Ale všechno je to takové divně studené. My víme, že Nikolaj má city, že ztratil své blízké, trpěl ve vězení... Víme, že má rád svou krásnou konkubínu, což mu ale nebrání, aby měl s jejím vědomím sex s jinými ženami... Jenže ty bolestné ztráty jsou autorem prezentovány skoro ledabyle... Není tam žádné silné utrpení duše, žádný drtivý žal... A tělesný styk s několika zmíněnými ženami, který v tomto umění neskutečně vzdělaný a schopný muž předvádí (klídek - bližší popisy nejsou v knize k dispozici) bych skoro přirovnala k jednoduchému, obyčejnému podání ruky mezi dvěma lidmi. Žádná láska, žádné sympatie, žádné city. To všechno si musíme domyslet, i když spíš to tam ani není. Tak toto je to moje "ale..." Knihu samozřejmě nemohu než doporučit, rozhodně stojí za přečtení a myslím, že rovněž překladatel odvedl dobrou práci.... celý text

Birthday Girl 2017, Haruki Murakami

K přečtení jsem jako téměř vždy našla inspiraci zde na DK. Hezký komentář je pode mnou od alef, tudíž už se nebudu nijak filosoficky dlouze rozepisovat, když je to ještě ke všemu tak kratičká věc - stačilo dvacet minut. Takže jsem zapřemýšlela spíš nad sebou: co bych si přála, kdyby moje přání mohlo být jen jedno? Jaké jedinečné přání si musím přát, aby obsáhlo všechno? Bohatství? Nekonečné mládí? Nebo snad nesmrtelnost, věčnou ideální lásku, nikdy nekončící zábavu? Nebo: aby sousedovi konečně chcípla ta koza? Jenže dnes už asi žádný náš soused kozy nechová... Tak toto je fakt složité. Teprve se musím zamyslet, i když něco málo už se mi pomaličku rýsuje... Koneckonců: přání se nikomu nesmí prozradit, protože se potom nesplní! :-) Pěkné ilustrace!... celý text

Svedkyňa 1997, Sandra Brown

SPOILER! Sandra Brown je profík a přes to vlak nejede! Začátek byl pro mě trochu rozvleklý, i když nutný proto, aby se ujasnily všechny záležitosti. Dvě dějové linie, které se později spojí. Jedna mladá žena, jedno mimino, oba na útěku... Několik padouchů, jeden horší než druhý. Prozradím, že ten hlavní skončí zaslouženě s kulkou v pomýlené hlavě a další dva, svlečení donaha a svými vlastními kaťaty přivázaní ke stromům u řeky, neuniknou trestu. A teď ten dortík... tedy, třešinka! Sladká, zralá, chutná... Hrdina každým coulem, ačkoliv zraněn při nehodě, vláčen po cestách a necestách, nucený sžívat se postupně s prchajícím miminem a jeho krásnou maminkou, neztrácí glanc, energii a sílu na všechno! Zdůrazňuji: na všechno! Drahé čtenářky, domýšlejte si, představujte si živě... a pokud ještě nevíte, co čekat, seznamte se blíže se Sandrou Brown! :-)... celý text

Psanec 2009, Louis L'Amour

Myslela jsem, že, nevěda do čeho se dát, otevírám rodokaps, který po pár řádcích zase zavřu. A staré pravidlo Divokého Západu se opět vyplnilo do písmene: nikdy nepodceňuj protivníka! Autor, jehož stručný životopis jsem si přečetla v závěru knihy, musel být nesmírně zajímavý chlapík, taková dokonale vymyšlená postava z románu, ale v realitě! Příběh je zajímavý a čtivý, tu se nedá nic vytknout, i když přiznávám, ani nadmíru jásat. Ovšem: způsob psaní autora a k tomu dokonalý překlad, to prostě nemá chybu! Stojí za přečtení, a když podotknu, že ani velmi drobná, pomaličku se rozvíjející romance neschází... :-)... celý text

Parker Pyne zasahuje 2004, Agatha Christie

Moc roztomilé povídky. Trochu zavádějící hodnocení ("roztomilé") , ale je to tak. Pan Pyne totiž přináší radost ze života lidem, kteří žádnou radost nepociťují a dělá to geniálně! Neměla jsem velká očekávání, šlo o pokusné sáhnutí po knize, která asi nebude nic moc a zakrátko bude odložena nepřečtená, jako již mnohé před ní... Nestalo se. Není třeba podceňovat! Paní Agatha mě dokázala opět zaujmout a pobavit :-).... celý text

Rozený svůdce 2008, Susan Elizabeth Phillips

Anotace je výstižná a tato celkem inteligentní romance je příjemná na čtení. Doporučila bych, nebýt... jak to jen napsat? Cizí komentáře, přehnaně zdůrazňující přehnaně přeslazené konce... nějak se opakuju, zdá se :-), mě obvykle dokáží maličko vytočit. Tentokrát musím popravdě napsat, že oproti celému předcházejícímu ději byl konec ukázkově přeslazený, což samozřejmě ubírá body! Přesto musím dát za 4*, neb začátek, kde se hlavní hrdina ("rozený svůdce" - název podle mě zvolen dost nešťastně) setká na silnici s ťapajícím bobrem bez hlavy, je docela překvapivý :-). Nejde ovšem o bobřího zombíka, je to hlavní hrdinka ve vetchém reklamním kostýmu, u kterého upadla hlava :-).... celý text

