Andrrew
přečtené 124
Hamlet, dánský princ
2016,
William Shakespeare
Protože nejsem kdovíjaký znalec literatury Shakespearovy doby, natož znalec Shakespeara jako takového, zdržím se snah o jakoukoliv reflexi tohoto nesmrtelného opusu, který jsem do dneška znal pouze v těch nejobecnějších konturách (kdo by neznal adaptaci ze Simpsonů, potažmo vybrané citáty). Nelze však nezmínit, jak jsem byl unešen autorovým ostrovtipem, prostřednictvím kterého si bere na paškál úplně kohokoliv napříč všemi postavami a vůbec celým společenským pozadím této hry. Místy se autor, všemi opěvovaný bard světové literatury, uchyluje až k morbidnímu stylu humoru, viz. dialog hrobníků při příležitosti nešťastné smrti Ofélininy. Určitě se chopím příležitosti, až se Hamlet objeví v programu někde v blízkém divadle, a to nejenom proto, abych nebyl ve společnosti za nekulturní hovado, který v životě nevidělo Shakespearovu hru na prknech, ale hlavně proto, abych si vyslechl onen zmíněný „hrobnický dialog“. EDIT: Dostál jsem svému úmyslu a zašel si na současně pojatého Hamleta do Jihočeského divadla. Hrobnický dialog se sice nekonal, ale kdo kdy viděl Hamleta zarapovat jeho nejpamátnější monolog? Famózní záležitost.... celý text
Smuteční slavnost
1967,
Eva Kantůrková
Smuteční slavnost je velice pochmurný, místy až drásavý, sociálně-kritický román, který se tematicky a kompozičně velmi podobá ceněné, o rok starší Vaculíkově Sekyře, která je co do kompozice - prolínání časových rovin a vypravěčských perspektiv - možná přeci jen o něco sofistikovanější, ale z pohledu bezprostředního emocionálního dopadu na čtenáře ne zase tak působivá, po dočtení posledních stránek Smuteční slavnosti skutečné mrazí... Zatímco Kantůrková se soustředí na vytvoření silných, autentických postav (zejména ženských), jejichž promluvy stylově nerozlišuje, pro Vaculíka je úloha řeči zásadní, vše ostatní se ji podřizuje. Filmová adaptace Zdeňka Sirového je solidní a věrná duchu textu, ale ochuzena o spoustu motivů a rovin, které jsem osobně vnímal jako velmi podstatné a zajímavé.... celý text
Magorovy labutí písně
2006,
Ivan Martin Jirous
„V patře nade mnou dvacet andělů / přilepilo se na pilastry / deset let dvacet v údělů / lidi zde mají hrozné flastry“ Silná básnická výpověď pramenící z tíživé životní zkušenosti, pracující s tradičními rýmovými schématy, spojující dva velmi vzdálené, byť ne nutně neslučitelné básnické světy - katolický a undergroundový.... celý text
Nick Cave: Mercy On Me
2018,
Reinhard Kleist
Velmi povedené propojení zásadních autobiografických epizod Caveova života s temnými imaginativními obrazy jeho textů, odrážejících rozporuplný, schizofrenní a démonický vnitřní svět. Nápaditý, temný grafický styl k povaze Cavevovy tvorby dokonale sedí, Kleist skutečné umí. Čteno jedním dechem, za poslechu mistrových písní.... celý text
Markéta Lazarová
2008,
Vladislav Vančura
Román, který vyvolal mnoho povyku, rezonoval napříč celou literární scénou tehdejší doby a etabloval Vančuru jako nezpochybnitelnou originální autoritu, sklízející ocenění na všech frontách literárního světa. Podmanivé, smyslově názorné obrazy a nezaměnitelný jazyk, který byl archaický už v době vydání. Vančurův styl je velmi vizuální, dynamický, dramatický, střídající všechny vrstvy českého jazyka a vyprávěcí postupy. Naprosto nezaměnitelná poetika, kterou si člověk buď zamiluje, nebo nesnese, myslím si, že neexistuje nic mezi tím. Každopádně už pro tu neuvěřitelně pestrou jazykovou paletu to stojí za to číst, když ne pro nic jiného, nemluvě o geniální Vláčilově adaptaci.... celý text