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2000, Stephen King

Krále Kinga jsem potkala zatím jen 3x. Jako první kdysi dávno to byla povídka Sestřičky z Elurie. Vím už jen, že to byl takový menší horor a poněvadž se hororům vyhýbám, tak jsem s autorem měla hodně dlouho utrum. Pak jsem na doporučení přítele z DK přečetla Dolores Claiborneovou, což horor není, no a teď... No prostě, zamilovala jsem se do Holčičky a taky do Toma Gordona, i když jim pět čtenářů dalo dokonce hodnocení odpad... Asi to pro ně byla slátanina :-). Každý podle svého gusta. Každý ať čte co chce. Čtou spousty lidí, ale jenom pár jich píše. Kdybych dokázala aspoň z poloviny psát jako King, tak potom budu Queen :-). Králi, asi jsem tě definitivně objevila. Horory rozhodně vynechám, ale ve fondu máš ještě spoustu příběhů... Jdeme na to, chlape! Seš borec! :-)... celý text

Den, kdy jsme se potkali 2020, Roxie Cooper

Když láska přijde, nevolaná, nepozvaná a ozáří tvůj život jako slunce zrána, jak měsíc v temné noci mezi mraky... když tvoje srdce vzlétne k nebi s ptáky... Potom tu lásku, nejdražší mezi všemi, jedinou, co tě potká, zabiješ, srazíš k zemi... Není třeba přidávat další rozbor, je tu mnoho krásných komentářů. Tuto knihu mi asi poslal nebeský knihovník, je v ní tolik myšlenek, které mi vycházejí z duše... Pro mě rozhodně není nenáročným příběhem, naopak, je velice těžký, plný dilemat a rozpolcení hlavních postav, a soudím, že cosi podobného potkalo mnoho lidí. Myslím, že taková láska, jakou poznali hrdinové tohoto románu, je tak zřídkavá, jako pasoucí se jednorožec v rosném ránu na naší zahradě :-). A tuším proč asi. Každý člověk má v sobě určité jedinečné energie, sobě vlastní receptory, prostě cosi, co nikdo druhý nemá. Vlastně má - ten druhý, jediný pro něj pravý. Když se takoví dva potkají, energie se protnou, receptory zavibrují, jedno jedinečné ozubené kolečko zapadne do druhého a ejhle - je to tady..! No jo, když na planetě je osm miliard - či víc - lidí... tak kde mezi nimi to jediné dokonalé kolečko najít? A když navíc už je člověk ve svazku, tak jako Jamie a Stephanie, tak jako spousta skutečných lidí, a necítí se být povolán ho zničit? Jo, je to řádné hafo trampot na tom světě... :-) P. S. Ex post jsem si vzpomněla na jinou knihu o té tolik nedostižné dokonalé absolutní lásce. Není to věc pro "háklivé" čtenáře - ky, je velmi drsná až krutá, jako život sám. Ale je v ní tolik ukryté citovosti, tolik bolesti, čekání, ztracených nadějí a nekonečných usilovných bojů... až se nakonec ty dvě duše k sobě konečně, po dlouhém odloučení znovu vrátí, a doufám, že jsou šťastné na věky - to už totiž, jako obvykle, v knize není :-). Bryn Greenwood - Mezi krásou a ošklivostí. Četla jsem dvakrát a hodlám určitě zas někdy... s rozechvěním v srdci prožít příběh Wavy a Kellena :-).... celý text

Rok v Provenci 2005, Peter Mayle

Jedna z nejlaskavějších knih. Jednoduchý děj, spíše popisný, ale čtení je to rozkošné. Manželé - Angličané, kteří se rozhodli koupit domek v Provenci, poznávají v průběhu roku krásy, potěchy a zvláštnosti tohoto nádherného regionu. Pevně doufám, že Provence je stále taková, jak ji autor popsal v roce 1990... a jak bych si přála se tam vypravit. Kdo ví, třeba se podaří, svět je plný krásy :-).... celý text

Autobus sebevrahů 2006, Arto Paasilinna

Tohle absolutně nemá chybu! Kniha, u které jsem se nesmála z plna hrdla - a byla vůbec někdy taková? - ale u které jsem se po celou dobu čtení bez přestávky usmívala. Kdo snáší dobře absurdní humor, ten si věru počte! Tolik směšných situací..! Jdou za sebou jedna za druhou a třešinkou na dortu jsou na naše poměry docela krkolomná finská jména, příjmení a názvy měst, obcí a oblastí, které autor důsledně uvádí. Tohle je prostě jedna z nejlepších zábavných knížek, která se mi dostala do ruky! A teď, když si čtu názvy dalších dílek autora: Stará dáma vaří jed, Les oběšených lišek, Chlupatý sluha pana faráře... tak si říkám, vstávej, holka, vzhůru do Finska! P. S. Jak níže čtu místy trochu pohrdavé komentáře, tak musím akceptovat, že každý má právo na svůj názor a každý má jiný vkus. A připomínám si situace, kdy jsem se občas v úplně ztichlém kině jediná já nahlas smála, nechci říct řehtala nějaké směšné scéně... Směšné pro mě. Holt, každý bereme věci podle svého :-). Ještě musím doplnit: tady je téma sebevraždy použito podle mě jako dokonalý základ pro oslavu života. V realitě se tyto věci ale stávají a rozhodně nejsou humorné. Každý člověk, který se rozhodne pro tento krok, by se měl před skokem do propasti na minutu zamyslet: kolika a kterým lidem svým dobrovolným odchodem způsobí bolest - rodičům, dětem, přátelům... a zdali je to, co způsobí, omluvitelné.... celý text